Za trnitými strunami

Usmálo se na mě štěstí! Na mou vysněnou školu mě přijali. Byla to má záchrana, má jízdenka ven.
Chlubila jsem se s tím snad všude, hlavně Piene. I když to znamenalo, že se neuvidíme.
Matka s Jamesem se čím dál častěji hádali, takže pochopitelně jsem úchylného strýčka často nevídala a mohla jsem  trávit více času s Piene.

 Jednoho večera se ale James vkradl opět do mého pokoje. Tentokrát jsem byla vzhůru a ještě pořád  jsem na něj měla vztek.
Sedl si na okraj postele a litoval toho, že mě tak málo uvidí teď, když budu na internátu. Tak o tohle mu šlo? Dál už jsem ho nechala v jeho podivném světe a věnovala se svým písemným záležitostem.
Čekal mě poslední rok školy, který měl být legendární. Na konci roku se vždy konala studentská akademie, kde jsem měla v plánu zpívat. Těšila jsem se na jedinečnou příležitost zazářit.

Do toho se na mě usmálo další štěstí. A to byl start k něčemu novému v mém životě.
Jakmile se na jaře oteplilo, trávila snad celá škola přestávky venku v prostranství školy. Já a Piene spolu s dalšími přáteli jsme probírali nadcházející menší party u jednoho z kamarádů.
,, Myslíš, že ti povolí řetěz?“ Dobírala si mě Piene při zmínce o party.
,, Snad jo.“Pokrčila jsem rameny. ,, Máma se teď s Jamesem často hádá, takže tu je šance, že mě pustí.“ Sledovala jsem při tom dovádějící děcka, která kopala do prázdné plechovky.
,, Všimla sis, jak je Jacob opálený?“ Ušklíbla se Piene a zahleděla se do davu lidí.
,, Kdo?“ Zamžourala jsem stejným směrem a zpozorovala nevýrazného klučinu, který si četl knihu, opřený o zídku školy.
Znala jsem ho, dřív s námi chodil na tělocvik. Původně studoval ve vedlejší třídě. Potom se někam vypařil.
,, Jacob Malcolm.“ Zopakovala Piene. ,, Jeho rodiče s ním odjeli na Floridu, kde tři roky studoval.“ Pro nás to bylo něco nemyslitelného. Žil na velké Floridě.
,, To muselo být zajímavé.“ Představovala jsem si, co tam asi podnikal.
,, Je to bubeník.“ Přidal se k nám Miles, když zaslech rozhovor.
,, Cože? Bubeník?“ Zbystřila jsem. Když bubeník, to by mohl poslouchat podobné kapely jako já nebo Miles.
,, Jo, prej je fakt dobrej.“ Dodal Miles a popíjel z plechovky coca colu. Já a Miles jsme byli jen přátelé, bavili jsme se většinou o hudbě a nic žhavého už jsme spolu neprovozovali. I když mezi námi panovalo jisté sexuální napětí.
,, Pozveš ho na party k Nickovi?“ Osmělila jsem se. Přála jsem si vidět Jacoba hrát na bubny.
,, Pochybuji, že by přišel.“ Odsekl Miles. ,, Na něco takového je moc nóbl.“ Zkritizoval jej vzápětí.
,, No tak, nebuď krutý.“ Drkla do Milese Piene. Mně, ale nový spolužák zajímal a nehodlala jsem jen tak odejít.
Vstala jsem a zamířila si to přímo k zídce, u které četl jistě napínavou knihu. Všimnul si mě, ještě než jsem k němu došla. Zvedl oči a já zpozorovala, jak jsou maličké. Maličké, ale roztomilé.

,, Ahoj.“ Usmála jsem se přátelsky. Pokud byl opravdu odlišný od ostatních mých přátel tak jistě potřeboval někoho, kdo s ním prohodí milé slovo.
,, Ahoj.“ Oplatil mi plachý úsměv.
,, Na tebe si pamatuji,“ řekl dříve, než jsem stačila navázat konverzaci jako první. Vykulila jsem překvapením oči.
,, Jocelyne, že ano?“ Ujistil se, jakmile viděl můj výraz.
,,Ano,“ pousmála jsem se. ,,Ale všichni mi říkají jen Jo.“ Upozornila jsem ho a dále si ho prohlížela, zatímco on zavřel knihu a nervózně vložil ruce do kapes.
,, Není to škoda zkracovat tak pěkné jméno?“ Malinko se zarděl. Ty jeden svůdníku, to tě naučili na Floridě?
,, Myslím, že ani ne,“ uculila jsem se jako správná školačka.
,, Poslyš, pár mých přátel pořádá menší venkovní party. Nechceš přijít?“ Doufala jsem v jasný souhlas.
,, To asi ne,“ pokrčil rameny a dál stál s rukama v kapse. ,, Nejsem moc na divoké opíjecí party,“ odmlčel se na chvíli. Nepředstírala jsme mírné zklamání.
,, Ale pokud chceš, tak spolu můžeme někam zajít.“ Snažil se příležitost vynahradit.
,, Opravdu?“ Usmála jsem se a neskrývala zájem.
,, Jistě. Co třeba hned po té divoké party?“ Rozesmál mě svým návrhem.
,, Zase tak divoké to nebude.“ Otočila jsem se a vracela  se k ostatním.
,, Ale budu moc ráda.“ Hodila jsem po něm očkem, než jsem zmizela mezi svými. Místo odpovědi se na mě usmál.

,, Jo, ty malá divoško!“ Zachichotala se Piene. ,, Přišla jsem se jen spřátelit.“ Pokrčila jsem cudně ramenem a dělala jako by se nic nestalo.
,, Pozvala si ho na tu Nickovu party?“ Vyzvídala Piene.
,, Jasně.“ Odpověděla jsem suše.
,, A přijde?“ Zeptala se horlivě. ,, Ne.“ Řekla jsem klidným hlasem.
,, Ale půjdu s ním na rande.“ Obrátila jsem se k ní s šibalským úsměvem.