Zápisky z krysiho běhu

...Naučit se byt pro lidi prospěšným a vyjasnit si některé hodnoty a priority bez toho aby jsi zatizil lineární orbity. Znovu forma vytezi nad myšlenkovým obsahem nad zasahem nad spádem a vůli nad moci tvého niterneho spektra Tvé netvorne obraznosti Tvé tvůrčí cesty ktera si rika já a jako takova tak často podléhá iluzi byti zachycena obnovena a uzdravena formou experimentu formou tiché posty duši a sidel hrotů mysli tykadelky lidské poezie.

V takovém horku se nedá koexistovat ani za to nic co nás naučili byt prikyvovat poslouchat chápat a zdravit vidět tím jedním a odlisnym způsobem tím nebem co je tady mezi rodiči a přáteli a chování jeho připomíná právě tuto skutečnost. 

Znovu v pokušení napsat most přes věčnost. Tekava mysl krásné temné a zrudne poeticke deformace. Nápady a pády z lidskosti a nenávisti. Teple lidské nitro a to všeho salajici horko na cestě k Tobě na druhé straně na horní enstazi hrázi existence tam kde kvetnatosti pochodů vrcholi dle velehor vznešenosti vrcholku brázdy hvězd a nekonečna.

Na cestě z krysiho závodu, z běhu za vycpelym sýrem, za umírající inspiraci, ktera se pro mnoho smrtelníků nachází v kleci a je zacelena ac pochodeň smrti vás po pohání na cestě za vašimi sny a touhy tak prchá ve jako jen dym v zrcadle z jehlic a stepenych oči znovu uzdravene budoucnosti. 

To co byl vztah k přírodě a lidskosti se rozpada a na jeho základech je prázdno. Tyto odrazy zastavení v příkrém stoupání v odlesků duševního zrání se předhání jako kolesa a ozubena chimera obraznosti. Bioeideticke klony nás rozmazluji svým náznakem jedine a neuplne skutečnosti a my už nejsme schopni uvěřit v jediny úděl a společné vykoupení.

Vse co nás provázelo jako usklebek komedianta, jako dosedave pochody a tlukouci srdce se milovalo v přímém slunci, které jen vyčkává az člověk odvracejici tvář znovu vydobude svuj ztraceny a božský majestat.

...