Za trnitými strunami

  Stojím tu sama. Dlouho jsem neměla čas jen sama pro sebe.
Mám červené oči, které již nepamatují zdravou barvu bělma.
Doktoři ke mně laskavě promlouvají a snaží se mi dodat sílu k uzdravení.
Jsou za to přeci placení nebo ne?
Když se podívám zpět, a není to tak dávno, vidím všechny své milence.
Vidím milence, kteří se mě snažili ponížit nebo mě milovali.
Možná jsem si to namlouvala, ale dodalo to všem románkům sladkou příchuť.
Jasně si vybavuji svou první skladbu, první tóny a první úspěchy.
Zahřívá mě myšlenka na jásající publikum. Jak jen to všechno uteklo…
Dnes naposledy sepisuji všechno, co vím.
Tady, v Shelbyvillské léčebně pro alkoholově závislé, odevzdávám svůj rukopis a životní příběh.

Říkejte mi Jo

  Začala bych svým původem, tak to přeci má být.
Narodila jsem se ve výhní spáleném měsíci červenci jako Jocelyne Anne Vorberian. Vyrůstala jsem ve velkém domě v malé vesničce Downtown.
Jak já to tam milovala!
Naši patřili mei pracující ze střední třídy, nežili jsme si špatně.
Časem mi rodiče přivedli na svět Sestru Marryl, i když jsme byly od sebe deset let věkově vzdálené, rozuměly jsme si.
 Veškerou idylku kazily pouze spory našich rodičů.
Můj otec, pokud jej tak mohu nazvat, měl vždy potíže s alkoholem.
Za čas jsem pochopila, že alkoholem topil své neuskutečněné sny, své touhy.
Touhy, které ani nevyslovil nahlas. Nebyl nikdo a nikým.
Alkohol jde ruku v ruce s promiskuitou a máme tu hned řadu nevěr.
Bože, nechápu, jak to všechno moje matka zvládla. I když i ona zde hraje svou roli. Roli věčně zatrpklé matky, která si své zlosti vybíjela na mne.
Bohužel, jako dítě jsem sotva rozuměla světu dospělých. Dospělých.

 Několikrát jsem chodila do školy se škrábanci a otlačeninami. Nikomu jsem nic neřekla, i když si toho po krátké době všímaly moje kamarádky.
Byla jsem velmi zvláštní dítě, žila jsem si ve svých vzdušných zámcích ponořené v hluboké fantazii. Ale nikde mi nebylo lépe. V mých příbězích se událo vše, jak jsem si přála.
Tenkrát jsem se zamilovala do svého prvního kluka ze stejné třídy. Jé, to byla láska! Vydrželo mi to pět let.
Během této doby se naši čím dál tím více hádali a odcizovali. Nebylo to jediné, co mě trápilo. Na stole přibývalo neustále větší množství vypitých lahví alkoholu.
A s čím jde ještě alkohol ruku v ruce, kromě promiskuity? S násilím.
Zrovna jsem procházela pátou třídou, když bylo na denním pořádku, že k nám každý večer jezdila policie, aby odvedli z domu mého násilnického otce.

 Ještě toho léta se matka dala rozvést. Pro všechny to byla obrovská úleva, jen ta porozvodová sezóna se táhla velice dlouho. Jelikož jsem vyhrála trofej prvorozeného dítěte poslouchala jsem ze všech stran nadávky na otce nebo matku, podle toho, u které babičky jsem zrovna pobývala.
A zhruba někde tam to začalo. Objevila jsem umění psát, veškeré své strasti jsem napsala na papír- básně, písně, cokoliv mě napadalo.
Bylo to takové osvobození.
Já byla v té době dospívající, ne zrovna pohledné děvče. Všude jsem měla akné, což mě štvalo ze všeho nejvíc. Vlasy mi nerostly, ale trčely všude do stran. No děs!
Jediné, co mě drželo, byl zpěv- zpěvem jsem uvolňovala veškerý stres. 
Řekla bych, že mi to i docela šlo!
Náhle se ale začalo lámat úplně všechno- rozvod rodičů, zhroucená mamka, otec k ničemu, hádky po všech stranách. Moje první zlomené srdce…je, jak to bolelo. Doteď si pamatuji, kvůli které holce mě opustil! Šikanistka Nina!
Poté nám do života vstoupil nový člověk.

 Jmenoval se James Sanders, mámin zničehonic nový přítel.
O deset let mladší hřebec!
Neřekla bych úplně, že to byla láska na první pohled. Ale choval se k nám mile. Sestra, tehdy ještě malá princezna, si jej hned oblíbila. Začali jsme jezdívat na výlety a více se smáli. Svět, jakoby najednou dostal nové barvy.
Nastoupila jsem do vyššího ročníku. Vlasy- dorostly mi po ramena.
Zatím žádná sláva, ale aspoň jsem vypadala více jako holka.
Také jsem začala soukromě navštěvovat hudební hodiny profesorky Nebelové. Profesorka byla třída, tvrdá, ale cítila jsem díky ní pokroky.
Toužila jsem se totiž přihlásit na konzervatoř.
Nejspíš jsem nebyla úplně k zahození, protože mě jednoho jarního dne oslovil jeden moc pěkný kluk z vyššího ročníku. Matt.

Jak po něm holky šílely! Nečekala jsem, že by oslovil zrovna mě.
A že byl pohledný- nosil delší- do hněda zbarvené vlasy, které tak podtrhovaly jeho zelené oči. Přehlédnout se nedaly ani miniaturní roztomilé pihy, které tančily kolem pršáčku.
Netrvalo to dlouho a zamilovala jsem se znovu. Byla to další láska, která k dospívání patří. Chodívali jsme za ruce, líbali se, jakože skutečné líbání a věčně se něčemu smáli.
Tedy, než se to dozvěděla moje matka.
,, Zakazuji ti, aby ses tahala s klukama!“ Ona byla šťastná tak proč já ne?!
Děsně mě to naštvalo. Ale strach z mé matky byl neskutečný.

Přestala jsem se s Mattem držet za ruce, když jsme šli po městě, což mu pochopitelně vadilo. Ano, chtěla jsem být příkladná dcerunka, abych byla aspoň jednou pochválena.
James se mezitím k nám nastěhoval, což jsme se sestrou uvítaly.
Těšily jsme se opět na společně strávené výlety jako jedna rodina. Byl to okamžik, kdy byla šťastná i naše matka, tudíž neměla potřebu mě tolik terorizovat.
S tím samozřejmě přišla další věc- hlasitá akrobacie v ložnici matky a Jamese.
To se ještě dalo vydržet, občas.

Já měla konečně svou lásku. Jakožto tehdejší naivka jsem si budovala štěstí pouze na Mattovi. Na všem, co řekl nebo udělal. Neměla jsem vlastní názor, hlavně že jsem byla s ním.
Matt byl machr, středem pozornosti- ve škole i mimo ní. Měli jsme partu přátel, kde se vždy nějak předváděl nebo vytahoval. Navíc strašně krásně líbal.

Jednoho dne přišel s tím, že se pustil do grafittů. Byl to grázl, ale všichni mu leželi u nohou, včetně mě.
Spolu s ním chodila do třídy také Anette. Nepřišla mi příliš atraktivní, byla to spíše obyčejná holka. S Mattem se spolu kamarádili, někdy až příliš blízce.
Netrvalo dlouho a mé zamilované písně vystřídaly texty o zradě a nenávisti.
Už nevím, kdo mi to tenkrát řekl. Ale zjistila jsem, že mě podvedl s Anette.
Bolelo to. Hrdinsky se se mnou rozešel přes kamaráda. Takovým tím stylem- Mám ti vyřídit, že…
Ubožák!
Jenže se nade mnou začala stahovat další mračna. Vydržte- to je jen mé dětství. Jak já toužila utéct pryč!

James se zničehonic změnil. Z milého máminého přítele se stal otravný, podivně dolézající strýček. Bylo mi divné, když opakovaně vkročil do mého pokoje, zatímco jsem se převlékala.
Aktivně komentoval oblečení, které jsem nosila i přátelé, se kterými jsem se vídala. Matka jako beránek jen tiše poslouchala.
Po čase přitvrdil- žádní kluci! Co to má jako být?
Moje kamarádka Piene už měla pravidelný sex se svým o pár let starším přítelem a já nesměla ani z domu.
Začala jsem se vztekat. Zde započal můj první vzdor, jinak naprosto poslušené dcerky.
Jednou jsem v noci utekla z domu, když kamarád ze třídy pořádal narozeninovou oslavu. Vykradla jsem se oknem nalíčená a zamířila k domu Piene.
Čekala na mě, aby nás mohl její přítel odvézt.
,, Tak co, už máš povolený řetěz?“ Smála se mi, zatímco si v autě upravovala své večerní líčení.
,, Dej pokoj.“ Zamumlala jsem a snažila se potlačit nervozitu z toho, že by matka přišla na můj noční útěk.
,, Budeš pít?“ Zeptala se Piene a prohlédla si svou příliš výraznou rtěnku.
Nechtěla jsem kazit žádnou zábavu, i když jsem se alkoholu bála.
Ale lákalo mě to, něco ve mně děsně toužilo po uvolnění a odreagování.
,, Jasné.“ Řekla jsem tiše a pozorovala noční město, co se míhalo za skly auta.

Mimochodem narozeniny slavil kamarád Miles. Velice důležitá osoba v mém životě.
Jak bych jen Milese popsala?
Byl to takový ten kluk, kterého si holky na první pohled nevšimly.
Byl hubený a malý, ovšem v obličeji byl velice pěkný. Měl blond delší rovné vlasy. Jak já miluji na klukách delší vlasy!
Modré oči a plné rty. Sexy bylo hlavně to, že hrál skoro na každý hudební názor.
To bylo, co nás spojovalo. Hudba a to zatraceně dobrý rock! 

Byli jsme na místě. Přímo před domem Milesových rodičů.
Nesměle jsem vykročila z auta a upravila si delší přiléhavý svetřík. Čekala jsem až se Piene rozloučí se svým přítelem a domluví se na čase, kdy ji vyzvedne.
Jejich líbačka trvala tak dlouho, že mi v chladném podzimním večeru začala být pěkná zima.
Party se celkem rozjela, hudba hrála a doléhal k nám smích z horních pater rodinného domu.
,, Tak jdeme!“ Pobídla mě Piene a popadla za loket.
Než jsem se nadála, stála jsem uprostřed rozjíždějící se zábavy.
Skoro všechny jsem znala ze školy.

 Miles v davu cosi probíral se svým nejlepším kamarádem a Piene už se rychle sháněla po nějakém alkoholu.
Posadila jsem se na postel vedle líbajícího se páru a chvíli jsem uvažovala, že asi brzy odejdu.
,, Ahoj.“ Miles si našel čas, aby mě pozdravil.
,, A-hoj.“ Usmála jsem překvapeně.
,, Tak si dorazila.“ Řekl a objal mě.
,, No jasně.“ Padla jsme mu kolem krku. ,, A všechno nejlepší!“ Líbla jsem ho na rty.
Pousmál se a dali jsme se do řeči. Chvíli jsme se bavili o hudbě a o tom, co plánoval na své oslavě.
Vyrušil nás až Andy, když mi v papírovém kelímku donesl neznámý alkoholový nápoj.
,, Jo ještě nic nepije!“ Zvolal jako bych něco provedla.
Vytřeštila jsem na Andyho zrak.
,, Ne, díky.“ Odtáhla jsem se. Už tak jsem si koledovala o pořádný malér.
,, Ale no tak.“ Mrknul na mě Miles.
,, Jsi přeci na oslavě, užij si to.“ Řekl a jemně mi popostrčil kelímek.
,, Dobře.“ Řekla jsme váhavě a přiložila si míchaná nápoj ke rtům. Rum s Colou. Začala zde snad cesta mého zatracení?
Alkohol mě pěkně štípal v krku, ale uvolnil psychické sevření a strach z mé matky. Party se dala do pohybu a já do sebe hodila druhý, třetí a jiný alkohol.
Pamatuji si, jak měl pokaždé  nápoj jinou barvu.

Tančila jsem a zpívala ve víru opojení. Nechtěla jsem, aby něco tak úžasného přestalo. Bože, taková volnost v mé hlavě. Negativní myšlenky, které mě tížily, byly ty tam. Tak náhle se rozpustily.
Další výhoda alkoholu? Cítíte se přitažlivě. Už ani nevím jak, ale ocitla jsem se v objetí při jedné rockové písni v Milesově náruči. Je to přesně ta vzácná chvíle, kdy je člověk na vlně alfy, řekla bych.
Mysl uvolněná a příjemná vzrušující společnost tvoří celý váš vesmír. V tu chvíli nepotřebujete nic.
Kolikrát tohle za život ještě zažiji!
Polibky byly tak žhavé, že se mi podlamovaly nohy. Nebo to bylo tím alkoholem? Líbal naprosto božsky. Jazyky se nám proplétaly a nevnímali jsme lidi kolem sebe.

Ovšem každá party musí jednou skončit. Můj žaludek nebyl zvyklý na tolik míchaného alkoholu a celý alfa svět se lusknutím prstu přetočil do Danteho pekla.
Miles mi pomohl posadit se na postel a to bude asi vše, co si jasně vybavuji z oné noci.
Ostatní dění znám jen útržkovitě. Neuměla jsem pít, proto mě mé černé myšlenky přemohly a spustil se pláč. Do toho jsem ze sebe začala chrlit všechno, co jsem měla v žaludku. To byla ostuda!
Miles se o mne ochotně staral. Přeci jen to byl jeho večírek. 
Dokonce se mi podařilo hlavou upadnout na činku, což ostatní vyděsilo, ale zvedla jsem se, takže to nechali být.
Bohužel ani po několika hodinách se mi neudělalo lépe a tak Piene zavolala mojí matce, aby pro mě přijela. 

Ještě tu samou noc jsem dostala od matky největší facku v životě.
Ke svému štěstí jsem nic přes stále účinný alkohol necítila. Naučeně jsem řekla líné ,,auu“ a na matčin povel jsem zmizela ve svém pokoji.
Moje první kocovina? Peklo po ránu! Jo, po slastném opojení přichází velmi krutá rána. Proč tomu tak je? Abychom nezapomněli, že žijeme v realitě.

 A ta má byla velmi nemilosrdná. Zle mi bylo ještě dva dny.
Nechtěla jsem ani vstát z postele, ani ne tak kvůli tomu, že mi bylo zle, ale spíš kvůli tomu, co přijde od matky a strýčka Jamese.
Nepromluvili se mnou, což vybudovalo velké napětí. Alespoň byl na chvíli klid. Matka mě později zaúkolovala na celý den. Úklid, nošení dříví, mytí oken.
Z okeny jsem málem umřela, když jsem ji ucítila!

Večer mě rada starších a moudřejších svolala. Dostala jsem očekávanou přednášku o tom, jaký jsem ztracený případ, špatná osobnost, zmetek po otci a ještě k tomu alkoholik. Alkoholik? Po jedné nevydařené party?
Na mou hlavu padlo ještě několik nadávek, než se přešlo k dalšímu tématu.
Kde se tu noc vzal alkohol? Na vše jsem raději odpověděla, že nevím.
Tím jsem se ale neuchránila. Šlo mi hlavně o Milese, aby z toho neměl problém. Byla to přeci jeho narozeninová oslava, a kdo ví, třeba by z našeho románku mohlo být něco víc.
,, Půjdu do školy.“ Prohlásil James a starostlivě se podíval na mou matku.
,, Cože?“ Vyhrkla jsem. Pokud by celý incident přinesl do školy, vše by mi tím zničil.
,, Rodiče toho kluka musí vědět, že se u nich podával alkohol ve velkém nezletilým!“ Pokáral mě pohledem.
,, Ale proč?! Vždyť nikdo jiný opilý nebyl!“ Snažila jsem se zachránit situaci, ale jen jsem si to zhoršila.
,, Ty si byla jediná?!“ Rozezlila se matka. ,, Nestihla ses tam ještě s někým vychrápat!“ Ječela jak smyslů zbavená.
,,Ne.“ Svěsila jsme hlavu. Ani by to nebylo možné, když mi bylo tak blbě.
Ještě tak hodinu padaly na mou hlavu nadávky, než mi bylo povoleno odebrat se do ložnice. Jestli jsem dosud neměla dovoleno chodit ven, tak nyní budu mít na oknech i mříže.

 Ráno jsem přišla do školy. Všichni ze třídy už o mé aférce věděli, smáli se, ale mě to bylo fuk. Jako by se jim nic podobného nestalo!
Přítomnost Jamese na sebe nenechala dlouho čekat. Hrdina podlý James šel okamžitě do ředitelny. Samozřejmě všem pověděl, co se u Milese dělo.
Jeho rodiče budou mít problémy a já mohu na další žhavý románek s Milesem zapomenout. Nejspíš se mnou ani nepromluví.
Během první hodiny si nás oba zavolali do ředitelny. Celé to byla šílenost.
Naštěstí z toho Miles a jeho rodiče vyšli dobře. 

Miles se mnou přestal mluvit. Piene měla mých rodičů po krk!
Ona sama byla v pořadí třetím dítětem v rodině, takže měla volnosti kolik chtěla.
Já byla bohužel první a za zády jsem měla úchylného strýčka Jamese.
Začala jsem se líčit černými stíny a psát temné texty.  
Do toho všeho se náhle aktivně ozval můj biologický otec-alkoholik a horlivě se staral o to, co se oné noci stalo.
Beztak to dělal jen, aby se mohl obouvat do matky!
Matka mi samozřejmě vše vracela. Byl to jeden velký začarovaný kruh.

 Jednoho všedního večera, kdy jsem seděla v pokoji a poslouchala rockovou desku, zapisovala jsme si své dark texty,  otevřely se dveře a v nich stál strýček James.
,, Vypni to.“ Ukázal na drkotající desku.
Vstala jsem a udělala, co řekl. 
James vešel do pokoje a prohlížel si plakáty na zdi. Stěny mi pokrývali hudební bohové jako Aerosmith, Jimi Hendrix a The Doors.
Pečlivě si prohlížel každý detail plakátu, ostražitě jsem ho pozorovala  čekala, co z něj vyleze za moudrost.
Už ani nevím jak, ale začal se se mnou bavit o hudbě, celkem mile.
Měl příšerný vkus, ale najednou jako by se snažil se mnou navázat přátelský kontakt.
Přišel ke mně a pohladil mě. Pronesl něco ve smyslu, že mi musí chybět otec a on by mi jej rád nahradil. Nahradil by mi otcovskou lásku.
Jenže jeho představy o otcovské lásce se rozcházely s těmi mými.
Během vteřiny mě pohladil po tváři a přinutil mě, ať si mu sednu na klín.
Netuším, proč jsem tehdy byla tak poslušná, ale dělala jsme, co mi řekli.
Seděla jsme mu na klíně celá ztuhlá a poslouchala kecy o tom, jak mi vše vynahradí.
Zadýchával se jako padesátiletý a mně to bylo zatraceně nepříjemné.
Ulevilo se mi, jakmile opustil můj pokoj. Pro jistotu jsem na noc zamkla dveře.

Zamčené dveře, ale můj svět neochránily. Situace se opakovala, když byla matka v práci a James nás ochotně hlídal.
Jak já ho nesnášela! Neustále opakoval, jak mi vše vynahradí a k tomu dodával, že si počká, až budu plnoletá.
Utkvělo mi to v paměti, protože jsem tenkrát nerozuměla jak to myslí.

Z celého toho objímání se mi dělalo špatně. Nechtěla jsme s ním trávit čas, byla jsem protivná a plná nenávisti. Matka mě za mé chování kárala a James se k ní rád přidával. Ovšem pokud byla pryč, změnil se náhle v milujícího otčíma.
Jednou v noci jsem spala, když se ke mně vkradl do postele.
To už byl horor! Chtěla jsem vykřiknout, ale strach mi ovládl tělo natolik, že jsem ztuhl a nevydala ni hlásku. A to byla chyba.
Udělalo se mi zle, když jsem cítila slizké doteky a jeho horký dech na mém rameni. Ten odporný dech!
Náhle do mého pokoje vstoupila matka a všemu zarazila.
V duchu se mi ulevilo, konečně. Teď tomu všemu zarazí a James navždy zmizí z našeho života, zase budu žít normální život se svými kamarády.
Bohužel se stal naprostý opak.
Matka chytila hysterický záchvat a Jamese okamžitě vykopla z domu. A já…Já zažívala další dny peklo na zemi. Byla jsem bita a napadána, ze zoufalství jsem se už ani nesnažila celou situaci objasnit, jelikož to nemělo smysl.

Piene o mě měla starost. Seděla u mě po škole, když jsme čekaly na autobus a nechala mě vyplakat se.
,, Měla by si to někomu říct.“ Prohlásila naštvaně, když zahlédla další škrábance na mém těle.
,, A komu?“ Odpověděla jsem plna zoufalství.
,, Co já vím,“ zamyslela se. ,,Zkusíme naši třídní.“ Poslechla jsem ji.
Napadlo mě, co asi udělá? Půjdu do dětského domova? A co chudák moje sestřička? Taky přijde o domov?
Třídní učitelka byla milá a empatická dáma. Zeptala se mě na mou situaci v rodině. Vynechala jsem událost týkající se Jamese a mluvila jen o matce.

Druhý den ráno byla matka povolána k mé třídní učitelce. Nervózně jsem přešlapovala před třídou a vyčkávala.
Jakmile vyšla ze dveří, všimla jsem si, že má uplakané oči. Třeba se vše změní a ona pochopí, že to není moje vina. Protože horší než rány samotné, bylo každé ponižující slovo, které mi řekla.
Matka odešla a ze ní ke mně zamířila má třídní. Visela jsem na každém jejím slově a zírala jak opařená.
,,Máš neskutečně hodnou maminku…“

Matka se rozmluvila o těžké minulosti s otcem. To stačilo k tomu, abych byla opět tam, kde jsem byla.
Zhroutila jsem se na dívčích záchodech, zatím co Piene nadávala na celý školní systém. Ten den na mě čekalo další nemilé překvapení.
James se k nám vrátil.

Jak jej matka vřele přijala? James ji vysvětlil, že mě pouze objímal, protože mi chtěl vynahradit lásku otce, který nás zanedbával. Prý jsem plakala a potřebovala  utěšit. Jak tomu mohla sakra věřit?
Začala jsme znovu psát. Máti mi během posledních dnů strhala ze stěn veškeré plakáty a zabavila desky, dostala jsem zaracha a skoro jsem nemohla dýchat.
Aspoň jedna věc se vyjasnila- Miles se mnou začal mluvit a na vše, co se odehrálo po večírku se zapomnělo.

Náš kamarádský vztah se posunul natolik, že jsme spolu vytvářeli hudbu.
Měl doma menší amatérské nahrávací studio a několik nástrojů, kde jsem se cítila jako ryba ve vodě.
Ten kluk měl talent!
Tvořili jsme spolu po škole. Nikdo o tom nevěděl. Vídali jsme se i přes můj zákaz vycházek, jelikož jsem měla vyzvedávat sestru ze školky.
Mezitím byl čas.
Čas na hudbu, čas na kreativitu a zatraceně čas na vášnivé líbaní a hrátky, ke kterým docházelo.
Jak já ty chvilky zbožňovala. Nakonec jsme se scházeli jen proto, abychom se muchlovali. S ním jsem poznala svůj první orgasmus.
První strhující bouři, na které jsme se stala závislá. A proč? Okamžitý gejzír, který naprosto uvolňoval mou zahlcenou mysl.
S Milesem jsem neměla sex, ale došlo ke všemu ostatnímu. A já to tak chtěla. Nikdo se to nikdy nedozvěděl, bylo to naše tajemství. Vlastně jsem mu byla vděčná za to, že mě tak obohatil na zkušenostech.
Aspoň jsem nebyla tak úplně nevinná panna.
Bylo to jako na houpačce, chvíli jsem do Milese byla zahleděná a v další chvíli jsem v něm viděla pouze přitažlivého kamaráda.
Když si to shrneme tak pro mě chvilky s Milesem znamenaly únik do ráje.
Únik před vším, co čekalo venku- věčně hysterická matka, dohadující se prarodiče a úchylný strýček James, coby otec roku.

S Milesem se to takto táhlo roky a ani jednoho z nás naše společné hrátky neomrzely. Sem tam si našel přítelkyni, se kterou to nemělo dlouhého trvání, takže jsme byli opět po několika dnech spolu.

 Ke konci školního roku jsem se dozvěděla, že budu muset před rodinným soudem svědčit proti svému otci-alkoholikovi. No bezva! Matka se s otcem neuměla nikdy na ničem dohodnout. Z větší části se hádali kvůli alimentům.
Navíc si otec našel příšernou přítelkyni. Vážila asi metrák, nosila tak silné líčení, že už se to nedalo pokládat ani za make up.
Přede mnou a sestrou se chovala vždy zdvořile. No, vlastně se nijak neprojevovala. Věčně něco kuňkala, to byla celá její komunikace s námi.
Za našimi zády byla ovšem generál, aspoň držela otce zkrátka.
Čas strávený s otcem a jeho novou domácí nás děsně ubíjel.
Hodiny se příšerně vlekly a my se sestrou jsme se děsně nudily. Vymýšlely jsme naprosté hlouposti.
Ovšem teď před začátkem prázdnin jsme s otcem vedli diskuzi o nadcházejícím soudu. Skvělé, nová zábava!
Jestli se takto chovají dospělí tak to jsem prakticky vyzrálejší než celá moje rodina dohromady.
Povinně jsem si vyslechla jak je moje matka špatný člověk a po společně stráveném čase nás otec odvezl domů, abych mohla poslouchat jak špatný člověk je on.
Měla jsem potřebu čím dál častěji utíkat k hudbě, ať už k tvorbě nebo zpěvu.
Náladu mi zvedl okamžik, když vyšla nová deska od některé mé oblíbené kapely. Aspoň jsme to mohli prokonzultovat společně s Milesem.

  Po příjezdu domů a přednášce o mém otci jsme se odebrala do svého pokoje- oázy klidu.
Pustila jsem si nahlas desku a zavřela oči. Kdy tohle skončí?
Hlavou se mi míhala všechna slova, která jsem ten den zaslechla.
Musíš svědčit proti otci, aby soud pochopili, že je to alkoholik.
Když řekneš, že jsem pil tak uvedu, že tě matka bila.
Používali mě jako nástroj.
Tehdy to začalo mezi matkou a Jamese skřípat, netuším proč a nějak mi to bylo jedno. 

 Prázdniny jsme strávily se sestrou střídavě u babiček. Ostatní moji dospívající kamarádi se chodili bavit ven, zatímco já seděla za oknem a psala jsem.
Netušila jsem, proč mě tolik hlídají. Babička z otcovy strany mě hlídala jako pes a nikam mě moc nepouštěla, zatímco u druhé babičky se strachovat nemuseli. Bydlela na samotě u lesa.
Na jednu stranu jsem si ulevila od neustálých hádek a chodila jsem odpočívat do přírody.
Položila jsem se do letní voňavé trávy a nechala působit zázračné paprsky slunce. Chyběl mi Miles, naše společné chvíle a Piene.  

Prázdniny se chýlily ke konci a já byla konečně ve svém pokoji. Četla jsem si časopisy o rockových kapelách a festivalové sezóně.
Bože jak jsem chtěla na nějaký koncert, zažít vlnu rozkoše, kdy po prvních tónech elektrické kytary naskočí husí kůže.
Moji kamarádi se neustále pohybovali po kdejakých festivalech a party, za to já seděla doma a poslouchala řev matky a kárání strýčka Jamese.

 Nový školní rok byl pro mě příjemnou změnou. Opět jsem se shledala s přáteli, abych si vyslechla, co všechno zažili. V duchu jsem si přála být s nimi, což bylo nemožné. Tento rok jsem se měla rozhodnout, kam zamířím na střední školu.
S profesorkou Nebelovou jsem tvrdě dřela, abych měla aspoň malou šanci dostat se na vysněnou konzervatoř. Jak ta mě znala jako své boty.
Pokaždé, když mě viděla uslzenou, vyslechla si pečlivě mé trable.
Nejednou pronesla, abych se na svou matku vykašlala, což nebylo tak snadné.

Situace se navíc zkomplikovala jednoho večera, kdy jsem matce oznámila, že chci na konzervatoř. Schválně jsem počkala na chvíli, až nebude otravný James doma, protože mi bylo jasné, jak by to skončilo.
Matka mi věnovala jeden ze svých otrávených výrazů.
,,Ty si myslíš, že umíš tak dobře zpívat?“ Shodila mě, dělávala to často.
,, Cvičím každý den s profesorkou Nebelovou a taky doma.“ Obhájila jsem se a čekala.
Matka přestala vykonávat činnost, které se tenkrát věnovala a pohlédla na mě znechuceným pohledem.
,, Tak mi něco zazpívej.“ Ztuhla jsem. Poprvé chtěla, abych jí zazpívala.
,, Ale co?“ Zeptala jsem se.
,, Ty chceš být zpěvačka, ne? Tak dělej. Ale nic z těch tvých kravin. Zazpívej mi operu.“ Operu?
Nervózně jsem se nadechla a spustila píseň, kterou jsem cvičila s Nebelovou. Nechtěla jsem na konzervatoř kvůli opeře, ale kvůli modernímu zpěvu.
Jenže matce bylo těžké cokoliv vysvětlovat.
Hlas se mi třásl strachem, když v tom mě zarazila.
,, Nemáš na to, nepojedu s tebou někam zbytečně.“ Rozhodnuto.
Ani mě to tolik nezklamalo, čekala jsem něco podobného. Večer jsem zaslechla z pokoje, jak celou situaci převyprávěla Jamesovi, když se vrátil domů. Hlavně, že se pobavili.

 V průběhu posledního ročníku na škole jsem našla v jednom časopisu, který jsme tenkrát odebírala, pěvecký konkurz do kapely. Zaujalo mě to, hrát v kapele byl můj sen. Ovšem jsem si toho nevšimla pouze já, ale další holky. Bylo nás víc, co jsme měly zájem zkusit si casting.
Jedna kamarádka mi dokonce nabídla, že by nás její rodiče mohli odvézt, jelikož se konkurz konal v hlavním městě. . .