Druhý prostor (6)

6.

Když se poutníci probudili, stál v průlezu Pantěj a odvedl Pavla a Ivana do místnosti osobní hygieny, kde jim vysvětlil, jak se mají v beztíži opatřit. Kalmika stejnou instruktáž poskytla ve druhé místnosti Anežce. Potom Pantěj přinesl tři overaly, do kterých se poutníci navlékli a svoje původní šaty naskládali do pytlů, které Pantěj odnesl do nějakého skladiště.

Pokračovala instruktáž o práci s analyzátory. Pantěj donesl nějaké kamení ve velkém sáčku, rozdal je poutníkům a ti pak určovali podíl hornin, které se ve vzorcích nalézaly.

Život na stanici se pomalu ustálil. Kalmika a Pantěj stále něco našim poutníkům vysvětlovali a ti se raději snažili zachovat podle jejich rad a pokynů. Ocitnout se tak daleko a v prostředí natolik zvláštním, to nedávalo žádnou naději na únik.

Spektrografické analyzátory byly jen prvním stupněm na dlouhém pochodu. Poutníci se museli naučit používat skafandry pro pohyb na měsíci, jelikož Joviánská atmosféra se dýchat nedala. Seznamovali se s tím, jak se skafandr obléká, aby si byli schopni poradit sami a bez pomoci. Pak se učili používat zařízení, které skafandr obsahoval. Důležité bylo mít pod kontrolou systém podpory života a termoregulační systém. Další podstatná věc bylo komunikační zařízení, pomocí kterého se mohli dorozumívat mezi sebou a zároveň se s nimi mohla spojit stanice a ubikace.

Ubikace, kterou si měli postavit na povrchu měsíce, představovala další krok poznávání. Byl to systém nafukovacích polokoulí z plastiku, které se po vystavění měly vyztužit kovovou kostrou. I ubikace měla systémy podpory života a termoregulaci, navíc zde byla hygienická zařízení, kuchyně, ložnice, přechodové komory, skladiště, prostě spousta věcí, které musel mít poutník na cizím vesmírném tělese po ruce.

Následovalo seznámení se stroji, které budou používat. Jednalo se o lehká vozítka s velikými koly a speciální těžební zařízení se systémem pneumatických kladiv, rypadel a dopravníků. Poutníci se používání těchto zařízení učili na trenažérech, které byly na stanici instalovány a obsahovaly řadu programů s různě obtížnými postupy a simulacemi havárií.

Pavel se všechno učil a po očku sledoval chování obou stálých obyvatel stanice. Bylo mu jasné, že tato instruktáž povede k jedinému: k vysazení na povrchu měsíce Io, odkud už nebude návratu. Jediná příležitost k útěku byla zde na stanici. Nic svým druhům neříkal, protože je nechtěl strašit - a taky by nerad vzbudil pozornost Kalmiky a Pantěje.

O volných chvílích Pavel poletoval po stanici a nahlížel do různých místností a skříněk.

„Pán je zvědavý, což?“ zeptala se Kalmika, která ho přistihla.

„Máte tu spoustu zajímavých věcí. Nikdy jsem si nemyslel, že se ocitnu ve vesmíru.“

„Co jsi vlastně dělal na Zemi, Pavle?“

Pavel chvíli váhal a pak řekl: „Staral jsem se o naplnění duchovních potřeb lidí.“

„Takže psycholog? To bych si nemyslela, že tu budu mít takového odborníka. Dobře, že to vím. Až přivedu další, bude možná potřeba občas někoho podržet. Školený psycholog v posádce, to je terno.“

Pavel Kalmice nijak nevyvracel její omyl, stále držel své skutečné poslání v tajnosti. Anežka to samozřejmě věděla, nicméně poté, co ji tak nehezky anglicky okřikl v přechodové místnosti, neodvážila se nikomu nic říci.

Při jedné ze špionážních výprav objevil Pavel jakýsi dálkový ovladač, který se pohodlně vešel do ruky a byla na něm dvě tlačítka. Jedno mělo tvar kruhu a druhé kruhu s dvojitým okrajem. Pavel vyzkoušel ovladač v přechodové místnosti. Stiskl tlačítko s dvojitým okrajem a dveře do společenské místnosti zapadly. Druhým stiskem se zase otevřely. Tohle musí být ono!

Když byla po dalším obědě pohoda, dal si prst na ústa a pak ukázal ovladač Anežce a Ivanovi. Zdálo se, že pochopili. Pantěj zrovna odlétl a Kalmiku neviděli za celý ten den ani jednou. Pavel ukázal k přechodové místnosti a sám do ní první vklouzl. Stiskl jednoduché kulaté tlačítko a objevil se světelný kruh ve stěně naproti přechodu do společenské místnosti. Pavel protáhl portálem hlavu a najednou vypadl z kruhu na druhou stranu a uhodil se do kolena o kámen, na kterém byly patrné zbytky svíček. Byl v Březinách. Rychle se vrátil a pokynul ke kruhu Anežce a Ivanovi. Oba prošli portálem a zmizeli na druhé straně. Pavel se už už chystal taky kruhem projít, když tu náhle do místnosti vletěl Pantěj a udeřil Pavla napřaženou pěstí. Ovladač vypadl Pavlovi z ruky, Pantěj ho zachytil a červí díru uzavřel. Potom se znovu vrhl na Pavla, zaklesl se kolem jeho boků nohama a šikovně mířenou ranou pěstí ho knokautoval.