Galaktická válka, 10. díl

„Asi ne. Na tom už nezáleží, hlavně oprav tu loď.“ Zarja kývla hlavou a spustila komunikaci se lvím městem.
„Ahoj Akero.“
„Ahoj Zarjo. Co se děje?“
„Potřebuju pár náhradních dílů na třetí verzi Qovery a nariouhlíkový článek.“
„Celkem brzy. Při odletu z Köl Haelani zbývala skoro čtvrtina.“
„Tak se podívej ještě jednou.“
„Už vidím tvé poškození. V Arkanwloxu mají vylepšený zhmotňovač, opravili by ti to skoro okamžitě, ale teď tam asi letět nemůžeš. Vystačíš si se servisní objímkou, novým kusem vedení a trochou izolace?“
„Jistě.“
„Článek ti pošlu později. Teď ti k tomu přidám dveře z jednoho havarovaného rakatu. Myslím, že by nebylo od věci nějak vyplnit tu díru v přepážce, ale raději moc neotvírej hangár, i když ten je ti stejně k ničemu. Pro jistotu můžeš jednoduchým skriptem vrata hangáru zablokovat, aby se nemohly otevřít. Stejně se na všech Qoverách od doby, co se umíme teleportovat pomocí magie, používá hangár jen jako další místnost nebo k vypouštění robotických stíhačů. Nářadí je ve strojovně.“
„Děkuji,“ uklonila se lvu Zarja. V ten okamžik hologram zmizel a místo něj se v místnosti objevilo několik předmětů. Vzhledem připomínaly policejní pouta, kovový válec a hasící přístroj, kousek vedle pokroucený a špinavý kus kovu. Zarja, střelci i Scipio předměty posbírali a šli do zadní části lodi, kde objevili obrovskou trhlinu ve zdi. Byla tak velká, že by jí prošel slon. Na jejích okrajích byl kov natavený a z trhliny vycházelo silné světlo. Všichni oněměli úžasem.
Rudovláska se oblékla do lehkého, poměrně přiléhavého skafandru, vzala předmět připomínající pouta a šla k trhlině. Lehký skafandr opravdu dostál svému názvu, připomínal spíše nějaký potápěčský oblek s přilbou, takže Scipiův pohled nemířil ani na okamžik jinam, než na její svůdné křivky. Ostatně stejným směrem mířily i pohledy ostatních mužů. Mechanička se dala do opravy.
Několikrát vyšla ven, sebrala některý z lvích darů a vrátila se dovnitř. Za nějakou dobu záře ustala. Tam, odkud předtím vycházelo oslňující světlo, byla nyní černá roura. Střelci popadli pokroucené dveře a přiložili je tak, aby co nejvíc zakrývaly díru ve stěně. Zarja dveře ke stěně přivařila. „Tak se mi to líbí mnohem víc!“ vyhrkla s nějakou potřeštěnou radostí.
Všichni ji následovali do řídící místnosti. „A co teď?“ zeptal se Scipio.
Zarja spustila diagnostiku lodě a veliteli odpověděla se zpožděním. „Teď si počkáme, než se celá loď zkontroluje.“
O chvilku později se z jejího panelu ozvalo písknutí. „Dobré zprávy, loď je v pořádku,“ usmála se. Loď mohla konečně dostát svému původu a pověsti. Nebyla zcela v pořádku, ale současný stav byl mnohem lepší.
Druhý střelec odněkud vytáhl velkou lahev nějaké pálenky a všichni se posadili do kruhu doprostřed místnosti. Lahev putovala z ruky do ruky, každý kromě Zarji si lokl. Lahev brzy vyprázdnili, ale střelec jich měl více. Pili tak dlouho, než byli všichni pod obraz, tedy kromě Zarji, která alkohol nikdy nepila. V tom se opět přihlásil Scipiův nadřízený.
„Hektero, co tam zase děláte?! Neřekl jsem dost jasně, že chci hlášení každou tranu?!“
„Víš co, blbečku? Běž do prdele,“ zasmál se a praštil do Zarjina panelu. Hologram vícevelitele Sargase zmizel. V tom Scipio zavrávoral a spadl na zem, kde brzy usnul.
Když se probudili, leželi v kruhu. Uprostřed mezi nimi stál červeně svítící objekt velikosti lidské hlavy a tvaru válce spolu s hologramem lva.

„Ahoj,“ řekla poněkud nejistě, když se vrátila ze strojovny.
„Ahoj. Ten lidský zvyk pít líh jsem nikdy nepochopil.“
„Nejsi sám. Copak se děje?“
„Co se děje? Tady u mých nohou leží nariouhlíkový článek. Pospěš, mnoho energie tvé lodi nezbývá!“
„Jistě, můj chlupatý příteli,“ zasmála se připitoměle Zarja, popadla článek a šla do strojovny. Na jednom z panelů nastavila naplnění zásobníku, čímž zcela vybila původní článek. Rychle jej vyměnila a nechala energii znovu proudit. S prázdným článkem se vrátila do hlavní místnosti a položila jej lvu k nohám.
„Děkuji ti,“ špitla jakoby omluvně, „promiň, že jsem tě nechala čekat.“
„No, rádo se stalo. Dlužíš mi odpověď.“
„Polož tedy svou otázku.“
„Můžeš mi vysvětlit, proč po mě ten váš velitel chce, abych vás všechny z té lodě poslal zpátky na Akelii?“
„Nevím. Tady Scipio mu asi řekl něco špatného.“
„No, na tom už nesejde. Stráže ho vyvádějí ven z města.“
„Že jste to tam s ním vydrželi tak dlouho.“
„Vrátím se později. Zatím vás nechám na lodi, abyste mi nevyvedli nějakou pitomost. Dejte se tam všichni do pořádku,“ řekl lev jakoby se znechucením a na místě jeho hologramu se objevil lavor s ledovou vodou. Zarja se usadila v křesle a během přemýšlení, proč je Akera tak naštvaný, usnula. Ještě stále se ho chtěla zeptat na zničení Zosmy.