Co vidí melodrama 1

“CO VIDÍ MELODRAMA 1”

Žili byli jednou lidi,
na planetě zemi se k sobě měli,
měli city, lásku, radost, smích,
však přišel zlom, když první člověk kých.

Něco se stalo, co se to děje?
Proč už se kolem nikdo nesměje?
Lítá tu vir, plný je bolu,
my nesmíme sedět u jednoho stolu.

Je zákeřný, krutý a nemá slitování,
nasaď si roušku, hned a bez reptání,
to hlásala média na všech svých frontách, opovaž se jít bez roušky koupat.

Babičku, dědečka nesmíš ty obejmout,
cizí to brigádník však může k ní nahlédnout.
Milé oči ani tvůj smích nevidí
a její tělo strachem strádá kovidím.

Zavřeli obchody, ostříhat vlasy
nesmí tě nikdo, neb půjdeš do basy.
Dobrého moku nesmíš ty píti,
jen samoten za městem můžeš s psy výti.

Potkáš-li na cestě přítele svého,
chraň tě bůh přiblížit se blízko na tělo.
Dýchne mi do tváře čínský vir z Wuchanu(??)
třicet dní z postele, pak jistě nevstanu.

Křivka se neploští, jede nahoru,
exponenciála je jak z hororu,
to říká Ludwig, co PR si honí,
však komentář na Facebook ti on nedovolí.

Na tabulky, grafy ty budeš se dívat,
až se ti hlava začne vymývat.
Žlutou a růžovou pastelku jsem volil,
tu mi Mengele s Andrejem dovolil.

Máš jiný názor, něco ti smrdí?
Možná v tom budou někteří soudruzi.
Projdi si rejstříky, trochu se dovzdělej,
možná pak pochopíš, kdo je to Mengele.

Dneska on v hospodě seděl si v klidu,
bez roušky vysmíval se tam svému lidu.
Náhubky noste si pod rouškou strachu,
už se vše blíží k vašemu krachu.

Červený svetr zachránce své vlastní řiti,
vyzval ho, ať jde s rýčem rýti.
Do fronty na úřad však on nepůjde,
neboť stále ruka ruku myje.

Média chrlí, všechno se valí,
musíš na testy a všichni i malí.
Strčí ti do mozku kus krátkýho klacku,
drž a poslouchej, než dostaneš facku.

Stáhni si e-roušku, musíš ji mít,
chráníš tím sebe i ostatní lid.
Uběhly dva, tři dny, než bys řek švec,
drnčely iPhony, mazej na test.

Teď sepni ruce svý, připrav se, hrajem,
míchá se osudí, jedna ku jedný hrajem.
Sedím s rouškou doma v koutu,
potím se a hrůzou cvoknu.

Čas běží, hrdlo se mi svírá,
nemůžu čekat, jistě umírám!
Volám záchranku, chci do nemocnice,
nechci, aby mě odnesla klekánice.

Mengele říkal, že číhá všude
a já dnes smrkal bez roušky na kebule.
Je to jistota, jsem pozitivní,
musím na jipku jsem stoprokovidní.

Média chrlí, všechno se valí,
musíme testovat, pak se vše spraví. Záchranky nestíhaj, nechápou média,
proč lidi posílaj pořád k nim do klína??

Home office, homecredit, homeless,
kéž by tu vizi čert někam odnes.
Nemůžu pracovat, práci mi zavřeli,
co na to říct, jsme prostě v pr***i.

PCR testy určené k výzkumu,
testují lidi bez většího humbuku,
tabulky, grafy Ludwig se snaží,
dovymýt mozky ještě těm mladým.

Premise, predikce, interpretace,
ne každý ti tyhle slova tak snadno spase.
Tabulky, grafy powerpoint zvládne
i rukou dětí, co nejsou tak zdatné.

Čísla jsme malovali červenou pastelkou,
snad jsme je nespletli a můžem zakleknout.
Blíží se ten velký den, kdy plošné očkování rozjedem.

Bill už s tím počítá, nemůžem zklamat,
na testech budem i tak dál hrabat.
Teď přijde to pravý terno,
za očkovací náplast inferno.

Od října to krásná česká obec Bohumil,
bude jen fabrikou, kde velký hřích se skryl. Nechceš se očkovat? Dáš mi svá dítka, pamatuj, nesmlouvám, tvá je to výtka.

A ty chceš cestovat, neříkej chlapče?
Tak se mazej zabodnout a řekni i babče.
Taky tam nebyla, skener se nemýlí,
chtěla do kostela a to se nám nelíbí.

Zapomeň na radost, na lásku, smích,
s náplastí odešel poslední cit.
Není ho potřeba, k ničemu není,
čip tě teď ovládá, konec je snění.

Tatíček Masaryk by smočil své oko,
kdyby lid svůj viděl, jak poroben jest jak otrok.

“Však zlomový den máme v rukou i MY, pojďme se spojit v jednotný lid.
Listopad přec přeje sjednocení,
ale jen těm, co jsou otevření."

L.P. 23.10.2020 -DJe-