Dveře

Ty dveře nijak nezaujmnou obyčejného kolemjdoucího. Nezaujmou, ale ani neobyčejného kolemjdoucího. Zaujaly by. To by ale musely uctivě zdravit a po večerech rozdávat půllitr piva opilcům, kteří jdou tou dobou domu ke svým nasupeným manželkám, co na ně čekají s paličkami a různými jinými kuchyňskými pomůckami. No neuvítají je s otevřenou náručí. Spíše s uzavřenou dlaní a klouby na její lícové straně.
Také by se mohly otevírat při průchodu skrz ně, jako to dělají dveře, které bychom mohli vidět na letištích. Ale na to jsou příliš staré a hrdé, než aby nám dělaly laskavost a nic z toho neměly.
Ne.
Dveře o kterých mluvím nejsou nijak zvláštní. Stále se na nich drží jejich původní barva. Barva dnes již připomínající spíše rezavě hnědou než tu krásně žlutou. Tu a tam na ní kontrastuje přírodní červeň, která sem zavítala z pusy nebo nosu při nočních šarvátkách.
Znáte to, když se vracíte domu s trochou vína v žaludku a nějak se točí svět kolem, který ještě před několika hodinamy byl docela klidný a rovný. A najednou jde proti Vám muž, nebo muži, někdy i dokonce žena. Mají stejný problém jako Vy a strašně moc se s tím chtějí vypořádat. Vy jste ten, který jim v tom má pomoci. Je zvláštní, že si všichni myslí jak je jednoduché se s tím vypořádat, když praštíte někoho jiného. Například o dveře. Zvláštní.
Dnes je bezvětří, ale obvykle, když fouká vítr, je slyšet tichý, ale velice protivný zvuk, který se line skrz díry ve spodní části našich dveří. Zanechaly je tu letící kulky. Nejspíš minuly svůj původní cíl a tak si prostě našly jiný. Možná se schovávají někde za těmi dveřmi a čekají až si jich někdo všimne a pochválí je, že i přes počáteční neúspěch nakonec přece jen splnily svůj účel. Ale ruku na srdce. Ano je někde pod hrudním košem, to jsou ty kosti které máte pod krkem. Kdybyste si svlékli košili jsou tam i bradavky, takové narůžovělé terče právě pro ty kulky. Myslím, že ženy maj pod těmi bradavkami i prsa. Občas. Ano, někde tam se schovává srdce. Ale kdo by si sakra chtěl povídat s kulkami?
Při otevírání je nutno silně zatáhnout. Tyhle dveře nikdy nepotkaly, no jo jak by asi někoho potkaly, když nikam nechoděj že? Jinak. Nikdy kolem nich nešel žádný údržbář, nebo někdo kdo by měl touhu s nimy něco provést. Takže panty. Ano panty, proč se pořád divíte, že znám tyto cizokrajná slova? Panty se začaly mezi sebou velice kamarádit. Ne jako kdysi, když byla mezi nimy blána z oleje a tím je držela na uzdě a navíc pomáhala dveře lehko otevírat i těhotný dámám. Blána zmizela a panty se potkaly celými svými těly. A to dá rozum, že když se tak dlouho snažily se k sobě dostat, že asi nebudou šťastní, když je kdejakej bambula, co zrovna musí projít skrz dveře na druhou stranu (a ani nevíme jestli je to správná cesta), musí stále dávat do pohybu otevíráním dveří. Panty to prostě nemají rády a tak nám to ztěžují. Navíc nevim kde se to mohly naučit, ale skřípou. Jak se tohle mohl pant naučit?
Dívám se na ty dveře a přemýšlím čím bych Vám je ještě přiblížil. Ne nebudu Vám je nosti do Vašeho útulného obýváku. Nebudu si s nimy sedat na Váš prosezený gauč. Ale přepněte kanál, tento se mi moc nelíbí. Tak co bych ještě … Ano sklo. Sklo? Ano sklo. Sklo (sakra tady toho skla teda je) se v těchto dveřích nenachází.
No jak tedy vidíte, čtete. Tak tyto dveře nejsou vůbec ničím zábavné. Nezaujmou Vás ničím, když půjdete kolem. Zaujaly by. To by ale musely uctivě zdravit a po večerech ...