Snad to dopadne...(3)

* 3 *

Konečně se dočkal sobotního večera. Na vlak se vypravil raději tak, aby byl na místě srazu před půl sedmou. Napadlo ho, že je vlastně dobře, že auto nebude. Vybavily se mu epizody s Olinou, kdy se s ní párkrát dostal do situace, která přímo vybízela k tomu, aby se o něco pokusil. Nevěděl jak na to, bál se něco uspěchat a Olina se nesnažila, aby mu to sama nějak usnadnila. Když si konečně jednou dodal odvahy, skončilo to naprostým krachem. Bylo to na společném výletě na jedné horské chatě. S odstupem času si uvědomil, že si tehdy počínal dost nešikovně. Olina mu řekla, že není žádná štětka a tím mezi nimi nastal definitivní konec.

Do podobné situace se za žádnou cenu dostat nechtěl. Nerad by všechno zkazil, zvlášť teď, kdy se už zdálo, že se vztah mezi nimi začíná docela slibně vyvíjet a bylo zřejmé, že i ona o jeho přátelství stojí. Nechtěl, aby se na něj, stejně jako Olina, osopila, zrovna tak si ani nepřál, aby si o něm myslela, že je naprosté nemehlo.

Když se blížil k nádraží, uviděl, jak přichází z druhé strany. Všechno pak šlo docela hladce. Alespoň z jeho pohledu. Nestál o to, aby se to nějak vymklo z určitých mezí. Ve vlaku měli celou třetinu vozu pro sebe a než dojeli do další stanice, začali si tykat.

Vzniklo to tím, že se jí pokusil nenápadně pochválit její křestní jméno Linda. Myslel, že jí zalichotí, ale zdálo se, že ji spíš uvedl do rozpaků.

„Jak jste na to přišel?“ zeptala se, a znovu měla ten udivený, rozpačitý výraz, který se mu na ní tak líbil.

Miki znejistěl, začal mumlat něco o Peterkovi a ona se dala do smíchu. Cítil se najednou trapně, protože vlastně přiznal, že naletěl na přihlouplou Peterkovu rýmovačku.

Jako by ho neznal! A zrovna před ní…

Nakonec, když se už dostatečně vyřehtala, přiznala, že se jmenuje Anna.

„Anna, Andulka. Takže vy jste Andulka? Tak ty máme doma dokonce dvě.“ snažil se zavtipkovat, a tím ze sebe ten trapas spláchnout.

To nějak nemohla pochopit.

„No dvě andulky. V kleci!“

Opět se rozesmála, ještě víc než prve a šťouchla do něj loktem.

„Myslím, že bychom si mohli tykat,“ řekla, když se konečně zklidnila.

„Já jsem tedy ta Andulka. A jak se jmenuješ ty? Miki, to je asi přezdívka, viď“ zeptala se.

Nabídka tykání ho potěšila. Bylo mu divné, odkud ví, jak mu říkají, ale v duchu byl docela rád, protože to znamenalo, že se o něj taky musela zajímat. Nechtěl se na to ovšem ptát. Představil se jako Mikuláš a ona na to hned reagovala.

„Mikuláš, ztratil plášť….,“ zanotovala a po chvíli mlčení ještě doplnila: „To máš za ty andulky v kleci. A za trest ti budu říkat ježíšek.“ „A já tobě rosela pennantova…“

Rozhovor by se tímhle směrem vyvíjel asi dál, kdyby vlak nezastavil a do oddílu se nenahrnuli lidé, co se vraceli z koupání v nedalekém rybníce.

„Když bude zítra tak jako dnes, jdu se koupat,“ změnila sama téma rozhovoru.

„Co kdybych šel s tebou?“ otázal se Miki, teď už přesvědčený, že ho neodmítne.

A Andulka proti tomu opravdu nic neměla. Cestou si domluvili plány na zítřek a jazyky se jim už docela rozvázaly.

Večer dlouho nemohl usnout. Převaloval se z jednoho boku na druhý a přemýšlel nad uplynulým dnem. Všechno proběhlo bez komplikací i cesta z kina. Stačili si říct i něco o svých zájmech a názorech, které se, jak si Miki s určitým potěšením přiznal, dost shodovaly.

Doprovodil ji až k domu, ve kterém bydlela, a tam se spolu rozloučili. Věřil, že ji nezklamal, že si od jeho doprovodu po té krátké známosti neslibovala nic víc. Stále se ji pokoušel srovnávat s Olinou a snažil se sám sebe přesvědčit, že je docela jiná.

Ale vždyť si zpočátku také myslel, že si budou s Olinou dobře rozumět. Také měli na spoustu věcí shodný názor, a jak to nakonec dopadlo… Vzpomínal, jak tehdy spolu bloudili po městě, protože kino skončilo dřív a na vlak bylo ještě dost času. Nakonec šli na nádraží, kde si sedli do čekárny. Tehdy se k němu chovala dost chladně a Miki nevěděl, jestli si to náhodou nepředstavovala úplně jinak…

Dnes s Andulkou stihli vlak tak akorát. Ani ho nenapadlo, že by si ho mohli nechat ujet a jít někam do parku.

Byl názor Andulky stejný?

To nevěděl…