Druhý prostor (13)

13.

Dopis Karla Heinze uveřejnily jedny noviny v Papežském státě a ještě téhož dne jej převzaly všechny světové agentury. Světem proběhla vlna sympatií s okupovaným Ruskem. V Německu se lidé bouřili proti vládě, která vede jejich zemi ke zkáze, velký ohlas způsobil Heinzův dopis v Americe. Spojené státy otevřeně prohlásily svoji podporu okupovaným zemím.

Pavel všechno sledoval s rozporuplnými pocity. Bylo mu jasné, že Rusko je v těžké situaci a zaslouží si podporu. Jenže zorganizovat vojenskou akci v tak velké zemi bylo krajně obtížné. Vyhlásil ve svých farnostech měsíc modliteb za Rusko a další okupované země, což vedlo k návštěvě státní policie.

„Pan Pavel Verner?“

„Ano, co si přejete?“

„Máme k vám nějaké dotazy, nepůjdeme dál?“

Pavel odvedl oba policisty na faru a usadil je v kanceláři.

„Tak se ptejte, pánové.“

„Vyhlásil jste měsíc modliteb za okupované země?“

„Ano, naše farnosti se modlí za Rusko a ostatní okupované země.“

„Co tím míníte: ostatní okupované země?“

„Státy, které jsou okupovány Číňany. Mám vám je vyjmenovat?“

„Pokuste se.“

„Ukrajina, Bělorusko, Rumunsko, Moldávie, pobaltské země. Stačí?“

„A jiné země na mysli nemáte?“

„Pokud vím, tak jiné země v Evropě Čína neokupuje. Uznávám, že existuje pár dalších států za Kavkazem a v nejbližším okolí čínských hranic, které byly obsazeny Číňany při postupu do Ruska, ale ty vám nejsem schopen vyjmenovat. Nicméně vidíte, že je zač se modlit, Čína nám dělá značné problémy.“

„My jsme mysleli země blíže k Německu.“

„Pokud vás trápí osud Balkánu a Bulharska, kde jsou zase okupanti z Turecko-Arabské aliance, potom i za tyto země se můžeme modlit. Nebo máte nějaké námitky proti modlitbám?“

„To nemáme, děkujeme, pane Verner.“

Policisté odešli. Pavel věděl, co chtěli slyšet. Česko bylo pochopitelně taky v područí a Německo to nijak neskrývalo. Jenže německá okupace byla přeci jen civilizovanější a snaha zvrátit situaci by byla předem odsouzená k zániku, jelikož v českých zemích neexistovalo žádné politické hnutí, které by se takové snahy bylo schopné ujmout.

Nastalo období očekávání, ve kterém se spojenecká vojska Německa, Francie a Británie přesunovala přes Polsko k západní Běloruské hranici. Potom Američané zasadili Číně tvrdý úder bombardováním jejího vlastního území raketami. Bylo zničeno několik strategických cílů a také několik měst. Číňané palbu opětovali, jejich rakety byly ale povětšinou zlikvidovány ještě nad oceánem a pouze třem se podařilo dosáhnou území Spojených států. Škody byly minimální.

Ve stejnou dobu spojenecká vojska překročila hranice okupovaných zemí a bez většího odporu ze strany čínských okupačních vojsk se probíjela na východ.

Zároveň s tím se strhla bitva o Rusko vedená z vesmíru. Přistávaly bojové letouny schopné operovat ve vzduchu i v kosmickém prostoru, partyzánská komanda se objevovala znenadání na nejrůznějších místech Ruska, výsadky s pomocí časoprostorových portálů nebylo možné zastavit.

Když byla akce v nejlepším, objevily se nad územím Maďarska, Slovenska, Rakouska a Česka rakety Turecko-Arabské aliance. Turci využili situace, kdy byla většina vojsk Německa vázána na východní frontě, a vtrhli na území nárazníkových států.

Rakety těžce poničily mnoho měst. V Prostějově vybuchla jedna hlavice přímo v budově radnice a smetla tuto budovu včetně její pyšné věže. Obyvatelé města byli zaskočeni. Sirény sice houkaly, ale jelikož se každý měsíc prováděly zkoušky, nikdo nebral skutečné varování vážně, protože to všichni považovali za nějaké další cvičení. Byla spousta obětí. Narychlo zorganizované týmy civilní obrany ve spolupráci s hasiči a zdravotníky zachraňovaly zraněné a pohřbívaly mrtvé. Během tří dnů bylo Česko obsazeno Turky.

--- --- ---

Mýlil jsem se: nevím, jestli je to vskutku omyl, ale poměr sil a technologií USA versus Čína je tu značně optimistický. Ve skutečnosti by byly následky vzájemného konfliktu asi ještě daleko vážnější.