Zápisky cestujícího na Lir

'...padala l tam tada da dam...' V peckach Sigma Some body to Love. Divám se na Haničku na protější straně kupe. V mem srdci vyprahla touha po lásce. V ocich kus příběhu tajemství. Slunce posledních únorových dni shledávám něžným a oslnivym. Jede nás sedm. Z toho tři poprvé. Dva ji ještě vůbec neokusili. Možná se ptáte o cem je řeč. Odolat pokušení. Vyvolat slabost. Vnuknout strach nebo závist. 

Prameny těchto úvah. 'Seru na Vás' prohlásí Milos a nasadí si na hlavu sluchátka Sony. Hanička poslouchá na stare empetrojce klasiky jako Chinasky. 'Idete kurit? '..zastávka Pardubice. Většina kupe se odebrava ven na cigaretovou pauzu. #kurpauzi # říkavalo se tomu tehda mezi kuřáky. V okně černovláska v červeném kabate. Na stehne Tynuse vytrestena mysticka Sova. Jirka zatahuje zaclonky u kupe.

Rozjíždíme se z Pardubic, nebe je oblacne s krátkými záblesky modravymi. Očekávání večera. Pozoruji obličeje. Psát výpověď o teto generaci o teto přítomnosti, o sobě samém o hudbě kterou poslouchame   tom obrovském prostoru který se zve Vesmir. Branime tady te energii aby se projevila energie   nás samých kterou přinášíme na festival zvuku na svátek elektronické hudby na Pražském výstavišti...bude nás tam pár tisíc.

V kupe je zvláštní ticho. Vina réva se dostala do našich mozku. Mysli jsou jako zdrevenele, v kornate hypnoze, před hypotetickym ocekavanim večera. Věci a tvorové o věcech hýbou světem, hudba a rytmus, lidé hybajici se do rytmu a prozivajici sve pocity a sny, nechávají na chvíli utichnout myšlenky, ty chvíle tak cenne a hodnotne jsou. Mezi tím myšlenka na alternativní identitu, na kostým, ztělesnění nove živoucí entity, prejate z kultury mangy, z japonske anime a filmu. Jak takovou postavu poznají a rozlisi mezi tisicemi lidi a jake reakce vzbudí. 

Probudí inspiraci nebo nenávist a lásku. Jistě bude spatřena. Vedle kolejnice vede řeka. Je to řeka našich životů. Tise datkuji na svem telefonu. Delam to co miluji. Tvořím. Má žena, divka, ktera mi veri sedi naproti jaky to bude večer. Budeme blazeni a citlivi k projevům boží milosti, chemicke a empaticke blízkosti? Hodlám popsat průběh a sled událostí, okamžiku a citových prožitků po svem. Slunce úryvek paprsků na její tváři. V korunách holých stromů paprsky. Opusteny vagon v polích vedle ohniště.

Zkoumám vztah mezi tichem a hudbou. Ve vlaku slysim hudbu pražců. Vnímám ale i to nabíledni prazdne ticho. Ticho je v protikladu myšlenky. Takove to vnitřní ticho které lidé zabíjejí aby slyšeli hudbu, hudbu okolního světa, žaluzií hudbu v nich samých, v tom je urcita souvztaznost cele látky ticha, hudby  a rytmicke a asynchronní melodie. Předtím než protékající vášeň zasáhne vrchol bylo ticho. Před početím ticha. Poté bylo zrozeno slovo a to slovo bylo zvuk vibrací. A ta vibrace nemá počátek ani nemá konec, je bezkonecna a neznicitelna, jako dobra a zla energie, jako bůh a zrající myšlenka na něj. V tom Spatřuji osobní mýtus a hru na abecedu příběhu a slunci. Blížíme se Pražskému okruhu. Cítím mezi sterbinami plic a dezénu cév dehet. Snažím se dnes nekouřit. Abych udychal celý večer. 

Projeli jsme Kolínem. Předměstí Prahy. Hlavni nádraží. Všichni vstoupíme. Přijdeme na Vaclavske náměstí. Dole v jižním rohu se setkáme s Martinem, Basou, Mattym a Soniou. Vypadají privetive. Jako by se těšili. Jdeme k Pinkasum. Tam je plno a samé patecni rezervace na pul sedmé. Dáme na Letne sraz s Pauliem. Shlizime Prahu dolů na světla. Je chladný vánek. Jakmile dorázi Paulie tak se vydáváme hledat podnik kam se usadit a trochu se najíst. Napotřetí najdeme hospodu U divadla. Nedaleko Strosmayerovo náměstí směrem k Holešovicích. Objednáme pivinka, desítky, dvanáctky, polévku česnekovou a hermelín, Paulie si dal tlačenku a Týnka rizoto. Po několika rundach, odcházíme, ještě po panáku Jaggermaistera. A už si to strafujeme ulicemi k Pražskému výstavišti. Tam se ještě zaroluje, pokouri a obejde kruh. Poté nám Paulie da Prazsko-Moravskou zásilku dvaceti tablet a krystalu. Jsme rádi, rozloučíme se a vyrazime směr k vystavistnim halam. Tam se již formují řady lidi.