Galaktická válka, 8. díl

V místnosti byl ukrytý také portál, jenž je přenesl zpět na Akelii, do Köl Haelani. Scipia moc nepřekvapilo, že na ně čekaly ozbrojené stráže, které se navíc ani neobtěžovaly cokoliv říct. Jen je přivedly k nějaké lodi. Podle dlouhého špičatého trupu poznal, že jeho nová loď náleží ke třídě Qovera.
Třída Qovera byla na Akelii velkou novinkou, jíž se obávalo celé širé okolí. Těžko říct, kterou poruchou osobnosti trpěl lev, který ji vymyslel. Lodě třídy Qovera dokázaly zničit jakoukoliv loď kterékoliv jiné rasy. Připomínaly spíše obranný satelit, než loď. O jejich obranu se staraly silné štíty z desetinásobně větších lodí třídy Achaikharan aktuální verze a výzbroj byla shodná s leckterou pevností. Hlavní zbraní byla soustava jedenácti velkých energetických děl schopných zničit jedním výstřelem celá města, k těm dále příslušela zásoba stovek robotických samonaváděcích střel, které narážely téměř polovinou rychlosti světla, takže dokázaly zničit několik plavidel, než přišla na řadu jejich výbušnina. Pro ničení stíhačů měla loď desítky malých zbraní rozesetých po celém povrchu. Díky střelám dokázala takováto loď sama obstát i proti nemalé početní přesile. Palebnou silou překonala celé houfy starých Achaikharanů stavěných spíše k přepravě a výzkumným výpravám než do války. Třebaže se nemohla vůbec rovnat lvím lodím vyšších tříd, byla dostatečná, pokud by někdo chtěl zničit veškerá vojska včetně vesmírných kterékoliv rase nebo národu mimo lvů. Pokud by jich lvi postavili více, největší válka v dějinách Aileanského systému mohla už po pár chvílích skončit vítězstvím.
Nikdo jim nemusel nic vysvětlovat, střelci, pilot a Scipio se usadili na svých místech na můstku a Zarja odpečetila a aktivovala loď, aby se k nim mohla připojit. Pro jistotu ji zkontrolovala, nějak lvům ten den přestávala věřit.
„Tato loď je prakticky nepoužitá. Válí se tu stovky let, uvidíme, jak bude fungovat,“ špitla Zarja usazujíc se na svém místě, „navíc ji trochu upravili pro lidskou posádku.“
„Co tím chceš říct? Je to snad další vrak?“
„Nevím. Úplně v pořádku není, ale nebála bych se ji použít. Zatím.“
Tím posledním slovem ho dost znejistila. Copak už ani ona nevěděla, v čem to letí? Doufal, že tím zuřivým ťukáním ovládacího panelu obsluhuje nějaký kontrolní program a ne hru.
„A mám to,“ prohlásila vítězoslavně.
„Co se děje?“
„Konečně jsem zjistila, co byla Zosma zač.“
„Kromě vraku?“
„O to právě šlo. Drtivá většina lodí třídy Achaikharan má matné tmavě šedé zbarvení. Právě barvou a leskem lvi odlišují testovací nebo prostě speciální lodě. Například leskle bílé lodě používají průzkumníci. Oranžové lodě bývají cvičnými terči pro testy zbraní, obvykle jde o vyřazené lodě, nebo to můžou být naopak prototypy s novými typy ochrany. Výletní lodě bývají modré, ale jsou pouze dvě a jedna je matná, zatímco druhá lesklá. Ale ještě nikdy jsem neviděla žádnou červenou loď. Červenou barvu mají lvi spojenou s krví, ale jejich záchranáři mají zelené lodě, protože zelená symbolizuje lesy, trávu, prostě přírodu.
Běžně se o všechny své lodě starají jako o mláďata, ale chtěli vyzkoušet, co se bude dít, pokud žádnou údržbu ani opravy provádět nebudou. K onomu testování vyhradili právě Zosmu a už během stavby ji proto opatřili tím červeným nátěrem. Testování provedli jednoduše, prostě se k ní chovali, jak nejhůře uměli. Prošla mnoha bitvami, měla začínající velitele, zkrátka ta loď si to dost odskákala. Ale nikdy na ní nic neopravili, ani oprýskaný nátěr, zkrátka vůbec nic. Ve službě byla neustále, a že to vydržela tak dlouho, jenom ukazuje lví umění.
Po všem tom testování byla Zosma totální vrak a lvi na to Sargase upozorňovali. Kdyby naše velení mělo trochu rozumu, aspoň by o lvích radách přemýšleli, když si řekl konkrétně o ni. V Kaele Akexi to šlo a jaké jsou jejich lodě? Při testech se jejich Saikarám podařilo obstát proti několika targarijským lodím, naše Karalany se rozpadají už při startu a targarijské útoky jsou jen ránou z milosti. Mají i loď třídy Achaikharan, ovšem v dokonalém stavu, jak je u lvů zvykem. Jejich vyjednávač nebyl idiot a dokázal lvy prosit o běžnou loď. Jen Sargas si řekl o vraky a i když ho lvi upozornili, stěžuje si že dostal vraky. Není divu co si o nás lvi myslí pokud se setkávají s takovými lidmi.“
„Já si své rodiště nevybral, Zarjo. Že je vícevelitel Sargas idiot, vím i bez tebe. Přestoupit ke Kaelanům? To by byla dezerce a za tu se střílí u zdi. Bez soudu. A u Kaelanů zrovna tak, zběhy a zrádce nemají rádi nikde.“
„V tom případě by Sargase měli zastřelit. Smrt lidí na Zosmě má na svědomí právě on. Jde to sice k tíži i lvům, ale krev těch lidí má na rukou právě vícevelitel Sargas.“
„To není tak jednoduché.“
„Ať tak či onak, toto je nejlepší lví loď, na kterou kdy vkročila lidská noha. Sama o sobě představuje většinu vojenských kapacit a moci celého akelianského lidstva, včetně těch lodí, které lvi půjčili Kaelanům. Jenom jsem chtěla zdůraznit, že velíte nejlepší lodi, které kdy lidé měli. To abyste přestal pořád všem závidět.“
Ve Scipiovi začala vřít krev. Zarja se mu dokázala zarýt pod kůži a ráda to využívala, pokud jí na něm něco vadilo. Chtěl změnit téma. „Cos myslela tím, že ji trochu upravili pro lidskou posádku?“
„Dali sem křesla a jiné ovládací panely. Škoda jen, že zapomněli přeložit systém lodi do nějakého lidského jazyka, ale co už. Střelci snad pochopí i bez textu a já se ve lvích lodích hrabu tak dlouho, že jejich jazyku nějak rozumím. Váš panel by měl ukazovat informace v podobě obrázků, grafů a tak podobně, takže prostě ignorujte text a snad vám panel bude k užitku. Loď je starší, než jsem čekala, ještě nemá neurální rozhraní, tudíž telepatické funkce jsou k ničemu. Jestli se mi podaří zprovoznit spojení se lví komunikační sítí, možná se mi podaří dát dohromady nějaký překlad grafického rozhraní.“
„Co je neurální rozhraní?“
„Když to řeknu stručně, loď vám bude číst myšlenky. Pomyslíte na nepřátelskou loď a loď ji zničí. Než si uvědomíte, že je vám chladno, loď přidá vytápění. Když se začnete nudit, loď to pozná a nabídne vám nějakou zábavu, nebo si s vámi bude povídat. Když pomyslíte na svou ženu, loď vás s ní spojí, pokud je to možné.“
„Lví lodě umí číst myšlenky?“
„Jistě. Jejich velké tlapy, ač výborné během lovu při zabíjení kořisti, jsou pro ovládání lodě nebo čehokoliv jiného kromě lidských otroků strašně nepraktické, ale s myslí dokáží zázraky. Jeden jedinec připojený na neurální rozhraní dokáže sledovat a řídit celou lví komunikační síť, a ta se rozkládá přes stovky světů. My lidé nic takového nedokážeme, ale na řízení jedné lodě, nikoliv celé flotily, už lidský mozek s trochou štěstí a častým tréninkem stačí.“
„To si strčí do hlavy nějaký kabel?“
„Ne, stačí jim lehnout si na podložku, nebo si nasadit speciální čelenku. Lvi nesnáší ani náušnice, natož nějaké implantáty. Čelenku pro připojení k rozhraní vymysleli hlavně kvůli elfům, ale rychle ji přijali i sami. Kdysi dávno si dávali do špičky ocasu takový trn, ale opustili to ještě v době, kdy se lidé polonazí mlátili kameny a klacky a nedokázali ani rozdělat oheň. Ti, co už trn měli, si ho nechali vyndat a nahradit přirozeným.“
„Dost,“ přerušil ji, „raději ani nechci vědět, kdo nebo co jsou ti elfi. Kdy vyrazíme?“