Indie: Cesta z letiště na hotel.

Cesta to byla jako ze šíleně chaotického hororu s dobrým koncem. Bylo to asi ve dvě ráno místního času, takže tma a vedro, ale klimatizace v autě fungovala a pohodlné bylo také. Tak jsme vyrazili. Výjezd z parkoviště byl v pohodě a pak to začalo! Časté troubení, které naznačovalo: pozor, jedu, nebo uhni, jedu. Řízení vlevo mě nepřekvapilo, mám to odkoukané z Malajsie. Ale po pár metrech jsem se ztratil v tom, jestli se jezdí vlevo nebo vpravo, a začal řízený chaos.

Řidič nejel rychle a řekl bych, že ne kvůli provozu, ale kvůli stavu vozovky. Já bych dokonce řekl, že v Česku máme hladké krásné silnice, a to počítám i ty lesní cesty, oproti tomu, co tu mají oni. Proplétali jsme se uličkami, které občas vypadaly, že jsou slepé, a najednou zatočil vpravo nebo vlevo a ejhle, ono to pokračuje dál. Už jsem čekal, kdy někde zastaví a vykřikne: “Naval vše, co máš, nebo tě zapíchnu,” ale dál jsme se proplétali uličkami, kde byla tma, žádná pouliční světla, a dokonce ani v oknech žádné světlo. Okolo nás stály splácané domy navazující na sebe, postavené snad ze všeho, co někdo našel. Zde by se stavební úřad vyřádil! Občas se na těch domech objevila cedule, dokonce i s nápisem “Hotel” a jiné. Silnice celou dobu připomínala příjezdovou cestu na staveniště. Proti nám jezdila osobní auta, náklaďáky, a proplétaly se tam skútry i motorky. Sem tam i psi honící auta nebo skútry, případně se jen tak potulovali, a občas jsem zahlédl i krávu.
No sranda, co vám budu povídat.

Pak jsme najednou vyjeli na cestu, která už místy připomínala silnici. Uprostřed byly dvoumetrové panely, které tu silnici rozdělovaly na dvě části. Po určitých nepravidelných vzdálenostech panely chyběly, aby mohlo auto přejet na druhou stranu. A náš řidič to po čase také udělal, a najednou proti nám dva páry světel vedle sebe, přičemž on jel dál, pouze začal blikat dálkovými světly. Já už čekal, že z nás bude placka, protože jeden pár světel byl výš a dál od sebe. No, dopadlo to dobře.
Jeden pár světel uhnul a my projeli. Řidičovo auto asi technickou prohlídku dlouho nevidělo. Soudím tak podle zvuků, které auto vydávalo při silniční nerovnosti, tedy na tom, co nazývali silnicí. Takže jsme jeli na pravé straně asi v levém pruhu poloviny silnice. Dle toho jsem usoudil, že má asi víc pruhů než jen dva. Místy byly i panely na kraji té silnice, takže to bylo tak na dvě auta, ale nepotkali jsme tam náhodou dva náklaďáky? Ano! Sice byly za sebou vpravo a snažily se oba nacpat mezi betonové panely na kraji, aby mohlo projet osobní auto a my. Náš řidič byl neoblomný, troubil a cpal se tam, navíc ani o kousek necouvl. Já seděl za řidičem relativně v klidu, a náhle jsem si detailně prohlížel roh nárazníku toho náklaďáku, který byl kousek ode mě a skoro ve výšce očí. A ano, byl rezavý i děravý, a to dost!
Projeli jsme bez škrábnutí a pokračovali vesele dál.

Na Google mapách jsem si zjistil, že hotel je u dálnice, a tak jsem čekal, kdy na tu dálnici vjedeme. Dočkal jsem se. Najednou tři pruhy a silnice, o které už můžu říci, že je to silnice. Tak na to řidič šlápl. Frčeli jsme! Kličkoval mezi náklaďáky a skútry. Předjížděl zprava i zleva až najednou, v prostředním pruhu náklaďák dlouhý jako “tejden před vejplatou,” a tak se ho řidič snažil předjet zprava, protože zleva byl ani ne poloviční náklaďák. Jenže to nešlo a já byl dost překvapený, ale řidič ani nehnul brvou. Ta dálnice opět byla rozpůlená betonovými panely, což vypadá, že tyto panely mají takhle všude. Ale tyhle byly jen asi metr vysoké, s nepravidelnými mezerami jako na úseku předtím. A navíc teď po každých několika desítkách metrů byl u panelu vysypaný kopec hlíny, napůl už rozježděný. Kvůli tomu náš řidič nemohl náklaďák předjet. Bylo jich tam docela dost. Potom naše cesta skončila, když řidič přibrzdil, vjel vpravo do mezery mezi panely, a my jsme byli pořád na té dálnici. Jel chvíli zpět a nakonec odbočil vlevo na staveniště, kde byla závora s boudou. Tam stál chlap, začal vyslýchat řidiče a zkontroloval nám kufr u auta.

No a potom nás pustili dál a po silnici jsme dorazili do hotelu.
Tak toto noční dobrodružství skončilo šťastně a ve zdraví všech zúčastněných.
Nikdy by mě nenapadlo, že něco takového zažiju. Respekt řidiči ????