Hra pro jednoho hráče

1.
Malcolm bylo poklidné, na onu dobu průměrně hektické město a v jeho jednotvárných, moderních domech žilo asi sto tisíc obyvatel.
Lidé v Malcolmu byli mladí, ambiciózní, rádi po své práci, která je uspokojovala a dávala pocit, že jejich život má smysl, chodili do velkých kaváren, jež byly prosvícené a v nichž se život nezastavoval, spíše byl ještě rychlejší a zmatenější.
V kavárnách, chladných a studených, si ti dobře oblečení lidé s věčným úsměvem na tvářích užívali výhod života a plodů, které jim přinášela každodenní práce. Někdy užívání trvalo dlouho a přecházelo v únavu a ospalost, jež jim odkrývala jejich slabé stránky. Na konci oslav, po kterých zůstávala jen matná a nahořklá příchuť, se často svěřovali svým pomíjivým přátelům o těžkostech života, který byl za jasného dne smysluplný a radostný.
Stačilo však obvykle jen několik hodin a chmurná nálada byla pryč a přátelé, jimž byla pochybovačná slova určena, již nebyli přáteli a nažehlené obleky pochybnosti nedovolovaly.
Rychlých vztahů, spěchajících lidí a zakázaných pocitů bylo v Malcolmu plno. Malcolm jimi žil stejně jako další větší i menší města v zemi. Malcolm byl pulzující, zařící, plný energie a mládí. Malcolm bylo typické středně velké město, jakých v lednu 2095 bylo na zeměkouli plno.

Mezi ambiciózní a úspěšné jedince se dal v lednu 2095 počítat i doktor Gartner, který byl zcela pohlcen svou kariérou hlavního lékaře v I. Dětském centru, jež se rozkládalo v jednom z bohatších předměstí Malcolmu. Číslovka I nebyla v názvu Centra náhodou. Podobných zařízení bylo v Malcolmu několik desítek, stejně jako v každém městě s více než stotisícem obyvatel. Číslovka I neznamenala jen to, že Centrum bylo v Malcolmu nejstarší. Ve statistikách a odborných hodnoceních figurovalo na prvním místě, především v ukazatelích jako počet narozených dětí, úroveň péče, počet dětí úspěšně zařazených, průměrně dosahovaný výdělek zařazených, ekonomická úroveň zařazených a celá řada dalších strohých faktů. Výsledky dávaly Centru punc prestiže a lákavého cíle pro všechny absolventy lékařské fakulty v Malcolmu.

Dnes měl Dr. Gartner spokojenou náladu. V Centru se narodilo pět novorozenců a všem z nich se dařilo dobře. Jejich SA bylo navrženo na 85 a zatím všechny ukazatele říkaly, že předpoklady vyjdou. Jedinou starostí Dr. Gartnera byla otázka spíše personální, která vlastně ani nespadala do jeho kompetence. Jedna ze zaměstnankyň chtěla z Centra odejít a Dr. Gartner její důvody nechápal. Naposledy říkala něco o anonymitě a řádu, Dr. Gartner ji však moc neposlouchal a v duchu jenom hodnotil její skóre atraktivnosti a myslel si přitom, že mimo Centrum ji růžová budoucnost nečeká. Jistě nedosáhne potřebného počtu zážitkových bodů a zbude na ni ekonomická úroveň číslo tři. Místo v jeho Centru naopak považoval za stabilní a prospěšné, pro zaměstnankyni maximálně vhodné. Ještě s ní musí promluvit.
Dr. Gartner vešel do své kanceláře a prohlížel si řadu čísel na elektronické obrazovce studeně černého stolu. Jeho Centrum vykazovalo velmi dobré výsledky a většina zaměstnankyň na pozicích profesionálních matek v něm byla spokojená. Již dávno se na ně nehledělo skrz prsty, protože jejich práce byla výnosná, náročná a pro stát efektivní.
Dostat se do „líhně“, jak se někdy centrům říkalo, nebyla věc jednoduchá. Každá uchazečka musela projít fyziologickými a psychologickými testy, a proto bylo často jednodušší věnovat se běžné kariéře nezatížené pláčem malých dětí. SA všech uchazeček přitom muselo být vyšší než 60, což na druhé straně nijak náročná podmínka nebyla. Všechny nepříjemnosti práce v Centru však vykompenzovala vysoká finanční odměna, protože společnost profesionální matky potřebovala. Bez nich by nebyla schopna života a všechny jeho radosti by jí zůstaly odepřeny.

I. Dětské centrum přesně před dvanácti měsíci propustilo do fáze zařazení dalších dvacet mladých lidí, kteří v něm byli vychováni. Dr. Gartner měl dnes dostat zprávu o tom, zda deset dívek a deset chlapců, kteří byli v lednu 2094 propuštěni z jeho Centra, mají práci, zda stále žijí ve své předem zařízené bytové jednotce, kolik vztahů se jim podařilo navázat a kolik zážitkových bodů dostali přiděleno. Doufal, že vztahů bude co nejvíce a stejně úspěšné bude i jejich pracovní zařazení. Pokud by některý z absolventů Centra vykazoval stálý vztah nebo naopak žádný, nebyl by to pro Centrum dobrý výsledek.
Dr. Gartner se na zprávu těšil se zvláštním chvěním v žaludku. Věděl, že bude-li zpráva pozitivní, bude to i jeho zásluha. V opačném případě může říct, že se jedná jen o jednu z mnoha skupin a odpovědnost za prozatímní nezdar bude přenesena na jiné.

2.
Alex Madix mezi těmi dvaceti, kteří z I. Centra v lednu 2094 vyšli, nebyl. Narodil se mimo Centrum, měl obyčejné dětství a obyčejný život. I o jeho současném zaměstnání se dalo říct, že bylo obyčejné.
Alexovi bylo třicet dva let a žil ve velkém domě, v němž bylo 302 bytových jednotek. Každá jednotka byla navlas stejná – dva pokoje napojené na síť, která každého z obyvatel domu spojovala s osvěžovači života, se zábavou, prací a zdroji, jejichž cílem bylo uspokojování všech potřeb. Spojení zajišťovala tenká obrazovka, která přijímala všechno, co bylo nutné k plnohodnotnému životu. Ve většině z podobných jednotek, v níž bydlel Alex, žili lidé sami, i když postele v každé jednotce byly velké.
Pro agentury i celé město byl Alex téměř ideálním klientem. Realita Alexova života však byla jiná. Upozornění sítě na překročení délky vztahu mu nechodila, protože vztahů měl velmi málo. Naopak jej síť občas musela na tento negativní stav upozornit a zasílala mu svoji nabídku vhodných partnerek. Alex dokonce již dvakrát málem ztratil nárok na ekonomickou úroveň dvě, protože tři měsíce po sobě nedostal ani jeden zážitkový bod. Velké starosti to však Alexovi nedělalo.
Alex se ve své jednotce probudil jako každý jiný den přesně v 5.30. Jako každý jiný den byla venku ještě tma. Jako každý jiný den čekala Alexe práce, kterou vykonával šest hodin denně. Mohl si vybrat, zda zůstane v jednotce nebo půjde do nedaleké kanceláře. Alex si vybral kancelář a s lehce zpocenými dlaněmi, ospalou myslí a těžkým žaludkem vyšel do ztemnělých ulic.