Galaktická válka, 11. díl

O několik hodin se probudila znovu. Doplazila se k lavoru a umyla si obličej a ruce. Došla ke zdi a jako osušku použila vlajku Selliath, která tam visela. Teoreticky to byl těžký přečin, ale loď patřila lvům, ona sama byla poddanou krále Kaely Akexi, drobný pilot se bál všech a snažil se vyvolávat dojem, že na lodi vůbec není, střelci svým chováním neustále jasně dávali najevo že se jí bojí a Scipio zrovna tak, jen ne tak okatě, takže to vůbec neřešila. Když se po chvilce probudila a upravila celá posádka, Zarja lavor s vodou odnesla do rohu místnosti a sedla si na své místo, stejně jako všichni ostatní. Díky systémům podpory života naštěstí nebyl na palubě cítit alkohol. Uprostřed místnosti se znovu objevil nenáviděný důstojník.
„Co se to tu děje?!“ začal křičet. Zarja se podívala na svůj panel a v ten moment se zhrozila. Nebyl to hologram, nenáviděný vícevelitel selliatské hvězdné flotily Quelgara Chetekin Sargas byl skutečně přímo na jejich lodi.
„Hej ty!“ křičel na Zarju.
„Ano pane!“ vykřikla podle předpisů.
„Co se děje s tím vaším komunikačním zařízením?“
„Pojďte se mnou, ukážu vám příčinu toho problému,“ řekla jakoby klidně a i když se v ní vařila krev, přivedla ho k poškozené přepážce.
„Za tou trhlinou je komunikační zařízení, respektive jeho hlavní část. Jak můžete vidět, prodělalo poškození, spolu s blízko vedoucím páteřním energetickým vedením. Z poškozeného vedení vystřelovaly do celé lodi silné energetické impulzy, které pak zničily zbytek komunikačního zařízení. Dokud ještě alespoň částečně fungovalo, pomocí nouzového kanálu se mi podařilo od lvů z Köl Waharae získat potřebné díly pro opravu vedení a nový energetický zdroj. Bohužel, díly potřebné k opravě komunikačního zařízení mají pouze na Köl Haelani, neboť tento typ komunikačního zařízení se vyráběl pouze krátkou chvíli, stejně jako tento typ lodě Qovera. Další typy tuto zranitelnost neměly. Tím chci říct, že na létající vrak se díly shánějí špatně. O něco lepší to bylo s lodí Zosma, ta aspoň byla masově vyráběného typu. U ní to ale zase nemělo smysl, neboť její stav vyžadoval generální opravu. Komunikace bude možná až lvi najdou nebo vyrobí potřebné součástky a pošlou je sem. To nemusí být nikdy, ale je stejně tak dobře možné, že už čekají v řídící místnosti.“
„To mi chceš říct, že nejmocnější loď, kterou máme, je šrot?“
„Ne tak docela, rozhodně je lepší než třída Karalan, jejíž užitná i bojová hodnota je nulová, leda byste s nimi překážel v cestě nepřátelům. Podle veřejných oznámení z Köl Haelani jste přímo žádal o vraky, takže nevím, proč se divíte všem těm problémům. Nehledě na to, že jste na špatný stav lodí byl předem upozorněn lvy samotnými.“
„Co si to dovoluješ!“ obořil se.
Zarja se rozzuřila, chytila velitele za krk, přirazila ho ke zdi a zvedla. „Já se ti na to ty šmejde můžu taky hezky víš co. Kaelané si alespoň nestěžují, když dostanou co chtěli. Slyšela sem, že mají vlastní loď třídy Achaikharan, takže můžu snadno kdykoliv odejít. Až přestaneš vybírat vraky a řekneš si o loď v dobrém stavu, nebudu mít problém. Nebo si konečně přestaň stěžovat. Pokud Kaelané mohli dostat mnohem lepší loď, tvá neschopnost není problém lvů. Ano, Gasparon je nejmocnější lodí, kterou kdy lidé měli, ale to je spíše zásluha jejich soucitu, ne tvoje. Jako velitel jsi ještě horší než ten hlídač skladiště, který velí této lodi. Jenže on se na rozdíl od tebe snaží se svou neschopností bojovat, dělá vše, jak nejlépe dovede a snaží se zlepšovat. A ty? Ty jsi pouze neschopný rozmazlený fracek dosazený papínkem na teplé místečko. Jsi neschopný a evidentně ti to vyhovuje. Za tvou neschopnost a nerozvážnost zaplatily životem již tisíce lidí a jejich krev máš na rukou jen a jen ty. Ještě jednou na mě zakřič a důvěrně tě seznámím se svými pěstmi.“ Jakmile to dořekla, pustila ho na zem a odešla zpět do řídící místnosti.
Vícevelitel ještě chvíli lapal po dechu, než vstal a dobelhal se zpět do stejné místnosti, jako Zarja.
„Hektero, na moment!“ rozkřikl se na Scipia.
„Zklidni se, nebo odsud odejdeš v plastikovém pytli a je mi jedno jestli budu muset přemluvit nějakého lva aby mi ho vyrobil. Nelíbí se mi tón, jakým mluvíš, ani ta hlasitost. Je mi jasné, žes sem přišel jen buzerovat, ale na to opravdu nejsem zvědavá. Na téhle lodi budu řvát jenom JÁ!“ vložila se do toho Zarja. Míra její trpělivosti zkrátka přetekla.
Oba důstojníci se na ni podívali se strachem ve tváři a otevřenými ústy. Scipio si nepamatoval, že by kdy zvýšila hlas, nebo že by se někdy byť jen zamračila. Navíc z ní měl kvůli její pověsti tak trochu strach už od doby, kdy ji viděl poprvé. Jeho nadřízený byl zvyklý, že se každý bojí jeho.
Něco zuřivě naťukala do svého panelu a v místnosti se objevil černý plastový pytel, přesná kopie těch, do kterých četníci v Selliath balili mrtvoly. Žádnému z důstojníků to zrovna vtipné přijít nemohlo, cynicky se ušklíbl jedině pilot.
„Jen klid, Scipio. S tebou problém nemám. Mám jen dva problémy. Hejno targarijské agresivní havěti a jednoho pitomce, který si myslí, že jej budou všichni poslouchat. Pitomce, který si hraje na drsného, ale přitom je zbabělý jako malá holka z města. Pitomce, který si říká velitel, ale jeho schopnosti odpovídají spíše uklízeči záchodů, i když pochybuji, že by byl schopný ten záchod vyčistit pořádně. Pitomého šmejda, nevychovaného spratka a arogantního nekompetentního idiota, který si říká Quelgara Chetekin Sargas!“ Po tomto krátkém proslovu Zarja přišla ke Scipiovi, pohladila jej po tváři, aby přešla k víceveliteli a nakopla jej do rozkroku. Důstojník se okamžitě skácel k zemi a svíjel se s bolestivým vzlykem.
Po chvilce se pokusil vstát. Zavrávoral, ale nakonec se podařilo. Chtěl se před Zarjou schovat, měl z ní strach. Na odpor vůbec nebyl zvyklý, vojáci na něj většinou hleděli s oddaností. Jako by to vycítila, chytila Scipia za ruku a táhla ho směrem k víceveliteli. Po cestě strhla ze zdi selliathskou vlajku. Číše její trpělivosti přetekla, už ho měla zkrátka plné zuby. Že ho podle nějakého předpisu měla poslouchat na slovo? Nebyla voják a ani nebyla ze Selliath, byl jí ukradený. Z celé té sebranky respektovala pouze Scipia a to jen trochu, pokud zrovna chtěla. Byl pro ni v podstatě hračka.
Hodila přes něj vlajku a strčila do svého nadřízeného. „Tak Scipio. Buď hodný chlapec a hezky si kopni,“ řekla mu mile. Scipio se zatvářil překvapeně. Podíval se na její úsměv, doufaje, že zrzka nemá vztek i na něj, usmál se také, sebral vlajku a vší silou velitele nakopl. Myslel při tom na předchozí loď a svému nadřízenému přidal ještě pár dobře mířených ran pěstí. V ten okamžik důstojník zmizel v jasném světle a v místnosti se objevil hologram lva.
„Zarjo, musím s tebou mluvit,“ začal. Tvářil se rozmrzele a naštvaně.