Tragédie o Drahomile - 2. část

Říká se, že člověk míní a pán bůh mění. Jeden by si až řekl, jestli by se toho daného člověka neměl někdy raději napřed zeptat. Každopádně, snad už od toho okamžiku, kdy Drahomila zjistila, že čeká dítě, se daly do pohybu věci, které by nikdy nikdo nehádal.


Z toho co je známo, Drahomilino těhotenství nepřineslo radost nikomu. Snad jen její sestře Anděle, které bylo kolem čtrnácti let, a na miminko byla zvědavá.
Martin byl z této zprávy značně rozladěný. Nejspíše vůbec nevěděl jak si s ní poradit. Studoval na Matfyzu a v létě mu mělo být teprve jednadvacet. Svůj život si rozhodně představoval jinak, ale v nějaké chvíli v něm zvítězilo rozhodnutí, že by se měl zachovat jako správný chlap, postavit se k situaci čelem a Drahomilu si vzít. Že by Drahomila měla z tohoto rozhodnutí nějak velkou radost, se říci nedalo. Ne, že by si nechtěla Martina vzít, ale žádost o ruku si představovala rozhodně jinak.
Ani Martinova rodina z novinky úplně nadšená nebyla. Martinova maminka dokonce navrhovala, aby šla Drahomila na potrat, ta to ovšem odmítla. Dalším problémem bylo, že Martin musel přerušit školu. Naštěstí mohl hned nastoupit do práce kde svému otci, který si po revoluci založil vlastní firmu.
Drahomilina rodina ji také moc nepodpořila. Bylo jí oznámeno, že s dítětem se k nim rozhodně nevejdou. Naštěstí se tehdy její babička nad mladým párem slitovala a nabídla jim byt, kde bydlela ona, s tím, že půjde bydlet ke své dceři Květě. Tento byt patřil firmě, kde Drahomila pracovala a kde předtím pracovala i její babička. Proto, když byla možnost byt odkoupit, měli jako zaměstnanci, kteří byt obývali, přednostní právo byt odkoupit a to i za celkem dobrou cenu. Byt zaplatili Martinovi rodiče.
V září 1996 se Drahomila a Martin vzali. Ač byl Martin odhodlán udělat co je správné, časem se ukázalo, že z vývoje událostí rozhodně radost neměl, a že se sice oženil, ale své zvyky nijak měnit nehodlal. Od té chvíle byla Drahomila často sama doma. Martin stále chodil s kamarády tancovat a víkendy trávil na čundrech přírodou. Zdálo se, že ani on ani jejich kamarádi na Drahomilu nijak moc nemysleli a snad i pomalu časem zapomněli.
V únoru dalšího roku se Drahomile a Martinovi narodila dcera Markéta. Ač maminka z Martinovy strany původně o vnouče nijak nestála, do vnučky se na první pohled zamilovala a nakonec to byla ona, kdo stál vždy při ní.
Příchod dítěte Martina nijak nezměnil. Stále měl své zájmy, doma se ukazoval co nejméně, nejlépe jen na přespání, a jinak se toulal s kamarády nebo nepřítomně brnkal na kytaru.
Toho času se Drahomila dost natrápila, ale zdálo se, že jejího trápení si nikdo moc nevšímal. Když se jednou Martin vrátil domů s kyticí a choval se k ní až podezřele ochotně, uvědomila si, že se její mladý manžel zřejmě někde s někým „zapomněl“. Velmi ji to bolelo, ale myslela si, že se poučil a od teď už bude vše jen dobré. Nebylo.
Markétě nebyli ještě ani dva roky, když Martin od Drahomily odešel k jiné ženě. Na tohle období Drahomila spoustu let vzpomínala jako na jedno z nejtěžších v jejím životě. Zůstala sama na svou dceru, na všechno. Martinova maminka se o Markétu stále velmi zajímala a snažila se pomoci, jak to šlo. I Drahomilina maminka se snažila pomoci a nosívala jim navařené jídlo. Drahomila měla samozřejmě tou dobou hluboko do kapsy a tak pomoc uvítala. Martin si dceru ze začátku moc nebral, a když začal tak ji vždy odvedl ke své matce a poté zase vyzvedl a odvedl domů. Jeho nová partnerka moc o děti nestála, navíc byli oba tou dobou ještě dost mladí.
Jednoho dne se Drahomila doslechla, že její matka všude vykládá, jak jí musí nosit jídlo, jinak by snad zemřely hlady. Ona byla vždy klevetivá, a bůh ví, jestli je to vůbec pravda, každopádně to tehdy Drahomilu velmi urazilo a se svou matkou začala omezovat už tak malý kontakt.
V lednu roku 2000 byla se svou sestrou v baru, když tu jim číšník donesl dva panáky, které si neobjednaly. Ukázalo se, že jim je poslal muž, který seděl na konci baru. Drahomila ho od vidění trochu znala, ale nikdy s ním nemluvila. Slovo dalo slovo a oni dva se začali rychle stýkat. Jmenoval se Václav, byl hodný a měl rád děti. S Markétou si rozuměl a o obě dvě se začal rychle starat, takže byla Drahomila spokojená. Co ovšem ani ve snu nečekala, bylo, že bude taky hned těhotná. Situaci jí to poměrně dost zkomplikovalo. S Václavem se scházela sotva dva měsíce, nebyla ještě ani rozvedená a těhotenství je oba dost překvapilo. Ovšem nedalo se nic dělat. Václav už u nich zůstal na stálo a v listopadu se k Markétě narodil bratříček Milan.
Rodina žila několik let poměrně v klidu bez významnějších událostí. Václav chodil do práce a snažil se rodinu zabezpečit. Drahomila byla doma s dětmi. Je pravda, že nejspíše po celou tu dobu byla značně nespokojená. Život by si přece jen představovala jinak než být uvězněná v bytě s dětmi. Přátelé ji opustili, krom své sestry se nevídala téměř s nikým. Nebyla ráda, že je Václav neustále v práci a nevezme je ani nikam na výlet. Přišlo jí, že všichni kolem se mají daleko lépe než oni a neustále vše s okolím srovnávala. I její sestra byla dle jejího mínění mnohem hezčí a spokojenější. S matkou se vídala sporadicky, izolovala od ní i své děti. Se svým otcem se vídala ještě méně. Přijel tak dvakrát do roka, kdy vzal celou rodinu do restaurace na oběd a Drahomile vždy oznámil, že zase přibrala, má moc velký zadek nebo velký nos. Byla pravda, že ač jako mladá byla velmi štíhlá a měla vůbec problém trochu přibrat, tak po druhém dítěti se jí začali kila držet jako klíště.
Milan taky nebyl zrovna jednoduché miminko. Už od narození byl velmi často nemocný, neustále se vztekal a křičel. Vše muselo být po jeho. Drahomila často ustupovala, jen aby měla klid. Je pravda, že o děti se vždy postarala. Měli uvařeno, vypráno a v bytě bylo uklizeno. Ale tím její zájem vlastně končil. Snažila se sice dopřát dětem to, co sama nikdy neměla, ale nakonec to spíš vypadalo, že jim dopřává to, co by chtěla ona sama než to co by potřebovaly ony. Například hraček měli spoustu. Když byl Milan starší, hodně často se s Markétou hádali a bitky byli jeden čas na denním pořádku. Drahomila neměla na křik dětí moc trpělivosti a tak vždy jen přiběhla do pokoje s vařečkou a obě děti dostali, co zasloužili, bez rozdílu a zjišťování co se vlastně stalo.
Léta plynula a nic se neměnilo. Václav byl stále v práci, domů chodil večer a volno si v podstatě nikdy nebral. Byl zázrak, že se v tom všem shonu zvládli nakonec vzít. Drahomila časem zatoužila po dalším dítěti. Václav další dítě v plánu neměl, ale Drahomila přesto rychle otěhotněla a v létě roku 2005 do rodiny přibyla holčička Marcelka. Byla jediná z Drahomiliných dětí, která byla plánovaná.
Ač se mohlo zdát, že by Drahomila mohla být spokojená, opak byl pravdou. Rodina nikdy neměla moc peněz a ona si pro sebe představovala život na vyšší noze. Vše pro ni dlouho trvalo, všichni byli mnohem lépe oblečení a ona si připadala jako chudák. Ani Markéta, kterou si časem její otec začal brát víc k sobě, jí moc radost nedělala. Martin měl novou přítelkyni, žena, se kterou od ní odešel, ho časem opustila, a nové partnerce Martinovo dítě nevadilo. Markéta velmi tíhla k rodině Drahomilina bývalého manžela. Drahomila neviděla nebo nechtěla vidět, že Markéta to nemá u nich v rodině lehké. Václav se vůči ní stal přísnějším, snad proto, že si na ni Drahomila věčně stěžovala, že se hádá s Milanem a je vzteklá. Nebylo žádnou výjimkou, že od něj Markéta schytala několik políčků. Těžko říct co ho k tomu chování vedlo, možná frustrace ze vztahu s Drahomilou, který zdaleka nebyl ideální.
Nedá se ani říci jestli ve svých dětech nacházela Drahomila nějakou radost. Vždy tvrdila, že je má velmi ráda, a ano, základní potřeby jim vždy pokryla. Ale jinak se nezdálo, že by se jim nějak věnovala. Většinou si hrály někde v koutě a hlídání těch mladších dvou, často padalo na Markétu, která jakoby za ně stále dostávala víc a víc zodpovědnosti. Cokoli nebylo nebo provedl někdo jiný než ona, byla stejně nakonec její vina. Byla dost svéhlavá a proti spoustě nařízení zarytě bojovala, což Drahomilu popouzelo ještě víc. Vztah mezi Markétou a Milanem se časem uklidnil, za což byla Drahomila dost ráda. S Milanem už to tak nebylo snadné, natož muset řešit neustále konflikty. Milan byl zvláštní dítě. Rád se učil nazpaměť divné věci a měl zvláštní chování. Jeden čas uměl pojmenovat snad všechny dinosaury a období kdy žili. Dinosaury následovala období vlajek, kdy bez chyby přiřadil danou vlajku k jeho státu a uvedl i hlavní město. S jeho chováním byl vždy problém. Měl často všemožné bloky a různé výchovné speciality. Byly časy, kdy odmítal jíst kmín a vybíral ho i z chleba, jindy si zase neustále myl ruce několikrát za den, protože se bál bakterií. Co na tom, že mu nakonec vyrazil exém. Měl i období kdy se několikrát za den převlékal. Kdykoli šel ven nebo se vrátil z venku, pokaždé vyžadoval nové oblečení, vzal ho jednou a pak už ho nechtěl. Sdílel pokoj s Markétou, kterou nutil zůstat vzhůru tak dlouho, dokud on neusnul, protože měl velký strach z mimozemšťanů a ona ho musela hlídat. Těch událostí bylo samozřejmě daleko, daleko víc, ale to bychom tu byli až do večera.
Když se blížil konec mateřské dovolené i s Marcelou, začala Drahomila přemýšlet, kam by mohla nastoupit do práce. Po dlouhém uvažování se rozhodla splnit si svůj sen a otevřít si obchod s dětským oblečením. S Václavem byla v tomto ohledu těžká domluva. Bál se tak riskantního kroku. Bál se investovat všechny jejich úspory, které ani zdaleka nestačily na to, aby se mohl celý obchod vybavit. A nejvíc se bál toho zadlužit se. Jenže Drahomila si trvala na svém a zdálo se, že ze situace není jiné východisko. Nejspíš jí tehdy nechtěl stát v cestě a tak nakonec svolil.
A tak nakonec Drahomila dosáhla svého, pronajala si malý prostor a zařídila si vlastní obchod.