Zabitá láska

Na té nástěnce bylo mnoho zajímavého. Mohli jsme zde vidět školní fotky , přání k narozeninám , diplomy , telefoní čísla , pohledy a spoustu dalších podobných maličkostí. Ale uprostřed byla připíchnuta vzpomínka. Vzpomínka na něco, co bylo dřív pro někoho vše. Vzpomínka na něco, pro co měl žít. Ale proč tomu tak není ? Říká se , že lidi se mění a spolu s nimi i jejich názory. Ale je snad i láska předurčena k tomu aby se měnila ? Neříká se „ spolu dokud nás smrt nerozdělí „ ? Neříká se , že láska trvá navždy ? Asi jsou to jen lži. Výmysly lidí ,kteří chtěli nemožné. Chtěli žít pohádku. Život není pohádka . Láska je to , co by vás mohlo zachránit, ale i to co vás muže zabít. Podívejme se na to , co visí na té nástěnce. Je to fotka, fotka 2 lidí držících se za ruce. Usmívají se. Vypadají šťastně. Ale co když je to jen fotka ? Co když je mezi nimi něco , co je dozajista zabíjí ? Je to snad jen iluze ? Hledají lidé všude jen zbytečné chyby ? Snaží se vše rozbít ? A nebo to už rozbité je. Jen je těžké si to přiznat? Ten pár to věděl. Věděl , že budou čelit poustě problémů. Vzdal se všeho. Chtěli být spolu. Nic by jim tomu nebránilo , kdyby nenastal zlom právě mezi nimi. Koukat se do očí člověku , kterému jste tolik ublížili je výkon herce. Jen herec by dokázal s upřímností v takové chvíli reagovat. On hercem byl. Dokázal s naprostou přesností říct, jak to vše je , i když byl právě na dně .
Jeho tělo bylo právě tady , marnilo čas tím , že chtělo něco zachránit. Zachránit to, co už zachránit nelze. Stála tam. Zahalená v černém kabáte se snažila maskovat všechnu tu zlost, kterou k němo chovala . On to věděl. Cítil to , že ona není vpořádku . Jejich kroky nikdo neslyšel. Pohybovali se mlčky jako duchové, lidé bez duše. Srdce roztříštěné na miliony kousků jim říkalo , že by měli začít. Do bílé krajiny zazněl jeho roztřepaný hlas. Pozvednul oči , aby viděl ty její . Snažil se neztratit ve svých slovech . Ona jen mlčky pozorovala jeho ústa. Bylo to nutkání políbit ho. Ale nemohla. Když dokončil to , co chtěl říct, podívala se za něho. Sněhové vločky mu přistávaly na vlasech. Nevědomky se usmála . Uhnul pohledem, aby mohl najít naději . Ale naděje už tu nebyla . To si jen ona uvědomila , co se právě děje . Z jejich úst vyběhla věta. Věta , která tohle vše rozbila. Čekal to. Pocit viny se mu vlil do hlavy. Naposledy vztyčil hlavu a naklonil se k ní. Studenými rty jí políbil na tvář. Se ztracenou láskou mlčky odešel. Ona tam seděla dál . Koukala se do dáli, oči se jí třpytili . Křišťálové slzy stékaly po tváři. Proč ? Proč končí něco tak rychle , když to tak krásně začalo ? Kdy tahle bolest končí? Ty otázky neměly konce. Sebrala se a rychlým krokem odešla domů.
Bojoval se sebou. Ničil každou vzpomínku na ní. Proč chce zapomenout ? Protože ta bolest je silnější než on . Ta bolest je jeho pánem. Nedokáže jí ovládat. To ona ovládá jeho. Snažil se být víc i v této chvíli . Snažil se proklínat více sebe než jí . Ale v hloubi té zkamenělé duši věděl , že za to může on . Tehdy to mělo být vše jinak. Mohlo být vše krásné, ale není. Snad to jednou pochopí ,říkal si tiše pro sebe . V rozklepané ruce svíral prstýnek . Prstýnek , který měl připravený pro ní. Chtěl jí ho předat ve vhodnou příležitost. Nestihnul to. Chtěl s ní mit děti. Plánovali si , že budou mít chlapečka a holčičku . Ale dříve chtěli chlapečka , aby pak mohl později chránit svou sestru jako správný chlap. Nestihnul nic z toho , co měl v plánu. Lidská blbost byla silnější. Co mu teď zbylo ? Spálené vzpomínky , výčitky svědomí a běhající mráz po zádech. Ta princezna jeho života je zakletá, zamknutá v černé věži čekající na nového zachránce. To on jí nechal proklít. Nedokázal se postarat o její život.Ztratil jí a to navždy. Poslední sbohem které jí dal , se stalo jeho osudným. Do rána to byl někdo jiný. Člověk s kamenným srdcem . Člověk zakletý v ledu. Sobec , který nemá už co ztratit . Protože vše už ztratil . Ona pokračuje dál . Ví, že pozná někoho jiného , kdo jí dá kousek sebe . Bude se někdy vracet ke vzpomínkám ? Ano bude, až bude ukládat jejich dítě do postýlky. Ale to se už on nikdy nedozví. Už se nikdy neuvidí. Kilometry je oddělují. Bude žít s pocitem, že to dítě žije z lásky. Že je narozené díky tomu, že jednou existovala pravá láska. Pravá láska, která byla právem zabitá.