Roura (III.)

Rudá planeta! Čtvrtá oběžnice žlutého Slunce! Sen tolika lidí! Kolik bylo napsáno knih a natočeno filmů o tom, že lidstvo konečně podnikne cestu mimo Zemi a osídlí jiné světy! Patrně by se tak stalo, ale historie byla jiná a lidstvo bylo v tomto Vesmíru zdecimováno obyvateli světů Khar. Jak je to směšné a patetické zároveň!

Kdesi na povrchu Marsu v oblasti velkých plání bez jakýchkoliv vyvýšenin a kaňonů se ozval veliký výbuch. Kdyby k němu došlo na Zemi, patrně by mnoha lidem v okruhu stovek kilometrů popraskaly ušní bubínky. Na Marsu je řídká atmosféra, tak to jenom trochu pšouklo. Ale oblak prachu, vyvrženého písku a kamení, dosáhl takřka hranice atmosféry. Ne, nevybuchla zde nová sopka, prostě zde došlo jen k přesunutí miliónů kubických metrů horniny a sedimentů na jiné místo! A důvod? Roura! Zase ta prokletá a nic neříkající Roura, která byla zakopána hluboko pod povrchem. Jak jinak? Lidé z jiného Vesmíru, nebo dimenze, chcete-li, se pomoci antigravitačních lodí protáhli Rourou a vylétli z hlubokého kráteru, aby přistáli na povrchu Marsu.

„Kurva, to je život!“ zanaříkal velitel jedné z lodí, která jako první dosedla na písčitou pláň vedle obrovského kráteru, na jehož dně byla naše stará dobrá Roura. „Zkurvená práce!“

„Neměl bys tolik klít, šéfe!“ uslyšel hlas svého druhého pilota. „Jsme tady, ne? A to je hlavní!“

„Jsme tady, ale pozdě!“ zavrčel velitel lodi a díval se jak další a další plavidla dosedají nedaleko velikého kráteru. Vyvržený materiál se ještě nestačil usadit a tak nakrátko proměnil Marsovský den v temnou noc.

„Do prdele, neříkal jsem, že tam toho nemáte dávat tolik? Moc nechybělo a tahle planeta by se rozletěla na kousky! Zatracená technologie! Už se přišlo na to, odkud jsou ty podělaný Roury?“

„Ne, pane!“ zavrtěl druhý pilot hlavou. „Naši vědci nad tím stále bloumají! Co je to za Vesmír?“

„To bych taky rád věděl, ty Roury se válejí všude možně a není planety, nebo měsíce, kde by nebyly zahrabané v zemi! Dostat ty kretény, zakroutil bych jim krkem! Takhle nám přidělávat práci!“

„Ale šéfe...“ chlácholil jej druhý pilot. „Tahle planeta není obyvatelná, jak se zdá! Není tu žádný vzduch a teplota taky dost kolísá!“

„To mi povídej! Hledejte další Rouru!“ zamračil se velitel lodi, ale již nenadával. Stále byla tma. Byli na Marsu, ale oni netušili, jak se jmenuje svět, na který se dostali skrze onu Rouru! Sen lidí z tohoto Vesmíru se konečně naplnil. Na Marsu byl život!