Amelie má tichou tvář

  Schodiště do podkrovního bytu bylo tak úzké, že se Amelie dotýkala loktem studené stěny vedoucí do podkroví.
Paní Sikowská, které mohlo být něco přes osmdesát let, žila v malém domku na předměstí celý život. Tedy aspoň od doby, kdy se její rodina přistěhovala do Ameriky. Na chvíli Amelie vyvstanula myšlenka, proč se rodina Sikowských musela stěhovat přes velkou louži.
Nakonec své zvědavé myšlenky zapudila, kdyby se zeptala, mohla by se potom vyptávat i paní Sikowská.
,, A jsme tady.“ Milá tvář staré ženy se rozjasnila při vstupu do malého pokojíku.

Amelie pochopila, proč v inzerátu stál tak nízký nájem, nedá se hovořit o bytu, nýbrž o pokoji. Malém podkrovním pokoji s manželskou postelí uprostřed, vikýřovým oknem a dvěma stolky. Malý, ale útulný a něco takového přesně potřebovala.
,, Dole v přízemí se nachází společná koupelna.“ Paní Sikowská se zadívala na rozpačitou Amelii.
Společná koupelna? Amelie přemýšlela, zda přeci jen nezkusí hledat jiný podnájem, ale vyhlídky na soukromé bydlení nepřipadaly v úvahu vzhledem k současné finanční situaci.
Toto nebo nic, ale rozhodně už dál nechtěla sdílet pokoj na koleji s ostatními děvčaty.   ,, Myslím, že to beru.“ Rozhlédla se ještě jednou po pokoji a zdvihla pravý koutek úst k lehkému úsměvu.
,, Výborně.“ Zaradovala se paní Sikowská, zřejmě tu dlouho žádné nájemníky neměla.
,, Budete si přát vystěhovat nějaký kus nábytku, abyste si sem vzala svůj?“ Ta otázka uvedla Amelii do ještě větších rozpaků.
Vše co vlastnila, byl batůžek na zádech.
,, Ne, děkuji.“ Nervózně si přejela prsty po svých dlouhých vlasech pšeničné barvy a pevně doufala, aby už nemusela odpovídat na žádné otázky.
,, Dobrá tedy,“ souhlasila paní Sikowská.
Ještě jednou zopakovala Amelii výši nájmu, kterou si osobně předají každou první středu v měsíci a poté odešla za skřípání schodů do přízemí.

Amelie zůstala sama. Po všech těch dlouhých letech, probdělých nocích na nádraží nebo v přeplněných klubech se náhle ocitla sama.
Sundala batoh a položila jej k nohám manželské postele, zatímco se sama natáhla po celé délce. Nelámala si hlavu nad tím kolik na ní spávalo majitelů. Teď patří jí, jen jí.

První dva dny věnovala odpočinku. Spala nebo jen polehávala a nechala toulat své myšlenky. Čekal na ni nový život.
Když ji přijali na univerzitu, brala to jako štěstí a znamení. Neměla už v úmyslu vracet se ke starému způsobu života, už ne…

Návštěva…

  Třetího dne zaslechla klepání paní Sikowské, jež slabým hlasem oznámila, že někdo přišel na návštěvu. Amelie strnula, neboť neměla zatím žádné známé mezi studenty, ani o to nestála.
,, Myslím, že to je kamarádka.“ Pousmála se paní Sikowská a pohlédla kamsi za sebe. Než stačila Amelie cokoliv říci, objevila se ve dveřích dlouhovlasá bruneta s očima připomínající temnou noční oblohu.
,, Pria?“ Vyhrkla Amelie a stála jako opařená.
,, Jakápak kamarádka,“ našpulila své bohaté rty bruneta. ,, Jsme jako rodina.“
Dodala pevným hlasem, zatímco její temný pohled spočinul na Amelii.

,, Nechám vás tu o samotě.“ Tichý hlas paní Sikowské se ztratil v napětí mezi dívkami.
Ani jedna nevěnovala pozornost majitelce domu, která je zvědavě pozorovala a po chvíli raději odešla z pokoje
. ,, Tak tady teď žiješ?“ Rebelské oči zasvítily po útulném pokoji. ,, Na tvé poměry je to luxus.“
,, Co tady děláš?“ Pronesla Amelie zlomeným hlasem. Minulost se jí vysmívala přímo do tváře. Myslela si, že jí unikne? To se spletla, temnota minulých dnů jen čekala na správný okamžik.
,, Ale no tak, Am,“ ironicky povzdechla Pria a přejela prstem po tlusté knize s historickou tématikou, která ležela na stolku.
,, Teď je z tebe studentka.“ Správně vyhodnotila situaci. ,, To kluky vzrušuje!“

,, Přestaň s tím!“ Zvýšila hlas Amelie, ale Priu znala velice dobře na to, aby se ji podařilo zbavit.
,, Nesnaž se mi namluvit, že jsi někdo jiný. Ani sobě.“ Sjela ji pohledem, neuniklo ji, že Amelie změnila styl oblékání, aby snadno zapadla v davu studentů.
,, Je to jinak, chci být jako ostatní.“ Ameliin tichý hlas přerušil burácivý smích, který byl na dívku až příliš bouřlivý.
,, Ty jsi byla vždycky snílek, Am. Většina lidí si přeje odlišit se, ne splynout s davem.“

,, Možná, ale já chci obyčejný život.“ Podívala se do klína a přemýšlela, jak ji mohla Pria najít.
,, A co teda plánuješ?“ Pria se pohodlně opřela o manželskou postel, zatímco si její oči dobíraly tichou přítelkyni.
,, Nemusím ti nic říkat.“ Amelie se odvrátila.
Pria natáhla pravou ruku, aby se dotkla Ameliiny hedvábné kůže na ruce.
,, Prozraď mi to. Budeš pracovat na pobřeží ve staré konzervárně? Rukama, na směny? Toto je tvůj vysněný život?“
Amelie sebou trhla.
,, Ne, našla jsem si práci na částečný úvazek v jedné kavárně.“ Nejraději by se propadla hanbou do země. Cítila na svých zádech Priin výsměšný pohled.

,, Rozkošné.“ Sykla Pria a snažila se potlačit nával smíchu.
,, S nájmem to tu jistě zvládneš, ale školné a jiné výdaje,“ Pria předstírala zamyšlení a čekala, že tím Amelie propadne vzteku.
Mlčela.

,, No nic,“ Pria vstala z postele, když ji Amelie nevěnovala ani jeden pohled.
,, Tady máš něco na přilepšenou.“ Hodila na postel dvacetidolarovou bankovku.
,, Nechci tvé peníze.“ Procedila uraženě Amelie, ale Pria nad tím mávnula rukou.

,, Až budeš mít dost hraní si na obyčejnou studentku v obyčejném světě obyčejných lidí, ozvi se. Víš, kde mě najdeš?“
Vyklonila se Pria ještě než za sebou zavřela dveře do pokoje.
,, Hledat tě nemusím, to ty si vždycky najdeš mě.“
Zaťala pěsti až měla bílé klouby.
,, Hodná holka.“ Zasmála se Pria, zabouchla dveře a za dunivých zvuků odcházela.

Amelie zůstala bez pohnutí sedět a jen zírala z vikýřového okna ven.
Cítila se zoufalá, její nový život ještě ani nezačal a už byl pohlcený beznadějí.
Ještě deset minut hleděla z okna, než se odhodlala vstát.
Podívala se chladně na bankovku na posteli. Věděla jak k ní Pria přišla a odmítala ji za cokoliv utratit.
Srolovanou ji schovala do spodního šuplíku v nočním stolku, pro případ, že by opravdu bylo nejhůř.

Venku se přehnal černý mrak a nad domkem začala silná bouře. Amelie neměla strach, bouřek zažila několik a na mnohem strašidelnějších místech.
Posadila se na postel a zaposlouchala se do bubnování deště. V tu chvíli ji bouře přišla uklidňující. Aspoň na okamžik se znovu cítila spokojená, že našla tento podnájem.
Schoulila se do klubíčka a sledovala stíny a odrazy světelných blesků na stěně. Celá ta vypjatá situace s Priou prostoupila jejím tělem jako elektřina.
Protáhla se a nespouštěla oči z divadelní hry na stěnách.
Propnula špičky prstů na nohou a mírně se prohnula v zádech. Potřebovala se uvolnit.

Prsty na rukách přejela nejdříve po stehnech, až se pomalu vydala nahoru přes vystupující ňadra k ramenům. Kolena stiskla pevně k sobě, když se jí zmocnila první vlna narůstajícího vzrušení.
Zavřela oči.
Konečky prstů se vrátila ke svým pevným ňadrům a jemnými pohyby opisovala pravidelné kruhy na bradavkách. Horký dech se jí začal zrychlovat, když nechala svou pravou ruku sklouznout do krajkových kalhotek.
Sametová vlhkost, která se jí nabízela, žádala po orgasmu. Nechala své prsty hrát vášnivou symfonii, na jejímž konci čekala oáza slasti.
Prudce obrátila svou tvář do polštáře, aby její výkřik nebyl slyšet.
Tělo měla zvlněné v jedné křeči, když se ji zmocnily vlny orgasmu. Trvalo to několik sekund, než otevřela oči.
Bouře, jako by s ní byl spojená. Stejně jako tep jejího těla se pomalu uklidňovala.
Amelie pohlédla z okna a na jejích rtech tančil úsměv. . .