Kočka intelektuál

    Je sváteční pozdní odpoledne. Jsem schoulen v pohodlném křesle, částečně podřimuji a částečně sleduji televizní program. Z jedné strany mě hřeje radiátor plynového topení a z druhé strany mě zahřívá důvěrně přitulené tělo mé černovlasé přítelkyně.  Radiátor nehřeje příliš, v celém světě zuří nejen covidová pandemie, ale také energetická krize, která významně zvýšila ceny plynu a já musím, vzhledem k výši svého starobního důchodu, držet teplotu v obýváku na rozumné výši. Teplo, které na mne z druhé strany vysílá moje přítelkyně, mohu pak regulovat pouze tím, že jí hladím ouška a šeptám jí do nich samé něžnosti.

    Abych včas předešel nejapným poznámkám některých intelektuálně  utlumených čtenářů, tak zdůrazňuji, že moje přítelkyně má ocásek, čtyři nožičky a když je šťastná tak přede, pokud ji ale něco irituje (pro ty intelektuálně zanedbanější:  čti sere) tak obvykle mňouká. A věřte mi, že sodomie rozhodně není můj šálek kávy!  Miki, tak se ta moje přítelkyně jmenuje, v tuto chvíli přede a já začínám podřimovat. Je nám oběma blaze.

    V televizi právě skončil mezinárodní fotbalový zápas. Pandemie covidu bohužel způsobila, že sportovnímu utkání dnes může přihlížet pouze přísně limitovaný počet diváků. A tak se na stadionu pro šedesát tisíc diváků tísnilo asi dvě sta padesát skalních příznivců se slušivými náhubky. My ostatní jsme se tísnili před televizorem v teple domova a s šálkem kávy v ruce.  Určitou satisfakcí pro nás bylo ujištění hlasatele na stadionu, že za dnes platných omezení je zápas beznadějně vyprodán. Nejsem žádný odborník a tak mě trochu překvapilo, že jedno z mužstev před utkáním pokleklo, domnívám se, že k modlitbě. Hráči soupeře, hlavně ti s tmavou pletí, kteří zřejmě nebyli křesťané, na své protějšky jenom vyděšeně zírali…

    Samotný zápas proběhl standardním způsobem. Zpočátku hráči honili po hřišti balon a s nadšením do něj kopali. S přibývající únavou se hráči začali honit a kopat převážně mezi sebou. A za každého nakopaného hráče sadistický rozhodčí přidal k zápasu ještě nějaké ty minuty navíc. Zřejmě proto, aby si každý přišel na své!

    Po skončeném zápase přicházejí v televizi na řadu reklamy. A jako obvykle je prvním na řadě farmaceutický průmysl. Atraktivní dáma z obrazovky televize divákům sděluje, že je jí ctí nám nabídnout léky s jejichž pomocí budeme více než úspěšně schopni bojovat proti vaginální suchosti. Upřímně řečeno, vaginální suchost už mě dnes až tak nezajímá. A taky už v sobě nemám tu důvěru v reklamu jakou jsem měl dříve. Před časem  jsem totiž v dobré víře zakoupil lék proti hemoroidům. Naivně jsem se domníval, že lék hemoroidy odstraní. Bohužel se tak neděje. Léku ubývá, hemoroidů naopak přibývá. Utěšuje mě jenom vědecky dokázaný fakt, že hemoroidy jsou onemocnění v oblasti konečníku. Ten obvykle veřejnosti až tak často na odiv nevystavuji. Ovšem, hemoroidy třeba na nose by mě spolehlivě společensky znemožnily. Tlumím v televizi zvuk a snažím se usnout…

    Ale stále nemohu zabrat. Cítím nutkavou potřebu si s někým popovídat. Ale na úrovni!  Miki je sice milá holka, mám ji rád, ale veďte filozofické debaty s kočkou! To je jen pro kočku!

    V jednu chvíli se tak rozteskním, že se již neovládnu a nahlas vykřiknu: Sakra, Miki, proč nejsi alespoň na chvíli chlap?!? Podebatovali bychom si, zafilozofovali si a i to pivko bychom si dali…  A v návalu sebelítosti jsem se skoro rozplakal.

    Co tady řveš, kdo to má poslouchat? Tady se nedá ani příst, natož spát! Vyjeveně na Miki zírám: Copak ty mluvíš?! No a co bych nemluvila? Všechny mluvíme. Akorát ne zbytečně, jako vy, pánové tvorstva! Che, Che!  Ale co to, že jsem tě ještě nikdy neslyšel? A proč by taky? Mňouknu, připravíš mi pelech. Mňouknu, běžíš mi do lednice pro žrádlo. Mňouknu, vyčistíš mi hajzlík. Tak co bych se namáhala, na kecání my máme lidi. A abys věděl i Univerzitu jsem vystudovala. Tu jako ty, Karlovu! Ovšem nestudovala jsem takovou zbytečnost jako je ta tvoje matematika. Protože tobě to vždycky spočítám, a to i bez diplomu! A času jsem měla na studium taky dost. Vždycky, když jsi si dával po baště šlofíčka. Vždyť ty jsi, pravda, až jako důchodce, prožral a  prochrápal nezanedbatelný úsek svého života. Práva se dají v Plzni vystudovat za tři měsíce. Mně to studium v Praze trvalo o trochu déle, ale zato zde mají tolik nových studijních oborů, které jsou převážně jen pro kočku, že si našinec nestačí ani vybírat. Diplomku jsem napsala na téma  Souvislost mezi osobností kočky a behaviorálním profilem jejího majitele. Zcela určitě je ti jasné, že jsem čerpala hlavně ze zkušeností, které mám s tebou a také tě zřejmě vůbec nepřekvapí, že moje diplomka byla klasifikovaná jako výborná. Momentálně připravuji vědecký výzkum a hledám asistenta. Chvíli jsem uvažovala i o tobě, ale vzhledem k tvému pokročilému věku se obávám abys nezaklepal bačkorama ještě před ukončením výzkumné práce. Navíc také o tvojí intelektuální způsobilosti pro takovou práci mám stále větší pochybnosti.

    To už jsem ovšem nemínil jen tak poslouchat, moje lidská a mužská hrdost se ve mně vzbouřily a já jsem vybuchl:  Tak to si už dovoluješ příliš! Uvědom si, že jsi jenom moje malá pitomá kočka! Dost možná, že jsi kočka diplomovaná v oboru humanitních věd, ale to na věci nic nemění. A když o mně pochybuješ, tak si mě klidně prubni!

    Nezlob se, kocourku, nebo tě klepne Pepka! A kdo by se o mne pak staral?! Když ale tolik žadoníš, tak si vyzkouším tvoje logické myšlení. Podrobím tě testu, který mám připravený pro případné uchazeče o roli mého asistenta. V rámci své diplomové práce jsem kdysi položila skupině dětí z mateřské školy tuto otázku: Děti, které nebeské těleso nám v noci svítí na cestu? Sluníčko anebo měsíček?  A tvým úkolem je nyní odhadnout jak děti odpověděly a také logicky zdůvodnit, proč tak odpověděly.

    Co je zase tohle za pitomost? Samozřejmě, že odpověděly, že měsíček. A ty děti, které odpověděly, že sluníčko anebo neodpověděly vůbec, patří do péče dětského psychologa!  Kocourku, musím tě zklamat. Tvé hodnocení je příliš zbrklé. Něco plácneš a nad odpovědí se ani nezamyslíš. Děti tehdy odpověděly všechny. A je pravda, že skupina dětí, které vsadily na měsíček, byla o dost početnější. Ale ani ta druhá skupina dětí, ta co preferovala sluníčko, nebyla vůbec zanedbatelná. Děti z první skupiny jsou nejspíše budoucí  manuální pracovníci, státní zaměstnanci, drobní a střední podnikatelé, pracovníci různých služeb, pohostinství, obchodu, také lékaři, ostatní pracovníci ve zdravotnictví, učitelé, policisté, vojáci, hasiči a tak podobně. Z pohledu ekonoma se jedná o skutečnou páteř národa zodpovědnou za jeho životní úroveň. Z pohledu politika se ale jedná o LID a politika hlavně zajímá ta početně nezanedbatelná část LIDU, která radostně volí své představitele, je nadšena jejich ujištěním, že tito představitelé se za LID budou rvát až do roztrhání těla a neobtěžuje své vůdce všetečnými dotazy, jako čí že to tělo by mělo být roztrháno…

    Druhou skupinu dětí je možno teoreticky rozdělit zhruba na tři části. Pomineme-li již zmíněnou málo početnou část těch, které je nutno svěřit do péče dětského psychologa, zbývají nám již jenom dvě části. První z nich zahrnuje geniální děti, které již ve svém útlém věku vědí, že Měsíc v noci pouze odráží sluneční paprsky. Jedná se v podstatě o chudáčky, kteří díky své předčasné přemoudřelosti přijdou o běžné radosti dětství. Malou útěchou jim může být jenom skromná naděje, že v dospělosti třeba zplodí novou vědeckou teorii, objeví neznámou planetu anebo alespoň pohlédnou do nějaké té černé či jiné díry. Naštěstí je tato část početně velmi malá, často se jedná pouze o prázdnou množinu. Zato třetí část zahrnuje děti, které se v dospělosti mohou stát dravci národa. Již v dětství se tyto děti vzpírají všem autoritám včetně rodičů a tvrdohlavě tvrdí vše o čem jsou přesvědčeny, že to nasere hlavně ty autority. Zda jsou jejich tvrzení pravdivá či ne, je  v takovém případě vůbec nezajímá. Poměrně často z nich také vyrostou velice úspěšní velkopodnikatelé nebo špičkoví politici. Jako podnikatelé pro národ větší význam nemají, hrabou totiž převážně jenom pro sebe, ale jako politici jsou obvykle velkým požehnáním pro ty mentálně opožděné. Jejich ego jim totiž velí obklopit se skupinou věrných obdivovatelů a oni dobře vědí kde hledat vhodný materiál.

    Tak jsem ti, kocourku, vše vysvětlila a snad i ty jsi pochopil, že život není žádné peříčko!

    Točí se mi ze všech těch nových poznatků hlava, chvílemi se jakoby propadám do tmy. Když se konečně proberu, je všude klid a Miki mi spí na klíně. Že by se mi to všechno jenom zdálo? Miki ale náhle zívne, slastně se protáhne, spiklenecky na mne mrkne a hlasitě zamňouká. Nechci raději vůbec nic riskovat a tak se honem belhám do kuchyně abych své přítelkyni připravil její oblíbené menu…