Děti undergroundu – 5. část

Lea se smutně vlekla chodbou, každý krok byl pomalejší než ten předchozí. Dnes odsud odcházela poprvé sama. Od samotného začátku, kdy jim jeden kšeftař dohodil práci u Krabata a Januse, vždy dělali všechno spolu. V posledním roce se však událo mnoho změn. Už dlouho cítila, jak Hamyho ztrácí, a teď nevěděla, co si počít. Milovala Hamyho, ale bála se mu to říct. Strachovala se, že by už nikdy nic nebylo jako dřív.
Na vině byli její rodiče, kteří nebyli zrovna vzorem ideálního páru. Matka byla vždy ta, kdo spustil hádku – často bez zjevného důvodu. Otec však nikdy nezůstával pozadu a jejich křik naplňoval dům i celé dny. Lea vyrůstala uprostřed tohoto chaosu, který jí vštípil strach. To byl právě důvod, proč váhala. Obávala se, že by mohla být tím, kdo zničí to krásné, co mezi nimi bylo. Co když je stejná jako ona?
Myšlenky na Hamyho a obavy z budoucnosti jí vířily hlavou. Každý krok provázelo tiché šumění. Pocit, že ji někdo sleduje, ji pálil v zádech, ale když se otočila, viděla jen prázdnotu. Zrychlila krok. Náhle se za ní cosi mechanického rozeběhlo. Utíkala, co jí síly stačily. Její rameno však brzy drtila obrovská mechanická paže. Když se snažila vymanit z pevného sevření, nechtěně upustila na zem svou kabelku. Při pohledu na zašpiněnou textilii si uvědomila, že jí skrz blůzu prosakuje krev. Zlomená klíční kost prorazila trapézový sval a bolest zachvátila její tělo. Do toho se cosi ostrého vnořilo pod její kůži. Do žil jí byla vpravena žhnoucí látka. Dívka ucítila nával tepla a před očima se jí začaly tvořit mžitky. Mechanický tvor ji táhl pryč, zatímco jí z očí vyprchával poslední záblesk vědomí. Neměla už sílu klást odpor. Byla si vědoma, že je ztracená – uvězněná v pasti. Její mysl se definitivně propadala do hlubokého bezvědomí.