Druhý prostor (11)

11.

V červenci hlásila televize, že říšský státní správce Heinz byl nalezen. Prý prohlásil před císařskou radou, že je třeba urychleně zasáhnout vojenskou silou proti Číně, jelikož její panství nad Ruskem je naprosto bezprecedentně šílené. Dva dny na to ohlásila televize, že Karl Heinz zahynul při dopravní nehodě. Pavel si myslel svoje.

Když se druhého dne objevil Pantěj, nebyl ani překvapený.

„Pane Verner, musíte mi pomoci.“

„A co pro tebe můžu udělat, Pantěji, ty nešťastníku?“

„Mám tu pro vás balíček, prý je to důležité, říkala Kalmika.“

„Aha, tak Kalmika říkala. Pantěji, vy dva jste pitomci, kteří by měli sedět někde na statku na Zarje a ne se míchat do tajných operací. Co je v tom balíčku?“

Pantěj balíček rozbalil a vyndal kompaktní disk.

„Takže takto. Nějaké důležité informace? Pro mě?“

„Tedy ani ne, pane Verner, spíš pro německou vládu.“

„Tak proč to nepošlete německé vládě a místo toho chodíte za mnou?“

„Když ona se to musí dozvědět jinak, rozumíte?“

„Ne, nerozumím.“

„Musí se to dozvědět z médií, musí to být veřejné tajemství.“

„Veřejné tajemství. Pantěji, já nemám slov. Co po mně, u samotného Pána Boha, vlastně chceš? Abych to donesl do nějaké soukromé televize, aby to všichni viděli na vlastní oči?“

„To nechám na vás, pane Verner. Jistě najdete způsob, jak to udělat.“

Pantěj odešel a Pavel zamyšleně hleděl na CD ve své ruce. Byla to nějaká vypálená pirátská nahrávka, nebo co. Přesto se odvážil a zašel do knihovny. Počítač mu byl opět zpřístupněn bez řečí, Pavel vložil CD do mechaniky a prohlížel jeho obsah. Byl tam pouze jeden dokument. Když ho otevřel, zesinal. Zápisky říšského státního správce Karla Heinze. Rychle disk vytáhl a zamaskoval na počítači veškeré stopy, že tam nějaké CD kdy bylo.

Co teď? Tohle se nedá na území říše zveřejnit, to by byla sebevražda. A poslat to někam poštou by byl taky risk. Mohlo by se to ztratit. Zavolal na konzistoř a požádal o povolení pouti k ostatkům svatého Petra do Říma. Kupodivu mu bylo vyhověno.

Vyrazil s minimálními zavazadly a s útrpností snášel dlouhou cestu vlakem přes Rakousko a Itálii až do Říma. Tam nejprve skutečně navštívil sklepení pod bazilikou svatého Petra a dlouze se modlil u hrobu prvního papeže. Potom vstoupil do nitra Vatikánu a požádal o setkání se státním sekretářem Totzim.

„Návštěva z Česka? Vítám vás, otče Pavle. Zdá se mi, že jsem vaše jméno už slyšel.“

„Máte dobrou paměť, monsignore, na jaře jsem měl malé nedorozumění se státní policií.“

„Aha, tak to jste byl vy? Nemám rád státní policii, ať se jedná o jakýkoliv stát. Tu německou zvlášť, nějak mi to připomíná polovinu minulého století.“

„Ani nevíte, jak je to podobné, monsignore, dokonce nosí dlouhé kabáty.“

„Němci nikdy neměli žádnou fantazii. Ale s tím jste za mnou nepřišel, že ne?“

„Ne, monsignore. Mám tu takovou věc. Kompaktní disk s důležitými zprávami,“ řekl Pavel a důležitě se rozhlížel po místnosti, zvláště po telefonu a počítači.

„Myslíte, že tu mám nějaké štěnice? Toho bych se nebál. Svatý otec nemá potřebu sledovat své podřízené a o své lásce ke státní polici jsem vám říkal. Nic tu není, můžete mluvit.“

„Na tom disku jsou zápisky německého říšského státního správce v Praze, pana Karla Heinze.“

„Heinze? Otče Pavle, jak jste k tomu přišel?“

„Dal mi to jeden dobrý přítel, pokud tak mohu toho muže mdlého rozumu označit.“

„Hloupý špion? Samé lepší zprávy. Jste si jistý, že o tom nikdo neví?“

„Doufám, že ne. Jinak jsem mrtvý muž, jako Heinz.“

„Alespoň vy nejste hloupý. Co s tím mám podniknout já?“

„Podle mínění jedněch hloupých špionů je to třeba zveřejnit. Myslel jsme, že vy si najdete nějaký způsob.“

„Tak mínění hloupých špionů. To jsou u vás v Česku všichni kněží tak zainteresováni do politiky?“

„Myslím, že ne, monsignore. Mně se to tak nějak přihodilo a věřte mi, že z toho nemám sebemenší radost.“

„Uvidím, co se dá dělat. Necháme to trošku uležet, abyste nebyl v podezření, dejte mi ten disk.“

Pavel se disku rád zbavil, se státním sekretářem se rozloučil a odpoledne se ještě zúčastnil pravidelné hromadné audience u svatého otce v aule Pavla šestého. Druhý den ráno odjel zpět na Moravu a vrátil se bez jakýchkoliv otázek do života svých farností.

--- --- ---

Mýlil jsem se: nepředpokládal jsem úpadek CD a DVD a jejich nahrazení jinými paměťovými prostředky.