Návštěvníci 6

Východ slunce byl stejně úchvatný jako jeho západ. Sára s Johnym si na to schválně přivstali, aby ho mohli vychutnat od prvních paprsků, rašících nad obzorem, až po překrásnou rudou kouli, která se nad něj krátce na to vyhoupla. Ani nedutali, jen se drželi kolem pasu a zírali na tu krásu. Za chvilku už byla jeho záře tak intenzivní, že museli odvrátit zrak a chvilku se věnovali svému vášnivému polibku.

Po chvilce se oba rozběhli do vln a voda kolem nich stříkala na všechny strany, jak se jí nemohli nabažit. Netušili však, co číhá v hlubině a co právě vycítilo jejich feromony. Nejprve ucítili dotyk čehosi studeného na nohou a než si uvědomili, co jim hrozí, obrovský hlavonožec už je pevně svíral svými chapadly a stahoval je do hlubiny.

Johny bezmocně sledoval, jak Sáru obtáčejí hladová chapadla obrovského tvora, který měl co do podoby nejblíže chobotnici, ale chapadla s velikými přísavkami měl mnohem delší a měl jich mnohem víc. Stahoval Sáru stále hlouběji, blíže ke svému hladovému chřtánu, který se dal tušit uprostřed změti jeho kroutících se končetin.

Sára se snažila všemi silami bojovat o svobodu, ale proti silným přísavkám na chapadlech mutanta neměla sebemenší šanci. Vyděšeně sledovala Johnyho a očima ho prosila o pomoc, ale stejně jako ona i Johny byl ve vteřině v zajetí dalších smyček chapadel, kterých se odkudsi vynořovalo snad stále víc. Strach o jejich životy byl však nemilosrdně přeťat dalším chapadlem, které se jí začalo dobývat mezi nohy. Když se jí poprvé dotknul klitorisu, Sára vyjekla, i když z úst jí vyšly jen bubliny. Snažila se nemyslet na doteky, které se čím dál naléhavěji dožadovaly její pozornosti, avšak tělo ji zradilo. Bez ohledu na bezvýchodnou situaci začínala Sára být stále více vzrušená, jak se o to chapadlo neúnavně snažilo.

Jakoby to tvor vycítil, náhle Sáře proniknul do pochvy a postupným pulzováním se dostával stále hlouběji. Sára na to reagovala vydechnutím dalších bublin, protože slaná voda jí nedovolovala žádný jiný projev. Netrvalo dlouho a vyvrcholila poprvé. Všemi silami se snažila zůstat při vědomí, ale orgasmus, který byl prodlužován neodbytným zasouváním dalšího chapadla do jejího análního otvoru, jí zatemnil všechny ostatní smysly. Temno před očima však nebylo způsobeno jen jejím vyvrcholením, ale začal se projevovat i zoufalý nedostatek vzduchu, po kterém volaly její zmučené plíce. Sářina předposlední myšlenka nevyhnutelně věštila blížící se smrt a ta úplně poslední dávala sbohem Johnymu.

Chobotnice ale nejspíš vycítila, že její oběti přestávají bojovat, což vedlo k tomu, že oba na krátko vystavila slunečním paprskům nad hladinou. Sára hladově zalapala po osvěžujícím vzduchu a několika prudkými nádechy se snažila doplnit kyslíkový deficit, týrající všechny její buňky. Během nádechů se rozhlédla kolem sebe a snažila se přijít na to, kde vlastně jsou, ale kromě Johnyho, který nad hladinou rovněž lapal po dechu, neviděla nic, než moře, bez jakékoliv známky po jejich ostrově. Chobotnice s nimi nejspíš za tu chvilku uplavala několik kilometrů a očividně se jich nechtěla jen tak vzdát, protože na rozdýchání jim nedala ani minutu, opět se s nimi ponořila do hlubiny a její chapadla se dala do pohybu. Sáře se na okamžik rozjasnila mysl, takže mohla uvažovat, co tím mutant vlastně zamýšlí, jestli mu jde jen o vlastní, nebo jejich uspokojování, popřípadě o obojí. Chobotnice je očividně nechtěla zabít, protože jinak by je nechala utopit, ale co má tedy za lubem?

Sára cítila neustále se svíjející končetiny gigantické chobotnice hluboko v břiše a proti své vůli chtěla stále víc.

Kus od sebe spatřila Johnyho, rovněž pevně zapleteného do smyček dlouhých chapadel. Do obličeje mu neviděla, ale co jí překvapilo, bylo další duté chapadlo, které pohltilo jeho velký ztopořený penis a pravidelným pulzováním ho dráždilo.

O co té potvoře jde? nechápala stále Sára, ale pak jí svitlo, když viděla, jak se Johnymu svírá zadek, jako vždy, když vyvrcholil a jeho sperma se dralo ven. Šlo jí očividně o jeho semeno, o kterém Sára byla přesvědčená, že teď už patří jen jí a jejímu lůnu. Copak ho chce úplně vysát? Saturňané je sice obdařili vysokou sexuální výkonností, ale Sára se i tak obávala, že takový zápřah by jeho tělo nemuselo ustát. Když se předchozího dne milovali prakticky od rána do večera, dělali to pořád v rámci svých možností a občas si dali krátkou přestávku. Chobotnici ale zřejmě žádné přestávky nezajímaly. Johnyho pánevní svaly se na chvilku uklidnily, známka toho, že má první ejakulaci za sebou, ale chapadlo jeho penisu nedávalo pokoj, až Johny zatnul pěsti, vytřeštil oči a po chvilce vyvrcholil znovu.

Sára na to celé bezmocně zírala, sama měla za sebou snad už pátý orgasmus a hlavonožcovy končetiny jí znovu a znovu přiváděly až k šílenství. Nemohla se dívat na Johnyho utrpení a také ho nechtěla vidět mrtvého, takže začala doufat, že se utopí oba najednou. Chobotnice se však s nimi ještě několikrát vynořila, aby mohli naplnit plíce vzduchem, ale asi po hodině jakoby ztratila zájem a nechala vyčerpanou dvojici svému osudu uprostřed oceánu. Boj s mutantem je tak vyčerpal, že neměli sílu vyplavat na hladinu, byli příliš hluboko. Johny z posledních sil udělal několik temp směrem k Sáře, ale nedostatek kyslíku v jeho těle se opět připomenul, avšak teď už nebylo žádných chapadel, která by ho přitáhla blíž k hladině. Sára se bezvládně vznášela několik metrů od něj a jen velmi pomalu spolu s ním stoupala ke vzdálenému světlu nad nimi. Stihnul k ní vyslat poslední úpěnlivou myšlenku, než se mu definitivně zatmělo před očima. 

Když Johny nabyl vědomí, spočíval na vyšetřovacím křesle a hluboko v útrobách měl zasunutou jakousi sondu. Někde za ním se z reproduktoru ozval uklidňující hlas:

„Nemusíte se bát, Johny, je nutné vás prohlédnout, jestli ten mutant, co vás pozřel, ve vás nenechal něco cizorodého. Byl to potomek původních hlavonožců, kteří postupně díky radiaci zmutovali a vyvinuli se jednak co do velikosti, jednak u nich už dlouho pozorujeme jistou formu inteligence.“

Dlouhá stříbrná sonda z něj vyjela a Johny pocítil příjemné uvolnění ve svém břiše. Měkká pouta, co ho znehybňovala na křesle, povolila a on se konečně mohl posadit, obléci se a narovnat si záda. Náhle si uvědomil, že je v místnosti sám.

„Kde je Sára? Co se s ní stalo?“ poplašeně se kolem sebe rozhlížel a hledal svou přítelkyni. Už si zvykl, že veškeré experimenty podstupují oba společně a bez ní se mu v mysli rozprostřela podivná, ale nesnesitelná prázdnota.

Když do místnosti vešli dva zachmuření mimozemští vědci, obával se, že se stalo něco hrozného.

„Dobré ráno, Johny, jmenuji se K'Dhalaaz a toto je Ulqayax. Bude lepší, když půjdete s námi,“ vybídl ho jeden z nich.

„Co je se Sárou? Je naživu?“ dožadoval se Johny odpovědi.

„Raději byste to měl vidět sám,“ odpověděl druhý Saturňan a netrpělivě cosi stiskl na panelu dveří. Cesta netrvala dlouho a po necelé minutě už vcházeli do další haly, plné velkých boxů. Jejich přední strana byla průhledná a každý z nich byl uvnitř vybaven soustavou mnoha dalších přístrojů, včetně něčeho, co připomínalo kartáče a trysky. Johny je rychle přelétl očima – skoro všechny byly prázdné, kromě jednoho, který byl plný nějaké vířící pěny. Saturňané k němu zamířili a Johny šel nejistě za nimi. Co se zdálo nejdříve jako pouhá pěna, získalo posléze lidské obrysy a za dalších pár minut se z podivné bílé hmoty vynořilo Sářino nahé tělo, připoutané pomocí popruhů ke stěnám boxu.

„Co se jí stalo?“ vyptával se znepokojeně Johny. Nemohl od své dívky odtrhnout oči a sledoval, jak kolem jejího těla rotují kartáče a čistí ho kousek po kousku. Sára však měla pod průhlednou maskou zavřené oči a nevypadala, že by tušila, co se s ní děje.

„To, co vidíte, Johny, je mycí box. Používáme je zřídka, ale jsou určené pro očistu lidí, kteří se stali obětí podobných mutantů, jako se to stalo vám dvěma. Při výletech na Zemi se to občas stane. Tito zmutovaní hlavonožci umí překonávat velké vzdálenosti a hlavně velmi dobře vycítí člověka. Naneštěstí neumíme vystopovat, ve které oblasti se zrovna nacházejí a poznáme je až ve chvíli, kdy napadnou člověka. Pravděpodobně do vás do obou chtěl naklást vajíčka. Sáru při její očistě udržujeme v umělém spánku, stejně jako vás, když jste si tím zhruba před dvěma hodinami prošel také.“

„Ale proč je k tomu potřeba tahle mašina? Mohli jsme se umýt sami v našem apartmá, když už tam máme koupelnu s vanou,“ podotkl Johny. Saturňan zavrtěl hlavou.

„Umýt sami se můžete samozřejmě vždycky, ale my musíme mít jistotu, že na vašich tělech nezůstanou žádné výměšky ani jiné cizorodé nebo radioaktivní látky a tento mycí box nám tu jistotu poskytne. Sářino tělo bylo mnohem více pokryté těmi výměšky než vaše, proto u ní tato procedura trvá déle.“

Johny sledoval, jak se právě do Sářiny pochvy i zadečku zasouvají další úzké sondy s kartáčky a čistí její nitro. Prýštil z nich zvláštní modrý gel a stékal jí po nohách. Nakonec se celý box naplnil čistou vodou a opláchl Sáru od všech čistících látek.

Když odtekly i poslední zbytky čisté vody a přední stěna se začala otevírat, Johny na nic nečekal a přistoupil k mycímu boxu. Nezajímalo ho, že Saturňané už mají pro Sáru nachystaný vozík, na kterém ji chtěli dopravit do jejich apartmá. Chtěl, aby ihned po probuzení spatřila jeho tvář a ucítila jeho náruč, a ne chladný, neosobní povrch lehátka a kovový strop. Jakmile se pouta kolem Sáry uvolnila, už ji držel v náručí. Ještě než ji úplně sevřel, Saturňané mu pomohli obléci ji do hebkého županu s kapucí.

„Neměla by se už náhodou probouzet?“ znepokojeně se ptal K'Dhalaaze a sledoval Sářinu nehybnou tvář.

„Dejte jí pár vteřin, za chvilku se probere, bude čilá jako po celonočním spánku,“ odpověděl K'Dhalaaz.

Měl pravdu, za několik sekund Sára lehce zamrkala a pak otevřela oči. Johny snad ještě nikdy nebyl tak rád, že se na něj Sára zase usmívá.

„Co se stalo?“ zeptala se zmateně.

„To nic Sárinko, měli jsme menší trable s novým mořským mutantem, ale už je to dobrý, jsem u tebe,“ vydechl Johny, štěstím bez sebe. Vědomí, že by o ni mohl tak nečekaně přijít, ho naplnilo naprosto novým pocitem, který do té doby nezažil. Jakoby je cosi svázalo k sobě pevnými ocelovými lany, které nebylo možné zpřetrhat.

„Mohu jí už odnést do postele?“ zeptal se Saturňanů.

„Připravili jsme vám pro ni pojízdné lehátko, můžete ho klidně využít,“ ukázal druhý Saturňan jménem Ulqayax na vozík, kterému nechyběly ani popruhy.

Sára však Johnyho pevně objala pažemi kolem krku a přimkla se k jeho hrudi, čímž dala udiveným Saturňanům jasně najevo, jak chce cestovat do jejich apartmá.

„Děkujeme, ale asi ho nebudeme potřebovat,“ ušklíbl se na ně Johny a ještě více Sáru sevřel ve svém náručí, zvednutým kolenem pak stiskl ovladač dveří a vyšel s ní na chodbu. Nemohl se zbavit obav, že mu ji zase vezmou kvůli nějakým pokusům a pevně ji držel celou cestu až do jejich kajuty. Dveře se za nimi ještě ani pořádně nezavřely a Sára už ústy vyhledala Johnyho rty a pevně se k nim přisála.

„Jak to, že já jsem jen v županu a ty ještě úplně oblečený?“ zeptala se, když si znovu pohlédli do očí.

„Říkal jsem si, že bych tě měl nechat chvilku odpočívat, po té naší příhodě z ostrova,“ odpověděl překvapený Johny, „víš, když tě ten mutant…“

„Kdyby sis radši pospíšil a nemluvil hlouposti,“ přerušila ho netrpělivě Sára a za neustálých polibků mu obratně rozepínala knoflíky od košile.

Od chvíle, co je ten tvor v moři chytil a téměř spolknul, nemyslela na nic jiného, než aby Johnymu byla co nejvíc na blízku, vychutnávat si každý společně strávený okamžik, a oblečení, které je momentálně halilo, jakoby jí v tom úmyslně bránilo a moc nechybělo a vší silou by je z něj strhala.

Johny už dál neváhal, obratně Sáře rozvázal pás od županu a ten v tom okamžiku zapadl neznámo kam. Po pár vteřinách už se oba objímali docela nazí. Sářina ruka opustila Johnyho záda, vyhledala jeho vzrušené mužství a začala ho intenzivně dráždit a mnout. Nakonec natlačila Johnyho na postel a hladově jej pohltila do svého vzrušeného klína.

Když se ráno Johny vzbudil, uviděl na komunikačním terminálu signalizaci příchozí zprávy.

„Vážení Johny a Sáro, byli bychom rádi, kdybyste nás navštívili v konferenční místnosti ohledně další naší spolupráce. Rovněž uvítáme, když přijmete i naše pozvání na oběd, který naší schůzce předchází.“

„Co nám jen můžou chtít?“ zabručel Johny a ohlédl se na spící Sáru.

„Sárinko, už je ráno,“ zašeptal a něžně jí přejel jazykem přes boltec ucha. Sára se jen ze spaní usmála, ale ještě setrvávala ve svých snech. Johnymu nakonec nezbylo než jí polibky zasypat nejen rty, ale celou tvář a pak i celý krk, než Sára konečně otevřela oči. Usmála se na něj a za ruce ho stáhla na sebe. Jejich další polibek byl vášnivý a nekonečný. Vzrušení z prožité noci je ještě úplně nepřešlo a Johny ucítil, jak mu penis opět tvrdne a neomylně hledá cestu do Sářina lůna.

Sára se vzrušeně zachvěla, když špičku jeho žaludu ucítila na svém klitorisu a pak níže u vchodu do svého nitra. Byl tak neskutečně horký a pevný. Objala Johnyho nohama kolem pasu a vtáhla ho do sebe. Nejdřív jen krátce vzdychla, potom, jak Johnyho přírazy nabývaly na intenzitě, začala hekat ho jejich rytmu. S každým dalším zasunutím měla pocit, že ho má stále hlouběji ve svém břiše. Snad jako by se ještě zvětšoval, čím více ho vysávala svaly ve své pánvi.

Milovali se v tak těsném objetí, že pod dekou vypadali jako jediná bytost. Vyvrcholení je zastihlo oba naráz. Jakmile Johny ucítil, že se jeho nadílka dere ven, ještě přidal na rychlosti, aby se Sára udělala současně s ním. Orgasmus je na chvilku ochromil, vnímali jen svou slast, která je připravila o zbytky vědomí. 

„Tedy tomu říkám probuzení,“ hlesla Sára, když znovu přišli k sobě. Johny jen velmi neochotně zkontroloval hodiny na terminálu.

„Do háje, už je skoro poledne, čekají na nás Saturňani s obědem a chtějí s námi něco probrat. Říkám to nerad, ale asi bysme se měli obléct a vyrazit, než pro nás pošlou roboty.“

Dali si ještě rychlou koupel a pak už oblečeni vyrazili ruku v ruce do konferenční místnosti, kde už na ně čekal stůl, bohatě obložený jídlem.

© Pavel Říha, Říjen 2014

pavriha@centrum.cz