* * *
Knihy, náš věčný společník na cestě životem. Již od útlého dětství, kdy se snažíme vnímat svět, porozumět mu nějak, nás provází. A provází nás, ať chceme či nechceme. Myslím si, že zpočátku jediné co chceme, je chápat. Chápat jisté věci. Také vlastně se stáváme součástí myšlení jiných. Rodiče nám kupují obrázkové knihy a začínají nás zabavovat, učit, přizpůsobovat se životu. Možná ani ne tak podle nás samotných již, ale podle jejích nejlepšího vědomí. Někdy nás i učí číst. Třeba raději, pro jistotu i dříve, pokud nám to jde, než půjdeme do školy a tam se teprve „budeme konečně učit číst“. To je individuální vklad rodičů ve spojení s naší osobní touhou, chtěním, umem, talentem, darem. Pravda, někdy spíše babičky a dědečkové, ti přeci jen na nás mají více času a matky s otci pak nadávají na své rodiče, jak ty jejích děti vlastně zkazily a kazí.Těžko to blíže specifikovat. Chodíme-li ale již do přípravky, tedy školy Mateřské.
Ve škole mateřské nás paní učitelky mezitím, co naší rodiče pracují či zabývají se jinou „výdělečnou činností“ a babičky s dědečky mají plné ruce práce na chatách, v lázních a podobně a nemají na nás čas či případně, aby si také od nás na chvíli oddychly. Využíváme našeho času k tomu, abychom poznaly služby paních učitelek v mateřské škole. Školce, jinými slovy, těmi lidovými.
Paní učitelka, je vlastně také taková naše první živá kniha, která nás učí poznávat věci, rozlišovat je a především nazývat pravými jmény. Snad proto, abychom v pozdějším věku nevypadali hloupě před ostatními. Takže víme, že takové to zelené co má mnoho ostrých špičatých úhlů do strany a nějakou hnědou čáru rozšiřující se směrem dolů je stromeček a že pod stromečkem ve skříňce najdeme naši čepičku, botičky, bundičku, kabátek a jiné naše věci, které nám a pro nás koupili právě naši předkové. Přímí předkové. Potom víme že takové to červené kulaté je jablíčko, tam to je hruštička, tohle je králíček, tam to kočička, pejsek, letadlo, vrtulník, autíčko a asi to autíčko je, protože když pro nás některé přijde tatínek anebo maminka, tak vlastně nasedáme do stejně podobné věci jako buď máme na obrázku my anebo to má František, Petřík, popřípadě Madlenka, Jarmilka či někdo jiný z té naší první terapeutické skupiny.
Neříkám, že je to naše první kniha, ale myslím si, že jako první všeobecné sjednocující společné a pro život a jeho průběh, čtení, je onen svatý Slabikář.
Je nám už takových 6,7 let života a víme, že: Máma mele maso. Míla má mísu. Táta má auto. , a podobné základní podstaty. Než přijdeme domů a začneme se ptát: Proč táta auto nemá? Proč máma maso nemele? Proč mísu mám já a ne Míla? A jiné důležité otázky, na které nám obvykle rodiče společně odpoví:“ Odkud máš takové blbé otázky?“
Knihy jako takové nás vedou vlastně celým životem a z nich sbíráme moudro a to něco. Tedy někdy i z televize a tak, ale knihy jsou důležité. Některé si vybíráme sami a některé jsou nám vybrány již předem a někkteré nám vybírají postupně. Díky knihám se také dostáváme do světa fantazie, snů, iluzí a představ toho, kdo knihu napsal. Čím jsme potom starší, tak si již knihy vybíráme více my sami a častěji ty, které číst chceme namísto těch, které číst nechceme. Už se začínáme více zabývat tím co nás baví, naplňuje než tím co nás nudí, otravuje a podobně.
A právě do této doby jsem si tehdy žil tedy zcela bezstarostným životem, plným neuvědomování si spousty věcí a dál jsem si vesele připadal jako zcela obyčejný člověk, který má svou práci pro kterou se vyučil a spokojeně si užíval chvílí s přáteli chodil se bavit, kouřil protože má zlatá matka také byla kuřačka a tak jsem v tom žil a popíjel si pivečko a holdoval alkoholu, protože můj zlatý otec, jelikož byl muzikant z povolání a jeho krédem bylo žít si tak nějak bohémským životem a tudíž mne a mé oba bratry vlastně měla matka na krku a tak jsem se prostě věnoval pouze tomu, co jsem okoukal od svých rodičů a věnoval se hudbě, protože jsem někde ve svých doposud neprozkoumaných útrobách cítil, že mne to baví a je to jedna z možných cest k úspěchu a případné slávě. Pak jsem šel plnit na nějaký čas Základní vojenskou službu, povinnou tenkrát. A po jejím splnění jsem se vracel k hudbě. Dokonce přišla první touha založit si kapelu a prorazit do světa slávy, Slavíků, Andělů a podobných věcí, podstatných pro úspěch. Ke kapele a hudbě se vrátím později.
Jednou, v průběhu naších zkoušek s kapelou, po tom, co jsme opět sehráli nějakou z naších skladeb, udělali jsme si krátkou přestávku a sedli jsme si před Džibův barák na lavičku a abychom se vyhnuli čerstvým kuřincům, které tam nanesly slepice Džibovy zlaté babičky, jsme si buď vychutnávali slastné pocity z vykouřené cigarety či voňavé tabákové dýmky a nám sem tam Džibo přečetl z knihy Miluj svůj život! od americké spisovatelky Louise L. Hay. Byl rok 1992 anebo 1993 a tenkrát to byl bestseller, stejně jako mnoho jiných dalších knih různých. Tedy dnes mohu říci ovšem, že tedy tenkrát jsme se již poprvé setkali s působením kosmických vibračních sil, začali chápat práci s myšlenkou, tedy práci mentální a afirmační techniky.
Netrvalo dlouho a byli jsme nuceni si ji zakoupit, což asi byla jedna z nejdůležitějších věcí v mém životě.
Sem tam do ní ještě kouknu, a když dnes tak občas procházím různá knihkupectví, tak žasnu nad tím, kolik dnes stojí a říkám si zlaté časy, to jsme to měli štěstí, že tenkrát stála pouhých 57,- korun českých, protože dnes se pohybuje v ceně něco mezi 200 - 300 českých korun ne-li více.
Možná mnozí z Vás již tuto knihu četli, ale jistě se najdou tací, kteří vlastně ani neví nebo netuší, o co tady vlastně jde.
Tato kniha vlastně pojednává o tom, jak velký vliv mají vlastní myšlenky člověka na to, co se mu děje v jeho vlastním životě a proto ne nadarmo se říká, že každý jsme strůjcem svého vlastního štěstí, svého vlastního osudu a svého vlastního života.
I veškeré nehody či nemoci, které se nám v životě uskuteční si vlastně přivoláváme či vytváříme sami, samotní.
Prostě, že za vše, jaký je náš život, zda jsme zdraví či nemocní, šťastní či nešťastní, chudí či bohatí si vytváříme jen a jen sami.
Také jsem tomu z počátku tolik nevěřil, ale nevzdal jsem se a snažil se držet těch věcí, které tam byly uvedeny, protože se mi zdálo, že přeci jenom ač jsem tehda ještě toho tolik nechápal, tak z části některé věci jsou pravdou a věřte, že najednou jsem měl zcela jinak otevřené oči a začal jsem pomalu a pomalu poznávat, že více a více věcí je tak, jak Louise L. Hay doopravdy uvádí.
V neposlední řadě jsem se dočetl i toho, že si člověk může jenom díky svým myšlenkám, svým přesvědčením a své víře vytvořit život dle svých snů a přání a že svět či vesmír funguje na základních vesmírných zákonech a že nakonec člověk může být i sám sobě lékařem a vyléčit se i ze zcela nevyléčitelných nemocí, což jak se mi postupem času ukázalo, že opravdu funguje a začal jsem věřit i tomuhle, ale o tomhle snad někdy jindy.
Chci zde vlastně totiž napsat, sdělit, především to, že jsem si od toho začal utvářet svůj život na základě snění a svých představ a jednou z mnoha věcí bylo i to, najít si k sobě tu správnou ženu, která ke mně patří a s ní žít ten svůj sen, jenž je vlastně životem.
Sen znám, několikrát se mi zdál a mnohokrát i docela zřetelně.
Tady bych právě chtěl vysvětlit, že asi stejně jako každý normální člověk, ať již kluk či holka, jsem si přál mít a najít k sobě partnerku, která zcela zaplní mé představy tak, abych mohl s ní žít šťastný a spokojený vztah, manželství a mít s ní spokojenou rodinu a ona, aby se také cítila vedle mne šťastně byla se mnou šťastná. Vlastně zcela normální věci, jen asi trochu uvědoměleji, nežli dříve.
Že stačí si jenom přát a vesmír se sám o to postará.
Jistě si teď mnozí říkáte, že je to hloupost a že jsem spíše blázen. Budiž, klidně Vás při tom všem nechám, jelikož jsou to pouze a jenom Vaše myšlenky, ale ač nechcete, věřte, že opravdu to tak funguje.
A právě jednu noc v životě se mi stalo něco zcela neuvěřitelného a to byla právě ta situace, kterou jsem zmínil někdy na začátku toho blogu, který jsem psal právě počínaje rokem 2008, když jsem zde chtěl napsat něco o Scandall - mé vysněné ženě.
Chci zde opět poděkovat a vyjádřit svou vděčnost americké spisovatelce Louise L.Hay za to, že udělala to, co udělala a hlavně, že napsala knihu Miluj svůj život a spousta dalších jiných knih podobných a ukázala mi směr a cestu, kterou se mám vydat. Chci Jí říct,že Jí za to miluji a žehnám Jí, tak jako Ona po léta žehná všem a přeje lásku.
Chci zde poděkovat Džibovi za to, že tuto knihu vnesl do mého života.
Chci zde především poděkovat sobě za to, že jsem se tou cestou dal, byť byla trnitá a hodně klikatá a často na hranici života a smrti.
Chci poděkovat především Tobě Adrianno za to, že tu noc se stalo to, co se stalo a za to, že opravdu jsi a že to nebyl jenom pouhý můj sen či hloupá iluze.
Chci Ti tímto Adrianno říct, že Tě moc, ale opravdu moc za to miluji i když to možná ještě nechápeš a moc tomu nevěříš, i když spíše Já věřím, že ty jo,Ty jediná ano.
Nakonec chci poděkovat Vám všem lidičkové mojí milí, kteří tyto mé bláboly tady snášíte a trpíte a snad i nadále zůstáváte se mnou, neboť věci se mění neustále nějakým okamžikem a sám nevím co bude za chvíli.
Musím zde ještě říci, že jednou z věcí, na kterou mne táto kniha přivedla bylo to, že stejně ať si každý myslí kdo chce co chce, tak stejně jednou přijde na to, že je to vlastně všechno tak, jak se tam píše a buď dříve či později.
Rovněž tam bylo psáno, že stejně co se týče nějaké te vesmírné síly a všech těch tajemství o kterých píše velice mnoho lidí se vlastně točí jenom kolem láska a to konkrétně lásky k sobě samému a že pokud člověk miluje sám sebe, tak může svobodně milovat vše kolem sebe a potom že vlastně vzniká taková ta čistá svobodná a neomezující láska a to je vlastně jeden z mnoha kroků ke štěstí, jelikož pokud se někdo cítí spokojeně a šťastně tak se potom cítí spokojeně a šťastně, tak se vlastně cítí spokojeně a šťastně i okolí kolem něj.
V neposlední řadě mi zůstalo v paměti i to, že jediná největší síla na světě, která dokáže v podstatě léčit a to ve spolupráci s léčbou jak holistickou tak i alternativní a dalších různých podob léčení je síla lásky.
Jenomže láska je taková věc, která se nedá kupovat ani vynucovat. Ta se buďto musí dávat přímo od srdce anebo to potom není láska a není nic co by člověka vnitřně uspokojovalo a činilo opravdu šťastným.
Ale kdo by v dnešní době dával vše jenom tak, že?
Jedině pár nějakých vyvolených bláznů a podivínu žijících na této planetě.
Ono vlastně milovat je velice jednoduché, ale dá se vůbec dávat pořád a neustále láska?
Když člověk a lidé všeobecně vesměs touží být milování a snaží se toho dosáhnout nejrůznějšími způsoby, ale také i Ti, kteří milují chtějí být milováni. Někdy se to povede a někdy pro změnu ne. To už je holt osud, který si každý může vytvořit sám anebo je to otázkou štěstí, prostě někdo to má a někdo ne.
Nechce se mi tady rozepisovat a citovat obsah této knihy, pokud o tom budete chtít vědět více, tak si ji raději pořiďte sami, jelikož život každého z nás je zcela rozdílný a každý z nás vidí vše jiným pohledem a každý z nás vidí své štěstí v něčem zcela rozdílném a úplně jiném a také kdykoliv jindy.
Věřte ale, že vše je opravdu pravda, jelikož jednou z věcí kterou jsem se tam dočetl bylo i to, že pokud někdo chce, tak se stejně časem dostane ke všem těm léčitelským vědám a možná pochopí více, což byl i můj případ jelikož další zajímavá kniha, která se mi nějakým zázrakem dostala do rukou byla Cesta za světlem od další američanky Shakti Gawain, která mne dovedla k poznávání své vlastní duše a v podstatě mne naučila se vesměs orientovat v sobě samém a svých pocitech.
V podstatě ale můžu říct, že v té hlavní myšlence se obě tyto knihy shodují, ale díky Shakti si teď uvědomuji jednu podstatnou věc a to je význam a síla vlastního používaného jména, která rovněž ovlivňuje náš život.
Možná si říkáte, že je to blbost, ale i tohle momentálně pociťuji na vlastní kůži že je to pravdou. Každý člověk by měl nějakým způsobem používat jméno, které jej dostane někde nahoru, vemte si třeba různé umělce jako jsou Bono Vox z U2, což v překladu znamená dobrý hlas, anebo Sting, což je vlastně v překladu vosa a mohl bych jmenovat i další jako například Lucie Bílá a podobně.
Jako příklad zde uvedu své jméno, které mi najednou začalo přinášet štěstí:
Numerologický výklad jména mathiesz
9 |
||
2 |
5 |
88 |
11 |
4 |
Podrobný výklad
Činné číslo - 11
síla a napětí
Dědičné číslo -
Vibrační číslo - 11
Jedenáctka má úžasnou psychickou energii a inspiraci, že ostatní u ní hledají oporu a snaží se získat její souhlas a uznání. To jí vyhovuje, neboť ráda ovládá jak v práci, tak v lásce. Ostatně většinou se jí to skvěle daří, je totiž okouzlující a úspěšná. Proto bere na sebe dobrovolně odpovědnost, někdy i na úkor osobního života. Snadno však podléhá úzkosti, nervozitě a podrážděnosti. Jedenáctka je číslo, které vyžaduje velkou mravní sílu a samostatnost. Některým se to nepodaří, a proto prožívají jedenáctku omezeně jako dvojku.
Intimní číslo - 3
Touha projevovat se ve všech oblastech života. Nezávislost a radost ze života. Potřebuje činnost, která by jí dovolila povolit uzdu představivosti. Trojka touží vyjadřovat své myšlenky a být ve spojení s ostatními.
Číslo realizace - 5
Žije stále v pohybu, násobí zkušenosti.
Mé původní jméno:
Numerologický výklad jména Martin Vontor
66 |
999 |
22 |
55 |
1 |
44 |
Podrobný výklad
Činné číslo - 3
šikovnost, přizpůsobivost
Dědičné číslo - 5
nadšení
Vibrační číslo - 8
Osmička je číslem moci, síly a úspěchu. Odpovídá jí planeta Mars. Je to aktivní a energická bytost, ráda dobývá a miluje výzvy. Svou ctižádost však obrací spíše k hodnotám materiálním než duchovním. Touží získat moc, což se jí daří díky smyslu pro realitu, rozhodnosti a pohotovosti. Má navíc to, čemu se říká "čich". Je netrpělivá a nerada ztrácí čas, hodně utrácí a ještě víc pracuje. Ráda žije intenzivně, naplno, někdy je však tvrdá, netolerantní a tvrdohlavá. Po stránce citové je upřímná, přímočará, vášnivá a žárlivá.
Intimní číslo - 4
Touha po stabilitě a řádu. Pevné základy potřebné k uskutečnění plánů. Vyžaduje odpovědnost a přesnost od sebe i od ostatních. Čtyřka touží stavět, pevně a trvale.
Číslo realizace - 8
Uspět jí pomáhá energie, upřímnost a autorita. Může mít potíže s rovnováhou v hmotné oblasti.
Spojení obou jmén:
Numerologický výklad jména Martin Mathiesz Vontor
66 |
9999 |
|
222 |
555 |
88 |
111 |
444 |
Podrobný výklad
Činné číslo - 3
šikovnost, přizpůsobivost
Dědičné číslo - 11
síla
Vibrační číslo - 5
Pětka znamená vznětlivost a spontánnost. Přemýšlí i jedná rychle, jako by odpovídala na výzvu. Její planetou je Merkur. Málokdy vydrží na jednom místě. Miluje změnu a pestrost víc než cokoliv jiného. Žádná kotva ji neudrží, žádný přístav neupoutá, přitají ji a fascinují daleké obzory. Má přizpůsobivou, zvědavou a pružnou mysl, je velmi komunikativní a překypuje dynamismem.
Intimní číslo - 5
Touha po osobní svobodě. Miluje cestování a nové obzory. Vyhledává změnu. Pětka je houževnatá, touží žít svobodně a vyhýbá se všednosti a rutině.
Číslo realizace - 9
Realizuje se prací pro jiné, musí se cítit užitečná. Stále má před očima nějaký ideál. Je moderní a vynalézavá.
Takže zde pro názornost evidentní rozdíly.
Chci zde poděkovat Shakti Gawain za to,že mne inspirovala.
Jméno, řekněme jen tomu přezdívka, uživatelské jméno, nick, pod kterým jsme schopní, chceme se a můžeme prezentovat aniž by někdo mohl vědět,kdo vlastně jsme doopravdy a ukazovat skrytě anebo veřejně svou pravou podstatu a charakter a vůbec, prezentovat sebe sama právě takovými, jací jsme, jevíme, se, chovíme se i předstíráme se.
Tuto přezdívku jsem si již vymyslel sám, ale na nějakém hloubějším intuitivním vědomí a dlouhém přemýšlení, než přišel tedy ten stoprocentní pocit, že ano, tohle je přesně to pravé.
* * *