Galaktická válka, 9. díl

Loď se sotva znatelně zachvěla a vznesla. Během pár okamžiků byli na oběžné dráze. Během startu tiché pípnutí oznámilo aktivaci umělé gravitace, jedné z mnoha součástí lodě, která popírala lidem známé fyzikální zákonitosti. „Promiňte ten hrozný start, pane. Lvi byli rozrušení, že mají dát lidem další loď, takže až na poslední chvíli odstranili kotevní svorky.“
„V pořádku, Zarjo. Má ta loď nějaké jméno?“ V duchu se smál. Tomuhle říkáš hrozný start? Zkus letět v Sajuzu, pokud jsou ty tvé kočky schopné něco takového postavit a neohrnovat nad tím čenichem.
„Gasparon.“
„Co to znamená?“
„V překladu něco jako Protiva. Je to nadávka, jako by ji lidé nazvali Sračka nebo Píčovina. Lví názvy obvykle říkají něco o vlastnostech toho, co označují, stavbu této lodi dostali zdejší lvi zřejmě příkazem a zrovna nadšení z toho nebyli.“
„Tak to ji asi brzy přejmenuji.“
„Klidně, ale až bude mít za sebou aspoň rok aktivní služby pod vaším velením. Tak je to psané ve lvích předpisech, které jsou pro nás závazné. Lvi našim hvězdným silám tu loď pouze propůjčili, stále jim patří. Po zničení Zosmy bych je raději příliš neprovokovala.“
„To přijde. Co nejrychleji na Wehau,“ rozkázal.
Nejprve se nic nedělo, pak se loď chvíli třásla, než se se vydala vpřed. Ovládací místností se ozývalo skřípání kovu a vzduch v ní by se dal krájet. Kromě Zarji si všichni mysleli, že se loď rozpadne, jen ona stále ťukala prsty do dotykového panelu a tvářila se, jako by snad hrála nějakou hru. Chvíli to tak vydrželo, než se na zdi vepředu objevila imitace okna s výhledem na situaci před lodí.
Okolo planety zuřila bitva. Na straně nepřátel byla drtivá početní převaha, ale mračna lvích lodí ji rychle redukovala. Lodě akelianských lidí nemotorně proplouvaly sem a tam a občas z některé vyšla střela a tu a tam nějakou rozerval výbuch. Targarijská plavidla na tom byla s manévrováním mnohem lépe, ale k ladným pohybům letadel to mělo daleko. V tom zmatku se hbitě proplétaly lví lodě a zanechávaly za sebou hromady trosek, jako by byli nezničitelné a už jen jejich blízkost ničila vše ostatní. Pokud snad někdo vůbec nevěděl o existenci lvů, už jen tohle stačilo k pochopení, proč jsou považováni za jedny z vrcholových predátorů.
Vakuové ticho bylo zvláštní, Scipio viděl provazce střel, vybuchující nebo alespoň rozpadající se rozstřílené vraky a kolize rozličných strojů, ale neslyšel vůbec nic, pouze svůj vlastní dech a klepání Zarjiných prstů do poloprůhledného panelu.
Překvapilo jej, jak lehce nyní ničili mateřské lodě nepřátel. Jak na štít dopadaly nepřátelské střely, Scipio pištěl překvapením jako malé dítě. Štít totiž střely nepohlcoval, jak to dělaly experimentální štíty lidských lodí, tedy pokud se jednalo o vzácný kus tou drahou porodními bolestmi trpící technologií vybavený a štíty zrovna nějakou nesmírnou souhrou náhod opravdu fungovaly a zároveň byly proti danému typu střely účinné, což bylo stejně pravděpodobné jako výhra první ceny v loterii, ale vracel jej jejich majitelům a bylo jedno, jaké střely to byly. Zíral a když viděl, co mu oni záhadní mluvící lvi svěřili, jeho názor na lvy obecně dostával dost zabrat. Přemýšlel, odkud se asi vzali. Byl si takřka jistý, že se mu to zdá, a uklidňoval se, že ztráta Zosmy byla jen zlý sen a žádná taková loď neexistovala. Byl by za to rád. Velmi rád.
„Tak koukám, že ta loď lépe střílí než létá.“
„To není náhodou. Většina lodí této třídy sloužila jako obranné satelity, Gasparon je vybaven docela nadprůměrně, co se týče komfortu pro posádku. Někdy na takovéto lodě lvi odcházeli přemýšlet. Škoda jen, že do něj kdysi zezadu vrazila jiná loď, odtud to skřípání a vibrace za pohybu. Bohužel pak už lvi neměli čas ji opravit, byť by to pro ně byla jinak hračka. Ostatně vůbec nám dali to nejhorší co našli.“
„Gasparone, ozvěte se. Tady Hinekras, třída Karalan,“ ozvalo se z jeho panelu. Scipia to překvapilo. Ještě trochu zmatený z toho, že téměř božská loď je podle Zarji zase vrak, nepřemýšlel nad předpisy. „Co se děje?“
„Mám na lodi dost lidí a co nevidět nás rozstřílí na sračky.“
„Zavolejte si na Köl Waharae, tahle loď je výběhový model, nemá transportní zařízení ani dost místa,“ vložila se do rozhovoru Zarja a ukončila spojení. Než se z jejího zákroku Scipio vzpamatoval, spouštěla spojení ke lvům. Uprostřed můstku se objevil hologram lva.
„Ahoj Akero, jak se vede?“
„Á, Zarja,“ usmál se lev, „až na tu pitomou lidskou válku dobře. A tobě?“ Scipio se lva bál. V každém okamžiku si představoval, jak ho lev roztrhne jedním dvěma pohyby, a on se bude moci bránit jedině mečem... který ovšem neměl, protože kvalitní meče stály tolik, co slušný dům. Střelné zbraně podle vojenských předpisů na palubách vesmírných plavidel být ani nesměly, ale Scipio by se vůbec nedivil, kdyby se i kulometu obrovský lev pouze vysmál.
„Není to nejhorší. Musí být na všech těch lodích tolik lidí?“
„Lodě třídy Isaiah se běžně řídí samy a většinou ovládají ještě tři nebo čtyři doprovodné garie a jejich letky stíhačů, i když dokážou ovládat jakoukoliv loď. Prý na Tyrheljörgu vymýšlí nějaký nový komunikační protokol, takže by lodě mohla řídit Ajkelova hora, pak bychom už žádné posádky ani lodě třídy Isaiah nepotřebovali a stačili by nám Qovery a robotičtí stíhači, vše by řídili tři nebo čtyři lvi v Arkanwloxu. Jinak nevím o lodi, na kterou by nestačili tři. Pilot, mechanik a střelec. Velitele většinou nepotřebuješ, stačí jeden na nějakém velitelství. Pokud se s lodí stane něco, že to mechanik neopraví sám, stejně tě tu rozstřílí. Ten lidský šrot ani nemá cenu ovládat, rozpadá se už při startu. Jen se nám tu plete do cesty. Nebýt lidských skořápek, už bychom byli vyhráli.“
„Ve městě máte transportní zařízení. Nemůžeš ty nepotřebné lidi uklidit někam do bezpečí? V bitvách na planetě při záchraně obyvatel budou jistě potřebnější.“
„To není špatný nápad, maličká. Přednesu to radě, i když nevím, jestli po posledním incidentu na Köl Haelani budou chtít pomáhat zrovna lidem.“
„Děkuji, huňatý příteli,“ uchichtla se připitoměle Zarja a lev bez odpovědi zmizel.

„To ses mě nemohla zeptat?!“ rozzuřil se Scipio.
„Ber to jako úspěch. Toho lva zná celá Aileanská soustava, snad nikdo nenávidí lidi více než on. To ti tak vadí, že lví technologie zachrání lidi? Jednou jsou to tví spojenci, tak se podle toho chovej.“ Svým nevinným pohledem ho dokonale uzemnila. Možná dokázal velet střelcům a pilotovi, ale jí ne. Vojenské předpisy mu dávaly plné právo ji potrestat vězením, ale netušil, jestli na jeho lodi vůbec něco takového je a navrch vůbec nevěřil, že by to na ni mělo kýžený účinek. Pokud něco nepotřeboval, tak aby se rozzuřila a zmizela z lodi někam ke lvům. Jednak bez ní nemohli nějak účinně ovládat loď, ale také k ní něco cítil. Viděl, že podivná kráska má s těmi zvláštními huňatými monstry velmi dobré vztahy, a nevěděl, jestli ho to má těšit, nebo štvát.
Střelci neustále stříleli a Zarja stále něco nastavovala na nějakém ovládacím panelu. Scipio si uvědomil, že zase tak nepostradatelný na lodi není. „Mám to,“ vyrušila jej ze zamyšlení Zarja.
„Co se děje?“ odpověděl jí.
„Převedla jsem kompletní ovládání této lodi lvům,“ zasmála se. Vypadalo to zvláštně, ještě pořád se pořádně neutřela po brekotu.
„Ty si ze mě snad děláš prdel!“ okřikl ji. Rudl.
„Teď tuto loď ovládá jedna ze lvích lodí třídy Isaiah. A pokud náhodou nesledujete svůj panel, od převzetí řízení lodí Isaiah dosahujeme mnohem vyšší přesnosti střelby a dostáváme mnohem méně zásahů. Pánové střelci prominou. Vícevelitel to nemusí vědět, ten vás jenom pochválí za výsledky.“
„To snad není ani možné toto,“ zalamentoval Scipio, pohlédl na pro něj nesrozumitelný panel a opustil řídící místnost. Na lodi mnoho místností nebylo, prostě vešel do jedné z nich, zavřel dveře a sedl si do kouta. Pocit zbytečnosti v něm narůstal. Nejenom, že ho loď očividně potřebuje tak nanejvýš k tomu, aby měl nenáviděný vícevelitel Sargas komu nadávat, ale už ani tu kontrolu nad ní nemá. Mechanička za jeho zády dala loď do rukou (nebo spíše tlap) někoho jiného a ani se neobtěžovala mu to oznámit předem, třebaže to podle předpisů neměla udělat vůbec. Necítil se dost silný ani na to, aby jí něco přikázal, natož aby ji nechal potrestat podle práva. Vlastně, v tu chvíli ho napadlo, že bude snad i lepší čistit záchody v levném hotelu, než tohle. Ještě chvíli pokračoval v nepříliš pozitivních úvahách, aby poté vytáhl svou pistoli a na chvíli si přiložil hlaveň ke spánku. Už toho měl zkrátka dost.
V okamžiku, kdy ucítil chladnou hlaveň u své hlavy, si teprve uvědomil, že je opravdu vzhůru a zděsil se. Při počtu lidí na palubě Zosmy a počtu lidí na palubě Gasparona si konečně uvědomil, že ztráta takřka kompletní posádky byla skutečnost. Mohl být oficiálně mužem a vojákem jak chtěl, ale rozbrečel se jako malá holka.

Snad po hodině se vrátil k ostatním. Střelci byli namačkaní u hologramu s děním okolo lodě a bouřlivě fandili, jako kdyby to nebyla válka, ale sport. Pilot seděl jako přikovaný na místě a zíral na imitaci okna. Zarja byla skloněná nad svým panelem a hrála na něm holografické šachy. Nepochyboval, že jejím spoluhráčem je nějaký lev. Zasmál se, že lvi hrají lidskou hru, sesunul se do velitelského křesla a prohlížel si svou zbraň. Věděl, že na velitelskou pozici nemá, ale s aktuálním úkolem se stále hodlal porvat jak nejlépe uměl. Bylo to to poslední, co mohl pro mrtvé členy své posádky udělat. Na víceveliteli jejich smrt pomstí jindy.
Tuto atmosféru přetrhl hologram nenáviděného hodnostáře, který se objevil uprostřed místnosti. „Hektero, co se děje? Už před tranou jste měl podat hlášení!“ křičel. Scipio jakoby zkameněl, na pravidelné hlášení nadřízenému úplně zapoměl. Jeho posádka rozhovor nehybně sledovala, tedy kromě pilota, který byl stále fascinován falešným oknem. Pokud ovšem byl v místnosti a ne schovaný v nějakém koutě. Přes mohutné bezpečnostní křeslo drobný pilot zkrátka nebyl vidět.
„Měli jsme problémy s komunikačními systémy, pane. Nemůžeme navázat spojení odsud. Už se na tom pracuje,“ zalhala Zarja a nasimulovala poruchu, kterou spojení ukončila. Pro lva, který přístroj obsluhoval, připojila krátkou textovou zprávu, proč tak učinila, s prosbou, aby to lidskému důstojníkovi nesděloval.
„Kde krucinál vzal tu lví vysílačku?“ divil se její velitel.
„Šlo to z Köl Haelani. Mám tam známou, můžu to zjistit,“ odpověděla Zarja.
„Jak chceš,“ prohlásil rezignovaně. Rudovláska se zasmála a v místnosti se objevila další holografická postava. Tentokrát to byla nějaká lvice.
„Ahoj,“ špitla Zarja vesele.
„Zdravím tě, Zarjo. Co se děje? A jak ses dostala na vojenskou loď, navrch naši?“
„To je hodně otázek. Můžu se tě ale nejdřív na něco zeptat já?“
„Pokud si myslíš, že znám odpovědi.“
„Není tam u vás ve městě nějaký člověk?“
„Pokud vím, pobíhá tu ten váš slavný velitel Sargas. Většího blba jsem ještě neviděla.“
„Jak se tam dostal?“
„Jak asi, přiletěl tím legračním strojem, kterému říkáte vrtulník. Snaží se od našich vládců vyžebrat další lodě. Když jsem šla kolem, zrovna mu nadávali, že zcela ignoroval určení těch lodí. Prý poslal Achaikharan místo Qovery a naopak. A ve městě se povídá, že nejdřív chtěl nějaké postradatelné lodě, jen aby se vznesly, a pak si stěžoval, že dostal šrot. Vysmívá se mu celé město. Ještě aby ne, když mu nadávají na hlavním náměstí. Myslím, že ho odsud brzo vykopnou, pokud ovšem nezačne diskutovat se strážemi. Po posledním útoku lidí před válkou mají naši strážcové ve zvyku na lidi reagovat agresivněji, ale tomu se nedá divit. Člověk si tu zrovna jistý svým životem rozhodně být nemůže, tím spíše, když je tak protivný jako Sargas.“
„Udělalo by mi to radost. Na tom Achaikharanu jsem totiž byla.“
„Jsem ráda, že ještě žiješ. Zosma byla v horším stavu než většina vašich ehm... lodí, i když to snad ani nebylo možné.“
„Bylo to o chlup. Naštěstí jsme byli blízko Köl Waharae.“
„To ano. A teď je čas na mé otázky.“
„Co by se dělo, je válka a já mám tu smůlu, že umím ovládat vaše lodě. Náš král mě přidělil ke svým spojencům do Selliath, takže teď musím udržet tuhle kocábku v boji.“
„Už podruhé? No, hodně štěstí. Prvních pět verzí Qovery nestojí ani za lidské kosti a zrovna Gasparon měl projít příští rok opravou kvůli tomu incidentu ve Větrově. Je to dlouho, ale naše loděnice jsou díky té pitomé válce přetížené. Celé město je jeden velký shon, kde jsou ty doby, kdy jsme více než polovinu dne jako všichni normální lvi prospali nebo aspoň prodřímali. Už nám to dost vadí. S naší proslulou vstřícností pár dní raději nepočítej, díky těmhle tu máme takovou malou alergii na lidi.“
„Jistě. Poslyš, jaké byly nálady u vás ve městě, když se dohodlo zapůjčení lodí?“
„Proč se ptáš?“
„Kvůli Zosmě. Na lví loď byla v podezřele špatném stavu.“
„Určitě sis podle vnějšího zbarvení všimla, že to nebyla náhoda. Zosma byla určená na testy odolnosti. Aby se ověřil vliv špatné údržby, nikdy se na ní nic neopravilo, dokonce ani skřípající dveře. Pokud jsi tomu nechtěla věřit při čtení z panelu, můžeš věřit mě, je to pravda.
Neptej se mě, proč naši radní rozhodli zapůjčit natolik specifickou loď, netuším to. S obyvateli města se moc nebaví, ale nikomu se nechce jednat s lidmi, takže si nové vedení vybereme až po válce, pro to současné je jednání s lidmi alespoň něco jako trest. Do ničeho jiného stejně čenichy nestrkají.
Příliš nechápu, proč Zosmu lvi z Köl Waharae zničili, když ji bylo možné udržet na oběžné dráze a alespoň ochránit do doby zklidnění boje, ale jestli to dostal na starost Akera, nedivím se ničemu. Co jste dostali první loď, ještě ho nikdo neviděl jinak než rozzuřeného. Díky tomu Sargasovi a jemu podobným se mu přestávám divit, asi bych se chovala stejně. I když je mi Zosmy líto, chápu, že takhle má alespoň jistotu, že se na její palubě už nikdy neobjeví lidé. Ale co, dematerializovali bychom ji prostě později, žádná škoda. Kdykoliv si ji můžeme obnovit. Až dokončíme instalaci nového zhmotňovače, opravy lodí, rozebíraní starých a stavba nových půjde jako po prapsím sádle. Než si tě všimne senzor u dveří na vyhlídkové terase na hlavní věži, bude hotových hned několik lodí. Už nebudeme muset sami stavět obyčejné lodě, ale hlavně se uklidní ten shon a konečně budeme moci opět spát jako normální lvi. A teď už musím jít.“
„Děkuji,“ zašklebila se Zarja a přerušila spojení. Že lvi nemají rádi lidi, věděla dobře a přesvědčovala se o tom častěji než jí bylo milé, ale přeci jen jí vadilo, že smrt lidí na Zosmě lvici nejspíše vůbec nezajímala.
„Vidím, že ani lvi nemůžou Sargase vystát,“ usmál se Scipio.
„Toho nesnesou ani bakterie, natož pak natolik inteligentní tvorové, jako jsou lvi,“ odpověděla Zarja a vrátila se ke své hře. Scipio ji přerušil znova.
„Co myslela tím incidentem ve Větrově?“
„Dost lvů si myslí, že třída Qovera je krok vedle. A jako u každé rasy, tu a tam se najde jedinec, který se odhodlá k nějaké pitomosti. Třeba zrovna tato loď se stala objektem sabotáže. Někdo se svěřeným Achaikharanem, mimochodem naší starou dobrou Zosmou, ve velké rychlosti do Gasparona úmyslně narazil zezadu. Konstrukce by to mohla vydržet, ale nejsem si jistá senzory a generátory ochranného pole, oboje dělalo problémy už při startu. Nehledě na to, že deformace konstrukce má za následek nestabilitu a další problémy při rozletu, jak jste si jistě všiml.“
„Takže jsme dostali další šrot?“
„Není to šrot. Jenom potřebuje opravit. Je jako automobil, když do vás někdo vrazí zezadu svým vozem. Také se potom špatně zavírají zadní dveře a jízdní vlastnosti jsou mnohem horší. Teda pokud jste doposud neměl čas to auto opravit, podobně jako ho zatím neměli lvi s touto lodí.“
„Poslyš, proč lvi vůbec těmi svými loděmi létají, když mají ten stroj co je přenáší z jedné planety na druhou a všechno řídí ty jejich křišťálové desky?“
„Myslíte to zařízení, které vám mělo pomoci neztratit se na lodi cestou na záchod, mimo jiné?“
„Ano.“
„To nevím. Myslím, že vesmírné lodě jsou lví tradice. Lidé si také vymysleli automobil, místo aby zůstali u koní. Lvi mají rádi lodě. Rádi je vyvíjí, rádi s nimi létají. Baví je to. Někdy se chovají jako malé děti. Radují se z kdejaké pitomosti. Pokud chcete udělat lvu radost, dejte mu loď. Čím víc magie v ní bude, tím lépe. A nejlépe uděláte, když mu dáte rozbitou loď. Ten spokojený a radostný výraz ve lví tváři, když tu loď opraví, opravdu stojí za to. A to neplatí jenom o lodích. Lvi v sobě kočku nezapřou. Rádi si hrají. Proč myslíte, že vůbec vymysleli harty a proč pořád vylepšují ty své hračky. Baví je věci vytvářet, vylepšovat, starat se o ně. Lvi nejsou válečníci, žijí v jiné realitě, jsou povznesení nad naše problémy. Dokonce ani tuhle válku moc neprožívají, teda pokud vynechám lvy z Köl Waharae, na které pořád padají nějaké trosky, ti fascinovaně sedí na vyhlídkových terasách a sledují, jak jejich ochranné pole pohlcuje dopadající úlomky a vydává při tom barevnou záři. Jako kočky, kterým pustíte barevnou hudbu.“
„Jejich lodě nevypadají jako pitomé hračky. A ten lev mi zrovna domácí kočku také nepřipomínal.“
„Své lodě používají i k jiným účelům. A lodí třídy Isaiah mají jen pár, takže s nimi nemohou létat všude. Qovera je první a zatím poslední loď určená pouze k válčení. Pouze některé exempláře počítají s posádkou, ale těch se vyrobilo jen několik.“
„Proč mám pocit, že Sargas si ty lví lodě vybíral někde na vrakovišti?“
„Pokud by lvi měli něco jako vrakoviště, řekla bych, že tomu tak nejspíše je. Celkově mám dojem, že horší lodě už neměli.“
„V jakém stavu je naše současná loď?“
„Zatím v celkem slušném. Štíty drží skoro naplno, pohon snad jakžtakž funkční, podpora života, no, dejme tomu v pořádku. Horší je to s energií, máme poškození na páteřním vedení, takže naše harta dostává celkem silné šoky, které spotřebovávají dost energie, takže bych se to ráda pokusila opravit. Potom by bylo dobré zavolat na Köl Waharae, aby nám poslali další napájecí článek. Loď je sice poškozená a ne zrovna lehce, ale snadno opravitelná a potom uvidíte, co dokáže lví technika.“
„Tahle loď je na baterky?“
„Dá se to tak říct. Nariouhlíkový vakuový energetický článek by dokázal město jako je Nová Salla zásobovat veškerou potřebnou energií po více než dvě staletí. Taková lví obdoba našich autobaterií. Také zajímavý kousek technologie, byť netuším, jak funguje. Jen jednou jsem zaslechla něco o kvantových fluktuacích vakua, ale tak daleko lví učitel z naší vesnice ve výuce ještě nedošel, takže víc o tom nevím. S naší spotřebou máme ještě tak na den, pokud by se nám zdařila oprava vedení, klidně i rok.“
„Kdy se to stalo?“
„Jak jsme přiletěli k Wehau, měli jsme vypnuté štíty, nejspíš kvůli nějaké poruše. Sice jsem je zapnula poměrně brzy, nicméně část energie jedné ze střel pronikla otevřenými hangárovými dveřmi. Naštěstí jsou všechny dveře na lodi po uzavření hermetické a neztratili jsme ani příliš mnoho vzduchu. I kdyby ho chybělo, jistě nějaký lev či lvice opustí vyhlídkovou terasu a cestou na záchod odpoví na naše volání. Navíc máme nouzové zásobníky, které by stačily celou loď naplnit vzduchem třikrát. Ty tisíce let vývoje od sestavení Zosmy jsou prostě znát. I současné Achaikharany už jsou úplně někde jinde než exempláře postavené v době Zosmy.“
„Jsou teď ta vrata zavřená?“
„Ano.“
„Jak silný byl ten zásah?“
„Soudě podle poškození, dost na to, aby to zcela zničilo několik našich Karalanů nebo i kaelanských Saikar. Pokud by tím trefili město, byl by s ním konec.“
Zíral. Skutečně božská loď, pomyslel si. „Dokážeš to opravit?“
„Snad ano, to je také jeden z důvodů, proč jsem předala řízení lvům. Možná budu potřebovat pomoc. A pokud vím, vy byste nezvládl během té doby manévrovat a ještě střílet ze všech zbraní. Tato loď nemá vlastní nezávislou umělou inteligenci.“
„To jsi měla říct dřív.“
„A vy byste to přijal?“