Hra pro jednoho hráče

5.
Číslo, které chtěl Dr. Gartner vyvolat předtím, než byl vyrušen svojí podřízenou, patřilo Yannicku Wildemu, muži stejně starému a stejně ctižádostivému jako byl Dr. Gartner.
Yannick byl šéfem soukromé agentury, která by dříve dostala přívlastek personální. Lidem však nedávala práci, pouze hodnotila jejich předpoklady pro nalezení dobrého zaměstnání. Ke svému hodnocení agentura používala stupnici, které se běžně říkalo skóre atraktivnosti, skóre komunikace, skóre sebedůvěry a skóre inteligence. Body na stupnicích byly podstatné i pro přidělení ekonomické úrovně jedna až tři. Předpoklady pro zařazení do těchto kategorií agentura rovněž posuzovala. O příslušnosti k ekonomické úrovni rozhodoval počet vztahů na síti, pracovní zařazení žadatele a počet zážitkových bodů. Kdo pobýval neustále ve své jednotce přitom zpravidla dosahoval nízkého počtu bodů. Nejvíce oceňované byly cesty za hranice Malcolmu nebo světadílu, rovněž změna partnera nebo výrobku v kategorii spotřební byla vždy oceněna body, jejich počet v tomto případě závisel na SA známce nového partnera či ceně nové spotřební věci.
Agentury byly propojeny s podnikateli operujícími na trhu, aby věděly, že jejich požadavkům stálé vztahy nevyhovují. Ekonomická úroveň nediskriminovala, pouze poskytovala svým účastníkům v různém stupni výhody, které trh nabízel. Nejvíce plodů trhu mohly těžit lidé v ekonomické úrovni jedna. Jejich počet vztahů a úroveň života byla vzorem pro ostatní, méně úspěšné, kteří byly zařazeni v ekonomické úrovni dva a tři. Číslo úrovně, které měli někteří na svých navštívenkách vypovídalo mnohdy více, než konkrétní činy.
Žádat o zpracování stupnice nebo o zařazení do ekonomické úrovně nebylo povinností, to však bylo jen formální pravidlo. V praxi byly stupnice a čísla ekonomické úrovně průkazem i branou k úspěchu. Musely však obsahovat dobré hodnoty a výsledky šly často předem odhadnout. U některých jedinců proto vyvolávaly obavu a o jejich sestavení raději ani nežádali.
Agentury, které se začaly zabývat sestavováním stupnic a ekonomických úrovní, vznikly zhruba před třiceti lety. Vytvořily se ze skutečných personálních agentur, jejichž původním úkolem bylo usnadnit lidem uplatnění na pracovním trhu.
Prvotní účel stupnic byl stejně jako účel agentur také odlišný. Měly nejprve rámcově hodnotit obecné schopnosti, jako např. jazykové znalosti, komunikační dovednosti, stupeň vzdělání a nabyté praktické zkušenosti. O tom, že by do stupnice měly být zařazeny i jiné hodnoty, které by určovaly nikoliv to, co lidé umějí, ale jací jsou a jak vypadají, se uvažovalo jen okrajově, tajně a s pocitem jakéhosi špatného svědomí. Zaměstnanci agentur, jejichž náplní práce bylo přidělování známek, však stále více začali uchazeče podvědomě hodnotit i podle jejich vzhledu, který na ně působil více, než si sami připouštěli. Přispěla k tomu i skutečnost, že známky na stupnici nebyly definitivní, mohly se zvyšovat i snižovat, a to hodnocené uchazeče nutilo k neustálé aktivitě.

6.
Alex Madix o přidělení stupnice nežádal, i když vždy doufal, že jeho známky by zcela nízké nebyly. Alex však nechtěl narušovat svůj klid, který mu zajišťoval obranu před vyššími nároky jeho okolí a jeho strach byl důvodem jeho obyčejnosti.
Rovněž odmítal síť, protože její krátkodobost mu vadila. Alexovo odmítání a lenost byly důvodem jeho životního stereotypu. O zážitkové body neměl Alex zájem. Nebavily ho. Doufal, že jednou potká někoho, kdo o body také nebude stát.

7.
Georga Wallace pochopitelně měla tušení, že dnes ráno Dr. Gartner rozpačitě sleduje její tabulku a připadá mu divné, že hodnota jejího skóre atraktivnosti neodpovídá počtu dosažených vztahů na síti.
Georga o té nule věděla a vůbec nijak jí nevadila. Věděla také o hodnotě svého skóre atraktivnosti a ani u něj si nepřipouštěla, že to číslo by jí mělo opravňovat k myšlenkám na povšechný úspěch.
Poté, co vyšla z I. Dětského centra, však velmi rychle zaznamenala, že muži v jejím okolí a v jejím pracovním prostředí, do něhož byla přidělena, o ni projevují zájem.
Ona však vztahy odmítala a síť navštěvovala zřídkakdy. Georga nebyla domýšlivá ani povýšená, jak by se mohlo zdát. Chtěla být jen jiná než ostatní, přívětivá, milá ke každému, ať už na jeho stupnici byla známka jakákoliv nebo vůbec žádná.
Podvědomě si však stupnici vytvářela, i když to její okolí nepostřehlo. S někým byla častěji, s jinými méně. Po dovršení vztahu však netoužila. Chtěla jej poskytnout jen někomu a souhlas ještě nikomu nepodepsala. Zážitkových bodů jí pár přibylo, poté co ji několik pánů pozvalo na společný výjezd.
V hloubi duše však George věděla, kdo je tou pravou osobou a jaké vlastnosti by taková osoba měla splňovat. Její představy a požadavky však byly ukryty hluboko v jejím nitru a Georga opakovaně sama sebe přesvědčovala o své laskavosti a obyčejnosti. A skutečně laskavá a obyčejná byla, sbírala jeden zážitkový bod za druhým a myslela si, že je šťastná.

8.
Den Amanthy Valdez byl rušný, přesně tak, jak sama na jeho začátku očekávala. Byl to den, který nedovoloval, aby se zabývala maličkostmi. Začal několika schůzkami, na kterých se osvědčilo nechybovat a nedávat najevo slabosti. Lidé, se kterými Amantha schůzky měla, byly vybaveni vysokými hodnotami ve všech druzích stupnic. Stav stupnic na nich byl vidět zcela jasně. Ve dvou případech šlo o muže, z nichž jeden Amanthě nechal i svoji soukromou adresu na síti, což znamenalo zisk jednoho zážitkového bodu. Když si ji zaznamenávala, měl muž na tváři lehký úsměv, ale v jeho očích byla znát obava z nenaplněného očekávání. Říkal si, že s Amanthou to buď vyjde nebo ne. A přesvědčoval se, že pokud dojde k druhé možnosti, nestane se nic zlého. Žen jako Amantha, je přece na síti hodně.
Amantha ze zdvořilosti nabídky nikdy neodmítala, souhlas s intimním stykem však podepsala málokomu. Dovedla se však i neusmívat a zůstat chladná, pokud byly nabídky učiněny s přílišnou ledabylostí. Amantha měla svůj žebříček hodnot pevně uspořádaný a uvědomovala si to. Její žebříček neměl čas být v onen rušný den ohrožen.
Větší útoky jej však čekaly v pozdních večerních hodinách, když se Amantha svlékla ze svého těsného černého saka a kalhot téže barvy. Když uniformu symbolizující sebedůvěru a úspěch sundala, nemusela se stydět za své tělo, které však v její jednotce nikdo neobdivoval.
Obrazovka v rohu místnosti lákavě blikala, ale Amantha vůbec netoužila zahloubat se do sítě. Sáhla do vedlejšího stolku a nalila si do sklenky zářivě hnědou tekutinu. Vychutnávala přesně odměřenou dávku, protože věděla, že víc by jí uškodilo.
Když byla uprostřed dávky a dívala se na sebe do zrcadla, vybavil se jí její předposlední vztah. Ani on nebyl navázaný prostřednictvím sítě, ale náhodně v blyštivé sobotní zastávce zábavy a nespoutané radosti. Vztah trval déle než bylo obvyklé, téměř pět měsíců. Amantha se svým partnerem bydlela, vyhovoval jí jeho odstup a nezávislost, i když on se jí někdy ve slabších chvílích svěřil, že by ji chtěl mít častěji a trvaleji, i přesto, že souhlas podepisovala poměrně často.
Amantha jej měla ráda, i když z něho někdy cítila nepopsatelnou obavu. Byl tajuplný. To tajemství, hrdost a sebejistota jí imponovaly, ale zároveň cítila strach z toho, že by nejasným vlastnostem jeho osobnosti podlehla natrvalo. Dlouhodobost ji odrazovala, což jejich vztah nahlodávalo natolik, že nakonec skončil úplně. Tehdy si dokonce začala všímat, že jí několik dní za sebou nebyl připsán ani jeden zážitkový bod.
Tehdy neprosil ani nijak nenaléhal. Od kohosi pak slyšela, že si vzal v zaměstnání volno, jen na pár dnů a nikdo o něm nevěděl. Když se vrátil, nikomu nic neřekl, byl nezměněný a sebejistý. Amanthu to nějak zvláštně dojalo, ale její rozhodnutí bylo pevné. Definitiva, se kterou by se spojovala opačná volba Amanthu znervózňovala. Bez definitivy se Amantha cítila šťastná.