Studentská Elegie

Oči výkladem znavené,
mysl deficitem omámená.
Tělo špekem zaoblené,
válí se po lavici hlava má.

Maturita klepe na dveře,
pocity prasete ve vepříně.
Ukončeny jedinou ranou,
ukončeny maturitní zkouškou..

Sním či bdím ?
To už vážně netuším.
Smysly strachem otupěné,
vše se jeví jako v mlze..

"Jako v mlze, to je přirovnání !"
Křičí na nás starší paní.
"Jak chcete existovat a
takovéto záležitosti neznat ?"

"Takto nemůžete odmaturovat !"

"Ať už je po všem"
Volám v pláči.
Zkoušejícím ze snu vytržen.
"Pane Beneš, odpovězte nač se táži"

"Z-zopakoval by jste mi p-prosím otázku"
Poslední co ze sebe vyhrknu.
"Ptám se na sadbu, výchovu a obnovu
ve smrkovém porostu"

"Po čtvrté to už opakovat nebudu !"

Otázka, jako konopné lano,
obepnula mé hrdlo.
Lapám zběsile po dechu,
až nakonec zbělám a na zem padnu.

Píchá mě u srdce..
A to jsem věřil, že to zvládnu.
To je konec této elegie,
sťal mě infarkt myokardu