Po odpovědích následuje úklid

Blížil se konec letošního listopadu a já pracoval jako trenér se svým prvním klientem Annou – společné začátky našeho tréningu byly zpočátku velice těžké – na Anně bylo vidět jak hluboko u dna je – ne jenom co se týče fyzična, ale to, jak vypadala zvenku vlastně odráželo to, jaká byla uvnitř. Vůbec se jí do tréningu nechtělo. Pochopil jsem, že úloha trenéra není jenom to říci někomu udělej deset dřepů, deset shybů, deset kliků – je to daleko náročnější profese než se může na první pohled zdát. V podstatě veškeré informace jak správně cvičit, jak správně jíst, dýchat … spát atd. – všechno je zdarma na internetu – to opravdové umění trenéra spočívá v tom – dělat pevnou oporu svému klientovi od začátku až do chvíle než vás nebude potřebovat a ve chvíli kdy to poznáte, je důležité mu to říct a netahat z něj zbytečně další peníze. Je to v podstatě jakási duševní služba – je to stejné jako když jsem před pěti lety prodával svůj starý byt …. nejprve jsem chtěl prodej bytu realizovat prostřednictvím realitní kanceláře. Ale po velice krátké době jsem pochopil, že realitní kanceláře pro vás nic zázračného neudělají spíše naopak (jsou i světlé vyjímky). Většinou jim nejde o to vám vaši nemovitost prodat co nejlépe, ale spíše jim jde o to ji co nejrychleji prodat a schrábnout nemalou provizi – než vám dojde, že si vlastně celý prodej můžete lehce zrealizovat sami – stačí si jen přečíst pár zásadních informaci na internetu – na co si dát při prodeji pozor – dát si inzerát např. na bezreality.cz a v případě se se dohodnete s kupujícím – zbývá si jen opatřit kvalitního právníka, který vám udělá kupní smlouvu a v případě nutnosti úschovu peněz – sakum prdum – náklady na celý prodej mého bytu nepřekročili deset tisít korun – což je oproti požadované provizi realitní kanceláře cca. 60 000 Kč …. Je podstatně méně. No a stejně je to s mnoha dalšími věcmi v našem životě – nevyjímaje zdraví životní styl – je jen málo lidí, kteří si za to co dělají berou jen tolik, co jim stačí – internet je zkrátka báječná věc.
Po několika týdnech práce s Annou jsem začal pozorovat velké zlepšení – její životospráva se výrazně zlepšila / přestávala pít a její pohled v očích už byl jiný – byla v něm jakási naděje a optimismus – strašně mě to nabíjelo a cítil jsem pocit sebeuspokojení a velké seberealizace. Po jedenácti letech v kanclu – jsem zase cítil, že tu pro někoho jsem a dělám dobrou práci. Ve chvíli mého duševního štěstí jsem se začal měnit a já sám – pochopil jsem asi tu nejdůležitější věc, že to nevětší bohatství má každý z nás sám v sobě a když děláte opravdu něco smysluplného, co vás baví a můžete při tom sledovat krásný výsledek vaší práce – je to jedna z nejlepších věcí na světě. Tímto velkým poznáním začala velká revize mého života – to co budu v následujících řádcích psát se někomu může zdát až přehnané, ale mě to opravdu pomáhá. I já sám jsem pomalu přestával pít - až jsem po několika týdnech prakticky přestal úplně – neříkám, že si nedám pivo k obědu, ale už jich není dvacet týdně …. – ve chvíli kdy přestanete pít, přestane vám dávat smysl chodit do hospody, protože lidé se kterými jste dříve trávili hodně času na pivem – nad ním tráví čas dále a v alkoholovém opojení vedou stále ty stejné debaty, které vám velice brzy začnou připadat zbytečné – jelikož vy už svoji pravdu máte…..nikomu ji nenutíte, ale víte, že způsob života který jste si zvolili vám přináší radost a pokud v něm není místo pro alkohol není důvod, aby tam byl. Toto byla jedna z největších částí revize mého života – lidé, se kterými jsem dříve trávil tolik času v hospodách se na mě dívali jako na blázna usrkávajícího čaj, zatím co oni do sebe klopili jedno za druhým a mě zase, jak už jsem výše popsal, začalo unavovat zbytečné tlachání – už jsem byl někdo jiný a nešlo to vzít zpět. Tihle lidé, ač to třeba byli dlouholetí známí, velice rychle opustili můj nový život – nebylo v něm pro ně místo a pro mě zase nebylo místo v tom jejich. Zbylo mi opravdu jen několik těch nejlepších přátel a má rodina – se kterou jsem po hodně dlouhé době začal opět prohlubovat naše společné vazby, protože jsem pochopil, že právě moje rodina – táta, máma, brácha, děda a další jsou asi nejdůležitější lidé v mém životě i když ani oni, jakožto jako nikdo na tomto světě …. nejsou dokonalí.
Začal jsem tedy dělat konečně práci co mě naplňovala a po dlouhé dlouhé době jsem začal zase psát … psát … to co mě v minulosti tak bavilo a já se toho vzdal --- místo toho jsem zastal roli moderního mladého muže … ladil svoje svršky s kalhoty a botami – stal jsem se členem tenisového klubu a asi tisíckrát jsem přepinkl míček tam a zpět … k čemu?. Stal jsem se majitelem spousta spousta značkových věcí – hezkého auta, a jak jsem již psal v předchozím díle mého příběhu, byl jsem partner dívky z prominentní rodiny – majitelů mnoha nemovitostí, peněz, aut, ale totálně bez fantazie bez chuti žít a třeba místo nového grilu za dvacet tisíc, který není dosud po třech letech rozbalen a leží v jejich velké garáži …. koupit třeba nějaké hračky dětem do dětského domova. Pokud se vám přihodilo něco stejného – nelitujte toho – všechno má svůj důvod a ti šťastnější si to uvědomí – ti méně …. zahynou pod tíhou toho harampádí_společenských póz a předsudků.
Ve chvíli kdy jsem opět dělal to co jsem opravdu dělat chtěl, začal jsem si všímat, že většinu mých dosavadních věcí už nepotřebuji – všechny tenisové rakety – módní doplňky – dokonce jsem se přestal dívat i na televizi – večery trávím psaním – je to zadarmo a baví mě to. Co ale s tím vším …. opět je tu přítel internet – všechno jsem začal prodávat na aukru _ věděl jsem, že ty věci už potřebovat nebudu a kdyby ano – je to varování, že zase žiju špatně. Na prodeji věcí jsem vydělal docela slušné peníze – což bylo příjemné, ale když jsem se jich pomalu začal zbavovat – zděsila se mě až hrůza co zbytečností jsem si přitáhl do života a hlavně kolik peněz to všechno stálo --- celkem to byla opravdu nemalá částka – ano ty věci jsem nashromáždil v průběhu několika let, ale i tak – ty peníze bych dnes využil určitě jinak. Dokonce se mi změnil i vkus v oblékání – už se mi nelíbili ty IN hadry co sem měl ve skříni, ale ze sklepa jsem vyhrabal svojí starou budu, kterou sem si koupil když mi bylo dvacet a byla pro mě zase božská – prostě chlapská. Některé věci jsem si nechal z nostalgie, ale i tak vím, že je nepotřebuju. Bez alkoholu mi začal až abnormálně pracovat můj mozek – dostávám zase skvělé nápady – vize a všude vidím inspiraci. Jen tak oslovuju lidi ve vlaku – řeknu úřednici na přepážce, že jí to sluší a mám z toho jednoduše dobrý pocit. Poznal jsem jednu skvělou dívku – jsem s ní asi dva měsíce a cítím, že po letech je to zase to pravé a nemusel jsem ojet půlku Prahy, abych si uvědomil, že sex a láska jsou dvě různé věci. I jedna žena Vám může velice dlouhou dobu dávat to co potřebujete, když vy jako muž jí budete zase dávat to co jako muž máte dávat.
Asi před týdnem jsem před hlavním nádražím potkal muže, co vybíral na nemocné děti – dal jsem mu dvacku – druhý den ráno, jsem vstal z postele a zjistil jsem, že sem zaspal – hodil jsem tašku přes rameno a v autobuse mi došlo, že nemám lítačku (nechal jsem ji na stole) – chtěl jsem si tedy u řidiče koupit lístek …. otevřel jsem peněženku a co myslíte – chybělo mi přesně těch dvacet korun co jsem předešlí den dal na nemocné děti. Po šesti letech jsem jel na černo a hele nechytli mě …. myslím, že dopravnímu podniku po kauze OPEN KARD asi neubylo a těch dvacet korun třeba trochu pomohlo. Když teď zrovna nikam nespěchám jdu pěšky a když vidím zase nějakého člověka co vybírá na nemocné děti, nebo i žebráka …. dám mu těch dvacet korun co jsem ušetřil na luxusu zvaném MHD. I tyhle věci mi po duševní stránce strašně pomohli …. člověk vidí žebráka/bezdomovce, ale už nevidí z jakého důvodu z nich je to co je – většinou jsou to oběti doby ve které žijeme, neunesli její nároky – neunesli velké peníze – neunesli slávu – nebyli prostě dost silný_ve své podstatě je to jedno …… to stejné se může stát komukoli z nás – proto třeba i jen málo tak něco dám …. neubyde mi, protože už vím, že když nebudu dělat něco smysluplného budu stejně mrtvý a k životu v pravdě těch peněz zase tolik nepotřebujete.
To byl úklid mého života … stále ještě pokračuje