Zpověď mezi řádky, 11

...

Předchozí kapitola někomu mohla připadat nechutná, za to se omlouvám, ale nic s tím nezmohu. Jak se to stalo, tak se to stalo a já jsem si to užila, i když to bylo poněkud divné.

Ten večer, co jsem přijela k Richardovi a stalo se to, co se stalo, jsme nikam nešli. Jednak proto, že mě od jeho výprasku bolel zadek, že jsem nemohla sedět, ale také mě pobolívala napuchlá štěrbinka. Navíc se měl dalšího večera konat koncert v klubu, kde jsme poprvé hráli s kapelou, chtěli jsme tam s Richardem chtěli zajít a začít pomalu pracovat na našem plánu – najít nového kytaristu. Na to jsem se chtěla pořádně vyspat.

Jak už jsem psala, domluvili jsme se s Richardem, že zůstaneme pouze přátelé. K tomu rozhodnutí jsme došli dost rychle. Bylo by to dobré pro nás i pro kapelu. Tedy zřejmě hlavně pro kapelu. Vzhledem k mé zkušenosti se Šimonem, který po rozchodu s mou maličkostí kapelu opustil, i vzhledem k dalším zkušenostem, které přihodil Richard, se nám to zdálo nejlepší. Z našeho rozhovoru vyplynulo, že chodit s někým v kapele je riskantní a může mít za následek mnohé problémy, pokud se vztah nevyvede, a může dokonce ohrozit kapelu jako takovou. Kromě toho nemohu říct, že bych se do Richarda zamilovala. I přes to, co se mezi námi stalo, jsem ho brala jako kamaráda (poté bylo naše kamarádství mnohem otevřenější a intenzivnější než dříve).

V noci se mi však zdálo o tom, co se stalo předchozího večera, a já se ráno probudila úplně vlhká a nadržená. Teprve horká sprcha mě toho částečně zbavila, i když ne zcela. Svěřila jsem se Richardovi s tím, že i když jsme se domluvili na tom, že budeme jenom přátelé, že si nejsem úplně jistá, jak to půjde. Richard navrhl, že bychom si každý mohli najít jiného partnera a partnerku a tím potvrdit, že zážitek z předchozího dne nebude ničím jiným než krásným omylem jednoho večera. Chvíli jsem o tom přemýšlela a nakonec připustila, že by na tom něco mohlo být. Dohoda byla na světě.

Dalšího dne večer jsme se chystali do rockového klubu. Venku bylo teplo a bylo jasné, že v zadýchaném klubu to budu ještě horší, proto jsem se oblékla jenom velice lehce a docela jednoduše: bílé krajkované kalhotky a podprsenka, bílé tričko, džínová krátká sukně. Nohy v teniskách. Vlasy mi v té době byl skoro po zadek, nechala jsem je rozpuštěné. Líčení jsem nepřeháněla - trocha stínu kolem očí. Mohli jsme vyrazit.

Toho večera jsme kytaristu nenašli. Nicméně jsem se seznámila s několika lidmi, vesměs Wilovými přáteli a také s mužem, který tak úplně nezapadal mezi ostatní návštěvníky klubu, a to zejména svým věkem. Bylo mu téměř čtyřicet let. Na rozdíl od ostatních byl oblečený v drahém obleku a bílé košili, tmavé vlasy nakrátko ostříhané a v opálené pohledné tváři se strništěm se zračily bystré hnědé oči. Když mě oslovil, zatímco jsem se na chvíli vzdálila od našeho stolu, abych si poslechla muziku, byl jeho hlas hluboký a výrazný tak, že jsem mu dobře rozuměla i přes muziku, která se valila z pódia. Chtěl vědět, jestli bych si s ním dala drink. Nemohu popřít, že se mi líbil na první pohled. Vypadl velice mužně a zkušeně. Ve svém drahém obleku s košilí by většina mužů vypadala upjatě, ne však on. Jako by pro ten oblek byl stvořen. Ve skutečnosti byl oblek stvořen na míru přímo pro něho.

Můj hlas v tom rachotu přece jenom zanikal. Naznačila jsem mu, abychom přešli do druhé části klubu, kde byla hudba z pódiu slyšet méně.

Nechala jsem si od něho objednat whisku. Představil se mi jako Dietrich. Řekla jsem mu své jméno a nechala na něm, aby začal hovor.

„Vypadáte dost mladě slečno,“ začal (samozřejmě německy).

Usmála jsem se na něho: „Jestli to nebude tím, že jsem opravdu ještě mladá.“

Zpozorněl a zarazil se. Myslela jsem si, že kvůli mému věku, ale zřejmě to bylo kvůli mé němčině, v níž zaslechl odstín nedokonalosti - přece jenom jsem vyrůstala v Čechách a můj přízvuk nebyl bezchybný. Zeptal se: „vy nejste Němka?“

„Ne. Pocházím z České republiky. Z Prahy.“

„Praha je krásné město. Občas tam služebně jezdím,“ dodal.

„A copak děláte, jestli se můžu zeptat?“

„Ale… mám docela nezajímavé povolání. Jsem investiční poradce a makléř.“

„Aha. A co to znamená?“ zeptala jsem se, protože jsem měla jenom mlhavé povědomí, co to obnáší.

„To znamená, že radím lidem, jak zhodnotit svoje peníze. Kam je investovat, aby na tom vydělali. Někdy se třeba vyskytne příležitost vložit peníze do začínající společnosti s dobrým nápadem, a o něco později z ní mohou mít zisk, který několikanásobně převýší vklad. Nebo mohou nakoupit akcie společnosti, které časem naberou na hodnotě, potom akcie se ziskem prodají. Já jsem tím, který tyto obchody zprostředkuje.“

„To nezní zase tak nezajímavě.“

„Myslíte, slečno?“ hodil po mě podmanivým úsměvem, zřejmě potěšen. „Na druhou stranu se investice nemusí povést a dojde ke ztrátě. To se také stává. Stále však svým klientům vydělávám více peněz, než kolik dělá ztráta, takže to zatím docela jde… a mimochodem, co děláte vy? Jste v Německu na prázdninách?“

„Přesně tak. Na prázdninách. Ještě studuji. Jinak zpívám v rockové kapele.“

„No vidíte, to je mnohem zajímavější než moje zaměstnání.“

Zasmála jsem se: „Hm, zajímavější možná ano, ale rozhodně méně výdělečné,“ a zamlčela jsem, že jsem si hudbou zatím nevydělala ani korunu.

„Přijela jste do Německa s rodiči?“

Podobné otázky mě vždy dokáží trochu rozhodit. Zvážněla jsem: „Ne. Moji rodiče jsou po smrti.“

„To je mi moc líto.“

„Věřte mi, že nikomu to není líto tak jako mně.“

„Promiňte…“

„Neomlouvejte se, vůbec nemáte proč.“

Na chvíli mezi námi zavládlo mlčení. Prolomila jsem ho já: „Žijete tady v Berlíně?“

„Pocházím z Mnichova. Tady jsem na pár týdnů, také na dovolené. Bydlím v jednom hotelu v centru.“

„Cože nejezdíte třeba k moři, jako ostatní?“

„Válet se na pláži mě nebaví. A tady je hodně rockových klubů, takže je obrážím, poslouchám muziku a …“

„… a lovíte mladé holky, co?“

Koutky úst mu zacukaly v úsměvu: „Většinou ne. Spíš poslouchám tu muziku… sem tam se s někým seznámím… pokecám… a řekněte mi, můžu vaši kapelu někde slyšet?“

„To můžete, ale zatím nevím kdy. Odešel nám kytarista a hledáme nového. Zatím nemáme naplánované koncerty.“

„Máte něco na Youtubu?“

„Teprve začínáme. Ještě nemáme žádné nahrávky.“

Pokrčil rameny a trochu přidrzle a sebejistě pronesl: „Tak to se dnešní večer budu muset spokojit jenom s vaší bezprostřední blízkostí.“

Kde bere tu jistotu, že s ním vydržím celý večer? Nicméně ta sebejistota v hlase byla dost zajímavá a svým způsobem přitažlivá. V kombinaci s jeho sametovým a hlubokým hlasem, mužným zjevem, drahým oblekem… mi zatikalo v klíně… ale na oplátku a s trochou rebelie jsem se ho zeptala: „Ale nejsem na vás přece jenom trochu mladá?“

„Osmnáct už vám bylo ne?“ a mrkl na moji skleničku s whiskou.

Zkoumavě jsem se na něho zadívala, abych vymyslela správnou odpověď: „No… jsem už plnoletá, když vás to zajímá…“ odvětila jsem a takticky zamlčela svůj věk. Vím, nebylo to úplně fér, ale nelhala jsem, bylo mi sice teprve šestnáct, ale soud mě již zplnoletnil, tak co…

„V tom případě na mě nejste moc mladá,“ pousmál se,“ „ale vypadáte mladší.“

Tentokrát jsem pokrčila rameny já. Asi to měl být kompliment, který mě měl potěšit. Nestalo se. Abych ale opustila téma kolem mého věku, začala jsem z jiného soudku: „A co vaše žena? Je tu s vámi na dovolené?“

„Nemám ženu. Nějakou dobu jsem žil s přítelkyní, ale rozešli jsme se. Už je to několik měsíců… a co vy, máte přítele?“

„Nemám,“ pousmála jsem se.

„Nechce se mi věřit, že byste nikoho neměla. Taková nádherná dívka, co zpívá v rockové kapele? Já bych se vsadil, že zástupy mužů jenom čekají na to, abyste o ně alespoň zavadila pohledem.“

Tentokrát se jeho kompliment neminul účinkem. Možná to bylo tím, že jsem do té doby z úst staršího muže žádný neslyšela. Krev se mi nahrnula do tváří. Určitě si všiml, jak jsem zčervenala, ale dělal, že to nevidí. Dopila jsem whisku. On dopil tu svojí a zeptal se: „Dáme si další?“

„Proč ne?“ opáčila jsem. Zatím jsem v sobě měla dvě a trochu je cítila. Třetí ještě zvládnu. „Ale pojďte na chvíli na muziku vedle do sálu. Proto jste přece přišel?“

Souhlasil.

Muzika burácela z pódia. Barevná světla pronikala tmou a míhala se po tělech hýbajících se do rytmu rockové hudby. Chvíli jsme poslouchali, Dietrich stál za mnou. Blízko. Chvílemi se jeho stehna dotkla mého zadečku. Jakoby mimoděk a měkce jako vánek.

Zahleděla jsem se k našemu stolu a spatřila Richarda, že nezahálí. Objímal se s nějakou brunetkou a něco jí šeptal do ucha. Bylo jasné, že naši dohodu hodlá dodržet do puntíku. Jenom aby jí hned první večer nezavedl do sklepa, také by mu mohla z fleku zdrhnout… pomyslela jsem si pobaveně a došlo mi, že na ni vůbec nežárlím. To bylo skvělé.

Skončil divoký song a začal nový. Pomalý. Rocková balada. Ploužák jako blázen. Dietrich se ke mně zezadu naklonil, ucítila jsem na ušním lalůčku jeho dech, a pošeptal: „Zatančíme si?“

Otočila jsem se čelem k němu, usmála se a přikývla. Položila ruce na jeho ramena. Byl o dost vyšší a mohutnější než já, dosahovala jsem mu sotva po prsa. Objal mě kolem pasu. Jenom lehce se mě dotýkal svýma velikýma rukama a zůstávala mezi námi mezírka. Avšak jak píseň plynula, mezírka mezi námi se postupně ztenčovala. Po chvíli jsem se opřela tváří o jeho hruď a on tu chvíli využil k tomu, aby si mě přitáhl k sobě těsněji. Tančili jsme pomalu a tělo na tělo. Jeho silné stehno se tisklo k mému podbřišku a v klíně mi tikalo. Krásně voněl. Ne snad, že by byl nějak navoněný, snad jenom lehce vůní vanilky. Dál jsem se opírala tváří o jeho široký hrudník a cítila, jak mu bije srdce. Když tu jeho ruka na mých zádech začala pomalu a něžně stoupat vzhůru po páteři, a pak zase dolů. Hladil mě po zádech. Bylo to příjemné a vzrušující, že mi z toho za krkem naskočila husí kůže. Jak jsme se tak k sobě tiskli, ucítila jsem na svém břiše, že mu pomalu vstává a tvrdne úd. Možná si myslel, že mi to bude vadit, nebo se styděl, ale trochu povolil sevření kolem mého pasu, aby mezi námi vytvořil opět mezírku. Já se však na něho opět přitiskla, abych mu dala najevo, že mi to vůbec nevadí, ba co víc… že se mi to líbí. Jeho ruce v ten okamžik sklouzly na můj zadeček a pevně ho stiskly. Zavzdychala jsem vzrušením. Zvedla jsem hlavu a podívala se mu do očí. Viděla jsem v nich touhu. Dietrich jistě viděl v mých očích to samé, pomalu se sklonil - jakoby trošku nesměle - a přiblížil své rty k mým. A já ty své nastavila, aby se mě mohl políbit. Polibek byl letmý, ale jenom ten první. Když jsem mu polibek oplatila, políbil mě znovu a vášnivě. Začali jsme se líbat. Ochutnávala jsem jeho ústa i špičku jeho jazyka. Lehounce mě kousnul do rtu a chvíli mi ho sál. Tiskla jsem se k němu a cítila úd, který se o mě přes kalhoty opíral. V klíně mi nepřestávalo tikat.

Přestal mě líbat a pošeptal mi do ucha: „Nechtěla byste odsud zmizet?“

Podívala jsem se a něho: „Kam byste chtěl jít?“ Ani vlastně nevím, proč jsem se ptala. Chtěla jsem ho. Moc mě vzrušoval. Doufala jsem, že mě pozve k sobě…

„…ke mně na hotel,“ řekl.

Souhlasila jsem.

Dříve však, než jsme odešli, zastavila jsem se u Richarda, abych mu oznámila, aby na mě nečekal, že přijedu druhý den. Mrknul na mě a laškovně se pousmál.

Nato jsme vyšli z klubu. Dietrich zavolal taxíka. Ten byl zřejmě někde poblíž, protože přijel už za několik minut. Posadili jsme se dozadu a Dietrich sdělil taxikáři adresu.

Cestou mě líbal za uchem a hladil mi koleno. Ruku pomalu přesouval výš. Vnitřní části stehen mám velice citlivé a při každém jeho doteku mi v klíně cuklo. Byla jsem strašně vzrušená. Každým okamžikem jsem čekala, že jeho ruka zabloudí do mého klína a začne mě laskat přes kalhotky, ale když dosáhl k lemu mé spodničky… přeskočil můj klín a začal mě hladit na podbřišku. Jeho prsty pronikly jenom kousíček svrchu pod kalhotky a hladil mě mezi chloupky nad štěrbinkou. Myslela jsem, že se snad zblázním. Pohladila jsem přes kalhoty jeho naběhlý úd. Strašně moc jsem ho chtěla cítit mezi svýma nohama. Vyhoupla jsem Dietrichovi na klín a obkročmo se na něho posadila. Bylo mi úplně fuk, co si pomyslí taxikář, který našich hrátek musel jistě povšimnout. Seděla jsem na Dietrichovi a líbali jsme. Trochu jsem se pohupovala pánví a otírala tak svůj klín o jeho přirození. Když najednou taxík zastavil, Dietrich zaplatil a rychle jsme přešli do hotelu. Byla to vysoká budova v centru města a pokoj, ke kterého nás vyvezl výtah, se nacházel úplně nahoře. Byl to luxusní pokoj s velikou postelí hned u okna a vstupu na terasu s bazénem. zakřenila jsem se na Dietricha a navrhla: „Půjdeme do vody?“

Ten se v odpovědi usmál: „Jasně,“ a začal se svlékat.

Na nic jsem nečekala a také se svlékla. Jako poslední jsem si sundala kalhotky a není asi žádného divu, že již byly pěkně mokré. Byla jsem svlečená rychleji než Dietrich a vlezla si do bazénku. Nebyl hluboký. Když jsem si sedla, hladina mi dosahovala těsně pod prsa. Voda byla příjemně vlahá. Sledovala jsem Dietrichovu nahotu. Přestože mu táhlo na čtyřicet, měl vypracované, pružné, mohutné tělo a široká ramena. Jistě trávil hodně času v posilovně nebo na sportovišti. Ruce, nohy a hruď měl ochlupené, stejně tak měl porost na podbřišku i kolem naběhlého, velkého a zakřiveného údu. Když byl takhle nahý, vypadal drsně, jako nějaký velký válečník nebo snad polobůh z dávných věků. Takhle nějak si od té doby představuji pořádného chlapa…

Zaplul ke mně do bazénu a vlny rozčeřily hladinu. Přiblížil se ke mně: „Jsi nádherná,“ řekl a rukama mi roztáhl nohy, aby se ke mně mohl dostat co nejblíž. Seděla jsem v bazénku a opírala se zády o okraj, zatímco on se ke mně vkleče přitiskl. Vsunul mi ruce pod zadek, přizvedl si mě na klín. Ucítila jsem jeho úd na svém podbřišku, ve kterém mi silně tikalo. Když mě začal líbat na krku, tikání přecházelo v nepravidelné záškuby a mně unikl sten. To ho zřejmě povzbudilo k dalšímu činu. Začal mi údem třít poštěváček. Zaškubalo mi v klíně tak, že jsem se neudržela a zavzdychala. Vtom mě z ničeho nic popadla slastná křeč a rozlila se mi z klína do podbřišku a dalších částí těla. Jenom bleskem jsem spatřila, jak mě Dietrich udiveně pozoruje. Zatínala jsem prsty do jeho ramen, skučela a třásla se a tiskla svůj škubající se klín proti jeho mužství.

Chvíli se nehýbal, jenom mě držel za zadeček, sledoval, jak se chvěju a vzdychám a s úsměvem mě pozoroval. „Teda, to jsem nečekal, že budeš tak brzy.“

„Já taky ne,“ vypravila jsem rozechvěle mezi vzdechy, zatímco jsem se snažila uklidnit rozbouřené tělo. Ale moc mi to nešlo. Stále tiskl svůj úd na můj poštěváček, pulsovalo mi z toho v klíně.

Nato se zřejmě rozhodl, že je čas na změnu. Sebral mě do náruče a postavil se. Vystoupil z bazénu, odnesl mě do pokoje a položil na postel. Začal mi líbat bradavku a já opět sténala, protože štěrbinka se od vyvrcholení ještě neuklidnila a opět mi v ní začalo silně pulsovat. Klečel vedle mě, nakláněl se nade mnou a lízal mi jednu bradavku a pak druhou a pak se přesunul níž pupíku a ještě níž, až dosáhl hranice, kde začínají chloupky v ohanbí. Najednou si však lehl nohama směrem k mé hlavě, uchopil mě za boky a přetočil mě na sebe, takže jsem se v mžiku ocitla nad ním. Jeho ochlupené mužství se mi tyčilo před očima. Moje štěrbinka se ocitla přímo nad jeho ústy. Hladil mi rukama boky a záda a začal mi ji lízat. Pokaždé, když se mě jeho jazyk dotkl, škublo mi v ní.

Vzala jsem do úst jeho úd. Viditelně se mu to líbilo. Sám pohyboval pánví a zasouval mi ho do pusy - což bylo dobře, protože jeho jazyk na mém poštěváčku zrychlil, a vzrušení, které opanovalo mojí dírku, dál sílilo tak, že jsem se nemohla soustředit na nic jiného, než abych poslušně držela a příliš se nekroutila.

Když to na mě zase začalo přicházet, přestal mě lízat. Rychle mě ze sebe shodil a povalil na postel. Roztáhla jsem nohy a on se dostal mezi ně. Zalehl mě svým tělem. Pevně mě objal jednou rukou za krkem a začal mě líbat na ústa. Druhou mi vsunul pod zadeček, asi aby získal snadnější přístup k mé mokré štěrbince… a zasunul mi do ní špičku svého mužství. Cítila jsem, jak mi jeho žalud pomalu roztahuje dírku, chvíli v ní pobyl a potom ho zase vyndal. A zas a zas. Vždy jenom na špičku a pak zase ven. Bylo to k nevydržení. Záhy jsem vyvrcholila silněji než před chvílí v bazénu. V ten okamžik mě pod sebou sevřel ještě víc, abych se mu náhodou nevykroutila. Neměla jsem šanci se pohnout, natož se z jeho objetí vyvléct. Vlny slasti procházely mým tělem. Hlasitě jsem sténala a zatínala prsty do jeho svalnatých zad… a on mi to stále dělal jenom na krajíček… sem a tam… a křeč v podbřišku ne a ne zvolnit. Když už se ale zdálo, že mě orgasmus přece jenom opouští, zasunul do mě své mužství o něco hlouběji, a to mě opět dostalo na vrchol. Mé tělo se chtělo svíjet, ale v Dietrichově silném sevření to nedokázalo. Nejintenzivnější pocit mě však teprve čekal, a to, když ho do mě zasunul až po kořen. Nejenom, že se jeho přirození se slastnou bolestí dotýkalo až nejzazších míst, ale jeho ohanbí při tom pohybu dráždilo můj poštěváček. Byla jsem úplně bez sebe. Myslím, že jsem už nesténala, ale křičela. V podobných okamžicích mívám všechno jako v mlze a snažím se už jenom přežít každou další křeč, která mi z klína vystřeluje do celého těla.

Pak v jednom okamžiku začal vrčet jako zvíře. Přirážel prudce a divoce, až se mi udělaly kruhy před očima. Nato úd vytáhl a přitiskl ho k mému podbřišku. Cukalo mu v něm a začal stříkat. Teplé cákance zkropily mé břicho i prsa. Dokonce jsem ucítila, že pár kapek dopadlo i na moji tvář. Vonělo to vzrušením a sexem. Až jsem se podivila tomu, že jsem vůbec něco dokázala vnímat, protože jsem se při tom sama klepala v orgasmu. Chvěla jsem se ještě dlouho po tom, co mě jenom tak držel a usmíval se a sledoval, jak vzdychám.

Byl to krásný večer.

Přespala jsem u něho. Ráno jsme si potykali, vyměnili si čísla a slíbili si, že se brzy opět uvidíme. Byla jsem opět zamilovaná. Nebo si myslím, že to byla láska. Nebo jenom touha? Nejsem si úplně jistá. Ať to bylo to či ono, v každém případě jsem v té době nemohla tušit, co mě s touhle známostí potká…

(pokračování příště)

...