Sex v Římě IV.

"V oblasti sexu není hrdinů. Každý dělá co může!" - Brigitte Bardot

 

4.kapitola

Zas a znova

 

Těmi dvěma krátkými kroky, kterými jsem se od něj vrátila, jsem udělala jeden dlouhý krok a mezeru mezi námi zase zkrátila. Horlivě jsem se přitiskla na jeho rty a přejela mu dlaněmi po látce jeho košile. Jeho hruď byla horká, ne-li rozpálená a mé smysly by jako kdyby zbystřily. Mozek se mi odkrvil a já prahla po jediném, aby si mě vzal tady a teď, stejně jako to nekonečno žen přede mnou. Přejela jsem mu jednou dlaní po bouli na kalhotách, kdy však vzal mou rukou a odvrátil ji pryč. Vzápětí se ode mě odtáhl i rty a já nechápala ten náhlý odpor z jeho strany.

„Půjdeme na tu večeři,“ konstatuje zadýchaně. Asi se snažil znít neoblomně, možná to měl být další příkaz, ačkoli v jeho očích bylo zcela jasné, že to chce tady a teď.

„Teď chceš jít na večeři?!“ zaúpím žalostně a natiskla se na něj svými prsy. Zaklonil hlavu, jako kdyby to potřeboval rozdýchat a já ho líbala přes tenkou látku na hrudi. Voněl tak omamně. Mé ruce po něm putovaly, jeho svaly se pod mým dotykem napínaly. Třela jsem se o jeho bouli v kalhotách a přitom cítila, jak mám vlhké kalhotky. Jo chlapče, vypustil si chtivou ženu z pomyslné ďábelské krabičky. Já to prostě chtěla, o to víc, když jsem věděla, jak moc dobrý to bude.

Znova jsem mu přejela, tentokrát oběma dlaněmi, přes penis a promnula jeho délku. Ryan hrdelně vydechl a já zvlhla snad ještě víc po tom jeho zvuku. Znova však vzal mé ruce a odvrátil je od svého klína. Pevně mě chytil za ruce a významně se na mě podíval.

„Jdeme. Na. Tu. Večeři,“ tentokrát to byl jasný příkaz, kdy jsem se ještě ani nestihla vrátit do reality a už mě táhl ke dveřím. Na poslední chvíli jsem se vrátila pro svou kabelku, která ležela na zemi, jak jsem ji pustila, kdy ani nevím jak a kdy a už jsem se vrátila zpátky do jeho natáhnuté ruky. Propletl si své prsty s mými a mě to přišlo děsně důvěrné. Intimní.

Pro něj to byl pouhý manévr, jak dosáhnout svého, stejně jako s tím, že mě políbil jako první.

Vědomí toho, že jsem byla první žena, kterou líbal v této kanceláři, byl dobrý pocit. Pokud nelhal. Ale…zase jsem odtušila už z minule, že on se úplně nerad líbal.

Ani nevím jak, pořád jsem měla přes oči chtivé mračno, posadil mě do jeho auta a vzápětí už jsme vyjížděli ze soukromého parkoviště. Napsala jsem rychlou zprávu Stelle, že jedu s Ryanem na večeři a že nevím, kdy se vrátím. Věděla jsem, že si mě za to bude strašně dobírat, ale v tuhle chvíli mi to bylo jedno. To…bude…až…zítra!

Ryan celou cestu mlčel, stejně jako já, kdy jsem se snažila uklidnit a vrátit svůj mozek do normálního standartního užití. Naschvál jsem mu nastavila koleno, aby mi tam zase položil svou dlaň, ale zřejmě ho mé koleno zahalené v kalhotách tolik nezajímalo, protože své ruce držel na volantu nebo řadící páce. Byla jsem napnutá, sexuchtivá a maličko frustrovaná.

 

Ryan zaparkoval po deseti minutách v potemnělé uličce a pomohl mi vystoupit. V podpatcích jsem zavrávorala na hrbolaté kamenité cestě, když mě pevně chytl za ruku, a aniž by něco řekl, opět kráčel krok přede mnou a táhl dál uličkou. Vyšli jsme do malého dvora, kdy přímo naproti nám byla malá zapadlá restaurace se dvěma stoly venku, které byly plné lidí. Přešli jsme dovnitř, kde to neskutečně vonělo a hrála tam příjemná italská hudba. Prošli jsme kolem baru, kde Ryan mávl po muži za barem a ten ho zvučně pozdravil. Zašli jsme až do pozadí restaurace, kde byl v rohu poslední volný stůl, prostřený pro dva s bílým volánovým ubrusem. Ryan mi galantně odsunul židli, na kterou jsem se posadila a on se hned posadil naproti mně. Rozepnul si sako a jeho tvář vypadala už o něco uvolněněji. Ihned k nám přistoupil číšník a spustil rychlou italštinou na Ryana. Ten jen přikyvoval, pak mu něco pokynul, a aniž by nahlédl do menu, zřejmě nám objednal. Zapomněla jsem…že jsem nesvéprávná a nemám právo se vyjadřovat.

Narovnal se v židli a podíval se na mě. Počastoval mě mírným úsměvem a já mu ho oplatila. Začínalo to být trochu divný, a tak jsem chtěla opustit od té trapné chvíle mezi námi dvěma.

„Ty nejsi rozený Ital, že?“ zeptám se na první otázku co mě napadla. Ryan mírně povytáhl obočí a zdál se být tou otázkou mírně zaskočený.

„Ne, to nejsem,“ odpověděl krátce.

„Myslela jsem si to,“ přikývnu s úšklebkem.

„Narodil jsem se v Americe. Můj táta je Američan a máma Italka. Po pár letech jsme se přistěhovali sem do Říma,“ obeznámí mě monotónním tónem, jako kdyby mu bylo nepříjemné poodhalovat jeho osobní věci.

„Slyším ve tvém hlase americkou angličtinu, proto jsem si to myslela,“ utrousím vysvětlením a odkloním se od stolu, když nám číšník zrovna přinesl džbán vody a taky láhev červeného vína. Nalije nám vodu i víno a s úsměvem odejde. Chopili jsme se s Ryanem vína a přiťukli si.

„Co jsem přijela do Říma, jenom piju. Každý den!“ přiznám bezostyšně a sama se tomu zasměju. Ryan se uchechtl.

„Tím se nemůžeš zabývat a jen si to prostě užít. Víš, co říkáme my Italové?“ zadívá se na mě důležitě.

„Něco jako, že víno a ženy nepočítáte?!“ zeptám se trefně, protože už jsem o tom slyšela.

„Věk, milenci a skleničky vína se nepočítají,“ odpoví. Uznale přikývnu.

„Držíš se toho, co?!“ neodolám si nerýpnout. Ryana se to nijak zvlášť nedotklo, naopak se ďábelsky usmál.

„Kolik si měl žen?“ zajímá mě. Nebo možná asi raději nezajímalo…jo! Zajímalo!

„Fakt to chceš vědět?“ zasměje se a napil se vína.

„Ne, ale nedá mi to nevědět,“ ušklíbnu se. Byla jsem zapřisáhlá, že ho soudit nebudu.

„Popravdě, jsem to nikdy přesně nepočítal a nevedl si deníčky se jmény,“ vydechne Ryan a naschvál mě napínal, „Ale kolem stovky to pravé číslo bude,“ dodá bez jediného ostychu.

„Jakože 199?!“ znova si rýpnu, abych zakryla své zděšení. Ryan na mě upřel ty své čokoládové oči a já už věděla, co to znamená. Můj uštěpačný tón a rýpání v něm evokovalo dominanci. A určitě mě chtěl patřičně potrestat. Mírně zakroutil spodní čelistí, jako kdyby se snažil ovládat a svěsil ramena.

„A kolik ty? Kolik si měla mužů?“ přetočí otázku na mě se zájmem v očích.

„No, já si žádné deníčky taky nevedla, ale dokážu to spočítat na všech prstech,“ odpovím bezostyšně, aniž bych se za to nízké číslo musela stydět, stejně jako on se nestyděl za to své vysoké. Ryan na mě vykulil oči.

„Cože? Jako fakt?!“ poprvé jsem viděla v jeho očích úděs. Nebo zmatení. Nevím, co to bylo, ale mírně mě to rozhodilo.

„JO,“ hlesnu rázně a napila se vína.

„Nechápej mě špatně, jen jsem zaskočený. Holka jako ty, a tak málo mužů?“ pronesl to tak, jako kdyby se divil vlastním slovům.

„Málo?“ zasměju se hořce, „Víc jak polovina z toho byly delší vztahy. Nikdy jsem s nikým nespala jen na jednu noc a už vůbec ne s naprostým cizincem,“ připomenu mu rázným tónem.

„To chápu,“ přitaká, i když jsem měla dojem, že to nechápal.

„Ty nejsi na vázání se s ženami viď? Určitě si neměl dlouhodobý vztah,“ prokouknu ho, i když to nebylo vůbec těžké.

„Měl jsem pár vztahů,“ přizná bezprostředně a máchl rukou tak, až jeho zlaté hodinky ťukly o stůl, „Ale nikdy to nevydrželo, ať už z mnoha důvodu. Ten největší důvod byl vždycky má práce,“ dodá na vysvětlenou. No světě div se, která žena by stoprocentně věřila muži, který pracuje v bordelu a je pasák!

„Tak tomu naprosto rozumím, základem vztahu je důvěra,“ odvětím důležitě.

„No, a proto se nevážu a těm ženám rovnou říkám, o co mi jde. Netahám je za nos, jsem upřímný,“ hájí se s jakousi pokorou.

„Takže nikdy do toho netaháš emoce, nebo city?“ zajímá mě.

„Ne, je to jedno z mých pravidel,“ odvětí tajuplně. No málem bych zapomněla na jeho pravidla!

„Pověz mi o těch tvých pravidlech,“ vyzvu ho mírně jízlivě. Ryan nakrčí obočí a ušklíbl se mému tónu. Jooooo, ten mi to ještě spočítá!

„Nevážu se, neoplývám city, nezahrnuji ženy dárky, nedávám jim šanci se do mě zamilovat, chci po nich, aby se mi zcela poddaly, vyžaduji poslušnost a taky upřímnou komunikaci, když je to na někoho moc, musí si umět říct, abychom si vzájemně neublížili. Myslím fyzicky,“ pronášel to s takovým poklidným chladem, který ve mně vyvolávalo mravenčení.

„Taky se ženy nepřespávám přes noc a nelíbám je!“ dodá důležitě a mě to donutilo se usmát.

„Oh, tys kvůli mně porušil svá vlastní pravidla?!“ popíchnu ho potutelně a na hrudi mě zahřálo.

„Už to tak bude,“ pomlaskne si hořce, a přeci jen to zakončil úsměvem.

„Hmmm, to je tak milý,“ dobírám si ho další dávkou sarkasmu, „No a jak si to představuješ dál, po dobu těch posledních dní, co nám zbývají? Budu holka na zavolání?“ neodolám pokračovat ve vybraném tónu. Ryan měl tvář napjatou, přesto mu v obličeji hrál pobavený výraz. Možná ho i ta dobývací hra bavila, těžko říct, ale byla jsem si jistá, že nebyl zvyklý na sálo dlouhé přemlouvání žen. Ani u mě to neměl těžké…Hm!

„To záleží čistě na tobě,“ odvětí potemnělým tónem, který ve mně zanechal stopy chvění v klíně.

„Na čem přesně?“ zajímá mě, i když tuším o co tu jde.

„Zda se mi zcela podvolíš,“ odpoví hned, přičemž se ty jeho čokoládové oči zabodnou do těch mých a následně, velmi pomalu s nimi přejde ke rtům, krku a do dekoltu, kam se mu oči zatoulaly.

„A můžeme se přitom domluvit na nějakých pravidlech, které chci mít i já?“ nadhodím otázku, kterou možná nečekal.

„Tím, že se mi zcela podvolíš, budeš tolerovat a řídit se pouze mými pravidly,“ oponuje mi důležitě.

„Tomu rozumím, ale furt mám nějaké hranice,“ obořím se do něj.

„Ano hranice, to je o něčem jiném, rád si promluvím o tvých i mých hranicích,“ snažil se úpěnlivě vést naši konverzaci a mě neuvěřitelně bavilo si ho dobírat a mít rádoby navrch.

„Fajn, tak si o nich promluvíme teď, ať v tom máme jasno,“ rozhodnu pevným tónem, kdy se Ryanův pohled zúží a vyzývavě si olízl spodní ret, jen tak decentně. Malinko. Aby mě to rozptýlilo.

„Teď? Budeme mít jídlo,“ ohlédne se krátkým pohledem na číšníka, který se k nám už řídil s dvěma velkými bílými talíři s jídlem.

„Ráda si povídám u jídla, ty ne?“ nakrčím vyzývavě obočí a pousmála se na něj. On se tomu pouze uchechtl a poděkoval číšníkovi za přinesené jídlo. Shlédla jsem na plný talíř špaget s rajčatovou omáčkou a několika kuličkami masa. Jídlo vonělo po bylinkách a já najednou pocítila neskutečný hlad. Porce těstovin však byla tak pro dva lidi a já neměla sebemenší šanci to sníst. Popřáli jsme si dobrou chuť a pustili jsme se do jídla. Když jsem si dala první sousto do úst, málem jsem se roztekla blahem. Ačkoli to vypadaly jako obyčejné těstoviny s rajčatovou omáčkou, ta chuť byla naprosto vynikající. Jedla jsem a ani nedutala.

„Myslel jsem, že si chceš u jídla povídat,“ pronese Ryan, kdy mě svými slovy odpoutal od toho plného talíře jídla pro Bohy. Zvedla jsem na něj zrak a zadívala se do jeho pobavené tváře. V očích mu tančily rarášci a zřejmě byl schopný pokračovat v naší dobírající se hře.

„Hmmmm, jistě,“ zamručím a sáhnu po ubrousku. Slušně jsem si do něj utřela rty a sáhla po vínu. Zapila jsem to několika doušky červeného vína a pak se podívala na Ryana, který se jídla dotknul jen tak zlehka. Ne jako já…něco jako bagr.

„Mé hranice jsou následující,“ nadechnu se důležitě a narovnám se v zádech, „Po tu dobu, co spolu budeme spát, nebudeš spát s žádnou jinou,“ vyjednám si první požadavek ala hranici pro mě.

„Dobře,“ přikývne souhlasně, aniž by se nad tím nějak dlouze zamýšlel, což jsem úplně nečekala.

„Přikazovat mi můžeš jen v posteli!“ ukážu na něj důležitě prstem a použiju podobný tón, který mluví on při normálním užití. Ryanův koutek úst mírně povyskočil, a následně to souhlasně odkývnul. 

„Nechci překročit tu hranici násilí. Že mě budeš bít. Něco samozřejmě je lehké plácání rukou, nebo bičíkem, ale žádné velké násilnosti, na to fakt nejsem,“ vyslovím další požadavek a Ryan zvedl zvědavě hlavu, jako kdyby ho najednou naše konverzace zajímala o něco víc.

„Nikdy bych ti neudělal něco, co bys sama nechtěla,“ pronese důležitě, za což jsem byla ráda, „Ale jak už jsem říkal, je to o komunikaci. Musíš mi to všechno říkat. Když tě to bude bolet, musíš mi to říct. Můj požadavek.“

„Dobrá,“ přikývnu a zhurta naberu vzduch do plic, „A taky nechci anál!“ vyslovím další svou hranici bezostyšně, ačkoli jsem cítila, že rudnu až na zadku. Ryanovo obočí vyletělo vzhůru a přísahám bohu, že jeho zorničky potemněly. Jako kdybych řekla nějaké kouzelné slovo a přede mnou najednou seděl opět ten nebezpečný muž z našeho prvního večera.

„Určitě?!“ zeptá se povýšeným tónem.

„JO, nebere mě to,“ pokrčím rameny laxně, přičemž jsem neměla sebemenší ponětí o čem mluvím, že jo…Hmmm hmmm! Ale určitě jsem nemínila nabídnout Ryanovi svůj nebohý zadek na podnose. To už bych nemusela rozchodit.

„A už si ho opravdu zkoušela?“ změří si mě podezřelými oči, přesto se mu ústa zkroutila v nezbedný úsměv.

„Tak jenom trochu, okrajově,“ přiznám váhavě a musela se napít znova vína.

„Takže nevíš, jaký z toho může být opravdový požitek,“ napije se též, jako kdyby mu z toho vyschlo v krku, ale jediný, komu tu vyschlo v krku a v kalhotkách měl vlhko, jsem byla já!

„Nevím,“ přiznám a cítila ten žár z mých tváří.

„No a co sprostá slova? Vadí ti, když mluvím sprostě?“ změní najednou téma a já se rychle zamyslím, kdy jsem ho mohla slyšet mluvit sprostě, protože převážnou většinu času mluví velice spořádaně a slušně.

„Nevadí mi sprostá slova, sama jsem sprostá, ale nesmíš mi nadávat třeba do děvek, to by se mi asi nelíbilo,“ odvětím a on se tomu zasmál. Tak opravdově, jako kdybych ho svou poznámkou opravdu rozesmála. Fascinovaně jsem na něj pohlížela a přála se utopit v tom víně. Nebo v jeho úsměvu.

Navrátila jsem se raději k nedojedenému jídlu a na vidličku nabodla několik těstovin. Vložila jsem je opatrně do úst a vyžívala se zase v té božské chuti.

„Nějaké další tvé hranice?“ zeptá se po chvilce, kdy se konečně pustil do jídla on. Vypadal najednou o něco uvolněněji, ne tak strojeně s tou svojí maskou rádoby mafiána. Sexuálního mafiána!

„Ani ne tak hranice, jako požadavek,“ napadne mě ještě a Ryan mě vyzval pohledem pokračovat, „Ráda bych si i povídala, jako o normálních věcech. Aby to nebylo jen o tom, že se pozdravíme a rovnou na to vlítneme, pak mě vyprovodíš ze dveří a tím to skončí. Nechci po tobě žádné dlouhé rozhovory, ale taky v tom nechci ten trapnej chlad, který v tom cítím, chápeš to? Rozumíš mi?“ zahrnu ho rychlými slovy a málem se ztratila v tom, co jsem tím vlastně chtěla říct. Samozřejmě vyhlídka nejlepšího sexu s ním, byla dost než lákavá, ale úplně se mi nelíbilo to vědomí, že tím naše komunikace skončí. Nechtěla jsem v tom hledat něco víc, ale taky jsem si přála to mít takové…na pohodu.

„JO, asi tě chápu,“ odpoví trochu zamyšleně, jako kdyby přemítal nad mými slovy, „V tom případě, ti musím říct i svůj požadavek, nebo hranici. Vlastně obojí,“ dodá záhadným tónem, což mě přiměje se odvrátit od talíře s jídlem.

„Povídej,“ vyzvu ho mezi jeho úpěnlivým mlčením a natahování odpovědi.

„Nezamiluj se do mě!“ příkaz tak čistý, jako záblesk na černém nebi. Přímo úsečný, jasný a zcela pochopitelný. Měla jsem strašné nutkání se tomu zasmát, té jeho nabubřelosti a sebejistotě, ale spolkla jsem úsměv a přikývla.

„Ne Ryane, TY se nezamiluj do mě,“ mrknu na něj s přehršel sebejistoty, kterou jsem neměla, a i když jsem to myslela spíše ze srandy, on zakroutil hlavou.

„Nezamiluju!“ jeho příslib byl…zvláštní. Vyvolal mi divný pocit na hrudi.

„Dobře…“ hlesnu a odvrátila se finálně od jídla. Utřela jsem si ústa do ubrousku a odložila ho na talíř k příborům. Upila jsem ze svého vína, kdy jsem měla skoro na dně a podívala se na Ryana, který zrovna dopíjel svou skleničku vína. Odložil ji elegantním způsobem a podíval se na mě.

„Tak co, půjdeme ke mně?“ zeptá se. Zachvěla jsem se z toho chtíče, který mi tiše probublával v krvi. Na to jsem se těšila!

 

 

Cesta k němu domů byla rychlá, přímočará, s jasným cílem. Celou cestu jsme nemluvili, ani když jsme zaparkovali a přešli k výtahu. Do jeho bytu jsme vstoupili též v tichosti a Ryan rozsvítil pouhé stolní lampy, které dávaly jeho bytu velmi příjemné tlumené světlo. Odložila jsem kabelku na stolek, kdy mi tu kabelku záhy vzal a odnášel ji do ložnice. Zasmála jsem se té jeho umanutosti a šla za ním. Mé podpatky klapaly o jeho podlahu a má nadrženost stoupala. Doufala jsem, že mi dneska předvede něco dalšího a minimálně tak stejně dobrého, jako včera. Byla jsem nabytá chtíčem a jasným očekáváním.

Ryan odložil mou kabelku k nočnímu stolku u postele a pak se otočil. Začal se pomalu vysvlékat ze saka a já naproti němu jen stála a pozorovala ho. Dychtivě jsme na sebe pohlíželi. Prohlížel si mě, pomalu, chtivě přejížděl těmi svými oči po těle, které bylo víceméně zahalené. Když si Ryan odložil sako a košili, přenesl obojí do šatny a dál mě napínal.

Vzduch byl těžký, hutný, sexuálně napjatý.

Sošně jsem tam sála jak vytesaná do skály a čekala co bude.

Čekala jsem na jeho příkaz a myslela jen na to podvolení, které bylo pro něj tak důležité. Ryan se vrátil z šatny a byl jen v černých boxerkách. Můj pohled mu hned přešel do klína, kde se mu látka obklopila podél celé jeho délky. Zadržela jsem to hrdelní zamručení, které ze mě nekontrolovatelně šlo. Spolkla jsem to i s těmi zbíhající se slinami.

„Běž do koupelny, hned, rozpusť si vlasy a počkej na mě ve sprše,“ příkaz, po kterém mi naběhla husí kůže. Hned jsem se otočila na podpatku a kráčela rychlým krokem, div jsem neutíkala, do koupelny. Rozsvítila jsem, vyzula se z bot, které jsem pečlivě srovnala po straně dveří. Vysvlékla jsem se z oblečení a úhledně ho srovnala na prádelník. Normálně bych to ze sebe strhala a neřešila to…ale Ryan, asi by mi za to vynadal. Nebo, že bych…

Vklouzla jsem nahá do sprchy, spustila proud horké vody a rozpustila si vlasy z culíku. Prohrábla jsem si vlasy a nechala je spadnout mi podél ramen. Jak jsem byla napjatá očekáváním, teď už jsem pomalu praskala. Rychle jsem se celá namočila, včetně vlasů a v tu chvíli kdy jsem se už nedočkavě otáčela, vkročil do sprchy Ryan. Zcela nahý s neoblomným pohledem. Jeho oči byly jako magnet, tudíž jeho ztopořený penis mě v tu chvíli nezajímal. I když se mi snažilo jedno oko sjet z dráhy.

Ryan ke mně přistoupil a pohlížel na mě ze své výšky. Žár z jeho těla byl neskutečný, a to se mě ani ještě nedotýkal. Už jsem pociťovala silné nutkání se na něj vrhnout, ale promluvil.

„Pamatuješ si na všechny má pravidla?“

„Ano,“ odpovím, aniž bych věděla, na co se mě ptá.

„Uděláš všechno, co ti řeknu?“ jeho těžký hlas se odrážel od stěn sprchy a mě už bylo krajní horko. Hořela jsem!

„Ano,“ vydechnu přerývavě.

„Musíme se domluvit na slově, které bude stopkou pro nás oba,“ pravil, stále stál nehnutě jako socha a já byla na pokraji svého sebeovládání.

„Jednoduché stop bude stačit, ne?“ slyšela jsem sama sebe, jak moc zoufale už jsem zněla a on se tomu pousmál. Bože, ten jeho ďábelský úsměv. Vztáhla jsem ruce a přejela mu dlaněmi poté jeho horké pokožce na hrudi. Ty svaly byly magnetem pro mé ruce a já zbožně vydechla.

„Stop,“ řekne rázně, až jsem nadskočila. Zmateně jsem na něj pohlédla a dlaně stáhla z jeho svalů. „Zkouším, jestli na to opravdu uslyšíš,“ prohodí tak nedbale, provokativně a já se ušklíbla.

Už jsem se nadechovala, že něco řeknu, kdy se však na mě nalepil svým horkým tělem a políbil mě.

Zběsile mě líbal ačkoli říkal, že se nelíbá, tak jeho rty líbaly tak naprosto úžasně, že jsem nechápala proč tohle někomu upírá. Natiskl mě na chladné kachličky, až jsem se prohnula v zádech a zavadila o jeho připravený klín. Nemohla jsem popadnout dech z toho jeho útočení na mé rty. Jazykem zkušeně kmital kolem toho mého a já prahla po tom, aby mi jím to dělal přesně takhle dole. Zcela jsem se mu odevzdala a přála si pouhé…aby mě vyšukal jako posledně.

-

Zmoženě jsem ležela v posteli, popadala dech a mé srdce stále zběsile tlouklo. Slyšela jsem Ryanovo pravidelné oddychování, ve stejném tempu. Cítila jsem se naprosto neskutečně a byla si jistá, že tenhle sex předčil ty z naší první noci. Bylo až neskutečný, jak moc byl vnímavý. Jak jsem se mu plně odevzdala, dělal naprosto vše, abych toho rozhodnutí nelitovala a já sakra nelitovala. Sakra…ta blaženost a uspokojení mě nepřejde ani za dva týdny!

„Jestli chceš, můžeš tu přespat,“ prolomí ticho Ryan a já se na něj zmateně ohlédla.

„Já myslela, že to nechceš, že je to tvé pravidlo,“ prohodím unaveně, přesto jsem byla ráda, že to navrhl. Nemohla jsem se ani hnout a byla jsem fakt unavená.

„Jo a těch spousta dalších,“ pronese tak ledabyle a vzepře se v lokti. Jeho pohled se do mě zabodl a líbezně přejel pohledem po mém nahém těle, „Nechci si odepřít zbývající čas a rozdat si to s tebou hned ráno,“ dodá potutelně. No ovšem.

„Jsem ráda, žes mi to navrhl, protože se nemám k tomu vstávat, jsem hotová,“ přiznám s mírným úsměvem a promnula si rozpálený obličej.

„A to jsem s tebou ještě neskončil, holčičko,“ zamručí Ryan a vzepřel se v rukou. Slezl z postele a stahoval si kondom.

„Neskončil?“ zaúpím vystrašeně a zároveň vzrušeně.

Ať si se mnou dělá, co chce, jsem jeho!

-

V noci jsem se vzbudila, protože se mi zdál sen, že padám, a to cuknutí rezonovalo celým mým tělem. Rozšířila jsem oči a snažila se zorientovat ve tmě. Uvědomila jsem si svou přítomnost v Ryanově posteli a ohlédla se za sebe. Nahmátla jsem rukou pomalu po jeho polovině, ale on nikde nebyl. Otočila jsem se k nočnímu stolku, kde jsem měl mobil a podívala se na hodiny. Bylo půl páté ráno. Zvedla jsem se do plného probuzení a podívala se do zahaleného okna, kdy přes závěsy bylo vidět, že se rozednívá. Zvědavost mi nedala, a tak jsem vstala z postele. Bosky a potichu jsem se vyplížila z ložnice, kdy byly dveře otevřené. Zastavila jsem se mezi dveřmi, protože jsem měla přímý výhled na velký gauč, na kterém spal Ryan. Svolil se k mému přespání, ale ne k tomu společnému. Ve finále to bylo tak stejně i tu naší první noc. Spal odděleně.

Nohy se mi rozešly dál a neslyšně přešly až k němu. Stála jsem nad jeho spící postavou zahalené tenkou dekou. Ačkoli bytem se kradlo pouhé brzké rozednění, i tak jsem viděla jeho pokojnou uvolněnou tvář. Klekla jsem si k němu, přičemž mi v koleni tak šíleně luplo, že ho to hned vzbudilo. Zmateně na mě pohlížel a já se cítila jak přistižená. Už jsem se chtěla zvednout a zase raději odejít, aby mohl pokračovat ve spánku, ale čapnul mě za ruku a stáhl k němu na gauč. Vzal mi mou vlastní dlaň a narval si ji do klína, kde měl ranní erekci.

„Zdálo se mi o tobě,“ šeptne mi do ucha, čímž se mi napjaly všechny svaly a kůže, „Jak si ho bereš do té své drzé pusiny, takže co kdybys to i do končila, hm?!“

Zalapala jsem po dechu, a i když jeho slova zněla jako měkce podaná otázka, byl to podnětný příkaz a já neváhala. Přesunula jsem se pozadu k jeho klínu a stáhla z něj deku. Uvelebila jsem se do pohodlné pozice a vzala jeho penis do rukou. Promnula jsem mu dlaní po celé tvrdé délce a ohromeně pohlížela na ten úžasný sval. V rukách mi zapulzoval chtíčem, a tak jsem se pustila do práce. Olízla jsem ho několikrát po celé délce, abych si ho připravila a následně si ho vzala do pusy. Vzít si ho celého bylo najednou nemožné a měla jsem s tím značným problém, aniž bych se nezačala dávit. Nic však neříkal, pouze klidně oddychoval a pozoroval každý můj pohyb. Dráždila jsem ho na špičce, hrála si s ním a líbilo se mi, když jsem slyšela to jeho líbezné zavrčení. Bože…ten zvuk…

Ten zvuk mě popohnal v tom ho neúprosně uspokojovat pusou, sát ho, decentně kousat a jazykem zlobit, přesně tak jak se mu to líbilo. Celé jeho tělo se napínalo víc a víc a když už jsem si myslela, že se udělá řekl STOP.

Zastavila jsem se ve veškerém pohybu a odvrátila rty od té hutné svalové trubky, která mi pulzovala v dlani. Ryan rozdýchával zřejmě orgasmus, který měl na pokraji a po několika vteřinách se mi zakroutil pod rukama. Upíral si orgasmus zcela naschvál a mínil si ho prodlužovat, dokud bude schopen to zvládnout. Ve mně to vyvolalo jakousi touho to z něj vymámit tak či tak, a tak se pustila za honbou to z něj vymámit dřív, než sám bude chtít. Nasliněnými rty jsem ho začala zase dráždit po celé délce, přidávala na intenzitě a druhou rukou ho masírovala. Zase se celý napínal a já byla připravená reagovat na jeho další stopku. Ani jsem se nenadála a drsná stopka zazněla obývákem, já ho ovšem neuposlechla, a ještě přidala na svých rtech, který mu přejížděly přes žalud jeho ptáka.

„Řekl jsem stop!“ zavrčí důrazně Ryan a snažil se vyvléknout z mých rtů, ale neměl šanci. Slyšela jsem, jak zalapal po dechu, kdy mi vzápětí jeho sperma vystříklo do pusy. Ve svalové křeči se pode mnou několikrát silně promnul, dlouze vydechl a pak se po mně podíval ostrým výrazem. Odvrátila jsem se z jeho klína zrovna v tu samou chvíli, kdy se narovnal do sedu a následně vstal.

Hrubě mě chytl za ruku a už mě táhl do ložnice.

Byla jsem celá napjatá v očekávání, jaký si pro mě nachystal trest. Viděla jsem na něm, jak je vyloženě nasraný, že jsem ho neposlechla. Nebyl na to zvyklý, stejně jako já na to, že mi někdo poroučí. Ač jsem se mu v noci zcela podvolila, byl nově nabytý den a já mínila probádat neznámé území. Trest.

„Doprostřed postele, na všechny čtyři!“ příkaz doslova zahřměl, kdy pustil mou ruku u postele a někam odešel. Odtáhla jsem deku, aby nepřekážela a nahá zaujala postavení na všech čtyřech, přesně jak si přál a přikázal. Ryan se ráznými kroky vrátil do ložnice a matrace se za mnou prohnula.

„Budeš počítat nahlas! Je to jasný?!“

„Ano,“ vydechnu.

„Ano, co?!“ procedí skrz zuby.

„Ano, pane?!“ utrousím nechápavě, nechápala jsem, co po mně chce. V tu chvíli mi přes holý zadek plesklo něco hladkého a zaštípalo na kůži.

„Počítej!“ vyzval mě Ryan tvrdým tónem.

„Jedna,“ vydechnu napjatě. Následně mě pleskl znova o něco silněji, ale pořád to bylo na snesitelné hranici toho, že mě to spíše vzrušovalo. Dostávala jsem výprask za neuposlechnutí a nejstrašidelnější na tom bylo to, jak se mi to líbilo.

Líbilo se mi, že mi to dělá on.

„Dva.“

Další tři výprasky byly už hraniční a já věděla, že jestli budu počítat do desíti, pak si na tu jednu půlku ani nesednu. Šestá rána ostře zaštípala a já poprvé zasyčela bolestí. Ovšem dál jsem počítala, přesně jak chtěj. Sedmá byla mrštná, ostrá a vzápětí přišla osmá, kdy jsem nestihla ani dopočítat tu sedmou.

Srdce mi tepalo až na spánku a já měla tendenci říct stop, přesto jsem mu nechtěla dopřát tu radost, že by mě v tomto dokázal zlomit. Když jsem se dopočítala desítky, to, co si, čím mě trestal zahodil na zem a podle toho zvuku jsem to odhadla na kožený pásek.

Stále jsem tam klečela jak přikovaná, ani se nehnula a vydýchávala tu bolest na mém zadku. Ryan mi ho začínal mnout svou horkou dlaní. Hladil ho, třel se o pokožku a masíroval, což mě vrátilo do vzrušení tak rychle, až jsem to nečekala. Záhy mě popostrčil do boku a přiměl mě tak lehnout si na záda.

Hrubě mě vzal za nohy a stáhl si mě blíž k sobě.

Zaklesl mi do klína a hned si mě bral jazykem. Byl hrubý, neústupný a šel si tvrdě za tím, vymámit ze mě orgasmus. Měla jsem však na paměti, že mi ho určitě jen tak nedopřeje, jako pokračování trestu za neuposlechnutí.

To blažené uvolnění už jsem měla na dosah a zmítala jsem se pod ním vzrušením. On ke svému jazyku přidal prsty a druhou rukou mi mnul bradavku mezi prsty. Opět jsem se mu zcela vydala na milost nemilost a bylo mi jedno, co se mnou bude dělat. Klidně ať mi napráská znova, protože ten jeho jazyk za to stál. Kurva stál!

„Udělej se pro mě,“ vyzve mě k mému překvapení a já na nic nečekala. Hnala jsem se do té pomyslné orgasmické propasti a spadla. Vyjekla jsem v agónii a křečovitě se lámala v pase. Chytla jsem se jeho vlasů a tahala za ně.

Uspokojení se mi rozlilo po celém těle a vyvolalo mírný třas, který jsem nedokázala v tu chvíli zcela ovládnout. Oddychovala jsem tak, jak mi plíce stačily a plně otevřela oči. Ryan se vyškrábal mezitím nahoru z mého klína a já po něm sjela dlaněmi. Ulehnul vedle mě a natáhl se po dece, kterou jsme měli u našich nohou. Přikryl nás oba a zabořil hlavu do polštáře.

„A teď mě nech dospat alespoň dvě hodiny, musím nabýt síly,“ utrousí tak ledabyle, až mi to vyvodilo úsměv na rtech. Přetočila jsem se na bok zády k němu a blaženě vydechla. Ty vole, tohle si nechám líbit. Budou to doslova prošukané prázdniny v Římě!

-

Vzbudil mě Ryanův hlas někde z dálky, kdy jsem si uvědomila, že zřejmě telefonoval. Jeho italština byla rychlá, tvrdá a nesmlouvavá. Dokázala jsem odhadnout zcela hned, že se něco dělo. Promnula jsem si obličej, následně vlasy a pak se natáhla po mobilu. Bylo skoro jedenáct! Narovnala jsem se v posteli a zhodnotila, že je ten pravý čas tak akorát vypadnout. Nahá jsem se rozešla po bytě, kdy jsem zaregistrovala Ryana u konferenčního stolku s otevřeným MacBookem. Krátkým pohledem střelil po mně a pak se vrátil pohledem zpátky k obrazovce. Ostrost jeho slov se ještě stupňovaly až zcela utichly, kdy jsem se zavřela v koupelně. Spáchala jsem ranní očistu, v rámci možností se upravila, vyčistila si zuby opět novým připraveným kartáčkem a oblékla se do svého oblečení, které jsem nechala srovnané na prádelníku. Vyšla jsem z koupelny jako nový člověk, když už Ryan netelefonoval a zrovna nám naléval kávu do hrnku v kuchyni.

„Dobré ráno,“ zvolám na něj vesele.

„Dobré,“ zamručí nevesele. Oukey…

„Nemusel si mi dělat kafe, rovnou půjdu,“ odvětím přátelským tónem.

„Už jsem ti ho nalil, tak si ho vypij,“ pokračuje v tom samém tónu co předtím a bylo zcela jasné, že nevstal zřejmě dobrou nohou. Aniž bych něco řekla, vzala jsem si plný hrnek kávy a usadila se na vyvýšené stoličce. Nakonec jsem se upomněla, že mám v ložnici ještě kabelku, a tak jsem slezla z židle a vrátila se pro kabelku s mobilem. Když jsem se vrátila zpátky do kuchyně, Ryan seděl na gauči před MacBookem a zamračeně do něj pohlížel. V tichosti jsem se usadila a pohledem zabředla do mobilu. Spěšně jsem zkontrolovala e-maily, i ty pracovní, a nečekalo na mě nic zajímavého. Zhurta jsem se napila horké kávy a po očku sledovala Ryana, jak buší rychlými prsty do klávesnice. Jeho napětí bylo zcela hmatatelné a já nevěděla, jak se vůči tomu zachovat. Nechtěla jsem ho ještě více dráždit. Vypila jsem kávu, jak nejrychleji jsem dokázala a hrnek odnesla do dřezu. Umyla jsem ho a následně utřela suchou připravenou utěrkou. Vrátila jsem hrnek k dalším čistým hrnkům a otočila se na podpatku. Uchopila jsem kabelku do ruky a v kroku se zastavila až u konferenčního stolu. Ryan na mě vzhlédl a přišlo mi, jako kdyby byl neskutečně unavený. Spal vůbec?!

„Vyzvednu tě v osm,“ pronese suše, jasně, stručně.

„Dobře,“ hlesnu pouze a začínalo mi být trochu trapně. Nic víc jsem neřekla a rozešla se ke dveřím. Vzala jsem zhurta za kliku a nešlo s ní pohnout. Zuřivě jsem z ní zápolila, když jsem zaslechla za sebou Ryanovi kroky.

„Je zamčeno,“ konstatuje zcela jasně a přistoupí ke dveřím. Jen natáhl ruku ke klice a zaslechla jsem cvaknutí zámku. Jak to sakra udělal?!

„D-díky,“ vykoktám, kdy mi následně otevřel dveře a vyprovázel tak ze svého bytu.

„Odvezl bych tě, ale musím hned vyřešit jeden problém, tak se omlouvám,“ odvětí o něco příjemněji než před chvíli.

„To je v pohodě, s tím si nelam hlavu,“ plácnu první co mě napadne a k tomu přidala laxní mávnutí ruky. Měla jsem tendenci ho políbit na rozloučenou, ale tím bych to ještě víc celé pohřbila. Vypochodovala jsem ze dveří a mávla mu ještě rychle na rozloučenou. Trapnost mnou doslova rezonovala a nepřecházela mě, aniž když jsem se dopravila výtahem dolů do vestibulu a vyšla na ulici. Rozešla jsem se po chodníku směrem, nevím, jakým směrem, a zašátrala v kabelce. Uchopila jsem mobil a rovnou vytočila číslo Stelly. Dlouho to vyzvánělo.

„Noooo?!“ zamručí ospale do mobilu.

„Pošli mi prosím adresu, ať se dostanu k tobě taxíkem,“ poprosím ji.

„Joooo,“ zamručí stejně a následně položí hovor. Za nedlouho potom mi pípla její adresa na mobilu a já si až na počtvrté úspěšně odchytla taxík.

-

Vstoupila jsem do bytu, který zel prázdnotou a tichostí. Došla jsem do svého pokoje, kdy jsem se hned vysvlékla z oblečení, nechala ho pohozené na zemi a došla nahá do koupelny. Chtěla jsem se umýt, dát se dohromady a pak připravit oběd pro nás se Stellou.

Ve dvě odpoledne se Stella uvolila vylézt z postele, když už jsem měla dovařeno a všechno špinavé nádobí narvané v myčce.

„Páni, tady to skvěle voní,“ konstatuje uznale, kdy se usadila na vyvýšené židli u snídaňového pultu a zvědavě nahlížela na sporák.

„Udělala jsem ti naše lasagne,“ obeznámím ji s naším rodinným receptem, který vždycky dělala hlavně máma. Rovnou jsem se natáhla po dvou prázdných talířích, že nám nandám. Měla jsem neuvěřitelný hlad, kdy jsem mimo uždibování u vaření, ještě nic nejedla.

„Jaká byla noc?“ zajímá se hned Stella a zvědavě mě pozorovala.

„Jo, dobrá,“ ušklíbnu se provokativně, kdy jsem věděla, že si Stella s tou odpovědí určitě nevystačí.

„Lori…chci vědět detaily!“ zaúpí a už se natahovala po talíři s porcí lasagní, kterou jsem ji podávala.

„Bylo to fantastický, ještě lepší než poprvé,“ obeznámím ji důležitým výrazem, přesto jsem cítila, jak jen při té vzpomínce rudnu.

„Uuuuuh, to zní jako kdyby ti vyšukal mozek,“ zakřepčí a dlouze si přičichla k jídlu. Líbezně se olízla a hned se nahmátla po příboru, který jsem ji dodatečně podala. Pustila se do jídla bez čekání a mě to nevadilo. Nalila jsem nám vodu s citrónem a usadila se vedle ní.

„Jo, tak nějak to bylo,“ usoudím po pěti minutách. Stella se tomu zasmála, stejně jako já.

„Chce se se mnou vídat, dokud neodjedu,“ obeznámím ji dodatečně.

„No tak to je super, ne?“ zazubí se.

„No, to je, ale zase tě nechci úplně zanedbávat, přijela jsem kvůli tobě,“ odvětím. Stella nahmátla sklenici s vodou a druhou rukou laxně zamávala.

„Prosím tě, já nejsem žádný kazišuk. Příští týden stejně musím pracovat od úterý do soboty, takže budeš mít plno času po večerech.“

„No jo, zapomněla bych, že budeš mít týden dlouhých směn,“ neodpustím si rýpavě a ona do mě hned šťouchla loktem.

„A co si vůbec říkala na klub?!“ zeptá se jako kdyby si najednou uvědomila, že jsem tam vlastně byla taky.

„Jo, překvapilo mě to. Hodně mě toho překvapilo, kor ten tvůj chlapák jako hora…který na tebe šišlal, bože, měla jsem co dělat, abych nevyprskla smíchy!“ hned mě to rozesměje.

„Je to můj nejvěrnější zákazník!“ kvituje Stella se zvednutou vidličkou v ruce.

„JO, to říkal i Ryan,“ přitakám a nadechnu se, „No a dneska večer máš ještě taky práci, viď?“

„Jojo, ještě dneska a pak mám volný víkend,“ odvětí.

„Ryan mě dneska vyzvedne v osm, takže bych to viděla na poklidné odpoledne,“ konstatuji pohledem na ní.

„Takže válení se a Netflix?“ nakrčí vyzývavě obočí.

„Ano, prosím!“ zvolám prosebně. Byla jsem unavená po náročné noci a nechtělo se mi dělat vůbec nic.

„Výjimečně!“ ukáže na mě důležitě vidličkou, na kterou následně napíchla několik soust.

„Jasně, že!“ mrknu na ní ironicky.

„Hmmm, každopádně,“ zamručí s plnou pusou, „V sobotu chci oslavit ty narozeniny!“

„Jo, fakt?! Dobře, budu s tím počítat,“ uvědomí si hned, že pro ni ještě nemám dárek.

„Mám zamluvený soukromí salónek v tom klubu, ve kterém jsme spolu byly a je povinností mít kostým.“

„Kostým?! Prooooč?!“ zaúpím nesouhlasně.

„O to větší sranda to je!“

„Kde mám sehnat kostým?!“ zamručím na ni.

„Zařízeno!“ mrkne na mě.

„Jo? Půjdeme za šlapky?!“ setřu ji sarkasticky, kdy svůj loket zaboří do mých žeber.