Druhý prostor (21)

21.

V Praze bylo boží dopuštění. Spousta lidí v ulicích, velké demonstrace na Václavském náměstí. Ti, kteří spolupracovali s Turky a přihlásili se k islámu, byli chytáni a zavíráni do vězení. Ruská komanda byla všude a zajišťovala pořádek.

Pavel vyšel z portálu do kanceláře na hradě a hned se mu věnovali nějací asistenti. Adámek čekal v jedné kanceláři, podal Pavlovi ruku a uvedl ho do prezidentské pracovny.

„Musíte svolat parlament, pane prezidente.“

„Není to náhodou tak, že mě teprve parlament bude volit jako prezidenta?“

„To jsou jen technické detaily. Připravil jsem vám dekret pro svolání parlamentu v sestavě, která tu byla před příchodem německého říšského státního správce. Někteří poslanci a senátoři, pravda, zemřeli, někteří jsou ve vězení, protože spolupracovali s Turky, ale nejméně polovina osazenstva parlamentu by se mohla sejít za dva dny. Parlament vás potvrdí ve funkci a vyhlásí volby. Potom počítám s tím, že parlament rozpustíte a budete vládnout formou dekretů. Považuji to za lepší řešení než nějaké hádky o zákonech, když se v ulicích střílí.“

„Zase dekrety, pane premiére, vzpomínáte, jak to vypadlo v roce 1945?“

„Ano, máte pravdu. Ale jak jste mě to nazval?“

„Pane premiére. První krok, který udělám, bude vaše jmenování. Tedy pokud budete souhlasit.“

„Asi nemám moc na vybranou v dané situaci.“

„Nemáme na vybranou, odpovědnost za celý zdivočelý národ je na nás.“

Pavel podepsal dekret o svolání parlamentu a pak jmenovací dekret premiéra Adámka. Vládu bude třeba sestavit v co nejkratší době. Pavel seděl v křesle prezidentů, pravých vůdců českého národa, a přemýšlel o nové situaci.

Potom se konala tisková konference, kde se všem představil a představil i nového předsedu vlády. Tiskovky se zúčastnila i Kalmika a byla oficiálně jmenována konzultantkou pro bezpečnostní problematiku. Až do jmenování ministra vnitra měla volnou ruku jako velitelka policie.

Situace ve státě se pomalu stabilizovala. Parlament zvolil Pavla jednomyslně prezidentem a pak byl rozpuštěn. Nové volby se měly konat na podzim. Mezitím ruská komanda osvobodila Slovensko a Rakousko se opět stalo součástí Německého císařství. Turci ještě ovládali Maďarsko, ale ani tam se jim nevedlo zrovna dobře.

Pavlovi se ohlásil ruský prezident Paustovskij. Návštěva proběhla pomocí portálu, Paustovskij se procházel po Pražském hradě a obdivoval architekturu. Potom se sešel s Pavlem v salonku a probírali současnou situaci.

„Jak vypadá vaše policie, pane Verner? Myslíte, že už budeme moci naše komanda stáhnout?“

„Zatím si nejsem jistý. Mnoho policistů spolupracovalo s minulým režimem a jsou tak mimo hru. Provedli jsme nábor do národních gard, ale to jsou většinou lidé necvičení, amatéři.“

„Možná by pomohlo, kdybychom vám nabídli technologii portálů jako běžné vybavení pro vaši policii. Pochopitelně pouze portály pracující v objektivním čase, nechceme vám tu zadělávat na nějaké paradoxy temporálního cestování.“

„To bychom jistě uvítali, jenže nic není zadarmo. Už teď vám dlužíme za vaši pomoc s osvobozením státu.“

„S tím si nelámejte hlavu. Úplně postačí, když opravíte ropovody a plynovody a budete dodávat naše produkty do Německa bez poplatků. Pochopitelně počítáme s tím, že si nějakou produkci ponecháte pro svoji potřebu a zaplatíte nám běžné tržní ceny.“

„Máte asi dost problémů s nastartováním ekonomiky, pane Paustovskij.“

„O tom nepochybujte. Číňané si u nás počínali jako ti nejdivočejší barbaři. Kradli všechno, zabíjeli naše nejlepší lidi, naprostá katastrofa. Nerostné suroviny jsou v současnosti jediná možnost, jak přinést do země nějaké peníze.“

„U nás je to sice lepší, ale Turci nám taky zrovna nepomohli. Nabídnu vám obchod: za každý generátor portálu si řeknete cenu a my vám otevřeme úvěr u některé z našich bank. Česká republika pokryje náklady do výše dohodnutých cen portálů a zbytek budete moci splácet v dlouhodobém režimu.“

„To je šlechetné rozhodnutí, ale nevím, zda to máme přijmout. Naše potřeba investic je astronomická. Musíme se spolehnout spíš na velké nadnárodní koncerny než na pomoc sousedních států.“

Technologie portálů se nakonec stala nejvýhodnějším ruským vývozním artiklem. Na celém světě byl zájem o bezproblémový transport na libovolné vzdálenosti. Rusové dodávali pouze technologii, kde probíhal přenos z jednoho portálu do druhého. Techniku přenosu na libovolné místo, bez použití výstupního portálu, si ponechali pro sebe, stejně jako možnost cestovat v čase.

Díky portálům se policisté v Česku mohli snadno přemísťovat na vytipovaná místa, kde byly portály umístěny, a tak se ruská komanda mohla vrátit domů. Kalmika zůstala poslední a přišla se rozloučit s Pavlem.

„Takže naše operace osvobození Česka je definitivně u konce, pane Verner. Odcestuji domů do Kazaně a budu si užívat dovolené. Vzpomínáte ještě na naše první setkání?“

„Bohyně jara Kalmika. Ani se mi nechce věřit, že uběhlo pouze něco málo víc než rok.“

„Váš subjektivní čas, pane Verner. Já jsem od té doby prožila 12 let.“

„A není to na vás ani znát, jste stále ta mladá energická žena jako tehdy. Jen možná trošku zkušenější.“

„Ano, zažila jsem ledacos a snad jsem se poučila ze svých chyb. Rozhodně se už nebudu vydávat za bohyni ani nebudu lovit v kalných vodách. Naše země teď potřebuje každou ruku. Škoda, že jste tu teď prezidentem, docela by se nám hodil inteligentní muž, který se nebojí odpovědnosti.“

Kalmika odešla, Rusko se opět stalo pouze zemí na mapě. Česká republika měla příležitost najít své místo ve světě a tentokrát se snad vyvaruje chyb a přehmatů z devadesátých let minulého století.

--- --- ---

Mýlil jsem se: představa, že by existovalo něco jako přímá volba prezidenta, byla mi v době psaní této novely naprosto vzdálená. Proto zde prezidenta volí parlament, jak bylo zvykem dříve.