Návštěvníci 11

Té noci měl Johny neobvykle živý sen. Jakoby byl opět v onom obživlém slizu, ve kterém se se Sárou poprvé viděli, avšak dívka, se kterou ho Saturňané spojili, vypadala jinak než Sára. V tom snu k ní sice tak přistupoval, ale jistá část jeho mysli mu napovídala, že jeho Sára by neměla vypadat jako Emily, se kterou chodil jeho bratranec David. Náhle na svém šourku ucítil něčí prsty. To bylo divné, protože jinak se nemohl ani hnout, zato neznámý majitel něžné ruky si mohl dělat, co se mu zlíbilo. Došlo mu, že TOHLE je Sára, tu hru jejích prstů nešlo s jinou dívkou zaměnit. Přál si, aby to pokračovalo i dál, ale nádrž se slizem, laboratoř i obě dívky kolem něj náhle začaly mizet, jako by se vzdalovaly ve stále užším tunelu a on je nemohl následovat. Uvědomil si, že už svou Sáru možná nikdy neuvidí a zůstane sám.

„Nééé…“ zaječel zoufale, a v tu chvíli otevřel oči. Vedle něj se Sára polekaně posadila a rychle stáhla svou dlaň z jeho pohlaví. Už dobrou půlhodinku se bavila tím, že mu jemně hladila genitálie, jež ji neskutečně přitahovaly. Své hrátky si navíc zpestřila tím, že Johnyho ruce připoutala ke sloupkům postele pomocí šátků, které našla v šatníku. Tak se mohla mazlit s oběma páry jeho varlat, která se mu v šourku převalovala jako malé golfové míčky. Tedy, teď byla malá, ale Sára už dobře poznala, jak se mu mohou zvětšit a vyrábět sperma jen pro ni. Když si vzpomněla na včerejší promilované odpoledne, cítila, jak její klín zvlhnul. Její tělo bylo už odpočaté a dávalo najevo, že je připravené na další splynutí s tím Johnovým. Sára ho však nechtěla budit. Věděla, že pokud chce i nadále prožívat to, co včera, musí ho nechat vyspat. Alespoň tedy zadoufala, že mu svým hlazením přivodí nějaké příjemné sny. Proto se teď vyděsila, když se vzbudil s křikem a vytřeštěnýma očima. Bála se, že místo pěkného snu ho přivedla do nějaké hrozné noční můry. Neskutečně se jí ulevilo, když se na ní Johnyho oči během chvíle zase smály a jeho „nééé“ změnilo v ulevující „nepřestávej.“

„Johny promiň, za to můžu já, chtěla jsem, aby se ti zdálo něco krásného. Asi jsem to zpackala,“ vzlykla Sára a objala ho.

„Sárinko, díky bohu, už zase jsem se lekl, že tě ztrácím,“ zašeptal Johny.

„Takže tohle se ti zdálo?“ podívala se na něj překvapeně Sára.

„Nejdřív to s tebou bylo nádherný,“ začal Johny, „ale jak jsem se začal probouzet, tak ses mi postupně ztrácela a já se nemohl ani hnout. Něco tě ode mne táhlo pryč a já byl absolutně bezmocný. Proto jsem asi tak křičel, nezlob se, prosím. Ale myslím, že se pořád nějak nemůžu hýbat,“ dodal a zvědavě zatahal za šátky, které ho poutaly k posteli.

„To jsem jen tak zkoušela, promiň,“ usmála se Sára a natáhla ruce, aby ty jeho osvobodila.

„Ne, počkej, nech to tak, líbí se mi to,“ zastavil ji Johny. Stejně jako Sáru i jeho vzrušovalo, když je spoutaný a vydaný na milost své dívce, která v tu chvíli má nad ním absolutní nadvládu. Dokonce natolik, že i jeho penis se začal stavět do pozoru, v očekávání dalšího pokračování Sářina dráždění. Než však Sára stačila cokoliv dalšího udělat, Johnyho žaludek se začal hlasitě domáhat svých práv.

„Vždyť my jsme včera ani nevečeřeli a teď je půl desáté,“ vypískla Sára.

„Jídlo – okamžitě!“ rozhodla nekompromisně a vyrazila k lednici.

„Nepotřebuješ pomoc?“ houkl na ni Johny, stále připoutaný k posteli.

„Tvá pomoc teď musí počkat, to bychom jedli kdovíkdy,“ zasmála se Sára a dál se věnovala zkoumání zásob potravin, kterými Saturňané vybavili jejich bungalov. Nakonec se rozhodla pro rychlý letní salát, protože tu byla spousta čerstvého ovoce, od jablek přes citrusové plody až po všelijaké ořechy. Když jím naplnila tu největší mísu, kterou našla, vrátila se k Johnymu a uvolnila mu ruce, aby se mohl posadit. Ten však místo toho, aby se dal do jídla, Sáru objal, posadil si ji na klín a věnoval jí žhavý polibek.

„Děkuju ti,“ zašeptal. Cítil potřebu nějak vyjádřit svůj vděk, protože kdyby ho Sára odpoutala hned, samou nadržeností by jí možná ani nedovolil tu snídani dokončit a teď už si i sám uvědomoval, jaký má hlad. Salát byl vynikající a naštěstí ho bylo dost pro oba, ale stále tomu něco chybělo.

„Nechci jíst a přitom se koukat jen do zdi,“ pronesl Johny. Pokud se dobře pamatoval, předchozího dne si venku na zápraží všimnul houpačky, veliké tak akorát pro párek svačících lidí.

„Ano, teď je to dokonalý,“ zamručel spokojeně, když se na ní uvelebil a Sára si sedla mezi jeho nohy a opřela si mu hlavu na hruď. Výhled na moře jim jejich pozdní snídani docela zpříjemnil, a jak se navzájem krmili, uběhly skoro dvě hodiny, než mísu alespoň z poloviny vyprázdnili. Sára pak zbytek jídla odnesla zpět do chladničky a cestou ven s sebou vzala dva šátky, kterými Johnyho prve přivázala k posteli. Než se nadál, měl obě ruce upoutané ke konstrukci houpačky.

„Teď bych si dala nějaký desert,“ zašeptala mu do ucha, sedla si obkročmo na jeho stehna a s potěšením sledovala, jak se jeho penis probouzí k životu. Johny fascinovaně hleděl na Sářin rozkrok, kde začaly prosakovat její milostné šťávy. I Sára je cítila. Projela si několika prsty mezi pysky a nechala Johnyho je slíznout. Hormony z nich znovu zaúčinkovaly a Johnyho varlata se začala nezadržitelně zvětšovat. To Sáru ještě více vzrušilo, když si pomyslela, že jejich obsah bude brzo její. Ještě však nebyla ta správná chvíle. Sesedla z Johnyho stehen a místo toho si mezi ně klekla. Johny ochotně pokrčil nohy a rozevřel je do stran, takže teď Sára měla neomezený přístup k jeho genitáliím. Vzala do dlaní celý jeho šourek a každé varle uvnitř zvlášť polaskala a políbila. Skoro jako by cítila, jak pulzují a nabývají s každým úderem jeho srdce. Nakonec jazykem pohladila i celých pětadvacet centimetrů jeho pyje. Tyčil se proti ní jako kopí a Sára nepřestávala žasnout, že se do ní může celý vejít. Když z něj vytrysklo prvních pár kapek, labužnicky je slízla. Pak do úst pohltila celý jeho žalud a Johny zavzdychal. I při jeho velikosti ho měl velmi citlivý a tak vnímal každý pohyb Sářina jazyku, jak mu ho hladila a laskala. Nebylo tedy divu, když Sára ucítila, jak se jeho varlata přitáhla k tělu a ústa jí brzo vykropila první dávka jeho semene. Snažila se poctivě všechno spolknout, ale přesto jí pár kapek steklo po bradě. Místo, aby si je otřela, naklonila se k Johnyho obličeji a nechala ho, aby ji jazykem očistil sám, čehož se ujal s velikým potěšením. Jejich ústa se během okamžiku spojila v hlubokém polibku, během něhož se Sára nadzdvihla a pohltila Johnyho penis do svého lůna. Nasedala na něj velmi pomalu, neboť už věděla, že právě to ho vzrušuje nejvíc a sama chtěla cítit každý centimetr, jak do ní zajíždí.

Milováním tak strávili celý zbytek dne, dokud se slunce nezačalo schovávat za obzor na druhém konci ostrova a nastal tak čas vrátit se na loď. Cestou do jejich kajuty je však zastavili oba saturnští vědci, kteří je měli na starosti.

„Johny, Sáro, už na vás čekáme, jak jste si užili výlet?“ usmál se na ně K’Dhalaaz. Johnymu se okamžitě vybavily včerejší okamžiky absolutního spojení se Sárou a ve tváři se mu mihnul čertovský úsměv, přičemž Sáru vzal kolem ramen a přitisknul si ji k sobě. Rázem si však uvědomil obsah jejich sdělení. Už na vás čekáme. Nevypadalo to, že by byli jen zvědaví. Povadnutí jeho úsměvu vědcům samozřejmě neušlo, takže je pobídli, aby je následovali do jídelny.

„Máte veliký hlad?“ zeptal se jakoby mimochodem Ulqayax.

„Nejspíš nám chcete něco říci, tak ven s tím, ať to máme za sebou a nemusíme se stresovat u jídla,“ řekla Sára, když si vzpomněla, jak se posledně Johny ze všech sil držel, aby se nezhroutil. Ulqayax pokračoval:

„Jde nám o to, že zde na lodi není tolik párů, jako jste vy dva. Většina těch ostatních spolu nevydrží tak dlouho, váš druh je, co se týče trvalých vztahů, řekněme dost nestabilní. Vy dva se ale tomuto pravidlu překvapivě vymykáte.“ V tu chvíli už to Johny nevydržel:

„Proč mám pořád pocit, že se budete snažit nás rozdělit? Vězte, že jestli se o to pokusíte, tak se mnou budete mít hodně veliký problém, protože já se Sáry prostě nevzdám a raději bych zemřel, než abych žil bez ní.“ Vzal ji za ruku. „To ona je tou polovinou mého srdce, která se umí ovládat a držet na uzdě tu druhou, která je má vlastní a – jak už jste naznačili – dost nestabilní, i když trochu jinak, než jste měli na mysli,“ dodal nakonec. Tušil, že jeho plamenný projev mohl Saturňany urazit, ale rozhodl se, že své pocity už nebude tajit a teď už nebylo cesty zpět. Nicméně oba vědci se jen spokojeně usmívali.

„Vidíte? Právě ten strach z odloučení vaše pouto ještě upevňuje. Což se nám teď hodí, protože v rámci naší spolupráce bychom vás rádi podrobili dalšímu experimentu,“ řekl K’Dhalaaz a Ulqayax pokračoval:

„Na což vás alespoň prozatím potřebujeme oba.“

„Prozatím? Co tím myslíte?“ zeptala se Sára a stiskla pevněji Johnyho ruku.

„To znamená, že naše další spolupráce má základ právě ve vašem vztahu. Ovšem když vám dáme jistotu, že spolu zůstanete navždy, tak vám to postupem času zevšední. Zatím se nám tedy osvědčuje udržovat vás malinko v nejistotě, co dál s vámi bude,“ poučil je K’Dhalaaz. V tom mu Johny musel dát za pravdu. Netušil, co by se stalo, kdyby ho od Sáry oddělili, ale rozhodně by to nepřineslo nic dobrého.

„Tak dobře, co je to za experiment?“ zeptal se.

„Věc se má tak,“ ujal se slova Ulqayax, „že vy, Johny, produkujete mnohem víc semene než běžní muži na planetě, dokonce více než většina mužů zde na lodi. Ale Sára má pouze jednu dělohu a tak v ní můžete oplodnit pouze jedno vajíčko jednou za čas, což uznáte sami je tak trochu škoda. Takže bychom Sáře upravili orgány tak, abyste ji mohl oplodňovat několikanásobně. Jednoduše řečeno, Sáro, budete v sobě mít několik dalších děloh, ve kterých bude zpočátku růst více plodů, dokud vám je nevyjmeme.“

„A jste si jisti, že se do mě vejdou?“ zeptala se Sára.

„Ano, vejdou, protože dítě v nich nebude růst devět měsíců, ale jen pár týdnů, takže mohou být mnohem menší. Zvenku na svém břiše nepoznáte vůbec nic, snad jen při velmi důkladném prohmatání,“ vysvětlil Ulqayax. „Takže pokud nemáte nic proti, následujte nás prosím do laboratoře,“ pokynul jim K’Dhalaaz.

„Já myslela, že se nejdřív můžeme najíst,“ namítla Sára.

„Je nám líto, Sáro, ale tento na tento zákrok vás musíme uspat a plný žaludek by mohl způsobit nečekané komplikace. I tak po probuzení můžete pociťovat nevolnost, ale s prázdným žaludkem ji budete lépe snášet a také rychleji odezní,“ vysvětlil jí K’Dhalaaz a otevřel dveře do laboratoře. „Johny, vy se tu zatím můžete najíst, dáme vám včas vědět, hned jak budeme hotovi. Sára stejně bude spát a nebyl byste tam platný,“ dodal a vedl ji pryč.

Johny však v tu chvíli neměl na jídlo ani pomyšlení. Ještě před chvílí by se s chutí najedl, ale teď se mu žaludek stáhl strachy z toho, co se bude dít se Sárou. Sice si na talíř cosi nandal, ale po pár soustech ho zase znechuceně odstrčil. Chvilku bez cíle bloumal po jídelně a pak se zastavil u okna. Musel se hodně přemáhat, aby zahnal tu paniku, jaká ho zachvátila posledně. Nemohl se zbavit myšlenek na to, co teď se Sárou dělají a jestli netrpí. Musíš být silný, ona na tebe spoléhá, napomenul se a zahleděl se na Zemi. Skoro jsme ji zničili, uvědomil si. Doufal, že se lidstvo poučí z vlastních chyb. Jenže co když ne? Sami Saturňané jim řekli, že obnoví populaci na planetě a pak odletí. Přeci nejsou tak slepí a naivní. Sám tomu nevěřil. Sednul si k informačnímu terminálu a jal se prohledávat alespoň zlomek pozemských dějin. Stačilo pár minut, aby mu bylo jasné, že člověk má překvapivě silné vlohy pro sebedestrukci. Války za poslední staletí byly opravdu děsivé a ta poslední byla ze všech nejhorší, byť trvala jen pár hodin. Na Zemi však po ní zůstalo jen pár set milionů lidí z osmi miliard, nehledě na radioaktivitou zničené celé kontinenty a ropou zanešené oceány. My jsme opravdu málem zahubili celou planetu a oni by nás chtěli vrátit tam, kde jsme už jednou byli? Abychom tam dole jednou dokonali dílo zkázy? To určitě ne. Jakoby začínal rozhrnovat závoj tajemství, ale pravda byla ještě v nedohlednu. Kdyby se obyvatelstvo Země takřka vrátilo na stromy, tak by se to dalo pochopit, ale některá veliká města zůstala obydlená a dokonce zůstala i technika, která je udržovala v chodu. Takže co s námi mají za úmysly? Čím dál víc se ho zmocňovalo podezření, že jejich děti Saturňané neposílají na Zemi, ale někam úplně jinam. Hned na to mu hlavou bleskla ještě děsivější myšlenka. Co udělají, až se dozvědí, že jsem prozřel? Určitě tě teď pozorují, nesmíš to dát najevo, poručil si. Nechal z obrazovky zmizet vše, na co se díval a místo toho si našel hudbu z dávno zapomenutých let. Za chvilku se celou prázdnou jídelnou nesly sloky nesmrtelných hitů.

„Spend your life in sin and misery…“ zpíval si Johny a přemýšlel nad svým a Sářiným osudem, až ho konečně po dvou hodinách zavolali Saturnští vědci.

„Johny, brzo budeme hotovi, můžete jít s námi,“ pokynuli mu a odvedli ho na operační sál. První, na co mu padnul zrak, byla dřímající Sára, připoutaná na vyšetřovacím křesle.

„Proboha, co jste tu s ní prováděli?“ zhrozil se, když se k ní sklonil. Sára měla nohy do široka roztažené na opěrkách a celou pánev měla zasazenou do velikého a nesmírně složitého přístroje.

„Jen to, co jsme slíbili, nic víc a nic míň. Za chvilku se probudí,“ odtušil K’Dhalaaz a na ovládacím panelu cosi navolil. Vzápětí svorky na Sářiných stehnech povolily a celé křeslo s ní poodjelo doprostřed místnosti. Saturňanům neuniklo, že Johny na okamžik upřel zrak na její odhalené pohlaví. Když si ale všimnul, že ho sledují, rychle uhnul pohledem na její břicho.

„Klidně se, Johny, podívejte. Její tělo zůstalo zvenku naprosto beze změny, tak, jak jsme se dohodli,“ pokynul mu Ulqayax, zatímco Sáře uvolnil ruce z popruhů. Johny poslechl a něžně ji pohladil přes dokonale vyholený klín. Vzápětí se Sára zavrtěla a otevřela oči.

„Ach, Johny…“ vzdychla a usmála se.

„Jak ti je, lásko, nebolí tě něco?“ opětoval jí úsměv Johny a pohladil ji po vlasech.

„Ne, nebolí, ale stále tam dole něco cítím, to jsem pořád v tom přístroji?“ pronesla zmateně a shlédla dolů.

„Ale kdepak, to jsem já. Musel jsem se přesvědčit, že ti nijak neublížili,“ odpověděl Johny a chystal se ruku z jejího pohlaví stáhnout. Sára jen potěšeně zavrněla a přidržela mu ji tam.

„Tak se přesvědč důkladně,“ zašeptala a přivřela oči, když jeho prsty ucítila hluboko v sobě.

„Tak je to správně, Johny, potřebujeme otestovat, jestli jsou dělohy funkční,“ pochválil ho K’Dhalaaz.

„Co tím myslíte, jak je chcete testovat?“ zeptal se Johny.

„Chceme, abyste Sáru oplodnil co nejdříve, chvilku to asi potrvá, ale myslíme, že vám to nebude dělat potíže, nemám pravdu?“ usmál se Ulqayax.

„A to jako hned tady, když se na nás budete dívat?“ zamračila se Sára.

„Necháme vám tu soukromí, ale musíme vás pořád sledovat. Dělohy se totiž mohou oplodnit postupně, nikoliv naráz. Až se vám tedy podaří oplodnit první z nich, Johny si trochu odpočine a vás, Sáro budeme muset udržovat při trvalém vzrušení. Pro úspěch celé procedury je to nezbytné,“ poučil je K’Dhalaaz a spolu s Ulqayaxem se odporoučeli kamsi do vedlejší místnosti. Johny měl stále ruku hluboko v Sářině rozkroku, když si vzpomněl na to, co se před chvilkou dozvěděl z informačního terminálu. Pak ale světla potemněla a jeho ovládly feromony, které jakoby se v Sáře přímo vařily. Pomalu se přesunul k ní na lehátko a vroucně ji políbil. Když se Sára dotkla jeho pyje, rázem zapomněl, co jí chtěl vlastně říci. Pohlédli si do očí.

„Jsi překrásná,“ zašeptal a pomalu do ní vniknul. Kdykoliv jindy by jejich milování předcházely další něžnosti, ale teď chtěli mít celou proceduru za sebou, aby byli Saturňané spokojeni a propustili je do jejich apartmá. Brali to jen jako další příjemný experiment. Za chvilku už se laboratoří neslo Johnyho vzdychání a Sářiny výkřiky, když orgasmus spaloval jejich těla. Johny jakoby zapomněl, kde jsou a co se od nich čeká. Soustředil se na Sářin rozzářený obličej pod sebou a dával si záležet pouze na tom, aby to tak vydrželo co nejdéle. Když Sářinu svatyňku vykropil poprvé, z lehátka se vysunul jakýsi přístroj, který jeho penis obratně uchopil a takřka proti Johnyho vůli mu ho ze Sáry vytáhnul. Ve stejném okamžiku byla do jejího lůna zasunuta sonda.

„Co to bylo?“ vzdychla tiše Sára a pevně se Johnyho chytla.

„Klidně zůstaňte tak, jak jste a my se postaráme o to ostatní,“ ozval se z reproduktorů hlas Saturňanů. „V lehátku je instalovaný mechanismus, pomocí kterého vás budeme ovládat. Johny, vy si teď chvilku odpočinete, ale také budeme udržovat vaši erekci, abyste byl připraven pokračovat. Zatím budeme pomocí sondy pozorovat průběh fertilizace v Sářiných dělohách.“

„Tak tohle to bylo,“ vyhekl Johny. Nástavec, který mu na penis nasadili, ho dráždil skoro stejně, jako kdyby souložil. Byl však uchycen tak šikovně, že mu nedovolil znovu vyvrcholit. Zato Sára se pod ním svíjela v nekonečné slasti, neboť sonda její nitro vzrušovala pravidelnými vibracemi. Když Johny viděl, že je Sára duchem absolutně jinde, začal se mazlit s jejími ňadry. Pomalu je hnětl a laskal rty i jazykem její naběhlé bradavky. Ve varlatech cítil stále vzrůstající tlak, ale vždy, když doufal v jeho uvolnění, jeho sperma jakoby je odmítalo opustit. Brzo zřetelně cítil, jak se jeho zvětšující se šourek opírá o kovovou sondu zasunutou do Sáry. Trvalo to dlouhé dvě desítky minut, kdy byli Saturňané konečně spokojeni s celým procesem a inhibitor mu z penisu odpojili. Jakmile Johny ucítil volnost a Sářino pohlaví osvobozené od sondy, udělal to, co mu velely jeho pudy a zarazil svůj pyj do Sáry až po kořen. Zářivě se na něj usmála a přitáhla si jeho hlavu, aby ho mohla líbat. Stačilo jí párkrát ho sevřít svými svaly v pochvě a vzápětí jí lůno zaplavila jeho horká nadílka. Zcela zřetelně cítila každý jeho mocný výstřik, a jak jeho penis přitom pulzoval. Když si představila, jak právě teď jeho spermie v jejím břiše hledají cestu k dalšímu vajíčku a snaží se jej oplodnit, vyvrcholila také. Objala nohama Johnyho boky a vší silou ho přitiskla na sebe, zatímco vlny orgasmu jedna za druhou jí zmítaly celým tělem. Opět se však stalo to, co prožili včera na pláži. Boule u kořene Johnyho penisu se probudila k životu a začala rychle růst a utěsňovat ji.

„Zajímalo by mě, jak to teď chtějí udělat. Doufám, že tě ze mne nebudou tahat násilím,“ pronesla tiše, když se oba trochu vzpamatovali.

Jako odpověď se z lehátka opět vysunul inhibitor, ale tentokrát Johnyho penis neuchopil jen u kořene. Cosi mu na okamžik pohltilo celý šourek a lehce stisklo. Boule se začala rychle zmenšovat, až byl jeho penis zase rovný. Opět byl nucen Sářino lůno opustit a jeho místo zaujala stimulační sonda. Sára vykvikla, když její vibrace zesílily a opakovaně jí přiváděly na vrchol blaha. Ale i tak zalitovala, že Johnyho nemůže v sobě mít po celou dobu. Pulzující těleso v pochvě byla sice příjemná věc, ale pevnému spojení s Johnym se nemohlo nic vyrovnat. Když si všimla, že místo úsměvu má v obličeji bolestnou grimasu, uvědomila si, že při těchto přestávkách trpí mnohem víc, než ona sama. Vzala jeho hlavu do dlaní.

„Co se děje, nebolí tě to?“ zašeptala.

Bolestnou grimasu protkal slabý úsměv. Pak Johny sklonil hlavu až na její rameno.

„Zvládnu to, zvládnu to, zvládnu to,“ zasténal. Ale znělo to, jakoby spíš chtěl přesvědčit sám sebe. Tlak v jeho pohlaví nepříjemně stoupal minutu od minuty. Doslova cítil, jak je jeho semeno připraveno vytrysknout ven, ale jakoby nemělo kudy. Inhibitor fungoval spolehlivě a Johnymu se do hlavy se mu vtírala dost ponurá myšlenka. Jak mám pro všechno na světě zvládnout ještě tři takovéhle přestávky? Když mu konečně uvolnili penis ze sevření, nečekal na nic a vmžiku byl v Sáře tak hluboko, jak jen mohl. Orgasmus, který vzápětí přišel, mu podlomil ruce a Johny se zhroutil na Sáru za hlasitého sténání, které se spíš podobalo řevu tygra. Sára se mu snažila ze všech sil pomáhat. Pánví mu vycházela vstříc, pomocí svalů své pochvy ho rytmicky svírala a doslova ho s ní ždímala. Zřetelně cítila, že každý jeho výstřik byl desetivteřinový souvislý proud semene, při kterém se Johny tvářil jako v té nejfantastičtější extázi. Sára ho jednou rukou objímala kolem těla a druhou mu tiskla hlavu k té své. Byla šťastná i za něj, přestože si sama nedokázala vůbec představit, jak bolí natlakovaná varlata.

„Takhle jsem si to tedy nepředstavoval,“ hlesl Johny, když konečně Sáru naplnil skoro až po okraj. „Na pokoji ti to vynahradím,“ slíbil jí a s velikou nelibostí sledoval, jak je jeho penis potřetí vytažen z jejích útrob a nahrazen kovovou neživou věcí.

„S tím počítám na každý pád,“ vzdychla Sára, když v ní sonda prodlužovala sérii orgasmů. Teď už to věděla najisto. Pocity, které se jí tělem po vlnách rozlévaly, byly sice podobné, ale za poslední hodinu dokázala jasně rozpoznat i ty nejjemnější detaily. Orgasmus způsobený neživým předmětem byl jakoby mechanický, pravidelný a tudíž předvídatelný. Zato Johnyho přírazy byly často nepravidelné, někdy v ní penisem zapumpoval několikrát rychle za sebou a někdy zůstal pár vteřin v klidu, takřka bez hnutí, ale přitom v ní byl tak hluboko, jak nejvíc to jen šlo. Proto i orgasmy při jejich milování přicházely neočekávaně, ale s o to silnějším účinkem. Sonda na její vyvrcholení takřka nereagovala, ale Johny dokázal vycítit, kdy má přidat na tempu i přírazech a kdy naopak polevit a nechat Sářino tělo odpočinout, dokud nebude zase připraveno na pokračování.

Třetí pauza Johnymu utekla překvapivě rychle. Díky předchozímu vysemenění měl ve varlatech dost místa, kam nově vytvořené sperma ukládat a tak mohl sledovat, jak se pod ním Sára svíjí pod vlivem vibrací vaginální sondy. Avšak poslední nucená přestávka byla učiněné peklo. Saturňanům jakoby se něco nelíbilo a velice dlouho zkoumali Sářiny útroby. Johny měl dojem, že se jeho varlata snad roztrhnou pod tlakem nahromaděného sperma. Když už si myslel, že to déle nevydrží, sonda ze Sářina lůna náhle zmizela, ale inhibitor na jeho penisu stále zůstával. Nicméně jej přestali dále dráždit a tak jeho erekce zvolna uvadala. Do místnosti vzápětí vešli Saturnští vědci a Ulqayax se ujal slova.

„Tak Sáro, Johny, můžete jít. Teprve teď jsme zjistili, že vaše původní děloha je již oplodněná. K její fertilizaci pravděpodobně došlo již někdy předtím.“

„No dobrá, ale na to jste se mohli zeptat i dřív. Jistě že je oplodněná, protože včera jsem při odletu na ostrov cítila svou ovulaci a s Johnym jsme po celý zbytek dne nedělali nic jiného. Milovali jsme se doslova bez přestávky!“ vyjela na ně Sára. Sklouzla pohledem k Johnyho rozkroku a zvětšeným genitáliím.  „Tohle trápení jste mu klidně mohli ušetřit,“ dodala, když spatřila jeho ztrhaný obličej.

„Sáro, vězte, že jsme neměli v úmyslu vás ani Johnyho týrat. Někdy se i naše přístroje mohou splést, a vaše tělo nás oklamalo rovněž,“ usmál se shovívavě K’Dhalaaz. „Myslím, že ráda Johnymu pomůžete, jakmile budete sami, nemám pravdu?“

Sára na ně vrhla poslední pohled, pak se otočila na patě, až její dlouhé vlasy prudce zavlály a vzala Johnyho kolem pasu.

„Zvládneš to, lásko?“ zeptala se ho něžně, když oblečeni v županech vkročili na chodbu.

„Jestli tě zvládnu ještě pomilovat? To si piš, Sárinko,“ zasmál se Johny a objal ji pevněji kolem ramen.

Sáře jen zasvítily oči.

„Čekala bych, že oba brzo odpadneme, ale milování nám jde stejně dobře jako spánek,“ uvažovala, „jak je možné, že máme takovou výdrž?“

„Jednoduše z nás udělali sexuální stroje,“ pronesl Johny, otevřel dveře a gentlemanským gestem jí naznačil, že jí dává přednost. Sára s potěšeným úsměvem vplula do pokoje, a jakmile se za nimi zavřely dveře, nedočkavě se Johnymu vrhla do náruče. Johny zabořil obličej do jejích vlasů a zhluboka se nadýchnul. Sářina vůně ho nabudila a jeho mužství se znovu začalo hlásit o slovo svou vydatnou erekcí.

„Budeme muset do koupelny, jinak nebudeme mít kde spát,“ zachraptěl.

„Ale budeme, podívej,“ ukázala Sára na postel, přes kterou Saturnští roboti přehodili cosi měkkého, ale hladkého a evidentně omyvatelného. Tentokrát zasvítily oči Johnymu a než se Sára nadála, pod zadkem ucítila jeho ruce. Vzápětí ji zvednul do vzduchu a opřel zády o stěnu. Vzrušením se v jeho náruči zatetelila a klínem pomalu dosedala na vztyčený penis pod sebou. V mžiku ho měla hluboko v sobě a začala se na něm smyslně vrtět. Za chvilku se jejich milování změnilo v divoké orgie. Johny ji svým tělem pevně přitisknul zdi a pánví přirážel do jejího lůna. Každý příraz Sára kvitovala hlasitými vzdechy a rukama ho tiskla ještě silněji na sebe. Když ve svém nitru ucítila jeho mocné výstřiky, následný orgasmus jí vehnal do očí slzy. Zaslechla, jak Johny těsně vedle jejího ucha tiše vydechnul. Když si všimnul jejích vlhkých očí, na okamžik se zarazil.

„Proč pláčeš, Sárinko? Já jsem zase moc zdivočel, že ano?“

„Doufám, žes ještě neskončil,“ usmála se a přitáhla si jeho hlavu ke rtům. Během jejich dlouhého polibku ji Johny přesunul na postel. Tam na ni opatrně nalehnul…

 

© Leden 2017

pavriha@centrum.cz