Zpověď mezi řádky, 15

...

Psaní těchto řádků mě tak nějak ponouklo popřemýšlet nad tím, proč tomu vzrušujícímu pocitu, který často cítím v klíně, říkám tikání. Těm návalům tepla, při kterém mi vlhne kundička a které někdy přicházejí už jenom při pohledu na muže, který mě přitahuje. Není to jenom nadrženost, ta je spíš mírným tlakem, nutkáním, které se pomalu stupňuje. Tikání je něco jiného. Asi to má něco společného s časem. Je to jistá připravenost, stav, kdy můj podbřišek žadoní a odpočítává sekundy do svého naplnění, a když už naplněný je, k dosažení vrcholu. Nadrženost je hlad a ono tikání zdá se jako kručení v žaludku. To je asi dobrý příměr. Při tikání se mi v ústech sbíhají sliny.

Nejsem nymfomanka, i když si to o mě někteří moji známí myslí. Moje sexuální touhy mě většinou nijak neomezují v práci. Nemám v hlavě jenom šukání, i když se musím přiznat, že je hned po tvorbě muziky mojí nejoblíbenější činností. Miluju erotiku. 

Ten večer byl mou cílovou destinací klub, ve kterém jsme s kapelou měli naše první berlínské vystoupení. Nadržená jsem byla už v taxíku. Jistěže ne při pohledu na přitloustlého taxikáře, plešatého padesátníka s prošedivělým vousem v kdysi bílém tílku, ale z pomyšlení, že teď jedu poprvé do města za jediným cílem - ulovit muže. Muže, ze kterého mi bude už od pohledu tikat v klíně. Cítila jsem se jako predátor. Byla to honba za dostiučiněním poté, co mě beze slova opustil Dietrich? Byla v tom msta? Možná. Osobní pomsta, aniž by o ní Dietrich tušil. Bylo mi jedno, že se to nikdy nedoví, dělala jsem to sama pro sebe. Zřejmě nějaký druh autoterapie, ale v tom se nevyznám, nejsem psycholog. Co však vím dobře, je to, že pocitům jenom tak neporučíš.

Víte, co je na kokainu skvělé? Nejenom že spláchne špatné pocity až kamsi na do temného koutku na okraj vnímání, ale nabije vás sebevědomím a rozháraným myšlenkám dokáže dát směr. Mohla jsem se po něm skvěle soustředit na více věcí najednou, nebo jenom na jednu. Jak je libo. Duševní multitasking. Další jeho předností je síla, se kterou dokáže přebít alkoholovou opici. Opravdu mi po něm bylo skvěle. Na jeho četná negativa jsem v té době nemyslela. Která šestnáctiletá holka na ně myslí? No, možná některá ano, ale to nebyl můj případ. A skutečně bych byla nerada, aby si někdo myslel, že tímto textem chci nekomu podbízet braní drog. Drogy jsou ve skutečnosti hnus, ale to mi došlo až mnohem, mnohem později. Tyto texty jsou pouhým popisem toho, jak jsem to tehdy vnímala.

Klubem duněla elektronická muzika. Bylo do dost dobré. Beaty mi rezonovaly v bránici a nutily mě k pohybu. U baru jsem si objednala colu, abych spláchla hořkost ze zadní části úst, která tam ulpěla, když jsem si před vchodem do klubu na posilněnou šňupla kokain. Šla se podívat před stage. Bylo tam narváno. Na pódiu se dva borci se sluchátky téměř ztráceli za syntezátory a světly, ty jako lasery protínaly klub jakoby v náhodném sledu výtrysků. Ale nebylo to náhodné. Světla byla naprogramovaná, všimla jsem si jisté konzistentnosti. Byly to smyčky, stejně jako hudba, která burácela z pódia. Ti kluci byli fakt dobří. Jeden ovládal beaty a sypal do davu tvrdé industriální rytmy, druhý v reálném čase vytvářel motivy a následně je ve smyčkách vrstvil na sebe. Soustředila jsem se na tu energii, která se ke mně valila a při tom jsem se postupně prodírala k podiu, abych si ty kluky mohla lépe prohlédnout. Jejich hudba opravdu zaujala.

A jeden z nich se na mě podíval… a mně zatikalo v klíně. Potom se sklonil zpátky ke své muzice. Bylo jasné, už jsem si pro dnešní večer vybrala kořist. Porozhlédla jsem se do davu kolem. Byla tam spousta holek, co na muzikantech visely očima, tvářily se jako panny těsně před orgasmem a mně došlo, že jim nejspíš v klínech tiká taky. Nepochybuju, že alespoň některé z nich by tyhle kluky chtěly pro sebe a také se o to pokusí. Tohle nebude lov, tohle bude válka! A vítěz bere vše.

(pokračování příště)

...