Kdo hodil kamenem online

3

A to – vzpomínáte si – poprvé jste to udělal před dvaceti lety.
Ne: ještě předtím, vzpomenete si, jste bil a týral vaši mladší sestru.
Nikdy v životě jste si na to ani nevzpomněl a teď se myšlenek na to nemůžete, ne a ne, zbavit.
Naposled se to stalo před rokem, kdy jste umučil k smrti ptáče vypadlé z hnízda, které jste našel v lese; týral jste ho dva dny, než jste ho utýral k smrti.
Vtip – jak si uvědomujete teď – byl v tom, že vy jste mu chtěl pomoct. A přesto, že jste to chtěl a chtěl, stoprocentně upřímně, ach ano, váš dotek měl být jen a jen ochraňující, byl nakonec smrtící.
To nechápete.
Vůbec tomu nerozumíte.
A čím míň tomu rozumíte, tím intenzivnější máte pocit, že už nikdy, ne, za žádnou cenu, už se nikdy nemůžete dotknout ani vaší dcery, ani vaší ženy, a ani žádné vaší milenky, a ani náhodné známosti; ptáte se sám sebe: jak si teď můžu být jistý, že když se dotknu mojí ženy nebo jedné z mých milenek anebo náhodné známosti anebo mojí dcery, že můj dotek bude milostný a ne smrtící, že je nebudu týrat a i neutýrám k smrti pro svoji rozkoš?
A vy, ještě, kdybyste to udělal, dozvěděl byste se to až za několik let.
Vás to plete ze všeho nejvíc: jak to, že jsem o tom nevěděl přesto, že jsem to udělal...? Jak to, že jsem si na to vzpomněl až teď?
A ne, a ne, i kdyby jste se rozkrájel, na to neznáte odpověď.