Za trnitými strunami

  Je naprosto jasné, že jsem s Jacobem trávila veškerý svůj volný čas. Dokonce ani mojí matce to tolik nevadilo. Jacob se jí zamlouval, aby také ne, když pocházel z dobré rodiny.
Jediné, co mi leželo v hlavě, byla situace, ke které došlo u nich doma ve studiu. Jacob se od té doby o ničem podobné nezmínil. Ani se nechtěl tolik muchlovat, když jsme byli sami.
Znamená to snad, že spolu nebudeme spát? Zrovna u Jacoba jsem si přála, aby byl můj první. Proto jsem se svěřila Piene, byla zkušená a mohla mi poradit.
,, Fakt mu to nešlo?“ Zasmála se. ,, Nebuď jedovatá!“ Odsekla jsem, když jsem se jí svěřila. Čekala jsem jinou reakci než posměch.
,, Tak se hned neurážej,“ šťouchla do mě. ,, Dej tomu čas, nic jiného mě ani nenapadá.“ Snažila se zachovat jako kamarádka.
,, Nebo je na něj ještě brzy.“ Zamyslela se. Brzy? Jak dlouho bych měla podle něj čekat, když by na něj bylo ještě brzy?
,, To budu panna ještě na vejšce!“ Pronesla jsem hořce a zamračila se. Čekaly jsme na autobus domů a krátily si chvíli tím, že jsme se slunily na rozpálené silnici před školní zastávkou.
,, Klid, prosím tě.“ Zasmála se znovu Piene. ,, Nebo to budeš muset udělat s někým starším,“ přemýšlela. ,, Jako třeba já,“ obrátila se ke mně.
Opravdu myslela, abych bych spala s někým jiným než s Jacobem?
,, Mám štěstí, že je David zkušenější. Poprvé mě to nebolelo a ještě jsem si to užila.“ Usmála se při pomyšlení na svou první zkušenost.
Tiše jsem si představila jak to asi u Piene probíhalo. Ta představa se mi moc nelíbila. Poprvé jsem chtěla spát s někým stejně starým. Tenkrát jsem to tak cítila.

  O pár dní později jsme se vraceli s Jacobem ruku v ruce z kina. Už ani nevím, co tenkrát dávali, ale jasně si vzpomínám, že jsme se celou dobu líbali. Bylo to mé nejdelší líbání v životě.
Zamířili jsme k nim domů a zjistili jsme, že tam nikdo není. Ten den bylo chladno, takže jsem byla promrzlá až na kost, díky mému skromnému oblékání.
Jacob si toho všiml a nabídl mi, že si spolu můžeme zalézt do postele a poslouchat desky jeho táty.
Nápad se mi líbil. Vystoupali jsme po lesklých schodech až do jeho prostorného pokoje. Než jsem ovšem stačila cokoliv říci, začal mě najednou vášnivě líbat, jako bychom byli znovu v kině.
Ihned jsme pocítila známý nával vzrušení. Seběhlo se to velice rychle, ani jsem si nestačila vzpomenout, co se událo tenkrát ve studiu.
Během pár minut jsem ležela u něj v posteli jen ve spodním prádle celá roztoužená, zatímco mi Jacob bloudil polibky po celém těle.
Rychlým pohybem se přesunul zpět k mým ústům a podíval se na mě. ,,Musíme rychle.“ Zašeptal a hlas se mu chvěl nervozitou. Jak to myslel?
Bez jakéhokoliv rozmýšlení mi stáhl kalhotky a snažil se do mě dobýt. Připravený byl, takže toho chtěl zřejmě využít.
Zadržela jsem dech. Teď to měla být ta chvíle? Bude to bolet? Bude se mi to líbit? Vnikl do mě rychle tak, že jsem slabě vykřikla.
,, Jsi v pořádku?“ Lekl se.
,, To nic.“ Stiskla jsem zuby a vydržela mírnou bolest. Začal se pohybovat tak, že bolest rozproudil. K mému překvapení jsem ale byla po chvíli znovu vzrušená.
Kdo by řekl, že může jít bolest ruku v ruce se vzrušením.

Celý akt trval zhruba šest minut. Zhruba. Leželi jsme vedle sebe a teprve nyní nám docházelo, co jsme to udělali. Už jsem nebyla pannou. Netuším proč, ale měla jsem v sobě takový šťastný pocit. Bylo to něco nového, a i když se vše seběhlo velice rychle bez očekávané romantiky, tak jsem byla ráda, že moje poprvé nebylo laciné. Že na něj budeme vzpomínat oba. Dva, kteří vkročili do nepolíbeného světa dospělých.

  ,, Slečno Vorberienová,“ vyrušil mě ze psaní přicházející zdravotník. Odložila jsem psací pero a podivila se, kolik stránek jsem sepsala. Osvobozující!
,, Nerad vás ruším, ale je čas na vaše léky.“ Přijel až ke mně s vozíkem, kde měl vyskládané samé barevné prášky s jednoduchými popisky. Kolik takových barev jsem už za svůj život viděla, ale nepředbíhejme!
,, Mimochodem,“ otvíral malou krabičku. ,, Máte hovor, přejděte si k telefonu na chodbě v patře.“ Překvapivě jsem se podívala na dveře, ze kterých zdravotník přišel.
Kdo by mi mohl volat do léčebny? Po mém zhroucení se všichni vypařili, včetně mého manažera.
Zvědavě jsem vstala a zamířila na chodbu. Vypadalo to tu jako v klasické léčebně. Ohlušující bílé stěny, které navozovaly pocit prázdnoty spolu se zamřížovanými okny.
Uchopila jsem sluchátko a váhavě jsem promluvila do šumu, který spojoval mne a osobu na jejím neznámém konci..
,, Jo?“ Ozval se známý hlas. Zadržela jsem dech- moje malá sestřička, která už nebyla vůbec malá.
,, Ahoj Meryl,“ špitla jsem a pokusila se zadržet slzy radosti. Přála jsem si ji vidět, aspoň na chvíli.
,, Jo, jsi v pořádku? Je docela těžký se s tebou spojit.“ Měla tak dospělý hlas.
,, Ano, je mi lépe.“ Odpověděla jsem a užívala si krátkou chvíli s mojí sestrou.
,, To je fajn,“ zaváhala. Určitě byla nervózní, tak dlouho jsme spolu nemluvily.
,, Jo, budu se vdávat.“ Přerušila ticho. Srdce mi poskočilo. To už opravdu není malá holčička.
,, To je úžasné! Mám z toho velkou radost.“ Poznala jsem, jak se na druhé straně usmála.
,, Máš ještě ty své kudrnaté vlasy?“ Vyhrkla jsem zničehonic. Uvědomila jsem si, že ani netuším, jak teď vlastně vypadá.
,, Co to s tím má společného?“ Zasmála se. Nic. Jen nevím, jak vypadáš.
,, Určitě budeš nádherná nevěsta.“

Mluvily jsme spolu asi deset minut, potom jsme se musely rozloučit. Celý rozhovor mi ještě zněl v uších, když jsem se vracela zpět do svého pokoje.
Na stole se leskly tři zelené pilulky, to byl můj současný svět. Chvíli jsem na ně jen tak koukala a potom jedním pohybem vhodila do úst a polkla. Jak já nesnášela brát pilule!

  Od doby, co jsem přišla o panenství, jsme se s Jacobem milovali snad pokaždé, co jsme se viděli. Většinou to přicházelo hlavně z mé strany, ale i tak jsme si to oba užívali.
Vše jsem samozřejmě převyprávěla Piene. Jako každé holky jsme tenkrát řešily detaily. Byla to vzácná chvíle, už jsem si s ní mohla vyměňovat své zážitky.
Matce ovšem ani muk!

  Po dlouhé době jsem také požádala Milese, zda by byl ochotný se mnou secvičit hudební doprovod na závěrečnou akademii. Překvapivě souhlasil. V té době zakládal spolu s ostatními kluky rockovou kapelu. Jméno už nepamatuji.
Dokonce kluky oslovil, zda by se k nám nepřidali. Za to mu budu ještě dlouho vděčná.
Každý den jsem si vyhradila pár hodin na zkoušení s Milesem. Cvičili jsme v polorozpadlé garáži Milesových rodičů. I když jsem to dříve nerada přiznávala, byla jsem ráda, že nás tam bylo více.
S Milesem jsme k sobě měli pořád blízko. Někde v nitru jsem cítila, že si s ním po lidské stránce rozumím více než s Jacobem, i když to byl můj přítel.
Miles spadal do střední třídy. Mohla jsem s ním probírat jakoukoliv hloupost. Co se ten den stalo nebo jaký film byl nejstupidnější. Kdežto s Jacobem jsem musela hlídat, abych nesklouzla k podobné debatě.
 Zrovna jsme takto jednou s Milesem seděli po zkoušce a povídali si o něčem opravdu jednoduchém. Svým způsobem jsem si takové chvíle užívala. Nehlídat se, být sama sebou.
,, Jak to jde s Jacobem?“ Zeptal se v meziřečí.
,, Jo, v pohodě.“  
,, Tak to je fajn,“ zamumlal a zapálil si cigaretu. Zřejmě ji tehdy kradl od otce.
,, Ty kouříš?“ Podivila jsem se. Pozdvihl ramena, jako by to byla zcela běžná věc.
,, Jo, občas si dám.“ Překvapoval mě. Vydechl oblak kouře a podal mi cigaretu. Okamžitě jsem odmítla.
,, No tak,“ zasmál se. ,, Není to přece tvoje první.“ Řekl a podal mi ji.
Chvíli jsem sledovala, jak doutná a potom po ni sáhla.
,, Jasně, že není.“ Pousmála jsem se a vtáhla do sebe kouř. Nastala chvíle ticha, kterou jsem si skutečně vychutnávala.
,, Víš, nechápu, proč právě Jacob.“ Řekl zamyšleně Miles a zíral před sebe. . .