Silver Dust a obnova Ghardtronu - 5. kapitola

Kapitola 5. - Děti

„Vítejte, dámy a pánové! Je mi potěšením vás seznámit s novým okruhem našeho muzea!“ Dav před velkou budovou zajásal. Vysoký muž v tmavě modrém saku, černých kalhotách a šedivou kravatou stál před pultem s mikrofonem. Vypadal už docela staře, ale v jeho hlase to nebylo poznat. Vedle něho stál menší starší muž v bílém plášti. Šedé vlasy měl sčesané dozadu. Obličeji vévodily veliké brýle a bradu měl dokonale oholenou.

 

Občané města je znali jako „Bratry v bílém“, protože oba byli vědci a společně vlastnili toto veliké muzeum. Dnes před půlnocí se zde lidé sešli jenom kvůli slavnostnímu otevření expozice s názvem: Vesmír, cestování vesmírem a roboti. Bratři si vždy k otevření nových expozic vybírali nejrůznější denní doby. Dnes to bylo kvůli hvězdám, ale ty stejně nebyly kvůli světelnému znečištění vidět. A kvůli tomu, aby starší z bratrů viděl, jak jednají lidé, když je v půli noci probudíte a přivedete je k muzeu. Kvůli takové denní době by si každý myslel: Kašlem na muzeum, přijdeme nejdřív ráno! Ale Bratři v bílém byli tak slavní a jejich muzeum tak oblíbené, že lidé v noci s radostí vstávali, aby byli svědky otevření nového okruhu. Navíc toto město žilo po celou noc, takže aby si zdejší lidé užili plnohodnotný spánek, bydleli většinou mimo centrum.

 

"Tak! Prosím o klid!“ Mladší z bratrů vytáhl veliký klíč na červené stuze a ukázal ho davu. Lidé napjatě čekali, až Bratr odemkne a pustí je dovnitř. Tři roboti, ukrytí ve stinné uličce naproti, sledovali celé dění.

 

„Tolik lidí! Tolik lidí!“ opakoval dokola IronCross. Byl z nich celý pryč. Silver se cítil nesvůj. Od chvíle, kdy uviděl prvního člověka, myslel na Chada. Steel Moon stál úplně klidně. Čekal na příležitost, jak se dostat do muzea. Ta ovšem nepřicházela, tak se posadil a opřel se o cihlovou zeď domu. Silver ho napodobil. Cross zůstal stát a stále pozoroval lidi.

 

„Já nic nevidím!“ Pár metrů od uličky poskakoval malý chlapec vsedě svojí starší sestře na ramenou. „Amy! Já nic nevidím!“

 

„Tak si rozsviť!“ odbyla ho. „Stejně jsem tu jen kvůli tobě! Pamatuješ? Kdyby nebylo mě, chrněl bys pěkně ve svojí postýlce!“ Dívka poskočila a srovnala bratra několika prudkými pohyby.

 

„AMÉLIE!“

 

„Stejně, až se naši dozvědí, že jsme utekli JEN KVŮLI TĚM TVÝM PITOMÝM ROBOTŮM, schytáme to oba!“

 

Silver sebou cuknul. Moon se na něj podíval a povytáhl obočí. Technik kývnul hlavou směrem k dětem. Vůdce pokrčil rameny.

 

„Pravděpodobně nejsme jediní, kdo přistál na této planetě!“ zašeptal. „Jen doufám, že to nejsou Tyrani!“ Pak jakoby si na něco vzpomněl. Prudce se zvedl, ale to byla chyba! Nohy mu podklouzly a vrazily do nedalekých popelnic. Zdravotník se k němu okamžitě otočil a pomohl mu na nohy. Silver se k němu přistoupil o několik kroků blíže a zeptal se, jestli je v pořádku. Moon potvrdil, že je.

 

Silver se zrovna opřel o druhou stranu ulice, když zaslechl malého chlapce, jak říká: „Amy! ROBOTI!“ Cross, Moon a Silver se otočili. Obě děti na ně civěli jako vyorané myši. Dívka stála jako přimražená a koukala na ně se zděšením. Chlapec se usmíval.

 

„A sakra!“ vyšlo ze Silvera. Moon mu položil ruku na rameno.

 

„Klid, Silvere!“ řekl pomalu. „Zatím si nás všimly jen dvě děti…“

 

„Musíme zmizet!“ řekl Cross potichu. Jakmile vyslovil poslední hlásku, otočil se a oba udělali to samé.

 

Z uličky zmizeli rychle. Moon vyskočil na zeď, která stála v jedné z dalších uliček, pomohl IronCrossovi nahoru a společnými silami vyšplhali a vyskákali na střechu. Silver za nimi nahoru vyletěl. Všichni se pak schovali za ústí roury ventilace a nehybně čekali, až děti odejdou.

 

„Amélie!“ Malý chlapec proběhl uličkou a zastavil se před zdí. „Běželi tudy!“

 

„Davide! Čekej!“ dívka ho doběhla a unaveně oddychovala.

 

„Vsaď se semnou o co chceš! Jsem si zatraceně jistej, že jim utekli z muzea!“ Dívka popadla chlapce za ruku.

 

„A ty se vsaď se mnou, že se ti to jen zdálo! Nám oběma! Jdeme domů. Hned!“

 

„Ale Amy!“ Amélie ho táhla pryč jak od zdi, tak i od muzea. „Amy! AMÉLIE! JÁ CHCI VIDĚT ROBOTY!!!“

 

„Davide! PŘESTAŇ!“ Chlapec se jí vytrhnul a utíkal zpět k muzeu. „DAVIDE!!!“ Dívka se za ním rozeběhla, ale malého kluka už nedoběhla. Znaveně se zastavila a oddechovala.

 

„Ale kampak chlapečku, kampak takhle sám?“ IronCross, Moon a Silver sledovali, jak malého chlapce chytil nějaký dospělý člověk, který se nezdál při smyslech. Lidé by řekli, že byl opilý, ale Ghardtronští nic takového neznali. Amélie posbírala své síly, doběhla za roh, ale chytil ji další chlápek.

 

„Á slečinka!“ Amélie se bránila, stejně jako její bratr, ale proti opilým chlapům nic nezmohli. Byli na ně příliš silní.

 

Silver dostal nápad. Podělil se o něj s Crossem a Moonem. Oba se na něj zamračili a jejich pohledy vyjadřovali, že to co Silver navrhl, není nejlepší nápad.

 

„Není to naše věc, Silvere!“ zašeptal Moon.

 

„Přesně tak,“ souhlasil Cross. „Naší starostí jsou Tyrani!“

 

Technik nešťastně koukal z vůdce a zdravotníka na děti. Moon zavrtěl rázně hlavou. Silver se podíval před sebe. Chtěl těm dětem pomoct, nemohl je přece jen tak nechat těm dvěma! Slyšel, jak dívka vykřikla. Podíval se dolů do uličky a viděl, jak se její únosce chystá roztrhnout jí tričko. Zamračil se. Ať už se mnou jdou nebo ne, já jim musím pomoct!

 

„Ať tě to ani nenapadne!“ varoval ho Moon. Silver pokrčil rameny, přehoupl se přes okraj střechy a seskočil dolů. Těsně nad asfaltem zažehl trysky a dopadl na kolena. Zvedl se do stoje a výhružně sledoval lidi před sebou. Oba chlápci i děti se zarazili. Popravdě to způsobil spíš otřes země, který robot svým dopadem vyvolal, než jeho zjev. Silver si dal ruce v bok.

 

„Radím vám, pusťte je! Nebo!“ zaťal ruku v pěst a pohrozil jí. Chvíli se zdálo, že se mu plán povede, ale opilci se začali smát.

 

„No teda! Vidíš to co já?“

 

„Jo!“ Rozchechtali se. „To jsme ale chlastali, hej!“ Silver nečekal ani minutu. Zaútočil. Jednou dobře mířenou ránou zbavil prvního chlapa vědomí a osvobodil malého klučinu. Druhý chlap odhodil dívku proti zdi. Prudce na ní dopadla a pořádně se bouchla do hlavy. Pak vyrazil vpřed, ale proti Silverovi nic nezmohl. Ten ho chytil, protočil ve vzduchu a poslal ho k zemi.

 

„Být tebou,“ zavrčel na něj výhružně. Muž se otočil, opřel se o lokty a zděšeně mu zíral do očí, „zmizím tak rychle, až mi bude beton létat od bot!“ Na to udělal krok dopředu. Chlap se neohrabaně zvedl a zmizel, jak nejrychleji mohl.

 

„Silvere!“ Moon seskočil ze střechy a přistál v podřepu jen pár kroků od dívky, která ležela u zdi. „Co to mělo znamenat?“

 

IronCross slezl dolů pomaleji. Posledních pár metrů se pustil. Rozhlédl se, a jakmile uviděl muže v bezvědomí, šel k němu. Zkontroloval, jestli žije. Naštěstí žil, jinak by měl Silver pořádný problém. Cross se na něj prudce otočil.

 

„Stačila trochu silnější rána a mohls ho zabít!“ Silver žádnou vinu necítil.

 

Kdyby nezasáhl, nemusely by přežít ty děti! Nebo alespoň vyváznout bez újmy. Ti dva si to zasloužili! Takže se Silver považoval za hrdinu. Na IronCrossovu reakci odpověděl pokrčením ramen. Cross rozhodil ruce a podíval se na Moona. Vůdce se ani ne před minutou tvářil hněvivě, což bylo mimo normu jeho povětšinou chladného výrazu. Teď se uklidňoval. Promnul si kořen nosu a hlavu sklonil dolů, pohledem prohlédl dívku, která se pomalu zvedala na nohy a poté chlapce, který stál vedle ní a ohromeně na ně zíral. Nakonec se chápavě podíval na Silvera.

 

„Tvoje reakce byla správná… Těm mužům stejně nikdo věřit nebude!“ Po chvíli se i zdravotník zklidnil. Pochopil, že to co Silver udělal, bylo dobře. Všichni tři roboti teď upřeli svojí pozornost na děti. Chlapec držel svojí sestru za ruku a stále se na ně ohromeně díval. Dívka sotva stála. Opírala se o zeď a snažila se najít alespoň nějakou rovnováhu.

 

„Co uděláme s nimi?“ zeptal se Silver. Moon pokrčil rameny a IronCross se rozhodl k dětem dojít. Šel k nim pomalu, jakoby se přibližoval k velmi lekavému zvířeti. Klekl si kousek od nich na zem.

 

„Ahoj, Davide… jmenuješ se tak, že?“ David přikývl. Cross k němu natáhl ruku na znamení přátelství. „Já jsem IronCross.“ Silver a Moon to celé sledovali a nemohli tomu uvěřit, když chlapec napřáhl druhou ruku, kterou měl volnou a dotkl se té Crossovy. Cross sevřel prsty kolem chlapcovy dlaně. Oproti robotově ruce byla ta jeho opravdu maličká. Zdravotník jemně rukou zatřásl. Na chlapcově obličeji se objevil úsměv, pustil svojí sestru a zvesela přiskočil ke Crossovi. Ten ho nechal, ať se dotkne jeho ruky, ramen a obličeje. Neuvěřitelné! Po tom všem, kdy se lidé na základně robotů báli, byl David z Crosse nadšený! Cross se usmál a stejně tak i Silver. Moon povytáhl obě obočí, ale jen na chvíli.

 

„A co ty? Ty se jmenuješ Amélie?“ Oslovil jí zdravotník. David se ho pustil a nadšeně zíral na Silvera a Moona. Především na Moona. Protože byl největší ze všech. Amélie na IronCrossovu otázku nepatrně přitakala.

 

„Nevypadáš dobře!“ Zvedla hlavu, podívala se na něj a něco zabručela. Neznělo to zrovna dvakrát přívětivě. Pak hlavu zase svěsila a jednou rukou se chytila za spánek. Cross věděl, že si musí získat její důvěru, přemýšlel jak. Otočil se na Silvera. Technik pozoroval, jak se David krůček po krůčku přesouval k Moonovi. Moona to začalo trochu dráždit, jak nadšeně se na něj klučina směje.

 

„Jdu, pro Arkanim sám!“ Prohlásil po chvíli stroze. „Vy se spřátelte s těmi dětmi a buďte připraveni hned vyrazit. Byli jsme tu až moc dlouho! Tyrani už určitě začali s lovem!“ Na to se otočil a rozeběhl se pryč. Silver se ho chtěl ještě zeptat, jak to hodlá udělat, ale nestihl to. No jo, pomyslel si. Moon to nějak zvládne. Ne že by si o vůdce dělal starosti, ale nějak se mu nelíbilo, když odešel sám. Pak si řekl, že to teď může nechat být a věnoval svojí pozornost chlapci. Stál těsně u něho. Pak, když se na něj Silver usmál, začal kolem něho chlapec poskakovat a dokola prozpěvovat.

 

„Jak se jmenuješ? Jak se jmenuješ?“ opakoval pořád dokola.

 

„Já jsem Silver, a jestli toho nenecháš…“

 

„Nenechám! Nenechám!“ A pořád kolem poskakoval. Silver dostal nápad. Naschvál se lišácky usmál. Pak, když k němu byl David blízko, ho chytil, sevřel ho jednou rukou a zvedl ho ze země.

 

„Ale necháš!“ David ztuhl. Silver se triumfálně usmál ašel ke Crossovi, který se konečně usmířil s dívkou. Amélie byla nesmírně unavená a Cross jí držel v náručí. Nakonec mu přeci jen dovolila, aby si ji vzal k sobě. Zdravotník zkontroloval, jestli není vážně zraněná. Až na modřinu na spánku byla v pořádku. Teď spala. Silver si vzpomněl na lidský zvyk, chodit spát každou noc. Vypadalo to, že Davida nic takového netrápí.

 

„Jak to že nespíš?“ David se zasmál, ale jakmile se zklidnil, potřeba spánku se i na něm projevila. Zívl a usnul během minuty. Silver povytáhl na Crosse obočí.

 

„Připadám si jako chůva!“ Cross na to pokrčil rameny.

 

„Sluší ti to!“ rýpnul si. Pak zvážněl. „Moonovi praskly nervy…“ Připomněl tak vůdcovu reakci. Silver si drobné změny vůdcovy povahy všiml, ale neřekl by, že mu „praskly nervy“, jak se k tomu vyjádřil Cross.

 

„Není dobře, že šel pro Arkanim sám.“ Přidal k tomu svou původní myšlenku.

 

„Ty se bojíš, že by to nezvládl?“ Silver na jeho otázku zavrtěl hlavou. „No tak vidíš! Moon… Moon je skvělý vůdce. Už před tvým narozením prokázal službu celému Ghardtronu tím, že porazil Lorda. Sice ho nezničil, ale porazil!“ odmlčel se.

 

„A taková maličkost jako je znovuzískání Arkanimu je pro něj hračka.“ Dokončil Silver.

 

„Přesně tak!“ Chvíli jen tak postávali a čekali.

 

„Ale stejně by mě zajímalo, jak se Moon do muzea dostane.“

 

 

 

****

 

 

 

Téměř po hodině se Steel Moon vrátil.

 

„Máš ho?“ ptal se IronCross. Moon nakrátko odhalil svůj Zdroj a Arkanim u něho ukrytý. Arkanim vypadal jako velké zrno, byl protkán složitými vzory a po okrajích byl jakoby vyřezávaný a bylo vidět skrz. Tepal ledově modrým světlem podle tepu Moonova Zdroje. Cross spokojeně pokýval hlavou. „Získal jsi ho rychle.“

 

„Moc jsem se s tím nemazlil!“ Zavřel se. „Sice tam bylo hodně lidí, ale s tím jsem si poradil.“

 

„Cos udělal?“ Crossův hlas byl mírně zděšený.

 

„Klid! Nikomu se nic nestalo! Jen jsem si trochu pohrál se světly, vzal jsem Arkanim a lidi si světla pak zase nahodili.“ Crossovi se ulevilo. Silver se ušklíbl. Moon se podíval na Amy a Davida, jak spí v náručí těch dvou. „Co ty děti? Musíme jít!“

 

„Amy, ta holka, mi řekla, kde bydlí,“ uklidňoval ho Cross. „Měli bychom je tam zanést. Není to odtud daleko.“ Dodal, když viděl, že se Moon začíná tvářit nesmlouvavě. „Navíc to máme při cestě. Jdeme na sever, ne? Takže to není žádný problém.“

 

„Dobře! Tak jdeme!“ přikázal vůdce a zamířil kolem Silvera a Crosse ke křižovatce dvou uliček a na chvíli oběma zmizel za rohem. Brzy ho ovšem dostihli a srovnali s ním krok.

 

„Pane?“ oslovil Moona Silver. „Co ti roboti? Zjistil jste, jestli to nejsou Tyrani?“

 

„Byly to jenlidské výtvory, nic víc než ‚Dobrý den‘, ‚Jak se máte?‘ a podobné fráze neumějí. Pohybují se jako…“ hledal správný výraz, „jako polena.“

 

„Takže lidé se snaží vytvořit něco jako umělou rasu! Chytré. To by mě zajímalo, kde sehnali inspiraci.“

 

„A není to jedno?“ přidal se Cross do debaty. „Lidi jsou svým způsobem úchvatní. Takže nechápu, proč by si za sebe vyráběli náhradu. A navíc co kdyby ty výtvory ovládli Tyrani? Jsem přesvědčený, že ti roboti necítí bolest. Tyrani by si z nich udělali neporazitelné vojáky!“

 

„To je málo pravděpodobné!“ Moon se rozhodl rozhovor ukončit. „Ti roboti jsou tak nesmírně primitivní a nic neumějí, kromě přehrávání a provádění počítačem nainstalované programy. Tyranům by byli dobří akorát na roztavení.“

 

„A když už mluvíme o Tyranech,“ ozval se Silver nečekaně přiškrceným hlasem. „Není tamto náhodou jejich loď?“