Za trnitými strunami

  Jasně si vybavuji den závěrečné školní akademie. Trénink, nervozita, pot a krev. Vystoupení na zkoušku a příprava na večer, kde už mělo vše běžet na první dobrou.
Celou dobu mě sužovala šílená nervozita. Miles mě uklidňoval, ale sám se třásl jako osika.
 Nakonec jsme všichni stanuli před zvědavým publikem. Před známými i neznámými tvářemi. Několik očí na nás hledělo a čekalo, co předvedeme.
Rozdýchávala jsem strach, který sevřel můj těžký hrudník, a stoupnula si před mikrofon.
Bála jsem se, aby nebylo slyšet mé zrychlené dýchání, jak blízko jsem stála.
Do toho všeho náš bubeník upustil paličky, takže se publikum rozesmálo. Uvolnila se tak trochu atmosféra, řekla bych.
Mezi ostatními seděla i moje matka se sestrou. Teď jsem se k jejich místům ale podívat nemohla. Místo toho jsem se podívala na Milese, který stál s gibsonkou vedle mě. 
Měla jsem pocit, že se čas zastavil. Dívala jsem se jeho směrem a z očí mi šel strach. Někde uprostřed nás se naše obavy střetly a roztříštily se.
Dodnes si vybavuji, jak na mě mírně kývl. Jako mávnutím kouzelného proutku se moje tělo uvolnilo.
Na bubeníkův pokyn se rozezněly první tóny. Zavřela jsem oči.
Znáte tu šílenou touhu, kdy se musíte soustředit. Snaha soustředění se na snahu soustředit se, jak ráda říkám.
Potom to přišlo. Nádech- první slova. Bože, děs! Vždyť můj hlas zní úplně jinak. Silně jsem držela svá víčka zavřená a pokračovala dál ve zpěvu.
Po pár tónech se připojil Miles, jako doprovod. Zní to úplně jinak! Otevřela jsem oči, abych viděla reakci ostatních.
K mému překvapení nás poslouchali. Nebyl zde ani náznak znechucení či euforie. Mírně jsem rozpohybovala své boky do pomalého rytmu.
Jakmile opadne nervozita, jste to opět vy. Pokud se s písní cítíte jako ryba ve vodě, pak bude vše v pořádku. Dodnes děkuji slavné Bonnie za ten skvost!
S každým tónem jsem splývala s hudbou, jako by byla mou součástí. Výšek, kterých jsem se obávala před vystoupením, jsem nyní dosáhla bez přemýšlení. Během pár minut tu byl konec písně. Paradox! Dřete tak tvrdě, aby bylo během pár minut po všem. 

Netrpělivě jsme vyčkávala. Publikum tleskalo a jásalo. Nebylo to vestoje.
Srdce mi bušilo jako splašené. Cítila jsem, jak mi proudí krev, až se mi zamotala hlava.
Štěstím jsem mávala na všechny strany. Potom jsme jako jeden celek vystoupili vpřed a uklonili se. 

A Tam někde to začalo!

 Vzpomínám si, jak jsme to tehdy oslavili s klukama v zákulisí. Náš první hudební úspěch! Obyčejná akademie, to určitě! Jen škoda, že jsme nemohli pokračovat v hraní dál jako jeden celek. Bohužel, každý jsme se rozutekli jiným směrem.
Ten den jsem zažila poprvé uznání od mé matky. Po ukončení večera na mě překvapivě hleděla se slovy: Ty vážně umíš zpívat! Dodnes slyším její hlas.
Nebudu lhát, později celá naše třída pořádně slavila konec školního roku z peněz, které se během akademie vybraly.

 Ukončení školy a začátek prázdnin mám trošku rozmazaný. Vesměs každý den byl stejný. Hodně času jsem strávila s Piene nebo Milesem a jeho amatérskou kapelou.
V polovině prázdnin se mi vrátil Jacob, takže jsem prožívala opět opar zamilovanosti a sexuální vášně.

  S koncem léta jsem plna očekávání nastoupila do nové- mnohem lepší školy. Doteď na ta léta vzpomínám ráda. Nyní jsem skutečně ochutnávala život plnými doušky. Na internátu jsme měli bezvadnou partu mladých studentů. Dokonce jsem poznala i dvojčata Verony a Carley.

Výuka byla sice náročnější, ale brzy se vše poddalo. Co bylo ale důležitější, zde jsme založily dívčí kapelu!
Čtyři holky z internátu, jmenovaly jsme se Roxys. Už ani nevím proč. Nosily jsme bílá roztrhaná trička a hrály jsme ve sklepení na internátě. Nedá se říct, že bychom byly bůhví jak dobré. Kolikrát nám to ani neladilo. Přesto nás občas školní výbor požádal, zda bychom mohly zahrát na akcích konané školou. Často jsme hrály písně od skupiny Hole.
Naše sestava vypadala následovně- Gabriela kytara, Claire basová kytara a Lucy bubny. No a já stála za mikrofonem.
Nejvíc jsem si rozuměla s Gabrielou, říkalo se jí Gab. Byla to dlouhovlasá brunetka s tmavýma očima a opravdu zajímavým přístupek k životu. Zároveň byla svá, jak jsem to u nikoho ještě nepoznala.
Chodila jsem s Gab do třídy, během školních let docházela do třídy až na třetí vyučovací hodinu. A to každý den, jelikož nebyla schopná vstát ráno z postele.
Na kytaru uměla hrát celkem dobře. Občas si napsala nějaký ten text, obsahově mi však nic neříkal. Promiň, Gab.
Lucy se bohužel chtěla podobat holkám z Hole až příliš. Takže se po naší dívčí zkušebně linula vůně marihuany. I když jsem s ní nesouhlasila, stejně jsem byla načichnutá skrz na skrz. Po chvilce jsem toho měla plné zuby.
,, Hele, můžeš to trošku zkrotit?“ Ozvala jsem se zpoza mikrofonu během zkoušky. Mžourala jsem do oblaku marihuanového kouře.
,, O co ti jde?! Nechápu, proč to tak hrotíš. Jsme jen školní kapela.“ Zvolala Lucy a přísahám, že popotáhla ze svého jointa.
Už to tu bylo zase! Jen školní akademie, jen školní kapela! Nezačínala snad většina kapel na střední?
,, Myslím to vážně!“ Zavztekala jsem se a kopla do rozvrzaného stolku, kam si Gab odkládala noty k písním.
,, Jo, měla jsem je seřazené.“ Gab začala nabroušeně zvedat popadané listy ze země. Ačkoliv jsem ji měla nejradši, tu a tam si s Lucy taky popotáhla, což mě štvalo.
,, Proč to nemůžete brát vážně?“ Posadila jsem se na mikiny, které jsme vrstvily na sebe na zem, abychom na nich mohly sedět.
,, V centru se nachází nahrávací studio,“ začala jsem navrhovat svůj plán. ,, Proč nezkusíme prostě něco nahrát. Zkušenosti s tím už mám.“ Doufala jsem v nadšený souhlas.
Claire si přes hlavu sundala basu a opatrně ji opřela o zeď.
,, Víš, Jo,“ začala jako první. ,, Je to fajn si po škole zajamovat. Ale nevidím to nijak slavně. Vždyť ani neudržíme správné tempo.“ Zasmála se.
,, Tak se můžeme snažit víc. Stejně do toho nedáváme maximum!“ Chtěla jsem je přemluvit.
,, Víš, proč do toho nedáváme maximum?“ Ozvala se zpoza pekelného kouře Lucy. Obrátila jsem oči v sloup, její názor mě nezajímal.
,, Protože je to jenom školní kapela.“ Vystoupila z kouře, jako vystupují hvězdy na začátku koncertu a vrazila mi jointa do pusy.
,, Fuj!“ Vyplivla jsem ohořelý kus na zem a odkopla jej. Dopálila mě.
,, Fakt to chcete táhnout jenom po školních akcích a trénovat v tomhle sklepení?!“ Sledovala jsem jejich tváře, nijak se nevzrušovaly.
,, Kluci po nás šílí, to mi stačí.“ Pronesla Lucy, zatím co otevřela okno a zapálila si nového páva.
,, Kluci?!“ Zopakovala jsem s posměchem. ,, Děláte to kvůli klukům?“ Gab s Claire nic neříkaly.
,, Víte co, kašlu na to.“ Řekla jsem naštvaně, popadla jsem svoje věci a chystala se k odchodu.
,, Utíkej na vlak, Jo. Třeba ti na to kývne ten tvůj bubeníček.“ Zasmála se Lucy.
Nasupeně jsem za sebou zabouchla dveře. Nebylo to fér, chtěla jsem do hudby dát maximum.
Kluci z Milesovi kapely se aspoň snažili, tak proč to nejde i s holkami? Než jsem opustila intru, zastavila mě Gab.
,, Hele, já vím, že z toho tvého plánu nejsou holky nijak odvázané,“ dala si ruce do kapes a pokrčila rameny.
,, Ale já to beru.“ Pousmála se šibalsky. ,, Co bereš?“ Zasmála jsem se.
,, Máme zpěv a kytaru. To je vše, potřebujeme bubny a basu.“ Nemluvě o tom, že jsem tenkrát chtěla do repertoáru zařadit i klávesy.
,, No tak, Jo.“ Pohlédla na mě vážně. ,, Myslím si, že jako dvě máme slušnou šanci.“ Zamyslela jsem se nad tím, co říkala.
,, Pojď se mnou příští týden do studia a zkusíme to.“ Nemohla jsem na to říct ne. Aspoň jeden člověk mi vyšel vstříc...