Roura (III.)

Roura na Zemi byla poněkud těsná a tak se musely lodě trochu zmenšit, včetně jejich posádek a všeho na palubě. Průzkumníky z jiné dimenze to však ani v nejmenším netrápilo. Vládli přece dost vymakanou technologií, takže nebylo co řešit. Časem se zase nafouknou a zvětší. Vše ostatní byla pouhá prkotina. Na druhé straně Roury však narazili na něco, co jim takřka vyrazilo dech! Vy to víte, ale oni to nevěděli. Jasně, zase ti protivní hlavonožci!

„Stůjte, nebo budete zničeni!“ rozkázal Admirál flotile lidských lodí z jiné dimenze.

„A to říká kdo?“ zeptal se jej velitel vedoucího plavidla. „Nenecháme se zastrašit poletujícími akvárii! Vy se vzdejte, nebo budete také zničeni!“

„Kdo se to opovažuje odporovat velikému Admirálovi?“ vykřikl nasupeně velitel flotily světa Khar. Když zjistil, že někdo na Zemi opět otevřel Rouru, děsně se naštval. Lidé měli být přece zničeni!

„Nebudeme vyjednávat, hledáme další Rouru z tohodle blázince a najdeme ji s Vámi nebo bez Vás!“ řekl mu velitel lidské flotily průzkumných lodí. „Je to na Vás, jinak budete rozprášeni na atomy!“

„My také ne!“ řekl mu Admirál vážně, ale začala se mu poněkud chvět chapadla a on cítil, jak mu tvrdnou rozčílením. Ještě chvíli a nepohne se ani o píď. Co naplat? „Vzdejte se, toto je poslední varování!“

„Běžte do řiti!“ odpověděl mu velitel pozemsky nepozemské lodi. „Táhněte, odkud jste přišli! Nebo vás pošleme ke všem čertům! Dále již nebudeme vyjednávat, pokud nekapitulujete, jste již teď mrtví!“

„Co budeme dělat?“ zeptal se pobočník svého Admirála. „Myslí to vážně, ještě nikdo nás neposlal do prdele, pane!“

„To je pravda, budeme se muset smířit s jejich existencí a ukázat jim další Rouru ať si táhnou, kam sami chtějí! Vysereme se na ně!“ zamračil se Admirál. Musel jednat, dokud neztratil vládu nad svým tělem. Taková ostuda! Podělat se strachy před nepřítelem. Jak to vysvětlí doma před komisí? U vodnatého zadku! To bude zase průšvih!

„Jak jste se rozhodli?“ uslyšeli hlavonožci otázku z lidské lodi.

„Tihle budou jiní!“ zamračil se pobočník. „Ta stařičká rachotina, kterou sem přiletěli první lidé vypadala poněkud jinak! Kdoví, odkud ta chamraď přišla! Já bych je neprovokoval, nějak to doma vysvětlíme!“

„Zavedeme vás k nejbližší Rouře!“ souhlasil Admirál potupeně. „Ale to vám nedarujeme! Už vás tu víckrát nechceme vidět, příště z vás uděláme sekanou!“

„Dobrá tedy!“ řekl jim velitel vedoucí lodi. „Tak nás, sakra, zaveďte k té další uprděné Rouře! Už mě to totiž přestává bavit! Do řiti!“