Lítostně Nelítostná Reminiscenční Konfese

Lítostně Nelítostná Reminiscenční Konfese

Lukáš Hasa
Sbírky » Poezie (15.12.2009 - rozpracováno)
Prolog: Je někdy kolem 19:28 a já sedím doma v pokoji.
Na uších mám sluchátka, v hlavě J.J.Johnsona.
Ruce mám opřené o životopis Viktora Dyka a učebnici němčiny, ale prohlížím si fotky Sophie.
Kytarista ladí a hladí své staré struny, trsátko trpí a pozoun plouživě pláče.
Sophie...
Když jsem tě viděl naposledy, mávala jsi mi z okna vlaku. "We'll see each other again," volala jsi.
Jsou to 2 roky. Během té doby jsem tě viděl jen na fotkách. Byla jsi v Paříži, Londýně, Budapešti, Praze, Madridu. A já jsem přitom byl vždy jen před monitorem.
"Bolelo", když jsi na každém tom místě s někým spala. Se mnou sis to odbyla v Nymburku, pamatuješ? Sníh nám křupal pod nohama a já ti zpíval. Byl to trochu kýč, ale sama jsi to tak chtěla, to bylo to nejkrásnější. České pivo vždy vybízelo ke zpěvu, jenom se to s ním nesmí přehánět. Tohle obojí máte s pivem společného.
Jsem od té doby po tvém vzoru trochu falešnější. To je nepříjemné, jsem hudebník.
Tohle byl Nymburk. Docela obyčejné město. Nedá se to samozřejmě srovnávat. Co je Nymburk proti Paříži?
Pozounista právě začal používat dusítko...
Vidím ji na fotkách v jejím domě. Stát Washington je další hezké místo.
Její život je bouře.
A já si můžu připadat jako trochu větší kapka deště.
Obsah sbírky:
© 2004 - 2024 liter.cz v1.7.2 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí ⋅ Osobní údaje ⋅ Provozovatel