Ze života Simone

Již bylo všechno v pořádku. Divila se jak moc je Oka přestože události včerejšího večera ještě nezapomněla.

Znovu se napila limči. Uvědomila si, že jí připomíná včerejší alkohol. Ani ne tak chutí nebo barvou, ale způsobem jakým ji pila. Stejně žíznivým způsobem. Doušky padaly rychleji a rychleji až už nerozeznávala chuť. 

Dojem večera však vyžadoval hlavu složenou v dlaních. Na tisíce přemoudřelých báb by jí teď nepomohlo. Sotva by se v ní někdo vyznal, když ona sama nevěděla co se jí vlastně stalo. Jistě, prozradila své tajemství. To, které skrývala sama před sebou. A i když si to nechtěla přiznat ani před zrcadlem doma v pokojíku, tak se složila před úplně cizím člověkem. Ale to je teď v pořádku. Susan jí nezavolala sanitku ani ji neodvedla k děkanovi. Vyzpovídala se správně. Slíbila jí, že se bude cítit líp, pokud se bude zúčastňovat více akcí školy. Tak prý uvidí že je na skutečně dobrém místě. Tvrdila, že i párty jsou důležité. "Důležitější než domácí úkoly, je to jasné?" 

Lehla si na postel a myslela na dnešní povinnosti. Tu dů list jí říkal cosi jiného, než co chtěla ve skutečnosti dělat a to ležet a utapět se v myšlenkách... Její nová kamarádka to řekla jasně:"Bav se!", byla slova když jí předávala seznam nadcházejících kurzů, přednášek a oslav. 

Dnes měla na výběr. Buďto půjde do Sklepa a bude před ostatními předstírat jak náramně si užívá koncert místní začínající kapely, nebo půjde na přednášku o meditacích. U něčeho si udělá dneska fajfku.