Anotace: Ruský prezident pomoct Pavlovi odmítl. Ten nyní přemýšlí, jak problém s portály vyřešit. A má nápad.
Sbírka: Druhý prostor
Čas pokročil, přišel květen a Pavel stále nevěděl, jakým způsobem by podnikl kampaň proti časoprostorovým portálům. Procházel se jarní Prahou a pozoroval kvetoucí stromy v parcích.
„Pane prezidente, můžete mi pomoci?“ ptala se dívka stojící na cestičce pod stromem.
„Já nevím. Co potřebujete?“
„Mám malý plat a zařídila jsem si účet u banky. Peníze mi jdou přímo z výplaty na účet a banka pak posílá peníze za nájem mému domácímu. Všechno to bez problémů funguje, mám tam nějaký trvalý příkaz, kolik peněz a kam poslat. Jenže tento měsíc banka poslala peníze jinam. Prostě si spletli číslo účtu a ten člověk, co ty peníze dostal, mi je nechce vrátit.“
„Tohle vám musí uhradit banka a ona pak musí vymáhat omylem odeslané peníze, neměli by vám s tím dělat starosti.“
„Jenže oni mi tvrdí, že ty peníze poslali a k chybě došlo někde na centrální bance, nějak se jim tam prý popletly cesty nebo co. Oni to můžou udělat, já nemůžu nic. Ty peníze mají oni a tečou jim nějakým kanálem, spíš bych tomu řekla černá díra, když se ztrácejí.“
„Poslyšte, slečno, s tou černou dírou jste mi možná pomohla. Přijďte zítra ráno do mojí kanceláře a prokažte se touto vizitkou, zařídíme vše potřebné.“
Pavel podal dívce vizitku a zamířil na hrad. Oni to můžou udělat, já nemůžu nic. Ovšem, Aerlien to může udělat.
Druhý den si objednal vysílací čas v televizi. Tentokrát nemusel do studia, televize přišla za ním. Pavel si připravil krátký projev a když se rozsvítilo světlo na kameře, pustil se do toho.
„Vážení spoluobčané, mám pro vás důležité sdělení. Před časem jsem byl kontaktován jistou vyspělou civilizací, která mi vysvětlila, že používání přenosových portálů komplikuje jejich život. Možná mě budete považovat za blázna, ale to, co vám říkám, je fakt. Tato civilizace může s lidmi, kteří se přenášejí portálem, manipulovat. Proto jsem se rozhodl vás a celý svět varovat: používání přenosových portálů nemusí být od dnešního dne tak bezpečné, jak se vám zdá. Doporučuji všem, aby používání portálů zanechali, jinak bude jen na jejich odpovědnosti, co se s nimi stane. Děkuji vám za pozornost.“
Když televize odešla, vydal se Pavel do katedrály a modlil se v kapli svatého Václava, aby dostal sílu k závěrečné akci.
Potom polohlasem řekl: „Aerlien, pokud mě slyšíš, dostaň mě k vám, potřebuji s tebou mluvit.“
Šel do kanceláře a aktivoval portál do svého bytu. Jak očekával, ocitl se místo u sebe doma v zářícím světě Druhého prostoru a Aerlien stála proti němu.
„Mám nápad, Aerlien, ale budu k tomu potřebovat vaši pomoc.“
„Pokud to bude možné, pak ti pomůžeme, je to v našem zájmu.“
„Dobře. Dnes večer musíme zařídit demonstraci síly z vaší strany. Jestliže můžete přemístit člověka z červí díry sem, pak možná můžete ovlivnit celou červí díru. Potřebuji, abyste nechali vybuchnout červí díru, ve které se budu nacházet já, a cestující z ostatních červích děr musíte vysadit někde jinde, než je jejich cíl. Myslíš, že to půjde?“
„Co se týče změny cíle červí díry, neměl by to být problém. Ovšem ten výbuch, to odporuje našim zásadám. Nezměrně si vážíme života každé myslící bytosti a nemůžeme dopustit, aby někdo zahynul jen proto, že my chceme žít.“
„Jenže bez osobní oběti lidé neuvěří.“
„Můžeme to udělat jinak, biskupe Pavle. Přeneseme tě do našeho světa a teprve pak způsobíme implozi červí díry. Jenže to může nadělat značné škody, jsi si toho vědom?“
„Jsem si toho vědom. Lidé si budou možná myslet, že jde o vaši akci, možná to budou pokládat za náhodu. Ale konečný důsledek musí být zničující. Možná by bylo dobré, kdybyste mne na nějaký čas ponechali ve vašem světě, než se zase vrátím, aby alespoň vznikl dojem, že jsem zahynul. Já potom vše vysvětlím.“
„To by mohlo fungovat. Provedeme ten výbuch a pak budeme všechny cestující pomocí portálů vysazovat na vzdálených místech od jejich cíle, kde nebude žádný portál. Myslím, že to na lidi zapůsobí a přestanou portály používat. Je to dobrý nápad, biskupe Pavle.“