Tragédie o Drahomile - 1. část

Kde jen začít. Nejlépe snad od začátku, aby každý mohl posoudit a pochopit tu tragédii či snad komedii s jako si osud pohrává s lidskými životy, a jeden nestačí žasnout, co vše se v člověku skrývá.

Aby se vše dalo dobře pochopit je potřeba malý úvod. Takové uvedení do děje než se rozpoutaly samotné události.

Drahomila se narodila na podzim roku 1972, do generace takzvaných Husákových dětí, a v rámci tohoto režimu byla vychovávána. Ač každé dítě si zaslouží šťastnou rodinu, Drahomilina rodina tomuto scénáři rozhodně odpovídat nemohla. Její maminka a tatínek se sice brali z lásky, která ale zjevně vymizela stejně rychle, jako se objevila. Díky maminčině ohnivé povaze a aroganci a kritičnosti otce, se z manželství stala rychle italská domácnost. Drahomilin otec si velmi přál syna, byl v něm silně zakořeněný pocit, že musí zplodit pokračovatele rodu. Dokonce i v den kdy se Drahomila narodila, její otec na matrice nahlásil, že se mu narodil syn a byl velmi překvapen, když na něj v porodnici čekala holčička.
Divoká rodinná atmosféra neměla dlouhého trvání a po měsících hádek a vyčítání, otec jednoho dne od rodiny odešel. Dceru z počátku navštěvoval jen sporadicky. Až když si našel druhou ženu, začal si Drahomilu brát jednou za čas k sobě i na víkend. S druhou ženou se konečně dočkal vytouženého syna i další dcery. Drahomila se s nimi se všemi stýkala až do té doby, kdy její otec odešel i od druhé manželky. Jeho neuvěřitelná kritičnost a i neschopnost být věrný ho odvedla opět o dům dál. Drahomila měla jeho druhou ženu velmi ráda a byla velmi smutná, že už se s ní potom nikdy nesetkala.
Ani v domově u maminky neměla úplně na růžích ustláno. Její matka byla vždy velmi pěkná žena s pronikavýma očima a dlouhými černými vlasy. Netrvalo dlouho a i ona se začala v okolí porozhlížet po jiném muži. Jako první ji okouzlil voják, co ve městě sloužil v kasárnách, ale jinak pocházel poměrně z daleka. Černovlasou krásku uháněl tak dlouho až spolu, i přes to, že manželé nebyli, čekali příchod miminka. Bohužel, vojákova láska také neměla dlouhého trvání, popravdě Drahomila se tento příběh doslechla až jako mnohem starší. Voják zmizel pryč tam, odkud pocházel a o těhotnou ženu už se nezajímal. Napsal snad něco v tom smyslu, že doma už dávno svou rodinu má a o další dítě neměl zájem. Jak se ukázalo, krutá ruka osudu zasáhla i tentokrát a maminka během zimy uklouzla na schodech na náledí a o děťátko přišla. Drahomila mohla mít bratříčka.
Maminka nebyla dlouho sama a začal se kolem ní ochomýtat další muž. Byl sice ženatý a měl dceru, ale pro Drahomilinu maminku byl ochoten se rozvést a začít nový život s ní. Každé ráno, když šla maminka do práce, za ní vybíhal a část cesty ji doprovázel. To se dělo tak dlouho až se opravdu rozvedl a vzápětí si vzal i Drahomilinu maminku. Její mamince, Květě, se brzy narodila další holčička. Jmenovala se Anděla. Drahomila byla o deset let starší a tak jí maminka sestřičku často svěřovala na hlídání. Drahomilu to časem začalo velmi obtěžovat, obzvlášť proto, že čím byla starší tím víc, se před kamarády styděla, že s sebou musí pořád vláčet i mladší sestru. Navíc doma měla svých starostí víc než dost. S nevlastním otcem moc dobře nevycházela a pobyt v rodině se pro ni stával víc a víc náročným. Neměla ráda pomáhání s domácími pracemi, když byla Květa v práci. Neměla ráda, že musí vodit sestru do školy a ze školy. A neměla ráda ani rádoby vtipné poznámky, kterými ji nevlastní otec, Karel, často častoval.
„Dej si ruce na prsa, který nemáš a doběhni s odpadem.“
Ani v domácnosti jejího otce se moc uznání nedočkala. Co chvíli si vyslechla, že je blbá jako její máma a od maminky zase poslouchala, že je blbá jako její otec. Její jedinou útěchou byla babička, která se o ni zajímala a starala ze všech nejvíce. Drahomila ji často navštěvovala a aspoň chvíli si užívala náklonost a dobrotu, kterou jí někdo nabídl.
Ve škole se jí nikdy moc nedařilo, ale zase se nedá říci, že by patřila k nejhorším. Spíš nikdy neměla moc snahu se sama učit, a pokud jí něco nešlo, vzdávala se hned. Ono se i špatně učí, pokud látku nechápete a nemá vám ji kdo vysvětlit. Maminka byla prodavačka a Karel pracoval v hřebčinci u koní. Mnoho školní látky jí neměl tedy kdo vysvětlit. Karel začal postupem času upřednostňovat svou dceru před tou vyženěnou a Drahomile přišlo, že i maminka má mnohem raději Andělu než ji. Andělka mohla všechno a ona nic. Nebo aspoň tak jí to připadalo.
Ani se svou postavou nemohla být spokojená. Vždy byla velmi vysoká a štíhlá. V každém ročníku byla nejvyšší ze všech děvčat a většinou i ze všech chlapců. Snažila se dělat si přibírací plán, ale z nějakého důvodu na ni nefungoval. Kdyby jí maminka aspoň dovolila nosit dlouhé vlasy, ale to ne. Pořád ji stříhala na kluka.
Když Drahomila dokončila základní školu, šla se učit na pletařku. Napětí doma se stupňovalo, a když dodělala výuční list, odešla z panelového bytu k babičce. Začala pracovat v jedné velké místní fabrice, která se specializovala na výrobu látek, ze kterých dále dělala oblečení nebo lůžkoviny. Drahomila sice musela do práce vstávat poměrně brzy a mnohdy se i brzy vracela domů, ale byla ráda, že snad už unikla těm nepříjemným vztahům a může si začít budovat život podle svého.
Babičce odevzdávala velkou část výplaty jako příspěvek na bydlení, ale jí zbývalo dost, aby se mohla věnovat svým zájmům. Navíc si díky tomu konečně našla i kamarády a zdálo se, že se konečně začala líbit i klukům. Její vášní se stalo country tancování a o víkendech chodila s kamarády na „čundr“. V létě dokonce jezdila jako instruktorka na dětský tábor, kde se stejnými kamarády tvořili velmi dobou partu. Několik jejích kluků pocházelo z tohoto prostředí, ale vztah nakonec nikdy nevyšel. Drahomile bylo jen něco málo přes dvacet a tato skutečnost ji nijak zásadně netrápila. Zdálo se, že muži v ní konečně vidí něco, co do teď přehlíželi a tak o nápadníky neměla nouzi.
I v pracovním životě byla spokojená. Otevřela si vlastní malé květinářství. Vždy velmi snila o vlastním obchůdku. Nejlépe s oblečením. I jako malá si neustále hrávala na prodavačku a vše kolem módy a nakupování ji velmi bavilo.
Nakonec se zdálo, že se objevil i „ten pravý“. Jmenoval se Martin a byl neuvěřitelně hezký. Konečně byl někdo vyšší než ona. Sice nebyl přesně její typ, do teď se jí líbili světlovlasý a modroocí muži, ale Martin se svýma velkýma hnědýma očima a ještě tmavšími hnědými vlasy, ji přímo okouzlil. Celý život bydlel jen o pár domů dál na tom samém sídlišti, ale nikdy se pořádně nesetkali, nebo pokud ano nevěděla o tom. Pamatovala si jen jeho sestru, která byla stejně stará jako ona a chodila do vedlejší třídy. Pravda, Martin byl o tři roky mladší, ale Drahomilu to nijak netrápilo. Byla mladá a chtěla si užívat života. Navíc Martin jí nadbíhal už nějakou dobu, takže bylo zjevné, že má o ni velký zájem. Začali spolu tedy chodit a nijak tomu nevadilo ani to, že ona byla „jen“ vyučená, zatím co on studoval na vysoké škole.
Díky tomu co poslouchala a prožívala v dětství, se v Drahomile usadil a zakořenil velký pocit méněcennosti. Myšlenky typu, že není dost hezká, chytrá a vůbec celkově nijak dostatečná, se jí do mysli vkrádaly až příliš často.
Drahomila si nijak moc život neplánovala, chtěla si užívat a pár snů samozřejmě měla, ale žádné přesné představy to nebyly. Chtěla pravý opak toho, co zažívala ona sama. Chtěla milujícího muže a domov, ve kterém by spolu vychovali děti a spokojeně žili až do smrti. Nechtěla hádky ani rozvody a doufala, že si vlastně nepřeje nic nemožného. Ale na vše bylo zatím spousta času...
Stalo se to jednoho dne v práci. Do její květinky přišla jedna stará žena, kterou znala od vidění z města. Byla vždy velmi zmatená, špinavá a byla už i dost stará. Malý krámek zaplnila ne zrovna příjemnou vůní a Drahomila měla co dělat, aby se udržela, dokud byla paní v obchodě. Jen co odešla, utíkala Drahomila na záchod a zvracela. Nebylo to pro ni dobré znamení. Vzhledem k tomu, že i její menstruace se opozdila, byla tato událost nepříjemných prorokem.
A tak, ve svých dvaceti třech letech, byla Drahomila poprvé těhotná...