Zápisky jevistniho technika.

Jako každý den extraterestialni ráno, ostych z extrémní radiace těla.  Zdál se mi sen, otevřena sexuální fantazie, dvě zralé děvčata,  kazda jiného původu, jedna evropanka se předhánějí o to kdo vypije víc hustého semene a bude přitom vypadat jako koťátko vztahující ocas relikvie ke slunci.  Promítá se do toho i davna obává spojena s ranymi i ne dávnými sexuálními zážitky. Predcasne stahy orgasmu, promiskuitní odvaha, divokost animalni pozornosti, hluboko v nitru zakořeněné krutost, něžný vánek jiného světa.  Pokaždé když se takto probudím z valecne orgie ve třech, mechanismy vysemeneni jako tekute meče mléčných zilkovi skonci na oděvu a probudí me tělo, které Hoří vyhaslym plamenem udusene bramborove nate. Jako by sama poluce říkala chci Te chlapče. Mam te ve svých spárech,  řeseni je najít způsob jak rozlišovat zdrave bdění a sexuální nokturnalni fantazii. Najít klíč k minulosti, rozluštit negativní příznaky sexuálního chování, odlehčit tak citu na hrudi, jehož drtí narůstající balvan a doseda do jezera v mlze se utapejici pěně bolesti.

Po probuzení mne démoni chtíču a rozkoši rozdávají okružní jízdy po onanii, před zrcadlem vasnive poloprobouzejici se prázdnoty.  Schopnost sebedefinovat se s kartáčkem na zuby v ústech s myslenkama na některou ze sexuálních zkušenosti, prezentace sexuální fantazie potlačena, s vyhlídkou na improvizační téma symfonie, kterou právě směruji nahrát do sestrineho pokoje. Abych to stihl ještě před tím než začnu byt v ne pohodě duševní a to právě z toho, že mne tlačí čas,  že přijdu později do prace, nebo budu muset škrábat auto. Ale když nejde o život, jde jenom o životní pocit a když už nejde ani o životní pocit, musí jít alespoň o tu smrt. Tak si tady  v kulisarne sedim a filosofuji nad tím vším,  v hlavě mi běhají myšlenky jako zplasene ženy na smuteční hostině, jsou to vdovy bez protějšku,  které nemam komu adresovat. Zabírají veslice, splaceni psi na perone věčnosti.

Mlha za oknem houstne jako jantarova řeka z milencineho snu, všechny metafory světa se snaží skryte protrhnout hymenus, vniknout co nejhlouběji k matce přírodě a universu a zaplnit kosmickou a lidskou dělohu smyslem, pozdvihnout mozek na nejvýkonnější orgán a srdce na orkán energii a zázraků v oslňující paletě obrazu a zvuku, fyzickou archu psychických korespondenci s tvarem vesmírného přirození, mýtem dobyvacne přitažlivosti, jako prastara rasa orchestralne o kolektivne se připravující na objev a přistání na novou planetu v solární soustavě. Tisíc problémů vyreseno tisíc řeseni naleznuto. 

 Ztratil jsem nit nalézám jen vznešené synopse bez tekoucí vody a pohyblivého pisku, ještě před tím než naleznu pramen vysychajiciho citu, obtulim se k bulvam, které reaktivne hreji jiterne neskonalosti podvojne Srí Lanky svátosti. Chvalozpev není requiem dokud se na to nepodivas jinak. Na pude je kovový had a v hlavě rozbuska explozivní ho ječmene. Některé bytostí se venuji spánku jiné předcházejí selestu o sedmé ranní aby srdcem zasáhli východ slunce bez nápravy visutych zpretrhanych myšlenek. Harmonie se o divá sama v sobě, jen kdyz se ty na mne o mysli ne divas. V neulpivajicim pohledu na provencalskem kořeni černého kořene slunci, kruta melodie jasnozrive panny v dechberoucim zakrutu imaginace, jenž naplňuje tuto skutečnost novými objekty a vynálezy. V dalce ubihajicich scénářů bez konce, hrdina stráví noc za perisculem majáku iluminujiciho zátoku,  ale svět už není co dřív, on jej změni, expandující výboje kreativního záření a energie se protnou s novou budoucnosti. Klasicka zápletka s transcendentalnim horizontem. Hudba budoucnosti napsana dnes mládym basnickym tělesem s vnitřnosti pobozenymi do vesmíru, vyzařujicimi jas. Neoblomny kruh vedle klubu osirelych srdci a vyhořelého paliva tvůrčích mysli.

Kolega požírajícim obrovskou duhovou sasanku vláhy a hudebního malomocenstvi, druhý prilepeny k partiím intimního kyberprostoru, vysekava skulptury dávnými sonickym titanum, třetí čte o smrtonostne teroristicke organizací,  jako jediny člověk na planetě čte se zavrenymi prusvitnymi vicky, zanechavaje tak okolní realitu napospas textu. Zbytek posádky je v módu,  kdy nejsem schopný říct blíže cokoliv o jejich puvodopisu v mytopedu teto skutečnosti. Před chvílí mi volal anandamid z reprokurzu, domluvili jsme se na papírech na vesmírný koráb.

Přemýšlel jsem jak dát bohum sebereferujici odkaz za experimentalni esencí každé věty, kterou napíšu do knihy, ale nepřímou náhodou, jenž je zdánlivou okolnosti, se otevřela brána pro klasický romanopisny konsensus. Abych to podal jednou a navždy, Můj debutový román Město a Moře bude mit strukturu vyprávění, syzet třinácti dni a třinácti noci, doplněny úvahami o povaze a smyslu života,  vesmíru,  básníka a skutečnosti, zjevení tvorby, vidění a poezii. Ke všem teto otázkám we zamýšlí jak metafyzicky tak ve vztahu k reálným objektům a lidem, někdy používá lidi jako nosiče a figury promlouvajici jeho myšlenkami,  jindy jsou to věci a byttosti okolnost světa,  rostliny, abstraktní pocity, jindy se objeví linka čtenáře románu uvnitř románu. Do takřka lineárního, misty  diskontinualniho vyprávění jsou vloženy básne v próze ' manifestujici seismograf citu a mysleni',tlumoceneho a diktovane ho,  mnohdy necenzurovaneho. Je to první kniha psaná za vášnivých sezení,  tužkou i perem, poklidné tahem i v rozvaze, pečlive, jako by to byla báseň. Její závěr je pak pro čtenáře inspirací kam vyrazit za životem,  za zážitky. 

Druhé okno do prostoru, kterým se hodlám zabývat je právě ona partie ve které se hudební svět spoji s existující fantazii a touhou hrát si. Čeká mne vyjevit smysl budoucí hudební,  ale i romanove poetiky, nebot nebráním se tomu, abych část románu namluvil a z filmoval a hudbu vytvořenou pro tyto případy jako konceptuální album, pou žil pro dokumentární záběry z road tripu. Tento odkaz lze pouzit i rezijne již to mohlo tak byt tento rok, ale muj věk do sedne do dospělosti a zralosti na dvou sudychr cislech, čtyři a dvacet, věk kdy to zkusím poprvé na filmovou režii. K hudebnímu projektu, je v tom touha nahrát doprovodnou hudbu, ktera bude manifestovat velke souvislosti dosud neznámého příběhu,  rosviti posluchacovu imaginaci jako maják Perisculo. To je me fiktivní bezedna město, jenž ztvárnil ve sve další knize, tentokrát již méně autobiograficke a více zasazene do budoucnosti. Zároveň na ni postavim performance reflektující moji tvorbu, lásku k poezii, scifi vizim, dnb a vesmírný nápadům,  skulpturam v hudbě a umění, z části experimentální z části tradiční hip hopove postupy, obecněji surrealisticko expresivní básne s kontextem ve fiktivním světe, mirene na posluchače přitom přímo na momnetum, přítomný okamžik. 

....Dark Prizma. Je nova skladba pro niž nahrávám artefakty, delikty natazene platném skutečnosti, platnem na plane sonicke invence, inverzní dystopie, svět řítící se do záhuby muže byt spásen, jen když má každý klíč ke svému autentickemu vyjádření. Hudební poezii v prostoru doprovázenou holografickym celospacialnim oratoriem tak mohou zítra dělat všichni kdo uveri, že jsme více než jen kvintesence prachu. Temne prizma se bude vyvíjet jako fuga hudebních tělísek a stylu, na počátku bude mit velmi nenapadny dvou minutový úvod,  po chvilce přijdou zlovestne zvuky a jemne theraminove moare, potom expozice temného tajemství,  milostna souhra piana s netvorem sound designu, na tom postavena repetice, do stále komplexnější zvukové juta pozice,  reliktni mosazne a hhutne vibrace v závěru podbarvene strunami a syntetickou harfou. Závěrečný boj neustále se vyvijejicich a ztisujicich přízraku. 

Skladba ktera uceluje snahy o experimentální elektronické hudební vyjádření bude osudem z glitchuverze,  bude poucena o mnohe skladby minulosti a má obsahovat mnoho trumpet i bicích, piano i pády,  celkove jde o to natáhnout horizont, pokusit se překonat technicke hranice dosavadních projektu, plán je rozehrát na tři sta az čtyři sta samplu, stovky z Fl knihoven, stovku stahnutych souborů a zbyle ty, které jsem si již vytvořil,  vize je nevytvorit jen bohatou kolaz a mozaiku pro mysl, ale co povzbudí nebo zachvěje i na hrudi, obohatí tak jednotlivce i kolektivu,  planetu i vesmír.

To však nastane az ve výsledném koncentrujicim sympoziu, bez předchozí sklizne nelze postupovat žádný kreativní testament. Dříve než se projevi má schopnost formulovat poznámky obráceného slovosledu, nebo psát ve čtyřech syntaktickych a vyhynulych jazyků současné, po dotknu zde nove objevování. Na schody které mají plechove části postrani, níže slozene body, tvarnost toho materiálu mne fascinuje, ohybnost onoho nerezového tenkého platu vydává ohnute duté floskulni zvuky, rikam tomu 'zvukové molekuly' i když se zvuk siri vibrací, atomarni tendence samplovat a 'precasovavat' okolní soundscape, kvantove napojeny na vesmír a na ohebnou a mapující mysl pozorovatele. Je pozoruhodne jak tyto headspaces alias 'headrooms' korespondují s koincidencemi povahovych rysů predmetne skutečnosti a to nemluvim o spojení teto mysli s akcelerujicimi účinky psychedelicke nebo homogenní fáze protějšku na odvracena straně naší sondy do fyziognomie zhmotnujiciho se jazyka symbolů.