Galaktická válka, 6. díl

Na můstku se rozlehlo hrobové ticho. Nouzové osvětlení ukazovalo hrany tváře a umožňovalo orientaci, ale děsivosti neubíralo ani trochu.
„K čemu ta loď krucinál sloužila,“ přemýšlela omylem nahlas, „proč ji sakra natřeli červenou.“ Nikdo v místnosti ji nechápal, proč se zabývala nátěrem zničené lodě? A proč začala zničehonic brečet?
„To se vážně nedá nic dělat?“ otázal se jeden ze střelců. Úlek a strach ze smrti byl z hlasu znát více než cokoliv jiného.
„Vlastně ano,“ řekla Zarja, „ale bude nás to stát hodinu tepla a světla.“
„Hodina sem, hodina tam, jestli nás to dostane někam do bezpečí, udělej to,“ ozval se Scipio, „to je rozkaz.“
V místnosti se objevila modrá svítící koule, aby ji po chvíli vystřídal lev.
„Ahoj,“ špitla Zarja.
„Nemusíš se bát, víme o vás a za chvilku jste v bezpečí. S Akerou si můžeš povídat později. Teď ale nemá na dlouhé řeči čas,“ zavrčel lev a zmizel.
Zarja přemýšlela. Postarat se o vypůjčené lodi měli dva lvi a jedna lvice, ale lev, který jí tak rychle odpověděl, jistě nebyl ani jedním z nich a že by se dotazem lidí chtěl zabývat jiný lev, tomu nechtěla věřit. Ať už to vnímala jakkoliv, lvi se toho dne chovali zkrátka divně.
Podívala se na panel, rozhlédla se místnosti a zhrozila se, když si uvědomila, že ze stovek lidí na lodi přežilo pouze pět. Byla to tragická ztráta a i když na střelbu ani manévry lodě neměla vliv, stejně si to dávala za vinu. Jedno už věděla jistě. Musí si promluvit se lvem a to co nejdřív. Posádku lodě neznala, na jejich smrt reagovala stejně jako na vyhlazení sousední vesnice. Smutné, ale slzy jí to do očí nehnalo. Za svůj život viděla mnohem větší svinstva. S tím, že jich tady uvidí ještě víc, počítala dopředu. Války už takové bývají. Zničující pro poražené i vítěze a v konečném důsledku neprospějí nikomu kromě mrchožroutů. S každým takovým okamžikem chápala, proč se nejmocnější bytosti jí známého vesmíru stahují na nepřístupné místo. Stejně tak se pokaždé ptala sama sebe, kdy ji taková událost zlomí, aby se mohla rozbrečet jako malá holka. Teď ta chvíle přišla. Brečela. Stále nechápala příšerný stav lodě ani to zpropadené červené označení.
V ten okamžik je lví transportní zařízení přeneslo do velké, čistě bílé místnosti kulového tvaru plné světla. Jakoby stěny svítily. Kromě nich tam byla nějaká lvice a lev. Střelci zírali jako ochromení a Scipio vypadal, že snaží myslet si, že se mu to jen zdá, hlavně ta část o zničené lodi a mrtvé posádce.
„Moc jich nezbylo,“ zasmála se lvice.
„To nevadí, aspoň s nimi bude míň práce. U lidských lodí by i tohle byl úspěch,“ odvětil jí lev chladně. Ten chladný a hluboký hrdelní hlas, tak typický pro lvy, Scipio nesnášel. A navíc se spolu lvi bavili svým jazykem, kterému nerozuměl, a to ho štvalo ještě víc.
Lvice kývla hlavou na svého druha a ukázala Scipiovi a ostatním, aby si lehli na zem. Jak leželi, přiletěla nad ně nějaká kovová koule a začala zářit. Usnuli jakmile k nim přišel lev a až se vzbudili, lev už byl i s koulí někde jinde. Když lvi dokončili prohlídku, prostě bez jediného slova odešli. Vešel jiný lev, který jakoby z oka vypadl tomu, kterého Scipio viděl prvně.
„Díky, že jste je zdrželi, i když jsme přišli o loď. Vlastně mám dilema. Vadí mi více ztráta lodi, nebo smrt lidí na ní?“
„Orthos?“ podivila se Zarja.
„Ahoj. Co tu děláš?“
„Vlastně jsem se tě chtěla zeptat na stejnou otázku.“
„Musím pomáhat Akerovi, třebaže nechápu proč máme něco půjčovat zrovna lidem. Ale co, dlouho to trvat nebude,“ řekl lev nejprve jí a pak nasadil o poznání chladnější tón. „Zničení Zosmy Rada sice pochopila, ale nadšení z toho zrovna nejsme.“
„Co se stalo s lodí?“ vložil se do rozhovoru Scipio.
„Je tu pár lvů kteří ji chtěli dematerializovat rovnou, takže to, že jsme vás odtamtud vůbec stáhli sem, bych na vašem místě považoval za úspěch. V každém případě nám Zosma poskytla velmi cenné údaje o nepřátelské technice a taktice. Její nasazení bylo, při vší úctě k vašim ztrátám, velmi úspěšné. Podařilo se vám zničit 9 z 10 nepřátelských plavidel, která se k vám přiblížila na váš dostřel. To je skvělý výkon a ukazuje, že tuto válku máme šanci s naší technickou převahou velmi dobrou šanci vyhrát.“
„Co se bude dít dále?“ zajímala se Zarja. Scipio už její otázku nevnímal, vnímal hlavně fakt, že přišel o stovky lidí.
„I když bych vás, s vyjímkou tebe,“ pohlédl na Zarju, „nejraději spálil na prach, dostanete další loď. Ta už by měla v boji vydržet o něco déle. Zosma jich zničila hodně, ale nepřátelé mají mnohem více lodí. Počkejte tady,“ zavrčel Orthos a chystal se k odchodu.
„Kde je Akera?“ zastavila ho Zarja.
„Zkoumá poškození utrpěné Zosmou. Třeba nám to pomůže odhalit případné slabiny našich lodí. Ozve se vám později,“ zavrčel poněkud naštvaně.
„Proč byla Zosma v tak strašném stavu? K čemu sloužila? Proč ta červená barva?“ zasypala lva dalšími otázkami, na které se jí už nedostalo odpovědi. Lev prostě odešel.