Život je rozhodování - Jak to všechno začalo

Všechno to začalo, když jsem byla hrozně zamilovaná do jednoho kluka. V tu dobu jsem nedokázala myslet na nic jiného než na něj. Byl pro mě téměř jako bůh. Obdivovala jsem ho, uznávala ho a respektovala ho. Byl by to perfektní vztah, kdyby však o mě měl zájem.
Byla jsem do něj zamilovaná dlouho a pak se to stalo, našel si holku. Hádali jsme se, nedokázali jsme se bavit o ničem a oba nás to trápilo. O tom však tenhle příběh není. Když si našel přítelkyni, rozhodla jsem se jet za kamarádem, kterého jsem znala pár měsíců, bohužel jen přes internet.
Měla to být obyčejná přátelská schůzka.
Vystoupila jsem z vlaku a začala se rozhlížet po mém kamarádovi. Nádraží bylo velké, všude spousta lidí a on nikde. Už jsem si začínala myslet, že nepřišel a v tu chvíli jsem ho uviděla. Stál tam a bavil se s kamarádem. Byl to ten hnědovlasý kluk s nádhernými zelenými kukadly, slušivými brýlemi a trochu při těle. Tolik se lišil od představy mého ideálu vysokého, hubeného, černovlasého kluka. I přesto jsem málem zůstala stát na místě, srdce se mi rozbušilo jako o závod a něco ve mně mi říkalo: ,,To je on, ten, s kterým budeš navždy, to jeho musíš mít.“ Také si mě všiml a už z dálky se usmíval. Na přivítanou jsme se objali. ,,Ahoj“ pronesl svým krásným hlasem. ,,Ahoj“ také jsem ho pozdravila. ,,Tak kam půjdeme?“ zeptal se mě. ,,Nevím, nevyznám se tu, kam bys chtěl jít ty?“ odpověděla jsem dost nesměle. Nakonec jsme se rozhodli pro kavárnu. Kavárna byla pěná a útulná, cítila jsem se velice dobře v jeho přítomnosti. Navíc jsem zjistila, že ten kluk je opravdový gentleman. Když jsme přišli do kavárny, odsunul mi židli, abych se mohla posadit a když jsme odcházeli, kávu za mě zaplatil.
Když jsme dopili kávu, šli jsme zpátky na vlakové nádraží, kde jsme měli čekat na mou kamarádku a jejího přítele. ,,Ahoj Marti“ pozdravila jsem, když jsem uviděla, že se ke mně blíží kamarádka, která právě přijela. ,,Ahoj“ opětovala můj pozdrav. ,,Tak kde máš toho svýho muže?“ zeptala jsem se vtipně kamarádky. ,,No, stojí za tebou.“ Když jsem se otočila, opravdu tam stál, všechny nás to pobavilo. Když jsme se všichni zasmáli, rozhodli jsme se vyrazit do čínské restaurace.
V restauraci bylo příjemné prostředí a panovala zde skvělá nálada. Hoši si rozuměli více, než jsme s kamarádkou čekaly, což bylo pro nás velice milé překvapení. Jirka, tak se ten kluk jmenuje, se zase ukázal jako pravý gentleman.
Celý zbytek dne byl perfektní. Od té doby tvoříme s Jirkou pár, který se opravdu miluje.