Návštěvníci 4

Johny měl pocit, že větší štěstí ho už potkat nemohlo, věděl že Sára v něm vidí svého ochránce, člověka, který ji rozumí a tak se podle toho i zachoval. Když jim Saturňané dovolili žít spolu – byl to vlastně jejich nápad – neváhal a spolu se Sárou se nastěhovali do většího a pohodlnějšího apartmánu, který jim jejich hostitelé nabídli.
Oba si své lásky užívali plnými doušky, jedno ráno vzbudil Johnyho Sářin jazýček na penisu, a když otevřel oči, Sára se na něj škádlivě usmívala a nepřestávala ho dráždit.
„Krásné ráno, čumáčku,“ pronesla posléze.
„Takové probuzení bych si dal klidně častěji,“ zasténal Johny a pobídl Sáru, aby se k němu otočila obráceně. Vzápětí se svá přirození laskali v poloze 69 a ložnicí se ozývalo jen jejich sténání, které bylo zakončeno Sářiným výkřikem rozkoše, když ji Johny přivedl k orgasmu. To ráno však neměla ještě dost. Záměrně Johnyho neuspokojila úplně, aby na jeho penis mohla svým klínem nasednout. Dosedala pomalu, aby si to oba náležitě vychutnali. Milovala ten pocit, když do ní zajíždí, chtěla ho cítit každičkým svým nervem, který v sobě měla. Stejně tak Johny si užíval ten pomalu postupující pocit hřejivého horka, které na něj ze Sáry přecházelo. Sára se na něm začala pomalu pohupovat, s penisem hluboko v sobě a dívala se mu do oříškově hnědých očí, jak sledují její vlnící se tělo. Johny měl pocit, že na něm sedí bohyně, tak byl do Sáry zamilovaný a skutečnost, že cítí její živočišné teplo na celém svém penisu ho ještě víc povzbuzovala. Chytil Sáru za boky, položil ji vedle sebe na postel a opět do ní svého těšitele zanořil. Sára ho chytla za boky a pomáhala mu určovat rytmus jeho přirážení, s každým přírazem se v ní hromadila větší a větší slast, která se chystala co nevidět vytrysknout na povrch.
„Miláčku já už brzo budu,“ náhle vzdychl Johny.
„Já taky, Johny, miláčku, nepřestávej, ještě, ještě…“ skučela Sára a aby z ní Johny náhodou nevyklouznul, zaryla mu nehty do zad a objala ho nohama. Johny, vida že Sára chce mít jeho nadílku v sobě, ještě zvýšil tempo svých přírazů a za chvilku z jeho penisu prýštilo sperma a vyplňovalo Sářinu jeskyňku. Sára vyvrcholila téměř současně s Johnym, jakmile v sobě cítila rozlévat se teplo z jeho spermatu a hned na to si spokojeně padli do náručí.
Odpoledne nastal čas na pravidelné experimenty Saturňanů. Johny i Sára byli upoutáni na křesla v laboratoři, která byla v jedné skryté místnosti jejich bydlení, která jim dosud byla utajena. Vybavením se jen vzdáleně podobala té, ve které Sára byla před tím. Tahle byla nejméně třikrát tak větší a bylo v ní o hodně víc přístrojů. Největší dominantou byl pojízdný pás, táhnoucí se po obvodu celé místnosti a na něm bylo rozeseto asi tucet všelijakých zařízení takových podivných tvarů, že Sára ani Johny dosud neviděli nic podobného.
Nechtěli se však rozptylovat jejich studováním, jistě na to bude dost času vyzkoušet jejich funkce.
Byli zvědaví a zároveň se těšili na slasti, které jim budou Saturňané poskytnou. Obě křesla byla vedle sebe, ale mírně natočená, na sebe viděli, a ač se trochu styděli, byli přeci jen nazí, neschopni jakéhokoli pohybu, sexuální nálada v místnosti by se dala krájet. Z boxu naproti nim se vysunula první chapadla a zamířila k jejich pohlavím. Sáře se do pochvy vnořilo ocelově šedé a hladké s oblým výrůstkem na konci. Na první podráždění svých citlivých míst Sára reagovala jemným vzdychnutím. Johnyho úd začalo dráždit velmi tenké, indigově modré chapadlo jen po jeho stranách a občas se mu otřelo o varlata. Náhle se v jeho rozkroku objevilo další, tentokrát jasně stříbrné, jako by bylo z titanu a začalo mu penis zasypávat množstvím slabých elektrických impulzů. Jestli měl Johny pocit, že jeho erekce je dostatečně rychlá, nic to nebylo proti tomu, co s ním dělaly ty dráždivé elektrošoky, které mu do penisu proudily. Během několika vteřin ho měl tvrdý jako skála a vzápětí měl na něm nasazeno třetí chapadlo, široké a s otvorem, ve kterém mu penis zmizel jako v tunelu. Bylo z jakéhosi materiálu, který ho neustálými pulzujícími stahy se sáním dráždil, dokud na Johnyho nepřišel první orgasmus. Jakmile odezněl, otočil hlavu k Sáře. Chapadlo, které ho předtím dráždilo elektrošoky, se teď přestěhovalo na její obnažené přirození, vyplněné šedým chapadlem, a co chvíli jemně pohladilo klitoris, až byly jasně vidět slabé výboje a Sára sebou pokaždé trhla, jak jí orgasmus hrál celým tělem. Johny byl pohledem na svou přítelkyni, zmítanou rozkoší, tak konsternovaný, že si až na poslední chvíli všiml, jak je náhle chapadla zdvihají z křesel a pokládají na pás. Sára se ze své slasti probudila až na pásu a bylo jí jedno kde je, stejně jako Johny toužila po dalším dráždění a po dalších orgasmech. Oba tušili, že Saturňané v nich po celou dobu pěstovali jakousi závislost na sexu a zřejmě nějak upravili i jejich pohlaví, která se tím stala citlivější, ale zároveň odolnější, aby se neunavila při častých vyvrcholeních. Nyní nejspíš přišla zkouška, jak pokročili.
Tak leželi na pásu zády k sobě s lehce pokrčenýma nohama a celí natěšení čekali, co se bude dít. Když se s nimi pás rozjel, uvědomili si, že se vlastně od sebe vzdalují, pojízdný pás byl tedy na jednom konci se vzdalující a na druhém se opět spojoval.
Sára s úžasem sledovala, jak se před ní s temným hučením uvádí do chodu šest rozmanitých přístrojů, každý s podivným mechanismem těsně nad pásem. Když se pás rozjel a její klín se ocitl pod prvním z nich, Sára se touhou třásla a těšila se, až se jí stroj dotkne. Ten první, tajemný kontakt se jí vždy líbil nejvíc, když nevěděla, co nového bude následovat. Mechanismus to byl složitý, nejprve ji jemně rozevřel velké pysky, pak čímsi sevřel klitoris a následně mezi malými pysky odhalil otvůrek do Sářina těla. Chvilku se nic nedělo, Sára slyšela sama sebe, jak zrychleně dýchá a za její hlavou se ozývalo Johnyho vzdychání, jak ho uspokojovaly stroje na jeho straně. Zatoužila po tom, aby ho mohla spatřit, sledovat, jak ho uspokojují a vidět jeho reakce. Než si však mohla domyslet, co s ním asi provádějí, do jejích útrob se cosi vnořilo a uvnitř sebe ucítila pohyb, který jen stěží rozpoznala. Měla dojem, že ji pochvu rozevírají i zevnitř, aby byla dostatečně široká pro zasunutí třetího nástavce. Uviděla jej jen na chvilku, než také zmizel uvnitř jejího těla. Pak se v ní začal různě točit a vibrovat, vláčně v ní jezdil a Sáru zanedlouho pohltil třetí orgasmus a dychtivě se dívala, co se v ní děje. Otáčivý předmět náhle svou činnost zastavil a pás přesunul Sáru pod další zařízení.
Johny se marně snažil zaklonit hlavu alespoň o pár centimetrů, aby viděl na svou lásku. Slyšel jen její slastné výkřiky při jejích orgasmech a bylo mu líto, že na ni nevidí. Byl už pod druhým přístrojem, který mu teď upevnil šourek a každé varle zvlášť v jakémsi postroji, takže měl pocit že je má jako v ohlávce. Penis mu už první stroj vložil do podobného zařízení, takže teď měl celé přirození jako natažené na skřipec. Nebyla to však bolest, to, co cítil byl další přicházející orgasmus a již podruhé mu semeno bylo odvedeno cévkou, zavedenou do jeho penisu.
I Sára pod druhým přístrojem cítila, že první v ní něco zanechal, takže byla stále roztažená a otevřená jako učebnice gynekologie. Zřejmě to tak bylo proto, aby do ní mohl bez problémů zamířit další nástavec, který ji tentokrát celý vnitřek zahltil nějakou kapalinou a utěsnil ji, nejspíš nějakým jednosměrným ventilem, aby zůstala naplněná. Vzápětí ho vystřídal jiný, po kterém se kapalina zahřála a zvětšila svůj objem a tlak na vnitřní stěny její vagíny tak silně, že Sára za chvilku opět vyvrcholila. Náhle kapalina ztvrdla a stala se tak pevná, až se Sára lekla, jestli ji tak Saturňané nechtějí o další rozkoše připravit a navždy ji utěsnit. Tento strach ji ale přešel, jakmile ji pás přesunul pod třetí stroj. Ten zátku v její pochvě jemně uchopil za postroj, který tam měla už od předchozího dráždění zasunutý, a s hlasitým mlasknutím a následným Sářiným vyvrcholením ji vytáhl. Sára tak uviděla ryzí odlitek svého vnitřku. Netušila, k čemu by ho Saturňané mohli potřebovat, ale nejspíš to byl jen vedlejší produkt procedury zvětšení jejího přirození. V současné chvíli jí to bylo jedno, protože na její klitoris se vrhly malé čelisti a další nástroje roztodivných tvarů. Začaly jí ho tak procítěně dráždit, až si myslela, že se z té slasti zblázní. Další nástroj ji v pochvě začal dráždit G-bod, takže její poševní svaly se stahovaly a povolovaly s každým přicházejícím orgasmem.
Tou dobou už Sára a Johny byli každý na protější straně a mohli se navzájem pozorovat. Johnym už sundali „ohlávku“ z penisu a u čtvrtého zařízení mu stejně jako Sáře mu na obličej nasadili nějakou masku, ze které mu do úst proudila ovocná šťáva. Při pohledu na Sáru přemýšlel, jestli je na něj také tak vzrušující pohled, jako ho vzrušovala ona, s nohama roztaženýma a obličejem zpola zakrytým. Jejich oči se náhle setkaly a byla v nich jasně poznat touha a chtivost dalších slastí.
Předposlední stroj se zaměřil na jejich anální otvory. Nejprve jim byly malou tryskou navlhčeny a pak jim do nich Saturňané postupně zaváděli větší a větší sondy, až měli Johny a Sára dojem, že je chtějí roztrhnout. Jejich zadnice však prokázaly neskutečnou výdrž a flexibilitu. Desátý nástavec už měl průměr jako hlava novorozeného dítěte. Johny tomu nemohl uvěřit.
„To přece není možné, jak se jim povedlo tohle do mě narvat?“ honilo se mu hlavou. Domníval se, že mu nějakým záhadným způsobem museli způsobit mutaci celého těla, že vydrželo takové množství orgasmů téměř bez únavy, stejně tak mu zřejmě geneticky upravili pružnost jeho svalů v análním otvoru. Jeho domněnky se záhy potvrdily.
Poslední mechanismus se opět zaměřil na jeho penis a znovu mu ho upnul do podobné „ohlávky“ jako ten na začátku. Johny otočil hlavu, aby se podíval, co provádějí se Sárou. Místo rozkroku se teď soustředili na její ňadra a nasadili jí na ně prazvláštní nástavec ve tvaru elipsovitého pouzdra. Zatím co si představoval, co asi Sára prožívá, tok jeho myšlenek přerušila ostrá, ale velmi krátká bolest v rozkroku. Ve svém ztopořeném penisu spatřil několik desítek jehel s hadičkami, vedoucími kamsi pryč. Zasykl a zaťal zuby. Bolest jak se objevila tak zase zmizela a Johny ve svém přirození cítil už jen stupňující se tlak. Náhle zamrkal, podíval se znovu – a měl pocit, že má halucinace. Jeho penis se mu před očima začal zvětšovat.
„Sáro!“ zavolal. „Podívej!“
„Copak?“ odpověděla a otočila hlavu ve směru, kam se díval. Byla však moc daleko na to, aby mohla spatřit změny, kterými procházelo Johnyho tělo. Sama se divila, co se to děje s tím jejím. Na své hrudi cítila tlak, který nešlo vydržet. Jako by se jí prsy v tom podivném nástavci samy zvětšovaly. Po chvilce se celý nástavec zdvihl a Sára nevěřila svým očím. Svá ňadra měla nejméně o polovinu větší, než bývala. Hned jí došlo, co jí chtěl Johny ukázat, když na ni promluvil a pohledem ukazoval na svůj penis. Saturňané očividně pronikli do tajů opětovného nárůstu tkání.
Jakmile se růst jejich orgánů zastavil, pás je dopravil do posledního, největšího a společného stroje. To již byli proti sobě a tušili, co bude následovat. Byli v něm posazeni a pevně uvězněni a cítili, že právě začalo něco, co by mohli nazvat asistovaná soulož. Aniž by svou činnost jakkoli ovládali, byli už ve stroji tak blízko sebe, až Johnyho nově upravený penis vklouzl do Sáry. Náhle byly jejich pouta uvolněny a přepážka, která je dělila, zmizela.
Oba si opět mohli pohlédnout do očí a co víc, mohli se na páse obejmout a naprosto bez zábran pomilovat. Johny Sáru objal za boky a posadil ji na sebe a začal líbat její zvětšená a ještě lákavější prsa. Sára na něm dychtivě poskakovala a snažila se jeho zvětšený penis co nejvíce zasunout do svého lůna. Cítila, že i tam jí Saturňané museli nějakou mutaci způsobit, protože i když měl nyní Johny své vybavení větší, bez problémů se do ní vešel.
„Sáro, miláčku…..“ zasténal Johny a během chvilky do ní začal stříkat své semeno v takovém množství, že Sára v sobě cítila doslova horkou záplavu a ve vteřině se udělala také.
„Johny, to byla nádhera, takovéhle pokusy by měli dělat častěji,“ zavrněla Sára.
„Já nevím jak ty, ale já už jsem úplně prázdnej,“ oznámil jí Johny a sevřel ji v náručí.
„Máš pravdu, pro dnešek to stačilo, snad už nás nechají pro dnešek jít do postele, jsem příšerně unavená.“ Možná unavená opravdu byla, ale oči jí zářily štěstím. Opět se začali líbat a málem by zapomněli na všechno kolem, když se ve dveřích objevil mimozemšťan, podle všeho vedoucí Saturnského vědeckého týmu.
„Nerad vás ruším, ale rádi bychom s vámi ještě na chvilku mluvili a pak už vás opravdu necháme odpočinout. Je to nanejvýš důležitá věc a musíme ji vyřešit ještě dnes.“
Počkal, až se obléknou a pak je odvedl do prázdné jídelny, kde už na ně u stolu čekalo dalších pět Saturňanů.
Sáře už se vůbec nezdáli tak odporní, jako na začátku. Její mysl ovládla touha po sexu a byla jim vděčná, že jí tuto radost poskytli. I Johny byl rád, že se díky nim mohl seznámit s tak krásnou dívkou, jako je Sára.
„Tak,“ začal ten největší Saturňan, „předně jsme rádi, že jste byli ochotni podporovat náš výzkum a poskytli jste nám k tomu vaše těla. Záměrně jsme ho vedli tak, aby se vám naše testy zalíbily a proto se na vás obracíme s další prosbou, respektive s nabídkou spolupráce. Dáváme vám dvě možnosti na výběr.
Za prvé: můžete se vrátit na vaši rodnou planetu Zemi a žít spolu tam, kde se vám bude líbit nejvíc, ale budete tam muset pracovat a podílet se na její obnově, protože lidské pokolení ji téměř zlikvidovalo. Z našeho pohledu lidstvo způsobilo katastrofu takových rozměrů, že bychom ji mohli přirovnat k totální apokalypse. Zároveň se budete moci množit jak vám bude libo, ale své potomky, Sáro, budete přivádět na svět obvyklým, tedy lidským způsobem, který jste dosud nepoznala, ale věřte, že je velmi bolestivý. Do teď jsme totiž vaše početí neumožnili, snad kromě jedné výjimky, kterou jste zřejmě ani nezaregistrovala.
Takové jsou tedy výhody a nevýhody první volby. Druhá možnost pro vás je, že můžete zůstat tady na naší kosmické lodi a nebudete muset pracovat, jako lidé na Zemi. Budete moci využívat veškeré pohodlí jako do teď, naše orbitální velkoměsto vám bude k dispozici celé, tak jak se rozprostírá. Jedinou podmínkou bude, že se zde budete rozmnožovat pod naším dohledem a spolu s ostatními zdejšími obyvateli svým chováním přispějete k růstu vaší téměř vyhynulé populace.
Totiž abyste byla v obraze, z původních osmi miliard obyvatelů planety země totiž nezbyla ani pouhá desetina. Takže i vaše druhá volba bude znamenat obnovu vaší planety, ale pro vás jistě příjemnějším způsobem.“
Sára i John zaujatě naslouchali jeho slovům, která byla mrazivá i konejšivá zároveň. Dvojice si uvědomila, že Saturňané to s lidským pokolením myslí dobře, chtěli jim pomoci, ale zároveň chtěli aby se lidstvo samo zasloužilo o svoji planetu, aby k ní nepřišlo zadarmo a začalo si jí vážit. Uvědomili si ale i tu skutečnost, že se oba stanou otroky své vlastní historie a stanou se z nich pouhé rozmnožovací organismy, aby ji opět vrátili původního stavu.
Johnyho však pálila na jazyku jedna otázka:
„A co když vám obě možnosti odmítneme?“
„Třetí možnost není,“ odvětil Saturňan, „Neradi bychom vám některou z možností vnucovali násilím, výchozí je první řešení, které, jak jistě uznáte, není příjemné, ale pro nás nejjednodušší. Druhá možnost je naše dobrá vůle pomoci vaší pozemské rase způsobem, který jste již poznali a téměř nic by se zde pro vás nezměnilo.
Johny sklopil hlavu. Saturňan měl samozřejmě pravdu, žádná jiná možnost nebyla, jiné řešení jim nebylo nabídnuto a tak s ním ani nebylo počítáno. Sára byla rozhodnutá celkem rychle, na Saturnské lodi se jí líbilo a na Zemi nikoho neměla, ale na Johnym pořád viděla jeho nejistotu.
„Kolik času máme na rozmyšlenou?“ vyzvídala.
„Bude vám stačit zítřek?“ otázal se mimozemský vědec.
Sára se podívala na Johnyho. Ten k ní také otočil zrak a jejich oči se setkaly. Nikdo z přítomných mimozemšťanů nemohl tušit, co si ti dva pohledem sdělují, ale za chvíli Sára opět promluvila.
„Zůstaneme tady, když nám to dovolíte,“ odpověděla, „ale také máme jednu prosbu.“
„Prosím, řekněte si,“ řekl Saturňan.
Sára se znovu podívala na Johnyho a vyzvala ho: „Pověz jim to.“
„Chtěli bychom se občas na Zemi podívat, rozumíte, jen takový výlet, řekněme třeba jednodenní, jen abychom nezapomněli, jak to tam vypadá,“ pronesl Johny myšlenku, kterou se Sárou řešili ve volných chvílích.
„To nebude problém, vaše přání akceptujeme. Pomocí malého modulu vás dopravíme, kam budete chtít, tedy mimo oblasti postižené radioaktivitou, a pak si vás zase najdeme. Věřte, že vše tady záleží na domluvě, jak spolu všichni budeme komunikovat. Cokoliv po vás budeme chtít, vám povíme předem a stejně jako dnes se vás zeptáme na váš názor. Teď vám ještě povíme něco k vašemu pobytu zde. U nás nebudete rodit vaše potomky, Sáro, klasickým způsobem jako obyčejný člověk, té bolesti vás ušetříme. Oplodňování, tedy váš pohlavní styk budete provozovat, jak budete chtít, nikdo vám v tomto směru nebude nic nařizovat nebo zakazovat. Jediné, o co vás požádáme, bude umožnění pravidelného odebírání plodu z vaší dělohy, což také není v žádném případě bolestivé.
Jistě jste si všimli, že jsme provedli genetickou mutaci vašich pohlavních ústrojí a ve vašem případě, Sáro, i vašich prsů. Je to z jednoho prostého důvodu. Chceme, aby se vám pohlavní styk líbil a nezevšedněl vám, jak se to stávalo u vašich předků. Takže jakmile poznáme, že jste gravidní, počkáme asi dva měsíce a pak vám z dělohy plod bezbolestně a odborně odejmeme. Pak ho přemístíme do našich speciálních inkubátorů, kde budou mít ideální podmínky pro růst. Jistě nám dáte za pravdu, že to pro vás bude příjemnější, než každých devět měsíců v bolestech přivádět na svět nového potomka.

Navíc tímto způsobem můžete mít až pět dětí do roka, což je zase příznivé pro zalidnění planety Země.“
„A co budete dělat s těmi našimi dětmi?“ zeptal se Johny, nyní už smířený se svým a Sářiným osudem.
„Nejdřív jim poskytneme patřičné vzdělání, tak jako ho máte vy, a jakmile budou zralí pro reprodukci, tedy asi tak ve vašem věku, oznámíme jim to samé co vám a budou moci žít buď zde u nás, nebo mohou žít na Zemi a dále se množit. A až uvidíme, že lidstvo je již soběstačné a svéprávné, odejdeme z vaší planety a necháme vás, ať si opět vládnete sami. Budeme vás jen z dálky pozorovat, stejně jako do okamžiku, kdy jste se sami navzájem málem vyhladili. Takže jsme tedy dohodnuti?“ zeptal se nakonec.
„Místo Sáry promluvil Johny: „Ano, jsme dohodnuti,“ a uchopil Sářinu ruku.
„Jsme rádi, že si rozumíme, Johny, slibujeme, že vaše podmínky dodržíme a věříme, že vy dodržíte ty naše.
A teď,“ – podíval se na své kolegy vedoucí Saturňan – „myslím, že je čas naši schůzku ukončit. Jistě musíte mít hlad, co byste řekli menšímu pohoštění?“
Ukázali na stůl u okna, obložený tácy s nejrůznějšími pokrmy pozemského původu, jaké si jen lze představit.
Nejedli však mnoho, nechtěli se do postele odebrat s plnými žaludky a vzali si jen od každého jídla na ochutnání. Nejvíc se těšili, až ulehnou jeden druhému v náručí unavení, ale šťastní ze vzrušujícího dne.
Ještě než ve svém apartmánu ulehli, objali se a velikým oknem se zadívali na svou modrou planetu Zemi, opět mírumilovnou, jak se klidně otáčí, stejně jako už miliony let.
„Pamatuješ, Johny, jak jsi mi řekl, že teď musíme změnit budoucnost?“ zašeptala Sára v jeho objetí.
„Myslíš po tom, co jsme viděli začátek Třetí světové války v tom 3D kině? Teď už mi dochází, proč nám to pustili.“ odpověděl Johny.
Sára se mu zadívala do očí, „tak teď máme šanci tu budoucnost opravdu změnit, naše děti jednou budou psát další dějiny Země. A my dva ty děti teď zplodíme,“ řekla a dlouze ho políbila.

© Leden 2008

Korekce1: Leden 2012