Druhý prostor (16)

16.

Oprava dálnice pokročila k Prostějovu, takže nyní mohli kněží docházet za prací pěšky. Pracovali teď vždy jen v jednom pruhu, druhý pruh už ožil obnovenou dálkovou dopravou. Při jedné přestávce si Pavla vzal stranou arcibiskup.

„Poslyšte, otče Pavle, nechtěl byste zase působit jako kněz?“

„Otče biskupe, to bych samozřejmě velmi rád, je to moje povolání. Ale jak bych to měl udělat? Myslíte utéct do Papežského státu nebo do Polska?“

„Nikoliv. Působil byste tady na Moravě.“

„To ale půjde těžko, Turci to nedovolí.“

„Nebudeme se jich ptát. Naši dozorci s námi spolupracují, jsou to většinou křesťané. Víte, kde je Baldovec?“

„Jistěže to vím, otče biskupe, byla to moje farnost.“

„Správcem bývalého kamenolomu je tam nyní jeden jáhen, který unikl pozornosti úřadů. Mohli byste tam založit první buňku podzemní církve. Nechte si to projít hlavou. Jupiter to pravda není, ale je to takové místo, kde si užijete tvrdé práce a o riziko nebude nouze.“

Pavel uvažoval o arcibiskupově nápadu. Mnoho šancí by neměli. Vždycky se najde nějaký konfident, který takové snažení překazí. Nakonec si ale řekl, že jako zkušený kosmonaut by neměl couvat před rizikem.

„Otče biskupe, myslím, že bych vaši nabídku přijal.“

„Dobře, otče Pavle. Přijďte dnes večer do úrazového sálku na čtverku, udělím vám biskupské svěcení.“

Pavel se díval na arcibiskupa a nevěděl co říci.

„No nehleďte na mě jako vejr, otče Pavle. Budete možná muset světit kněze, aby se vaše hnutí šířilo. Musíte mít patřičné oprávnění. Vatikán mi dal v této věci volnou ruku. Mám vysvětit jednoho biskupa podle vlastního uvážení.“

Večer se sešlo několik kněží na uvedeném místě a ve světle svíček se odehrála tajná slavnost biskupského svěcení. Obešlo se to bez přítomnosti lidu a bez patřičných odznaků biskupské moci. Pavel pouze obdržel obstarožní prsten, který jediný měl jeho nové poslání připomínat.

Druhého dne ohlásil Pavel podle plánu, že je mu zle. Byl odvezen na chirurgii do nové nemocnice a tam byl přijat jako pacient se zánětem slepého střeva. Pavlův ošetřující lékař znal pravý důvod jeho pobytu, takže ho večer opatrně vyvedl z nemocnice a v počítačovém systému ho evidoval dál jako hospitalizovaného.

Pavel vyrazil na dlouhou cestu za svým novým posláním. Tentokrát musel jít pěšky. Kráčel podzimní nocí a svit hvězd mu dodával odvahy do dalších dní. U jedné té hvězdy jsem byl, pomyslel si. Kdepak asi září Zarja?

--- --- ---

Mýlil jsem se: úrazový sálek v budově číslo 4 staré nemocnice už nejspíš není, budova byla kompletně rekonstruována a přestavěna.