Sex v Římě III.

Anotace: K tomu nekončícímu létu ještě trochu přitopíme! ):-)

"Všechno na světě je o sexu, kromě sexu. Sex je o moci." - Oscar Wilde

 

 

3.kapitola

Jeho svět plný hříchů

 

„Ryan je prostě můj šéf!“ brání se horlivě Stella a mírně se odtáhne od desky, „Je to majitel klubu, domlouvá mi schůzky a dbá na všechno, aby to bylo co nejpříjemnější pro mě!“

„No, takže je to tvůj pasák!“ oponuji zatvrzele.

„Takhle se tomu už dávno neříká, Loro!“ štěkne po mně.

„Cítíš se lépe, když se tomu tak neříká, že on není tvůj pasák a ty nejsi jeho děvka?!“ vyjde mi z úst dřív, než jsem to stihla rozmyslet a viděla, jak se to Stelly dotklo. Vyjeveně na mě pohlížela a pak se zhurta nadechla.

„Víš ty co, vždycky mi bylo úplně u prdele, co si kdo o mě myslel. Děvkou mě nazývali už dřív a teď jí jsem. A co? A dělám něco, co mám ráda a beru za to nechutné peníze! Zrovna od tebe bych nečekala, že mě takto rychle odsoudíš, jsi stejná jako máma!“

Rozčíleně se odvrátila a chtěla odejít z kuchyně. Pak mi to došlo. Tak proto se s mámou hádaly? Máma to věděla!

„A ty se divíš?! Mám o tebe pouze strach, Stello!“ vyjeknu na ni a mínila jí následovat. Náš rozhovor ještě neskončil, „Víš, jak je to nebezpečné, nemluvě o tom, že je to nelegální!“

„Za ty tři roky, co tam dělám se ještě nikdy nic nestalo. Klub má přísná bezpečností pravidla!“ brání se a rychlými kroky přešla do své ložnice. Zachytila jsem dveře zavčasu, aby mě nepraštily do obličeje a rozrazila je dokořán.

„Co kdyby ti chtěl někdo z těch klientů ublížit? Nebo si na tebe někde počkal?!“ útočím na ni dál s otázkami, kdy si zalezla do své rozestlané postele a schovala se pod dekou. Hupsla jsem za ní do postele a deku z ní vztekle stáhla. Začala se mnou o tu deku přetahovat a tím jsme se vrátily několik let zpátky, kdy jsme se naschvál praly v posteli.

„Ryan by to nedovolil!“ zamručí na mě a mě se podryly snad všechny útroby v těle. Vzteky.

„To ti to stojí za všechny ty problémy, které bys mohla mít?!“ ječím na ni jak smyslů zbavená a stále se držela zuby nehty deky.

„Nebojím se riskovat za něco, za co mi to stojí!“ vyhrkne na mě a pustila deku. V té síle jsem se převáhla dozadu a málem spadla z postele. Vztekle jsem deku mrskla po ní a dívala se na ni zběsilým výrazem. Obě jsme hýřily rozčílením a naše hrudníky se zvedaly v rychlém rytmu.

„Jak ses k tomu dostala?!“ zeptám se ji a doufala v upřímnou odpověď. Stella se naštelovala do polštáře a deku si stáhla pod bradu.

„Když jsme přijely s tou mojí kámoškou do Říma, hned první noc jsem narazila v baru na Ryana. Potřebovala jsem vypnout a věděla, že on mě k tomu vypnutí dovede,“ odpoví a já si uvědomila, že včera večer jsem přemýšlela úplně stejně jako ona. Jo, to že jsme sestry se nedalo popřít. Měly jsme stejně debilní přemýšlení.

„Po naší první noci mi nabídl práci u něj v baru, protože ve mně viděl něco víc,“ dodá jaksi podníceně a já se tomu hořce zasmála.

„Viděl v tobě šukací stroj a jasný balík peněz, Stello!“ snažila jsem se ji otevřít oči, které však úpěnlivě měla zavřené, i když na mě hleděla. Její pohled se do mě zabodl.

„Nejdřív si zajel kolo, aby věděl, zda je schopné prodeje!“ neodolám pronést další sarkastickou poznámku, aby zcela pochopila záměr mých slov.

„Do ničeho mě nenutil. Nejdřív mi to v klubu ukázal, provedl mě tam a jednu noc mi ukázal všechno, co bych mohla od té práce očekávat. Následně jsem s ním podepsala smlouvu a stvrdili to šukačkou v jeho kanceláři!“

„Kriste, ty jsi tak strašně nezodpovědná,“ nestačím se divit jejím slovům a zhurta se položím do jejích peřin. Zadívala jsem se do jejího bělostného stropu a v hlavě měla naprostý chaos. Nechápala jsem to. Nechápala jsem ji!

„Víš, kolik si jsem schopna vydělat za jednu noc?!“ pronese tak ledabyle, jako kdyby na tom záleželo. Neměla jsem představu, kolik se platí děvkám za noc, ale mohly to být slušné peníze.

„Kolik?!“ zamručím hlasem bez zájmu.

„Dvacet tisíc euro!“ odpoví a já na ni vytřeštila oči. Cože sakra?! Tolik?

„A když se zadaří a zákazníci chodí vyloženě za mnou, vydělám si za noc i dvojnásobek!“ vytrhne mě z imaginárního přepočítání peněz, ze kterého mi šla hlava kolem.

„To, co si vydělám za večer, ty vyděláš za rok!“ setře mě prudkými slovy plné obhajoby a já se snažila najít vhodná slova, jak ji usměrnit, ale neměla jsem na jazyku vůbec nic. V mé hlavě bylo pusto prázdno. Svým způsobem mě mrzelo, že mi to neřekla už dřív, ale věděla jsem proč. Přesně se bála této mé reakce, kterou jsem ji jen přitížila. Vydechla jsem dlouze a snažila se nastartovat mozek.

„Omlouvám se, za to, že jsem tě nazvala děvkou,“ pronesu vážně a stočila na ni pohled. Její ublížená tvář zjihla a pouze přikývla. „Jen je to pro mě…nepochopitelné. Vím, že máš ráda sex, vím, že si chlapy střídala častěji než ponožky a nikdy tě za to nesoudila! Opravdu ne! Ale nechat si platit za to, že chrápeš s chlapama, je trochu něco…jiného,“ snažila jsem se vysvětlit ten chaos v mé hlavě.

„Loro, dělám to dobrovolně, stejně jako ostatní holky v klubu a ti chlapi chodí do klubu taky dobrovolně. Všichni z toho vycházíme se sakra dobrým pocitem a já toho nikdy litovat nebudu.“ Její slova byla zase plná síly, obhajoby a stará Stella se vracela zpátky.

„A co s tím do budoucna? Chceš to dělat, dokud budeš schopná dát nohy od sebe?“ neodolám se nezeptat. Stella nikdy neměla dlouhodobé plány, ani velké ambice v kariéře. Přála si vždycky pouze vydělávat něčím, co jí baví. No…přání se jí splnilo.

„Jasně, že ne! Mám našetřené peníze a chci mít dostatek na to, abych pak už nemusela dělat vůbec nic,“ odvětí nadneseně a horlivě vydechne, jako kdyby ji tato konverzace vyčerpávala.

Obě jsme se podívaly na strop nad sebe a pohlížely do něj v tichosti dobrých deset minut. Každá jsme byla zabraná do svých myšlenek, až jsem se přiměla zvednout do sedu.

„Půjdu se osprchovat, chceš pak něco podniknout?“ zeptám se a podívám se na ni přes rameno. Ostýchavě na mě hleděla a zároveň zarputile našpulila pusu.

„Můžeme zajít na oběd, ale jen když nebudeš mít dál ty svoje průpovídky!“ stanovila si ultimátum. Souhlasně jsem přikývla a odešla z její ložnice. Zavřela jsem se v koupelně a zahleděla se na sebe do zrcadla. Rudé šaty na mě visely a už jsem si v nich nepřipadala tak hezky. Svým způsobem jsem si přišla pošpiněná. Ryan byl pasák. Zajišťoval mužům uspokojení pomocí svých společnic a mě z toho bylo nevolno. Opět…nechtěla jsem ho soudit, ačkoli mé podvědomí vystrkovalo růžky. Pak jsem si uvědomila, že jsme byli domluveni na tu večeři. Nemohla jsem s ním jít na tu posranou večeři! Po tomhle, co jsem se dozvěděla! Musela jsem mu dát pápá a šáteček a vzdát se dalšího naprosto fantastického sexu. Byla jsem s tím smířená, ale už se s ním nechtěla vidět. Otočila jsem se na patě a vypochodovala jsem ze svého pokoje, zpátky do toho Stelly, kdy stále byla v té stejné pozici v posteli.

„Máš, předpokládám, číslo na Ryana,“ zastavím se mezi dveřmi a horlivě na ni pohlížela. Pouze přikývla.

„Fajn, napiš mu, že se s ním večer nechci vidět. Že máme plány, vymysli si co chceš, nebo mu napiš, že jsem se dozvěděla pravdu, je mi to fuk. Prostě s ním nikam nejdu,“ zaskřehotám rozhodně a otočila se na patě.

„To mu stačit nebude!“ slyšela jsem její slova za zády a nemínila se zabývat jejím významem. Přešla jsem zpátky do koupelny, shodila ze sebe ty šaty i s kalhotkami a vlezla do sprchového koutu. Pustila jsem na sebe už po druhé za toto dopoledne vodu a snažila se ze sebe smýt ten debilně vlezlý pocit.

 

Po hodině, kdy jsme se Stellou daly dohromady, vyšly jsme do prosluněné ulice a usadily se o dva bloky dál, na malém náměstíčku, kde byla příjemně zastřešená terasa s obrovskými slunečníky. Horlivě jsem si objednala rovnou láhev Prosecca a k jídlu si objednala těstoviny s telecím. Stella si objednala steak a dokud nám nepřinesly tu láhev alkoholu, ani jedna jsme nepromluvily. Číšník se na nás ohromeně zasmál a Stella mu uštědřila mírný úsměv. Chopila jsem se sklenky a půlku do sebe rovnou vyklopila. Dívala jsem se na ni přes černé brýle a viděla, jak se nervózně kroutí před mým pohledem, na který ale neviděla.

„Proto se s mámou nebavíte? Odsoudila tě?“ promluvím nakonec s domněnkou.

„Jo,“ hlesla s hořkým tónem a napila se též, „Ale to, že jsem ji nechala vybavit byt a doplatila její půjčku na auto, to ji nevadilo.“

„Máma je stará škola, nemůžeš se jí divit. Ve finále má o tebe jen strach, stejně jako já,“ snažím se jí bránit a zároveň chápala Stelly rozpoložení.

„Jo, já to chápu, ale přesto ty její věčné narážky by si mohla odpustit. Ať dělám, co dělám, pořád jsem to já, její nejstarší dcera,“ opáčí Stella a rozhlížela se po náměstí.

„No…a jak to teda vůbec funguje, v tom vašem klubu?“ zeptám se přeci jen zvědavě. Byla jsem zvědavá na její práci, ačkoli jsem pro to neměla pochopení.

„Opravdu tě to zajímá?“ zvedla obočí do půlky čela a jedovatost z jejích slov jen čišela.

„Jo, zajímá mě to,“ přitakám a napila se znova prosecca. Bublinky mě zapálily v krku, přesto to byl příjemný pocit.

„Naši zákazníci jsou vesměs boháči, starci, chlapy s neutuchajícími choutkami, které jim jejich vlastní manželky nedokáží splnit. Chodí za námi s různými představami a přáními a já si pokaždé vyberu toho nejhezčího anebo toho nejbohatšího. Oni mají oči vždycky zavázané, aby to ještě umocnilo jejich další smysly. Vždycky v místnosti s námi je někdo další, kdo buď stráží anebo se i přidá. V každé místnosti jsou kamery a je tam tak početná ochranka, že by vyvedla ven i rozzuřeného býka. Nikdy za tu dobu, co tam jsem, nedošlo k žádnému incidentu. Platba proběhne vždy po sexu, nebo tom, co si zákazník přeje a většinou se ti chlapi vracejí.“

V jejích očích se jiskřilo a bylo vidět, že si ráda o tom povídá. Plamen z její vášně byl obsáhlý v těch slovech a já si uvědomila, že to opravdu milovala. Přesně jak říkala. Za nedlouho potom přinesli naše jídlo na velkých teplých talířích a my se pustily do jídla. Pochutnávala jsem si nad skvělými těstovinami, k tomu upíjela prosecca a užívala si té opojné chvilky, na kterou jsem se těšila celou cestu v letadle směrem do Říma.

„Napsala si tomu Ryanovi?“ optám se a viděla její rychlý pohled směřující na mě.

„Jo, napsala,“ odpověděla a strčila si kousek masa do pusy. Vybídla jsem ji pohledem.

„Neodepsal,“ promluví ještě, než ho začala přežvykovat. To je dobře. Snad je chytrý a prostě to pochopí. A dá pokoj.

„A co ti přesně na něm vadí? Že prodává sex?“ neodolá se nezeptat a tu otázku vyslovila tiše, i když nám nemohl skoro nikdo rozumět, když jsme se bavily v češtině.

„Nevím, prostě mi to vadí. Je to špatně,“ odvětím neurčitě. Něco mi na tom vadilo a já to nedokázala pojmenovat.

„Lituješ té noci?“ její další otázka mě zasáhla jak z čistého nebe.

„Ne, nelituju,“ odpovím zcela upřímně. Opravdu jsem toho nelitovala. Ať byl kým byl. Byla to prostě opravdu nejlepší noc plná sexu, kterou mi mohl, kdo dopřát.

„Myslím, že ale on to jen tak nenechá. Když tě pozval na večeři, jistě v tom viděl něco víc,“ pronese Stella zamyšleně a napila se ze skleničky vody.

„Uh, třeba mi chce nabídnout práci, stejně jako ji nabídl tobě!“ vyhrknu ironicky a sama se tomu hořce zasmála. Stella do mě zabodla ostrý pohled, který uměla naprosto skvěle.

„To nevím, ale můžeš se ho rovnou zeptat, protože zrovna támhle jde,“ pronese ledabyle Stella do větru a ve mně se všechno zadrhlo. Zhurta jsem pohlédla do jejích očí, které se upíraly někam za mě a já se ohlédla. No kurvadoprdele...on tam fakt byl a fakt kráčel naším směrem. Upíral pohled skrz brýle přímo na mě a já rudla až na zadku.

Rychle jsem nabrala dech a snažila se uklidnit svůj tep. Narovnala jsem se v židli a nasadila tvář hráče pokeru, i když jsem poker nikdy nehrála.

„Zdravím dámy, můžu si k vám přisednout?“ optá se, a aniž by čekal na naše svolení, přisedl si na židli mezi námi. Své brýle si stáhl na temeno svých černých vlasů a podíval se na mě těmi svými magnetickými oči. Do hajzlu…to není vůbec dobrý.

Ihned k nám přispěchal číšník a už podával Ryanovi menu, ten ho však odpálkoval a poslal ho pryč. Semkla jsem rty do přímé linky a pohlížela na něj. Celé tělo jsem měla rozechvělé a jistě tušila, že nás nečeká příjemná konverzace.

„Stella mi napsala, že se se mnou večer už nechceš vidět,“ prohodí tak ledabyle, jako kdyby mi vyprávěl o počasí.

„Ano, nechci,“ odpovím a hrdě zvednu bradu. Mínila jsem si stát za svým zuby nehty.

„Proč?“ vystřelí tou otázkou po mně tak rychle, až se mi žíly zúžily, nemluvě o tom jeho pohledu, kterými mě propaloval až přes mé brýle. Přesně viděl, kde mám oči.

„Protože jednoduše nechci. Jedna noc nám bohatě stačila,“ odvětím klidně, až jsem byla sama sebou překvapená, jak moc klidně jsem zněla.

„Nám?“ zopakoval to jako posměšek. Zamračila jsem se. Přehodil si ležérně nohu přes nohu a dlouze se nadechl. Viděla jsem, jak Stella tam pouze seděla a ani nedutala.

„Holka, tobě to možná stačilo, ale mně rozhodně ne,“ odvětil následně a já nevěděla, jak si mám jeho slova přebrat.

„Není to úplně jedno?“ obořím se do něj, „Za dva týdny odjíždím a já si chci užít dovolenou se svou sestrou.

„Ano, samozřejmě a co ti brání v tom jít dneska se mnou na večeři?“ přeměří si mě arogantním pohledem. Byl zřejmě dobrým vyjednavačem, úplně jsem si dokázala představit, jak sedí v potemnělé místnosti a vyjednává cenu za šukání s mou sestrou.

„Ty, a to co děláš,“ odpovím pevným tónem.

„Hm, a to co dělám nějak ovlivnilo včerejší večer, noc nebo dnešní ráno?“ zeptal se tak povrchně a protřel si několika denní strniště na bradě.

„Choval jsem se k tobě špatně?!“ střelí další otázkou a tím mi sebral vítr z plachet.

„Ne, nechoval,“ zamručím rozpolceně a zadívala se na Stellu, která přestala existovat. Byla pouhým stínem sebe sama.

„Takže co ti brání jít se mnou dnes na večeři?!“ arogance jeho slov se do mě zabodávala a já jednoduše nevěděla co mu mám říct.

„Prostě nechci!“ zvýším tón, aby to pochopil. Upíral na mě ty své čokoládové oči a až je sklopil. Smířlivě přikývl a svěsil nohy na zem. Postavil se z židle, kterou následně přisunul zpátky ke stolu a podíval se na Stellu.

„Vezmi ji ve středu s sebou do práce!“ ukázal na ni prstem a příkaz jeho slov byl stejný, jakým ke mně mluvil v noci v posteli. Následně se otočil na patě a odešel pryč. Ohlédla jsem se na něj, dívala se na jeho spěšné a tvrdé kroky, kdy následně usedl do svého bílého Porsche zaparkované u chodníku a odjel rychle pryč. S otevřenou pusou jsem se podívala na Stellu, která už dolívala prosecco až po okraj našich skleniček. Našpulenou pusou dlouze vydechla a rovnou se horlivě napila.

„Co…to…kurva…bylo?!“ zahřmím pohledem na ní.

„To byl můj šéf…Ryan fucking Low,“ sykne ironicky, když odložila prázdnou skleničku a zmoženě se opřela do opěradla židle.

„Jak sakra věděl, že tu jsme?!“ napadne mě hned.

„Lhala jsem ti…odepsal mi,“ přizná barvu a zatvářila se provinile, „Odepsal mi s otázkou, kde nás najde, a tak jsem mu napsala, že jsme tady v restauraci. Měla jsem tě zdržet, dokud nepřijede.“

„Stello, děláš si ze mě srandu?!“ dívala jsem se na ni zcela nechápavě.

„Je to můj šéf!“ zvolá, jako kdyby to měla být odpověď na celé její provinění.

„Ano, šéf v práci! Ne v osobním životě!“ rozlíceně se do ní opřu a nemohla uvěřit tomu, že to takhle na mě ušili. Ač Stella nebyla po jeho vůli, aby se mu zcela podvolila, tak přesto stačilo, aby div nelusknul a ona skákala jako poslušný cvičený pes. Ne-li čubička!

„Omlouvám se, ale víš, jaké by mi udělal peklo v práci? Kdybych ho neposlechla?!“ snaží se bránit Stella a zahučel do ní zbytek alkoholu ze skleničky.

„Copak? Sebral by ti třináctý vyšukaný plat? Nebo by tě nechal kouřit tlustý čuráky?!“ vyjedu na ni ostře s dostatečně silným slovníkem, aby chápala mé rozpoložení. Stella na mě vyjeveně pohlížela, koutek úst ji mírně zacukal, zřejmě ji to přišlo vtipné a následně se důležitě napřímila v zádech.

„Prostě, když Ryan něco chce, nikdy nikdo mu nestojí v cestě, protože ví, že je to předem prohraná válka. Bere si to, co je jeho a co si nárokuje,“ vysvětlí něco, jako kdyby to byl zákon. Zírala jsem na ni a zvládla pouze zakroutit hlavou. Neskutečný…

„To je fuk, nebudu to už řešit, seru na něj, a i na to co chce, už se o něm nebudeme bavit, jasný?!“ zhurta se nadechnu a vrátím se zpátky ke svému nedojedenému jídlu. Stella na to nic neřekla, pouze pokrčila ramena a nasadila jakýsi sarkastický výraz něco ve stylu No, když myslíš…

Po obědě a láhvi Prosecca jsme potřebovaly obě trochu vystřízlivět, a tak jsme se prošly po hlavní třídě a jak jsem byla v tom podnapilém rozpoložení, Stella toho využila. Protáhla mě snad všemi butiky a drahými obchody s luxusním oblečením, až jsem byla lehčí o pět tisíc na spořícím účtu, a to jsem si koupila jen spodní prádlo a tmavě zelené parádní sako do kanceláře. Stella si nakoupila hordy spodního prádla, jako kdyby v jejím šatníku nebylo žádné jiné a následně si koupila troje nové boty na podpatku. Posmutněle jsem zahlížela na ty boty, ale věděla jsem, že bych je za tu cenu v životě neunosila. Sice jsem pracovala v kanceláři, kam bych si je mohla vzít, ale polovinu dne jsem byla na nohou a tyhle boty, byly čistě na parádu, nepraktické ke spěšné chůzi po budově a centru.

„Které se ti líbí?“ zvolá Stella s úsměvem, když spokojeně třímala své tašky v rukách a vrátila se od kasy.

„Všechny,“ vydechnu zmoženě a opravdu se mi líbily všechny.

„Tak si nějaké vyber a já ti je zaplatím,“ řekne Stella tak důležitě, až jsem se na ni otočila.

„Zapomeň! Nebudeš mi kupovat boty!“

„Proč ne?“ diví se a stále jsme tam stály vedle sebe a dívaly se na vystavené lodičky vše možných druhů a barev.

„Neuplatíš mě boty! Neuchlácholíš mě tím, a navíc už vůbec ne za ty tvoje…prachy,“ syknu úsečně, aby bylo zcela jasné, že nechci její milodary, kterými by mě uchlácholila za ty její malé velké lži.

„A co támhle ty tmavě zelené s tou černou špičkou!“ zvolá zcela ignorující má slova a poukázala volným prstem do strany, „Ty by se ti hodily k tomu saku!“ 

Ohlédla jsem se po jejím ukazováčku a zaznamenala tmavě zelené lakované lodičky s černou lesklou podrážkou a podpatkem. Nebyly až tak vysoké jako ostatní jehly a prostě opravdu byly pěkné. Líbily se mi ze všech nejvíc. Pochybovačně jsem přešlápla z nohy na nohu a podívala se na Stellu, která se pekelně usmívala.

„Ne, žádné boty!“ odmítnu ji razantně a otočila se na patě. Vypochodovala jsem z obchodu za pomoci pána, který otevíral dveře a Stella kráčela hned za mnou. Tvářila se jako Bohyně všeho tvorstva a týpek u dveří ji hned sklonil nějakou poklonu, protože se Stella na něj zvonivě zasmála a něco mu pronesla v italštině. Vydala jsem se po chodníku, se Stellou v zádech a přála si jediné. Na chvíli si sednout na gauč a odpočinout si. Doháněla mě neprospaná noc a nohy jsem měla ztěžklé alkoholem.

 

„Takže co dnes večer?!“ nadhodí Stella v sedm večer, kdy mě našla rozvalenou na jejím božím gauči, jak v ruce mířím na televizi a projíždím Netflix.

„Jídlo, flaška a film?!“ nadhodím stejným tónem. Stella pokrčí ruce v bok a zatváří se na mě nelibně.

„Jsi v Itálii! Nebudeš koukat večer na film!“ zatrylkuje a přistoupí ke mně. Vytrhla mi ovladač z ruky a vypla televizi. Nevábně jsem nakrčila nos a zadívala se do její zarputilé tváře. Všimla jsem si, že byla namalovaná a vlasy měla vyčesané do vysokého culíku. Byla připravená jít ven.

„A co chceš dělat? Hlavně neříkej, že další párty,“ utrousím zmoženě.

„Večeře?“ nadhodí nevinně. Nakrčila jsem hlavu do strany.

„Jenom večeře?!“ a povytáhla podezřele obočí.

„Přidá se k nám Matteo a Bobby, takže třeba to neskončí jen večeří,“ pronese ledabyle. Aha, no jistě, že to neskončí jen večeří! „Ale tancovat nepůjdeme, všechny kluby mají v pondělí zavřeno,“ dodá na vysvětlenou, a to mě trochu uklidnilo.

„Fajn,“ ceknu znaveně a zvedla jsem se z gauče, „Tak mi dej chvíli, upravím se,“ dodám a dívala se na její spokojený výraz, kterým se na mě upřela. Mrcha…

 

                                                                       -

 

Pondělí se přehouplo v úterý, kdy jsme se Stellou konečně podnikly výlet po památkách, který jsem si přála ze všeho nejvíc. Až na to, že památkami jsem protáhla Stellu já, ona sama je za ty celý tři roky nikdy nenavštívila, a to mě nenechalo chladnou. Nechápala jsem její osobní přístup k životu, a tak celkově, takže jsme se zbylé odpoledne dohadovaly jako za starých časů. Na byt jsme dorazily až v podvečer a shodly se na tom, že si objednáme nějaké jídlo. Byla jsem utahaná z vedra, z nekonečných davů turistů a bolely mě kolena po výšlapů těch tisíců schodů.

Když nám donesli dovážku jídla, usadily jsme se spolu na terasu a výjimečně popíjely jen vodu. Prohlížela jsem si okolí a libovala si v tom výhledu, který mě stále neomrzel. Líbil se mi, stejně jako Stelly celý dům. Byl tak akorát v centru, všechno poblíž, příjemné prostředí, občas se sem donesl ruch ulice, ale jinak tu byl až prapodivný klid.

„No…a ty zítra musíš do práce?“ zeptám se opatrně, když jsem si vzpomněla na Ryanova slova, která jsem celou dobu se snažila držet někde pod pomyslnou pokličkou. Stejně jako jeho samotného. Sakra, ten chlap a myšlenky na něj, na mě číhaly snad všude a vůbec se mi to nelíbilo.

„Jojo, mám směnu středa a čtvrtek,“ odvětí klidně.

„Děláš na krátký a dlouhý týden?“ zeptám se mírně sarkasticky.

„V podstatě jo, až na neděle a pondělí, kdy je klub zavřený.“

„A co bys mi jako řekla? Kdybys mi to neprozradila? Že jdeš jednoduše do práce a dál se tím nezabývala?“ neodolám se nezeptat.

„Já jsem ti to chtěla říct tak či onak,“ odpoví trochu zasmušile. Srozuměle jsem přikývla.

„A ohledně toho zítřka…je ti doufám jasné, že musíš se mnou přijít,“ dodá po chvilce, kdy jsem se na ni zhrozeně podívala.

„No zapomeň!“ urvu se na ni horlivě a odložím krabičku s jídlem, „Nepůjdu tam s tebou! Ať se třeba Ryan postaví na hlavu.“

„Lori!“ osloví mě přísnějším tónem a já nechápavě rozhodím ruce.

„No nepůjdu s tebou do bordelu, jen kvůli tomu, že ti to tvůj pán nařídil!“

„Není to bordel!“ brání se s našpulenou pusou, „Je to noční klub se striptýzem, burleskami a něčím víc no,“ dodá jakoby na vysvětlenou, že jednoduše bordel se tomu neříká.

„To je fuk, prostě nejdu s tebou a už jenom kvůli tomu jeho panovačnému tónu. Myslí si, že nás může ovládat, ale to se šeredně plete!“ ukážu na ni důležitě prstem a Stella zvedne horní ret.

„Holka…nevíš, co nastane, pokud se neobjevíš v tom klubu,“ řekne důležitě, ne-li varovně.

„Copak? Rozpoutá se sexapokalypsu a uvrhne na mě hněv šukacích Bohů?!“ zasměju se sama svému ironickému vtipu, přičemž Stella se zasměje taky, ale pak zase zvážní.

„Přijede sem a vytáhne tě z tohohle bytu, a to bude jen začátek!“ mrkne na mě důležitě, „Mě za trest bude dávat ty nejošklivější chlapy anebo mě na směnu nepustí minimálně týden. Chápej, Ryan si prostě bere to, co chce a vždycky je po jeho, nepochybuj o tom.“

„Nepochybuju! Ale ty taky nepochybuj o tom, že já už si z něj na zadek nesednu!“ zvolám důležitě a horlivě si chtěla stát za vlastními slovy.

„Copak by tě to nezajímalo? Vidět, co se tam všechno děje? Vědět, jakou on má moc?!“ zeptá se s ďábelským úsměvem a jen se zasněně podívala někam před nás do výhledu.

„Ne!“ odpovím hned.

„Ale prosím tě!“ mávne na mě rukou, „Znám tě! Sice si byla o něco zdrženlivější na rozdíl ode mě, ale sex tě zajímal úplně stejně jako mě! Nechala ses akorát ošálit láskou, ale přesto…já tě znám! Vím, jak jsi zvědavá a v koutku duše bys to tam chtěla vidět!“

Význam Stelliných slov ve mně zanechal zvláštní rozpoložení a věděla, že měla svým způsobem pravdu. Ona mě znala stejně dobře, jako já ji, až to bylo strašidelné, ale hold geny nezapřeme. Byla jsem mírně zvědavá, proč mě má dovést do klubu a co tím míní sledovat. Přesto, zvědavost převyšovalo odhodlání a mé vlastní ego a já nechtěla dostát Ryanovým příkazům.

„Dobře, zvědavá jsem, přesto…nikam zítra nejdu!“ zvednu hrdě hlavu a Stella protočila oči.

 

 

„Loriiii!“ hučela do mě Stella, následující den, kdy se večer blížil a ona mě stále nepřesvědčila s ní večer jít do práce. Její naléhání a prosení bylo intenzivnější čím víc se blížil večer a taky vypadala čím dál tím víc zoufale. Jako kdyby se opravdu bála toho, že když nesplní, co pán nakázal, nemine ji trest

„Lori, prosím!“ zaúpí před mou postelí, kdy ona už tam stála připravená jít do práce a já zase do postele.

„No ne!“ syknu zatvrzele a ignorovala ji.

„Fajn nedáváš mi jinou možnost!“ ukáže na mě důležitě prstem a bosá odejde rychle z mého pokoje, kdy se za mžik zase vrátí a v rukách držela bílou krabici. Posadila se ke mně na postel a krabici mi vložila do klína.

„Co to je?!“ zvednu podezřele obočí a zvědavě zvedla víko. Byly to ty zelené boty! Ta čůza!

„Ty mě chceš uplatit botami!“ obořím se hned, a přesto přejedu po jedné z lodiček prsty. Byly prostě úchvatné.

„Chci, abys šla se mnou. Ale ne kvůli Ryanovi, ale kvůli mně. Teď když to víš, co dělám, chci ti opravdu ukázat, že mě to baví a proč tu práci miluju. Je to pro mě důležité, Lori,“ zvolí jinou techniku přemlouvání. Hrání na mé city a na to, jak moc ji mám ráda.

„Stello!“ zavrčím nesouhlasně a byla si plně vědomě, jak už mě nalomila.

„Prosím! Dej mi šanci ti ukázat místo, kde jsem sama sebou!“ utrousí a nasadila smutný výraz. To je manipulativní čůza!

„Haaaaach, fajn!“ procedím nesouhlasně skrz zuby a zakroutila hlavou sama nad sebou, jak slabou pevnou vůli jsem vůči ní měla. Stella štěstím nadskočila z postele a zatleskala si svými prsty. Jistě byla hrdá, že mě dokázala zlomit, tudíž nehrozí, že bude týden bez sexu, nebo by musela kouřit malé ošklivé penisy! Chudinka!

Odhodlala jsem se vstát z postele a byla rozhodnutá, že ty boty si vezmu právě dnešní večer. K tomu to zelené sako, černé kalhoty cigaretového střihu a budu vypadat jako byznysmenka, která se přišla podívat na striptýz. Spěšně jsem se vysprchovala, vlasy si vyčesala do vysokého culíku a namalovala se jen tak zlehka. Pod sako jsem si vzala pouze novou černou krajkovou podprsenku a sako zapnula tak, aby toho neodhalovalo příliš. Lodičky mi padly na nohu jako Popelce a hned jsem se cítila silně a uvědoměle. Ačkoli tam půjdu, tak mě ničím, ani tím jeho božským kladivem nezlomí! Od Stelly jsem si půjčila kabelku, do které jsem narvala mobil, peněženku a klíče od bytu, protože jsem nemínila s ní zůstat v klubu až do rána, kdy obskočí půlku Říma. Byly jsme domluvené, že si odtamtud pak vezmu taxíka a dopravím se domů sama. Stella vypadala neuvěřitelně natěšeně a nedokázala zavřít pusu. Furt něco mlela a já na ni viděla opravdu to štěstí a tu její až dětinskou radost.

Jejím černým jaguárem jsme dojely na opačnou stranu města, kde jsme zaparkovaly na soukromém parkovišti za vysokou cihlovou budovou a hned k nám přispěchal muž, menšího vzrůstu, ale jasný Ital. Jak byl malý, tak byl i široký svými svalnatými rameny a vypadal jako Terminátor v Hobití speciální edici. Bylo to vcelku vtipné, ale nechtěla jsem se mu nevychovaně smát.

„Tohle je Caesar,“ představí mi Stella muže, který se na mě usmál přívětivým výrazem a natáhl ruku na pozdrav. Jeho stisk ruky byl tak tvrdý, až mi málem urval paži. Žíly se mi zúžily a já pocítila krajní nervozitu. Do hajzlu…jak jsem se k tomu mohla nechat překecat!

Stella se chytla následně za jeho rámě, které ji nabídl, a to druhé nabídl i mě. Mírně neochotně jsem se do ně zahákla a společně jsme se rozešli k černým těžkým dveřím, u kterých stál další muž. Otevřel nám a zvučně pozdravil Stellu. Stelly směna začínala v jedenáct večer, ale klub byl otevřený už od deseti. Prošly jsme černou uličkou osvětlenou pouhými neony na stropu a už z dálky jsem slyšela nějakou sexy hudbu. Vešly jsme do širokého prostoru a můj pohyb spočinul na vyvýšeném pódium, kde zrovna tančilo několik žen v námořnických sexy oblečcích a bavily houf žen, před nimi. Ne chlapy, ale ženský! Byla to rozlučka se svobodou a nevěsta křičela, jako kdyby ji na vidle braly. Koutek úst mi povyskočil a nechala se vést dál, kdy jsme se vydali další uličkou dál, která byla ověnčená neonovými obrazy siluet nahých žen. Tam hudba už přituhovala, byla daleko více basovější a smyslnější. Protáhli jsme se kolem dvou mužů, a vešli do dalšího sálu, kde bylo několik vyvýšených piedestalů s tanečními tyčemi, kolem kterých se točily krásné ženy všech velikostí a vábily zákazníky. Caesar se zastavil a pustil nás z jeho rámě, kdy se Stella ke mně otočila a já si všimla nějakého mladého muže, jenž k nám kráčel.

„Jdu do šatny se připravit, tady Luis tě dovede za Ryanem,“ seznámí mě s cizím mužem, jenž k nám přistoupil a já na ni vytřeštila oči.

„Necháš mě odejít s cizím chlapem?!“ vyhrknu na ni nechápavě a ona mě konejšivě pohladila po ruce.

„Neboj se! Nikdo si tady na tebe nic nedovolí,“ mrkne na mě, pohodí svým dlouhým uhlazeným culíkem a vydá se někam pryč. Rozhořčeně jsem vydechla a vzhlédla na Luise, který na mě ukázal gestem obličeje a už kráčel na opačnou stranu. Vyšlápla jsem za ním a rozhlížela se po mužích, jenž hypnotizovali pohledy ženy u tyčí, zcela se podmanili jejich vlivu, házeli bankovkami po nich. Zvučně je pobízeli a celé to připomínalo takové ty pochybné bary z amerických filmů, ovšem v jednom to bylo rozdílné. Na každé kroky tu stál muž v černém, alias vyhazovač, nebo bodyguard. Budili ohromný respekt a neměla jsem pochyb o tom, co všechno by dokázali udělat. Onen Luis kráčející přede mnou mě dovedl k širokému schodišti, na kterém postávalo pár mladičkých holek v ultra krátkých šatech a on je odtamtud vyhnal, že tam nemají co postávat. Nemusela jsem umět italsky, abych to nepochopila. Holky ho vyfakovaly, ale přesto sešly ze schodiště. Stoupala jsem schody za ním, kdy zmizel za rohem a jeho kroky se zastavily až na samotném konci krátkého balkónku. Došla jsem za ním, on zaklepal a odešel. Bylo to něco jako Já klepu a ty mluvíš!  

Zmateně jsem pohlížela na jeho mizící postavu, kdy se v rázu otevřely dveře a mezi nimi stál Ryan. Suše jsem polkla a pod jeho přísným pohledem se mi málem podlomily kolena. Jak jsem si byla jistá v kramflecích, tak teď jsem měla…prázdno pod nohama.

„Ahoj,“ pozdraví mě monotónně a pootevřel dveře, abych mohla vejít dovnitř. Gestem ruky mě popohnal, a tak jsem vstoupila dovnitř, do jeho kanceláře. Byla rozlehlá s velkým stolem v jednom rohu, kdy v tom druhém byl další stůl s několika zapnutými obrazovky počítačů, na kterých byly vidět kamerové záznamy. Na tož, že to byla velká pracovna, nebylo tam okno a světla tam bylo taky pramálo. Zastavila jsem se uprostřed místnosti a krev mi pumpovala zběsile v žilách.

„Dáš si něco k pití?“ zeptá se mě poklidně a já zvládla pouze přikývnout. Ryan se natáhl prstem ke svému uchu a jako kdyby tam něco zmáčkl.

„Chelsea, přines nám láhev Crystalu,“ poručí si Ryan v angličtině do sluchátka, bez slov prosím, nebo díky a poukázal ke dvěma připraveným židlím u obrazovek. Uvědomila jsem si, že jsem za celou dobu ještě ani nepromluvila a připadala si krajně nemožně. Rozešla jsem se k židli a nadechla se.

„Proč tu vlastně jsem?! Chceš mi ukázat své doupě hříchu?“ na sarkasmu jsem si dala záležet a hned mě to vrátilo na pevnou půdu. Zaslechla jsem Ryanův úsměv a posadila se na židli.

„Jo, chci ti ukázat své doupě hříchu,“ odpoví tak samolibě a já se držela, abych nezvrátila oči v sloup. Ryan se usadil vedle mě do pohodlného křesla a rozepnul si černé sako, aby se mu dobře sedělo. Ležérně si opřel nohu o kolena a podíval se na mě. Ten jeho pohled, celkově ta jeho vizáž, vypadal zase tak pekelně dobře, až jsem cítila, že to prostě není fér. Zbavoval mě rozumného uvažování a už mě stihlo napadnout, jaké by to bylo si to rozdat na tom jeho pracovním stole v opačném rohu anebo na té široké lenošce za námi. Ovšem, pak na mě zaútočilo to hořké podvědomí, že v téhle místnosti možná ojel daleko víc ženských než v jeho ložnici doma. Byla bych jen z mnoha dalších, která mu nedokázala říct ne.

Ozvalo se zaklepání na dveře a Ryan houkl dále v italském jazyce. Do dveří vstoupila mladá dívka, které nesla široký tác s dvěma šampusovými skleničkami, kbelíkem ledem a v tom láhev šampaňského. Položila to přes nás na stůl a já si nemohla nevšimnout, jejího latexového korzetu, ve kterém měla tak útlý pas, asi jako já stehno. Odešla a Ryan se chopil nalévání šampaňského. Záhy mi podal skleničku do ruky a já si ji s díky převzala.

„Řekni mi...Ryane,“ oslovím ho sebejistým tónem, „Co tímhle sleduješ?“ neodolám se zeptat a do svého tónu vnesla trochu vyzývavosti. Ryan si přiťukl svou sklenkou o tu mou a hříšně se usmál.

„Chci ti ukázat můj svět,“ odvětí jednoduše, přičemž se mu snad v očích zablýsklo, přitom pouhé zapnutí kamer, které se automaticky najednou sepnuly všechny najednou.

„Proč?!“ vydechnu nechápavě, co tím směřoval.

„Abys pak se mnou šla na tu večeři,“ prohodí jakoby nic a křeslem se více přesunul čelem ke stolu. Natáhl se k monitorům, chvíli něco na nich mačkal přes dotykovou obrazovkou a na prostředním z nich, tom největších se zobrazilo šest oken různých kamerových záznamů. Jeho slova o večeři mě nechala chladnou v tom momentu, kdy jsem zahlédla všechny ty kamery. Každá kamera mířila do různých pokojů, které byly rozlišené barvami. Bílý, zelený, žlutý, modrý, červený a černý pokoj. V bílém a černém pokoji už někdo byl a připravovali tam postel. Každá kamera zaobírala jedno místo uprostřed s velkou postelí. Zatrnulo mi a suše jsem polkla. Ryan si vytáhl mobil z kapsy saka a položil ho před sebe na stůl. Vytáhl si sluchátko z uší a převzal si mikroport, který měl položený před monitorem. Sepnul ho a začal něco pronášet v italštině. Jeho hlas byl plný příkazů a já pochopila, že představení začíná.

Ryan semknul dlaní mikrofon a podíval se na mě.

„Dohlížím kamerami na klienty, ale především na moje holky, aby tak byly pod dohledem. V každé místnosti je ještě ochranka v případě zásahu. Každý pokoj je vyznačen jinou barvou pro rychlejší způsob komunikace,“ začne vysvětlovat jeho pracovní náplň, kdy jsem na kamerovém záběru červeného pokoje zahlédla Stellu, která vstoupila zrovna do místnosti, jen v rudém prádélku. Na posteli už čekal nějaký zákazník. Ryan si všiml mého zájmu o červený pokoj, a tak se natáhl k monitoru a pomocí prstů záběr přesunul do druhého monitoru, který mi byl blíž. Obrazovku zcela roztáhl a já se zády opřela do židle. Nebyla jsem si úplně jistá tím, že chci sledovat svou vlastní sestru při sexu.

Ohlédla jsem se po Ryanovi, který se zaujatým pohledem sledoval zbylé dění, kdy byly najednou všechny pokoje obsazeny a začalo se odehrávat to, co jsem myslela, že se odehrávat bude. V prvním pokoji byla útlá sexy blondýnka, oblečená do černého latexu a svého zákazníka šlehala bičem po zádech. V dalším pokoji byly dvě černovlásky a rozehřívaly nějakého starouše. Ve žlutém pokoji byla krásná žena tmavé pleti, která klečela před vcelku vymakaným zákazníkem a brala si ho do úst svým hlubokým hrdlem. No sakra…

Můj zvědavý pohled jel po obrazovce dál a v modrém pokoji mě zaujala žena, která stála před postelí, stále oblečená a pohlížela na dvě nahé dívky před ní, které se líbaly a uspokojovaly rukama. Takže sem nechodili jen chlípní chlapi…

V posledním záznamu na obrazovce, v černém pokoji, se už doslova šukalo. Kdy mladík na nic nečekal a pígloval tam nějakou hnědovlásku na posteli, která byla připoutaná k čelu postele a ačkoli nebyl zapnutý zvuk z těch záznamů, bylo zcela jasné, že ta holka křičí. Ne však bolestí, ale rozkoší. Suše jsem polkla a podívala se na druhý monitor, kde byla má sestra s vcelku udělaným vysokým mužem. Měl vyholenou hlavu a oči zakryté páskou, aby nic neviděl, stejně jako převážná většina zákazníků, krom té ženy, která se dívala na ty dvě dívky. Zřejmě si vyloženě platila za to, že se chce jen dívat. Zvláštní.

Ani jsem nedutala, seděla zařezaná na židli a pohlížela na Stellu, jak svazovala toho chlapa pouty. Seděl uprostřed postele na kolenou a ani se nehnul. Kamera byla tak ostrá, že zaznamenávala každý jeho napnutý sval a taky to, jak se Stella potutelně usmívá. Měla narůžovělé tváře a v jejích očích planul žár. Něco k němu pronášela a on se napínal víc a víc každým jejím slovem. Jeho trenky, ve kterých jenom byl, se dmuly jeho vzrušením a já se bála toho, že chci vidět víc. Ryan se natáhl k obrazovce, přičemž se přiblížil ke mně víc a mě naskočila husí kůže. Zapnul zvuk u záznamu, na kterém byla Stella.

„Asi úplně nechci slyšet, jak má sestra šuká,“ vytane mi na jazyku, hned jak to udělal. Ryan se pousmál a podíval se na mě vševědoucným pohledem.

„Oni, ale nebudou šukat,“ odvětí jakoby nic. Podívala jsem se se zmatením na něj a pak zpátky na záznam, kdy Stella zcela uvázala muže a začala mu přejíždět bičíkem po zádech.

„Tfak…řfekni mi…byl fi zlobfivý chlapeček?!“ slyšela jsem šišlat Stellu v angličtině a nahnula se nevěřícně blíž k obrazovce, zda jsem dobře slyšela.

„Sftrfšně zlobfivý!“ odvětí roztouženě muž. No to mě poser...to byl chlap jako hora a vzrušovalo ho, když na něj někdo šišlá?! Fuuuu.

Snažila jsem se zadržet úsměv, který se mi dral na ústa, ale když jsem viděla Ryanovu zatvrzelou tvář, kterou mě pozoroval, smích mě přešel. Zhurta jsem polkla a mínila zachovat tvář hráče pokeru.

Stella následně několikrát pleskla bičíkem muže po zádech, což ho přivádělo do vzrušené agónie a každým tím zvukem šlehnutím ve mně vyvolával zvláštní pocit.

„Tfak…jak moc sfi zlobil?!“ vyzvala ho znova šišláním a já zatínala ruce v pěst, aby mě to přimělo se nerozesmát.

„Chfi abyf mě potreftala! Pfrofím!“ zaúpěl muž, jenž mu už penis lezl ven z trenek. Stella kolem něj kroužila jako šelma a neustále si ho dobírala bičíkem, kterým mu přejížděla po těle. Chtíčem se pod ní zmítal a přál si jediné, aby na něj šišlala a trestala ho.

„Tohle je její nejvěrnější zákazník,“ protne ticho Ryan, „Je schopen za Stellu zaplatit i patnáct tisíc euro, jen kvůli jejímu hlasu, kterým na něj mluví,“ dodá jakýmsi hrdým tónem a přiměl mě tak se na něj podívat. Ty vole…patnáct tisíc euro, za tohle, to bych zvládla taky!

„Aha,“ dostanu ze sebe pouze zaskočeně, kdy se náhle ozývalo z kamery šlehání bičíku o kůže a muž vzrušeně zahučel, kdy bylo zcela jasné, že se po několika úderech udělal. Tak to byly velice slušně rychle vydělané peníze. Ryan se natáhl k obrazovce, přičemž se mě nepatrně dotknul a stáhl kamerový záznam Stelly zpátky, k těm zbylým, na kterých se odehrávaly nejrůznější sexuální praktiky. Všimla jsem si, jakým pohledem Ryan sledoval ty záznamy. Ne roztouženě, ne nadrženě, ale čistě profesionálně. Obezřetně si prohlížel každý záznam a pak se vrátil zády do židle. Napil se šampaňského v tu samou chvíli, co já, kdežto já vypila celou skleničku na kuráž. Na odvahu. Na ten zájem, který ve mně vzrůstal. 

„Pohled na to, jak to lidi dělají, tě nevzrušuje?“ optám se zvědavě. Ryan zakroutil hlavou.

„Už ne,“ odvětí suše, „Říkal jsem ti, mám tu práci rád, ale stala se jaksi monotónní a tímhle vším jsem se tak nějak obrnil. Už to nic se mnou nedělá,“ dodá na vysvětlenou a svým způsobem jsem to chápala. Když jsem byla na střední, dělala jsem letní brigádu ve svém oblíbeném fastfoodu a za léto si to jídlo tak zprotivila, že od té doby už jsem ho nechtěla a nijak mě nelákalo. Bylo to…podobné. Neřest jako neřest.

„Přijde ti, že někdo z nich trpí?“ zeptá se tentokrát on, lehce arogantním tónem v hlasu. Rozhlédla jsem se po obrazovkách a naprosto chápala jeho záměr otázky. Samozřejmě, že nikdo z nich netrpěl. Všichni si užívali. Možná, že ty holky, které zaměstnával si to užívaly ještě víc. Ještě aby ne, když měly za to tolik peněz!

„Ne, nikdo netrpí,“ odpovím po chvilce.

„Přijde ti ta jejich práce něčím špatná? Opovrhující?“ zase ten jeho tón. Ačkoli jsem si o tom stále myslela své a viděla na obrazovkách pravý opak, zamručela jsem pouze, že ne.

„Prodávám sex, uspokojení a krásu okamžiku v jednom. Chráním ty holky do jednoho a nikdy bych nedovolil, aby se jim něco stalo. Platím jim dost štědře na to, aby byly obě strany spokojené a zákazníci se stále vracejí. Je to práce jako každá jiná, jen samozřejmě není pro každého,“ pronese tak zvláštním tónem hlasu, který jsem nemohla identifikovat a všimla si, že z černého pokoje už zmizel ten zběsile šukající pár a vystřídala je mírně oplácaná žena, která šlapala podpatkem chlapovi po koulích. No to mě poser…

„Přináším uspokojení a chtíč v krásném drahém balíčku a nikdo, věř mi, nikdy nikdo, nebyl nespokojený,“ dodá a už jsem v tom zase slyšela tu jeho samolibost a sebevědomí.

„Aha, jasně, dobrý chápu to. Ale furt nechápu, proč mi to ukazuješ, proč tak zatvrzele trváš na tom, abych tohle viděla,“ odvětím mírně hořce a jeho odpověď v tom, že mě chce vzít na tu debilní večeři mi nestačila. Opravdu chtěl podstoupit tohle všechno, jen kvůli tomu, aby mě vzal na večeři?!

„Prostě chci být s tebou znova,“ odpoví tak prostě, jako kdyby to mělo vyřešit všechny problémy světa. Odhodlání jeho slov mnou doslova rezonovala. Neříkám, potěšila mě, přesto ta zvednutá stopka tam stále byla.

„Můžeš mít každou ženu, na kterou bys ukázal. Všechny tyhle holky by byly tvé, teda jestli už nebyly,“ utrousím sarkasticky, „A chceš mě?! Jenom kvůli tomu, že já odmítám tebe! Jde o tvé debilní ego, o nic jiného!“ syknu mírně podrážděně a už mi začínalo být nepříjemné v jaké jsem se nacházela situaci. Odložila jsem horlivě dopitou skleničku a postavila se z křesla. Ryan se na mě úsečně podíval a též vstal, jako kdyby mi chtěl oponovat. Zastavila jsem ho prudkým gestem ruky a využila proti němu jeho vlastní aroganci, která z něj vyzařovala.

„PROSTĚ NE!“ procedím přísně a zpražila ho svým neústupným pohledem. Obešla jsem židli a dala se na úprk, kdy jsem slyšela prudké odstrčení židle a zahození mikroportu na stůl. Jeho kroky mě v tu ránu dohnaly, až mě chytl za předloktí a otočil prudce k sobě. Zasyčela jsem pod jeho stiskem, kterým mě svým zhýralým způsobem i vzrušil. Do háje…co je to se mnou?!

Ryan si mě k sobě natiskne, až se mi bradavky postavily a třely se do krajky podprsenky. Cítila jsem jeho přerývavý dech ve své tváři, když se nade mnou napřímil.

„Proč si to odpíráš? To, co je zcela očividné?! Vidím, jak tvé tělo na mě reaguje!“ zamručí ta slova, tak potutelně a jeho autorita z něj přímo sálala. Už mě zase měl ve své moci a já si nebyla jistá, zda mu zvládnu znova oponovat.

„Nemá to smysl,“ procedím varovně skrz zuby a on se na mě udiveně podívá. Jeho obočí vystřelilo vzhůru a v očích se zračilo mírné pobavení.

„V čem to přesně má dávat smysl?“ nechápe, přičemž jeho tělo se na mě tisklo v určitém tření, které mě jisto jistě obíraly o všechny zábrany.

„Jsem tu jen na několik dní,“ vydechnu zmoženě a musela přivřít oči, když jsem cítila, jak mě volnou rukou hladil na rozpálené kůži pod sakem na zádech.

„Tak si těch několik dní zpříjemníme,“ vyzve mě slovy a už se natahoval, že mě políbí na krk, ale snažila jsem se mu uhnout. Jeho sevření a postoj, však byly pevné, tudíž mě držel jak v šachu. Jeho horké rty se nasály na mou kůži na krku a ze mě vyšel vzdech, plný úděsu, jak moc mě to vzrušilo.

„Nebudu tu s tebou šukat, když si tu ošukal celý klub,“ zavrčím znechuceně a snažila se přesto vymámit z jeho sevření, kdy mi ruku, za kterou mě držel, překroutil za záda a tou druhou bojoval s tou mou, která se zuby nehty bránila, aby nepadla též do jeho dlaně. Ryana to bavilo a svým způsobem přivádělo k netrpělivosti, že jsem se mu zcela nepoddala. Jistě si plánoval, jak mu tu padnu na kolena, vykouřím mu a pak mě ošuká na tom stole. Zmítala jsem se pod jeho sevřením, čímž jsem se o něj ještě víc třela a cítila jeho vzrušení v kalhotách. Podařilo se mu mě zcela zpacifikovat, až jsem měla obě ruce za zády a pevně mě držel jednou rukou. Volnou rukou mi putoval po saku přes prso, kdy se mi dech zúžil a já se snažila potlačit tu vlnu vzrušení.

„No tak budu s tebou tady dělat něco, co jsem tady ještě s žádnou ženou nedělal,“ zvolá zamyšleně, přičemž ze mě nespouštěl oči.

„Jo a co?! Budeme si povídat?!“ syčím jízlivě na toho sebejistého hajzla, který se ďábelsky zubil a nakláněl se ke mně. Bála jsem se a zároveň byla napnutá vzrušením, co bude následovat. Sehnul se ke mně a zprudka mě políbil. Snažila jsem se mu pusou uhnout, ale jazyk se mi ostře vtěsnal mezi rty a zaútočil na mě hlubokým polibkem. Zasténala jsem, kdy mě ještě pevněji sevřel v ruce, až to mírně zabolelo. Drtil mi kosti, má kůže pod jeho stiskem rudla, a přesto jsem cítila určité vzplanutí ve svém klíně. Volnou rukou mě vzal lehce pod krkem a našteloval si mě tak, aby mě dál mohl líbat. Jeho líbání bylo horlivé, přímo útočné a zbavující mě všeho chápání. Snažila jsem se neodolat jeho hladovým rtům, přesto jsem se neudržela a šla mu s líbáním naproti. Slyšela jsem jeho hrdelní smích, kdy si byl jistý, že mě právě dostal a já za to sebe samu nesnášela. Jeho ruka přešla z mého krku do vlasů, až mě zatáhl za culík. Vzrušeně jsem vyjekla, jak mě to zabolelo a vzrušivě zabolelo, přesto mě to nedonutilo se odtáhnout od jeho rtů. Zopakoval to ještě třikrát, jako kdyby mě tím chtěl dráždit, až se nakonec odtáhl.

Sotva jsem popadala dech, stejně jako on. Pustil mé ruce a já zavrávorala dva kroky od něj. Naprosto mě vykolejil. Vzhlédla jsem na něj, v jeho očích planul žár, a to odhodilo veškeré mé zábrany vůči němu. Do prdele práce…ten chlap…bude moje smrt.