Druhý prostor (25)

25.

„Vážení diváci, nacházíme se na Pražském hradě. To, co vidíte za mými zády, jsou zbytky prezidentského paláce. Velká část budovy dnes v noci zmizela za velkého výbuchu někam do neznáma. Bohužel se zdá, že v danou dobu se v budově nacházel prezident republiky Pavel Verner. Podle mínění specialistů došlo zřejmě k implozi červí díry, která se otevírá při aktivaci přenosového portálu. Zdá se, že pan prezident sice před používáním portálů varoval, ale sám portál používal. V každém případě je jasné, že portály opravdu znamenají značné nebezpečí a neměly by se používat.“

Pavel všechno sledoval z Druhého prostoru bez nějakého nadšení. Bylo mu líto budovy, která byla kvůli němu zničena. Jenže v našem dnešním světě nic bez patřičného efektu dosáhnout nelze.

Během dne nastala panika kvůli lidem ztraceným v portálech. Někteří se našli až po několika hodinách, a to často až na druhé straně světa. Portály se během jediného dne přestaly používat, nikdo nechtěl riskovat.

„Funguje to, biskupe Pavle, je mi to ale trošku líto, že se vztahy mezi našimi civilizacemi řeší násilím,“ řekla Aerlien.

„Lidé si s tím násilím začali.“

„Oni nevěděli, co dělají, jedinou odpovědnost měl pan Paustovskij, který portály vymyslel.“

„Není ti líto, Aerlien, že jste mu vůbec něco říkali?“

„Jen jsme mu ukázali cestu a on pak po ní kráčel díky svým schopnostem. Jenže některé věci si vysvětlil po svém. Chtěli jsme mu dát důležitý dar a on si sám našel metodu, jak tento dar obejít. Nyní můžeme dát tento dar tobě, biskupe Pavle, pokud budeš chtít.“

„O co jde, Aerlien?“

„Jde o schopnost rozumět skrytým významům světa a pohybovat se po světě bez omezení hmotou.“

„Myslíš nějaký zázrak?“

„Ano, pokud pokládáš celé stvoření za zázrak. Vy lidé si nejste vědomi možností svého mozku. Je to tak velkolepý a nádherný nástroj pro život duše ve hmotném světě! Může dokázat daleko víc, než jste schopni a ochotni pochopit. Když otevřu určité skryté možnosti tvého mozku, budeš napříště celý svět považovat za součást sebe samého. Všeobecná empatie změní tvůj život, pouhou silou myšlenky budeš schopen přemístit své hmotné tělo do libovolného místa ve vašem světě, ba co více, do libovolného místa celého vesmíru Prvního prostoru. Je to daleko lepší metoda než použití portálů, protože dosáhneš přímého souznění se subprostorem, který tě pak ponese na vlně svého nezměrného oceánu.“

„Nejsem si jistý, jak by takovou schopnost lidé přijali. Možná by mě považovali za zrůdu, kterou je třeba odstranit. Jsem křesťanským knězem a některé schopnosti přenechávám raději našim svatým.“

„Třeba svatému Vojtěchovi? Kdysi jsem s ním mluvila. Byl to výjimečný muž, který si byl schopností svého mozku plně vědom.“

„Ty jsi mluvila se svatým Vojtěchem? Vždyť je to několik století…“

„Ne všechno je takové, jaké se to jeví. My žijeme mnohem déle než vy, a navíc umíme cestovat časem. Vojtěch Slavníkovec dokázal cestovat prostorem a byl si vědom souladu s celým světem. Taky svatý František tyto schopnosti měl. Máš pravdu, lidé, kteří dokázali otevřít své nitro, jsou často církví označeni za svaté. Ale někteří byli naopak církví upáleni jako čarodějníci. A někteří upálení se pak stali svatými. Ne všechno je takové, jaké se to jeví.“

„To je fascinující, ale já vždycky myslel, že svatí měli tyto dary od Boha.“

„A od koho jiného by je měli mít? Bůh stvořil vaši rasu se vším, co potřebuje k otevřenému a fascinujícímu životu. Jenže lidé si často raději vyberou jednodušší cestu, na které nemusejí tak trápit svoje svědomí. Proto jste na své schopnosti zapomněli. Jenže nic není definitivní a nic není absolutní, kromě samotného Boha. Můžete tyto schopnosti opět získat, modlila jsem se za vás a dostalo se mi vnuknutí, že skrze tebe, biskupe Pavle, může být váš svět napraven. Řekl jsi, že je váš svět žumpou stvoření. To však není bezpodmínečně nutné, můžete se těšit ze všech darů stvoření, které vám byly dány. Pojď a skloň hlavu, požehnám ti milostí Nejvyššího Univerzálního Boha.“

Pavel sklonil hlavu, Aerlien vztáhla ruce a podržela je nad ním.

„Tuto milost jste již jednou znovuzískali z rukou Božího Syna. Jenže pak jste ho ukřižovali a vkládání rukou se stalo jen ceremonií. Nyní, biskupe Pavle, jsi obdržel milost prvních apoštolů. Budeš znít s empatií světa a budeš moci přemisťovat své tělo subprostorem. Co s tímto darem uděláš, je jen na tobě. Ale pokud vložíš své ruce na hlavu jiného člověka a budeš si přímo vědom milosti, kterou Bůh poskytuje, pak všechny tvoje rozšířené schopnosti přejdou na tohoto člověka. Zůstávej stále s milostí Boží.“

Aerlien složila ruce kolem těla, Pavel se narovnal a oba se chvíli dívali do očí toho druhého. Hloubka černých očí Aerlien byla nezměrná a hřála Pavla u srdce. Pak se najednou svět rozostřil a on se ocitl před kostelem v Drahanech.