Druhý prostor (2)

2.

U kříže na půli cesty mezi vesnicemi se Pavel na chvíli zastavil a modlitbou pozdravil svého Spasitele. Najednou se cítil unavený a bez nálady, začal uvažovat o osudu světa a civilizace, která se v posledních letech zmítala v podivných křečích.

Jak se to všechno semlelo? Nejprve to byly sebevražedné atentáty po celém světě. Muslimští fanatici dávali najevo svoji ochotu k přímé cestě do ráje, když se pro Alláha obětují. Po pár letech se začal celý muslimský svět radikalizovat, spojená vojska Arabů a Iránců zlikvidovala Izrael. A když se k této alianci připojilo Turecko, zhrzené odmítnutím připojení k Evropské unii, bylo vymalováno. Celý Balkán zanedlouho padl do rukou Turecko-Arabské aliance, bylo zabráno Bulharsko a celá ta mašinérie se zastavila na hranicích s Rakouskem a Maďarskem.

Potom zaútočili Číňané na Rusko a po několika měsících celá ta velká země, zdivočelá náhle obnoveným kapitalismem, padla a Číňané se pustili do dalších výbojů. Dobyli ještě Pobaltí, Ukrajinu, Moldávii a Rumunsko. Dál se nedostali, protože Maďarsko se spolu se Slováky opevnilo a Německo s chutí pohltilo Česko, Polsko a Rakousko, aby postavilo nárazníkové pásmo mezi Číňany a zbytek Evropy. Evropská unie se rozpadla, skandinávské státy, Španělsko a Portugalsko obnovili svoji suverenitu. Británie se spojila s Irskem a spokojila se s ostrovním panstvím. Francie ve spojení se zeměmi Beneluxu se distancovala od militaristické politiky obnoveného Německého císařství. Osamocené Švýcarsko se neobtěžovalo s nikým spojovat a dál si žilo svoji účinnou politiku věčně suverénní země. Itálie zažila občanskou válku, ve které byli místní komunisté poraženi a celá země se stala katolickým Papežským státem.

Politická krize podpořená několika ataky nových chřipkových virů vedla k podstatnému úbytku obyvatelstva. Nejvíc škody nadělala naprostá neochota Turků, Arabů a Číňanů dodávat do Evropy ropu. Těžba v Severním moři a Atlantiku nemohla stačit ani chemickému průmyslu, dopravní systém na ropě založený se během pár měsíců rozpadl a nastal návrat k páře na železnici a koňským potahům na cestách. Dálnice zely prázdnotou a postupně zarůstaly trávou, která si jako věčný bojovník našla cestu vrstvami asfaltu i betonu. Nedotčena zůstala sice elektrická energetická soustava, ale nároky na elektřinu byly natolik enormní, že musela být zavedena regulace.

Německý průmysl se začal pomalu vzpamatovávat a u Volkswagenu se objevil nový dopravní prostředek – elektromobil, který musel stačit alespoň na krátké vzdálenosti, jelikož problém baterií se doposud nepodařilo nikomu vyřešit a těžké akumulátory znesnadňovaly elektromobilům pohyb.

Vrátil se zlatý věk železnice. Na delších elektrifikovaných tratích se obnovila dálková doprava lidí i zboží a na regionální tratě nastoupily staré parní lokomotivy, které se podařilo zachránit nadšencům pro železniční nostalgii.

Život v české kotlině a na Moravě byl dosti krušný. Elektromobil si mohli dovolit jen ti nejbohatší, německá správa příliš nepřála civilizaci, velká města byla epidemiemi značně zasažena, takže největší štěstí měli lidé ze vzdálených obcí. Tím získala na významu i Drahanská vrchovina, která byla po léta považována za konec světa. Navíc v okolí Vyškova vznikly v bývalém vojenském prostoru mohutné utečenecké tábory, kde našli nový nuzný domov ti, kteří z Ruska a Ukrajiny zavčas zmizeli. Byli to lidé, kteří neměli žádnou naději. Německé úřady je sice nenechaly zemřít, ale práci sehnali jen někteří a zbytek se jen tak protloukal za ostnatými dráty táborů a čekal na denní příděl potravin.

Církev se snažila nejchudší lidi co nejvíce podpořit, a to vedlo k vzestupu její popularity. Do kostela nyní chodila většina lidí na vesnicích, rovněž ve městech se vliv církve stal rozhodujícím. Komunisté byli lynčováni, jelikož nejvíce připomínali divoký čínský režim, a politika už tak rozháraná se úplně rozpadla. Říšský státní správce vládl pevnou rukou, moc úřadů nebyla novým režimem v žádném případě podlomena.

Otce Pavla úvahy natolik zaměstnaly, že si málem ani nevšiml prvních Drahanských domků. Za pár minut byl na faře a ohřál si oběd, který mu ráno donesla jedna obětavá farnice. Nemohl si stěžovat, najedl se do sytosti a odebral se k pracovnímu stolu, aby pokračoval ve svízelném psaní kroniky svých farností.

--- --- ---

Mýlil jsem se: dálnice by určitě nezanikly pádem spalovacích motorů, opět stejný omyl jako v předchozí kapitole – elektromobily můžou auta se spalovacím motorem bez větších problémů nahradit. Ostatní věci ohledně politického rozdělení moci jsou pro nás stále budoucností… Taky se tu nepíše o válce Ruska z Ukrajinou, v době psaní této novely nic takového nebylo v plánu (nebo bylo, ale svět o tom nevěděl).