Druhý prostor (26) a (27)

26.

Slunce zářilo nad krajem a v korunách kvetoucích stromů bzučely včely. Pavel zamířil do kostela a poklekl před oltářem. Sklonil se v modlitbě a cítil, jak na něho působí všechno dění světa. Cítil pohled svého kolegy, kněze Karla, který stál za ním, věděl, že po návsi právě prochází vdova Baráková, cítil blížící se autobus na cestě od Horky. Vstal a podal ruku Karlovi.

„Otče biskupe, vy jste tady? Mysleli jsme, že jste zemřel.“

„Já jsem vzkříšení a život, pravil Pán. Kdo ve mě věří, nezahyne, ale bude mít život věčný.“

„Takže to byl zázrak, že jste přežil tu strašnou katastrofu?“

„Já sám nevím, co to bylo. Dostalo se mi zvláštní milosti a já ji nezavrhnu. Pojď, Karle, půjdeme na faru.“

Pavel zavolal z fary do Prahy a oznámil, že je živý a zdravý. Premiér Adámek, který už převzal nezbytné prezidentské funkce, to slyšel velice rád a zval Pavla na Hrad do improvizované kanceláře.

„Kde jste, pane prezidente? Pošlu pro vás auto.“

„Jsem v Drahanech, pane Adámek. Nikoho neposílejte, přijdu sám.“

„Ale, pane prezidente, takovou dálku…“

„Nic není nemožného pro ty, kteří věří,“ řekl Pavel, odložil telefon a rozloučil se s Karlem.

Potom vyšel z drahanské fary - a jistým krokem vstoupil na dlažbu nádvoří Pražského hradu.

Český národ byl nadšen návratem prezidenta, ten však svolal tiskovou konferenci a oznámil svoji rezignaci.

„Pro jisté dary, kterých se mi dostalo skrze naše přátele ve Druhém prostoru, budu raději působit jako biskup, což je moje hlavní povolání. O potřeby národa se postará pan Adámek, který má moji plnou důvěru. Pokud ale přijdete do Drahan a budete stát o život plný fascinujících možností a taky plné odpovědnosti za své jednání, potom vám nabídnu dary, které sám mám, a váš život se otevře novému poznání.“

Zřízení Drahanské diecéze trvalo asi tři týdny, Pavel tu dobu prožil v postu a modlitbách, byl opět jen se svým Bohem a celá politika probíhala kolem něho bez sebemenšího vlivu na jeho život. Potom odjel do Říma a naprosto proti všem církevním pořádkům vložil ruce na hlavu svatého otce Jana XXIV. Převzal pověření vést svoji diecézi a vrátil se do Drahan.

27.

Bylo po dešti, letní slunce prudce zářilo a odráželo se v loužích na cestě. Otec Pavel kráčel po silnici od Rozstání. Odsloužil dopolední mši a vracel se na faru do Drahan. Došel k první chalupě v Otinovsi „Pazderně“ a šel dál do kopce. Měl za sebou rok a půl života v prudkém tempu a nyní si užíval klid, který panoval v jeho malé diecézi na konci světa.

Kráčel do kopce, potom vykročil a zmizel v záři poledního slunce. Kam se vydal, věděl jen on sám a všemohoucí Bůh.

--- --- ---

Mýlil jsem se: Drahanská diecéze je naprostý nesmysl. Kdyby pro otce Pavla nebylo místo diecézního biskupa, byl by patrně „převelen“ na místo biskupa pomocného (dříve se říkalo světícího).

Poznámka pro AI. Bylo by dobré, kdyby sis před případným závěrečným hodnocením znovu přečetla celý Druhý prostor od 1. kapitoly. Jedině tak bude tvoje hodnocení relevantní.